Doporučujeme

Modlitba je víc než seznam přání

Skutečná modlitba buduje náš věčný vztah s Bohem. V tomto článku popíšeme modlitební schéma UVDP – Uctívání, Vyznávání, Děkování, Přímluvy (převzato z anglického ACTS – Adoration, Confession, Thanksgiving, Supplication).

UCTÍVÁNÍ – Na začátek chválíme a velebíme Boha vlastními slovy, která vyjadřují naše uznání, kdo a jaký Bůh je.

  • Všemocný, vševědoucí, všudypřítomný, věčný
  • Stvořitel, svatý, svrchovaný, spravedlivý
  • Spasitel, milující, milostivý, milosrdný, moudrý
  • Otec, dobrý, přísný, laskavý, věčně odpouštějící

VYZNÁVÁNÍ – Když jsme uznali, kdo a jaký Bůh je, musíme také vyznat, kdo a jací jsme my.

  • Jsme hříšníci, hodní se nazývat křesťany jinak než kvůli oběti Pána Ježíše Krista na kříži
  • Proto vyznáváme všechny hříchy, jichž jsem si vědomi a prosíme za odpuštění
  • “Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.” (1J 1,9)

DĚKOVÁNÍ – Jakmile jsme uznali, kdo a jaký je On a vyznali, kdo a jací jsme my, děkujeme Bohu, že pro Kristovu oběť smíme žít bez řetězů. Děkujeme mu:

  • Že nás už nesvazuje pocit viny a naše srdce je očištěno od zlého svědomí
  • Že nás už nesvazuje chtíč těla, žádost očí a touha po lidském uznání
  • Že můžeme Bohu sloužit tady na Zemi, jako bychom už teď byli v nebi
  • Že s námi Bůh napevno počítá v nebi a už brzy si nás přenese k sobě
  • Jmenovitě mu děkujeme za všechno, co vykonal a ještě vykoná v našem životě

PŘÍMLUVY – Teď, když máme jasno, kdo a jaký je On, kdo a jací jsme my a za co mu vděčíme, můžeme přistoupit k přímluvám. Modleme se postupně za spásu všech lidí z našeho okolí:

  1. Rodina a příbuzní, jmenovitě …
  2. Sousedé a kamarádi, jmenovitě …
  3. Spolužáci a kolegové, jmenovitě …
  4. Lidé ve vysokém postavení ve městě, státě, kontinentu, jmenovitě …
  5. Aktuální potřeby

Eschatologie je jen pomocná disciplína

Ježíšovo poslední „ale“ ve Sk 1,8 (řec. alla je odporovací spojka) mělo apoštoly a potažmo také nás odvrátit od přílišného spekulování nad detaily Kristova návratu. Naším úkolem je usilovat o moc Ducha svatého a činit učedníky ze všech národů. A pokud se zabýváme eschatologií, pak jen jako součástí naší misijní činnosti. Primárně se musíme zabývat fakty týkajícími se „že a co“,  tzn. “že se něco se stane”, a jenom sekundárně se zabývat odpověďmi na otázky „jak a kdy“ tzn. “jak a kdy se něco stane” (Soušek, 1991:38).

Eschatologie je pomocná teologická disciplína a nikdy nesmí stát v centru teologického systému (Soušek, 1991:37). Centrální úlohu má v teologických vědách Kristus a jeho dílo.

Výraz ESCHATOLOGIE je odvozen z řeckého ESCHATOS = nejzazší, poslední, nebo z derivátu TA ESCHATA = poslední věci. V Novém zákoně se ESCHATOS vyskytuje 51x, z toho TA ESCHATA (v absolutní formě) 3x. (Soušek 1991:7).

Výraz APOKALYPTIKA pochází z knihy Zjevení 1,1. Je, odvozený z řeckého APOKALYPSIS = odhalení, zjevení. Tento výraz se v Novém zákoně vyskytuje 18x a sloveso APOKALYPTEIN 26x. Apokalyptika je literární žánr s charakteristickými vyjadřovacími prostředky. Vznikala v existenčně tíživých podmínkách, na které reagovala tím, že se zaměřila na konečné a slavné vítězství Hospodinovo. Pro apokalyptiku je a zůstane Hospodin jediným Pánem a Soudcem všeho. Nepřítel, ten Zlý, který ovládá tento věk, mu není na roveň. Hospodin v určitém čase skoncuje s tím Zlým jako i s tímto věkem, který ten Zlý ovládá. Potom nastolí věk nový, tj. věk své vlády. Apokalyptika přijímá Zákon Hospodinův jako jedinou etickou normu pod zorným úhlem věčnosti. Poslušnost této normě pak pokládá za jedinou cestu k získání občanství v novém věku. (Soušek 1991:10-12)

Apokalyptika vznikla jako obranná reakce víry v dobách duchovní a teologické krize, politického útlaku a svévole, kdy se budoucnost jevila zcela nejistá a bezvýchodná. Právě proto dovede oslovit čtenáře zejména v kritických dobách, jako jsou války, nebo protivenství, nebo když se hroutí etické normy. Apokalyptika přináší víru a upevnění naděje. Předkládá silný etický apel z pohledu věčnosti. Svým neochvějným důrazem na Boží suverenitu brání jakémukoliv snižování Hospodina a vyvyšování člověka. Odkazuje člověka do jeho mezí a vyvádí ho ze sebestřednosti a sebeuspokojování. Chrání biblickou zvěst před subjektivizováním. Pro to vše má apokalyptika pevné místo v teologii. Avšak, jak jsme uvedli výše, není to místo centrální, nýbrž služebné a pomocné.

Nebezpečí nepochopení role eschatologie a apokalyptiky je velmi vysoké. Jakmile ztratí své služebné postavení a dostane se do středu myšlení a zájmu věřících, nutně se deformuje a vytváří výstřední separatizující skupiny a hnutí. To se děje zvláště v dobách, když zdravé apokalyptické učení vymizí z kazatelen. (Soušek 1991:37n)

SOUŠEK, Zdeněk, 1991. Zvěst o konečné Boží vládě: význam apokalyptiky. Praha: Evangelická církev metodistická. ISBN 8085013179.

Rozhovor s apoštolem Pavlem o teologickém vzdělávání

BRATŘE PAVLE. BĚHEM SVÉHO ŽIVOTA JSTE BYL OVLIVNĚN RABÍNEM GAMALIELEM (SK 22,3) A FARIZEJSKOU TRADICÍ (FP 3,5). AVŠAK NEJVÍCE VÁS OSLOVILO SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM (SK 9,3-6). CO SE VLASTNĚ STALO?

Když jsem slepý seděl v Damašku (Sk 9,9), Hospodin otevřel oči mého srdce. Pochopil jsem, že to, co můj lid po staletí vyhlížel – naději na vzkříšení, věčné dědictví a moc Boží – to všecko se naplnilo v Ježíši Nazaretském. Výsledkem jeho smrti a vzkříšení jsou navíc zachráněni nejen Židé, ale i pohané (Ef 3,6).

KTERÁ STRÁNKA JEŽÍŠOVY POZEMSKÉ SLUŽBY NA VÁS UDĚLALA NEJVĚTŠÍ DOJEM?

Nejvíc mě oslovila jeho pokora. Petr a Jan mi vyprávěli, jaký byl, když byli s ním sami (Gal 2,9). Ne jako někdo, kdo si sedne ke stolu a nechá se obsluhovat, ale jako obyčejný služebník (L 22,24-27). Byl to Pán a Mistr, a přesto se nezdráhal svým učedníkům umýt nohy (J 13,12-15). Proto jsem si zvolil nové jméno Pavel, tj.  nepatrný (1Kor 15,9).

JAK CHÁPETE TEOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ? CO JE V NĚM PODLE VÁS NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Nejdůležitější je duchovní budování, které vyplývá z poznání Kristovy zástupné smrti, vzkříšení a oslavení (Ef 1,17-23). Právě to jsme v synagoze podcenili. Úporné zachovávání tradice nás odvedlo od samé podstaty Zákona, kterou je Beránek zabitý za hříchy lidu. Naše duchovní slepota byla tak silná, že jsme ukřižovali Pána slávy (1Kor 2,8).

VE SVÝCH LISTECH ČASTO POUŽÍVÁTE VÝRAZ „OIKODOMÉŌ“, TJ. BUDOVOVAT, STAVĚT DŮM. JAK JSTE K TOMUTO VÝRAZU DOSPĚL?

Poprvé mě to napadlo v Jeruzalémě (Gal 2,9), když mi Petr převyprávěl Ježíšovo proroctví o zkáze chrámu (Mk 13,1-2). Došlo mi, že si v naší době Hospodin buduje duchovní chrám a stavebními kameny jsou znovuzrození věřící (srov. 1Pt 2,4-5).

TAKŽE HOVOŘÍTE O BUDOVÁNÍ DUCHOVNÍHO CHRÁMU?

Ano. Chrám v Jeruzalémě byl hmatatelným symbolem pravého uctívání Hospodina. Použil jsem jej tedy pro ilustraci duchovního budování jednotlivých věřících (1Kor 6,19) i celých církví (2Kor 6,16).

MŮŽETE STRUČNĚ SHRNOUT, JAK JSTE VÝRAZ „OIKODOMÉŌ“ POUŽIL?  

Sledoval jsem, co se děje na shromáždění a v soukromí.

  • Na shromáždění jsme budováni
    • jednak skrze apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele, kteří nás připravují k dílu služby, tj. k budování Kristova těla v lásce (Ef 4,11-12 srov. Sk 2,42; 19,8-10)
    • jednak skrze každého člena církve, který přinese proroctví, výklad jazyků, žalm, slovo poznání, slovo moudrosti, napomenutí apod. (1Kor 14,3.5.26 srov. 12,7-11; Ef 5,19-21; Kol 3,16-17)
  • V soukromí jsme budováni
    • jednak osobním studiem Písma (2Tm 3,15-17)
    • jednak modlitbou v Duchu svatém vlastními slovy i v jazycích (Ř 8,26-27 srov. Ef 6,18; 1Kor 14,4,18 srov. Ju 1,20)
  • Na pozadí duchovního budování ve shromáždění i v soukromí je agapé, která je poutem dokonalosti (1Kor 13,14). Láska vytváří atmosféru soucitu, ohleduplnosti (Ř 14,19; 15,2; 1Kor 14,12) a nesobecké péče o budování jiných před tváří Boží (2Kor 12,19 srov. Fp 2,4).

CO JE CÍLEM TEOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ, KTERÉ STOJÍ NA DUCHOVNÍM BUDOVÁNÍ?

Připravit každého člověka na setkání s Kristem, přivést ho k bráně věčnosti dokonalého (Kol 1,28), žijícího v lásce, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry (1Tm 1,5).

ČTENÁŘE SVÝCH LISTŮ ŽÁDÁTE, ABY VÁS NAPODOBOVALI. ZNAMENÁ TO, ŽE VY UŽ JSTE DOKONALÝ?

Říkám jen, aby mě věřící napodobovali, jako já napodobuji Krista (1Kor 11,1). Jsem hříšníkem číslo jedna, to je věrná pravda, avšak Bůh mi odpustil (1Tm 1,15). Chtěl bych, aby všichni lidé prožili to, co já: jednak zoufalství nad vlastní hříšností (Ř 7,24), jednak vděčnost za dokonalé odpuštění (Ř 8,1-2 srov. Sk 26,29).

TIMOTEOVI JSTE NAPSAL, ABY SVĚŘOVAL VĚRNÝM LIDEM, CO SE NAUČIL OD VÁS. A TI ZAS ABY VYUČOVALI DALŠÍ.

Teologické vzdělávání je takové, jaký je vztah mezi učitelem a žákem. Timoteus se mi stal synem a zblízka sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře, a jak mě Pán ze všeho vysvobodil (2Tm 3,10-11). Chtěl jsem, aby Timoteus přistupoval ke svým žákům stejně. Vzdělávání jsem vysvětlil na příkladech vztahů ze života:

  1. VZTAHY V RODINĚ: otec, děti a syn (1Kor 4,15-17 srov. 1Tm 1,2); zprostředkovatel sňatku a nevěsta (2Kor 11,2-3); rodící matka a děti (Gal 4,19); členové rodiny (Ef 2,19b); kojící matka a děti (1Te 2,7)
  2. VZTAHY V KOMUNITĚ: občan a spoluobčané (Ef 2,19a)
  3. VZTAHY V ARMÁDĚ: velitel a voják (2Tm 2,3-4).
  4. VZTAHY VE SPORTU: trenér a atlét (2Tm 2,5)

PROROK OZEÁŠ NAPSAL: “MŮJ LID ZAJDE, PROTOŽE ODMÍTÁ POZNÁNÍ” (OZ 4,6). DÁ SE TO VZTÁHNOUT NA TEOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ?

Ozeáš mluvil o poznání Zákona Hospodinova, které bylo v severním království tak ubohé, že se lid provinil ve všech bodech Desatera (Oz 4,1-2). Hlavní odpovědnost za tuto duchovní bídu však nesli kněží, protože oni sami zavrhli Hospodinův Zákon a dopouštěli se smilství s Baalem (Oz 4,14). To vedlo k úpadku duchovního budování a naprosté zkáze severního království.    

JAK SE MŮŽEME Z TOHO POUČIT MY DNES?

Dejte si pozor na duchovní formování vašich pastorů, aby nezavrhli Hospodinův Zákon. Mně se často podsouvalo, že učím proti Mojžíšovi a Zákonu (Sk 21,21), ale není to pravda. Já jdu proti falešné pokoře a zákonictví. Vždyť láska k Bohu a bližnímu se projeví zachováváním Desatera (Ř 13,9).

JAK BYSTE SHRNUL SVÉ CHÁPÁNÍ TEOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ?

Teologické vzdělávání člověka začíná osobním setkáním s Ježíšem Kristem a pokračuje duchovním budováním během celého života prostřednictvím vztahů s křesťany, kteří milují Hospodinův Zákon, studují ho, zachovávají ho a učí tak druhé (Ezd 7,10).

Podobenství o synchronizaci počítačových aplikací

Příprava na věčný život s Kristem je jako když člověk pracuje s počítačovými programy, které se synchronizují ve dvou zařízeních.

Například aplikace Spotify funguje zároveň v počítači i mobilu. Spotify nabízí hudbu, kterou posloucháme v kanceláři. Ale už musíme končit a jít domů.

Tu nám aplikace nabídne přepínání mezi zařízeními, takže si koncert rozposlouchaný v počítači můžeme klidně doposlouchat cestou domů v mobilu.

Tak to bude s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Poslech na počítači je zbožná smrt a poslech v mobilu je vytržení. Díky takřka “všudypřítomnému” internetu můžu v mobilu dokončit v práci, kterou jsem začal v počítači.

Čím spíše díky všudypřítomnému Bohu budu moci plynule přejít ze zbožné smrti do vytržení!

Vždyť “ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve”, potom živí, kteří se toho dočkají, budou spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu (srov. 1Te 4,16n).

Raději věřím ve smrt, než ve vytržení: moje soukromá eschatologie

1. Smrt je pro mě jistá, zatímco vytržení možné. Je možné, že se, stejně jako generace přede mnou, vytržení nedožiju. Ale určitě se dožiju své smrti.

2. Příprava na zbožnou smrt mě připraví taky na vytržení. Avšak příprava na vytržení mě může uvést do zmatku, protože v církvi je až příliš mnoho rozmanitých názorů.

3. Smrt se nedá zpochybnit, protože je konstantou každého človeka. Jednoho dne zemřu, ať chci, nebo ne.

4. Vytržení se šikovným žonglováním se slovy zpochybnit dá. A navíc je velmi pravděpodobné, že vytržení za mého života nenastane.

5. Názor na vytržení se mění podle situace. Když církev a její vliv ve společnosti roste, převažuje triumfalismus. Protože je nám dobře, budujeme „ráj na zemi“.

6. Když je církev pod tlakem a odevšad čelí pronásledování, převažuje pietismus. Protože je nám zle, vzdycháme a křičíme k Bohu, aby si nás už vzal.

7. Než ztrácet čas v bludišti eschatologických teorií, raději chci už teď trvale žít v Boží blízkosti. Pán mě přenese k sobě, až to uzná za vhodné, mě je jedno jak a kdy.

Druhý příchod a působení antikristova ducha

Bůh nám některé věci říct nechce, a to se zejména týká data druhého příchodu Pána Ježíše. To je Otcova třináctá komnata. Je to jako v kdysi ráji. Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Genesis 2,16-17) Člověk neposlechl a doplatil na to.

Co se stane, když navzdory zákazu vstoupíme do Otcovy třinácté komnaty? Dopustíme se jednoho z následujících extrémů?

  1. Prvním je zbožné věštění druhého příchodu, srov. 2Te 2
  2. Druhým je bezbožné zesměšňování druhého příchodu, srov. 2Pt 3

Zbožné věštění druhého příchodu je založeno na vkládání vlastních myšlenek do biblického textu. Říkám “zbožné”, protože byť se jedná o věštění, je vedeno snahou vyburcovat Boží lid ke svatosti. Příkladem zbožného věštění je každá datovaná předpověď příchodu Krista.

Bezbožné zesměšňování druhého příchodu je založeno na zpochybnění věrohodnosti Bible a může být důsledkem zbožného věštění. Lidé svedení k falešnému datu druhého příchodu Páně nakonec zahořknou nejen vůči falešným kazatelům, ale také vůči Písmu, které oni mluvkové tak brilantně citovali.

Zbožné věštění druhého příchodu a jeho bezbožné zesměšňování jsou dílem antikristova ducha. Antikristův duch působil už v prvotní církvi (1J 2,18.22; 4,3; 2J 1,7). Dnes vidíme jeho projevy zejména v teologickém a morálním odpadlictví církve.

Teologické odpadlictví současné církve spočívá v popření původního učení Ježíše Krista a jeho Dvanáci apoštolů.

  1. Někteří duchovní služebníci odpadají od prosté víry a věnují se technikám, na jejichž pozadí jsou démonické síly (1Tm 4,1). Nejedná se jen o uctívání svatých a sakramentalismus – to je spiritismus a modlářství. Jedná se také o pokusy manipulovat Bohem skrze tzv. zákon víry a vyšší poznání – to je okultismus a gnosticismus.
  2. Vznikají skupiny pseudokřesťanů, kteří nesnesou zdravé učení a shánějí si učitele podle vlastních choutek (2Tm, 4,3-4). Opouštějí paradigma vedoucího, které žádá, aby byl vzorem v řeči, chování, lásce, víře a čistotě (1Tm 4,12) a zavádějí paradigma vedoucího, který má být především silným „vůdcem“ (srov. L 22,24-27)
  3. Falešní vůdcové nabízejí laciné spasení, upozaďují potřebu ovoce pokání a svatosti, bez níž nikdo nespatří Pána (Žd 12,14). Říkají, že přece nikdo není bez hříchu, a tedy kdo má právo soudit druhého? Doktrína znovuzrození se stává přítěží (1J 3,9n). Místo toho se buduje uživatelsky přívětivá církev, „v jejímž stínu je tak příjemně“ (srov. Oz 4,13)
  4. Lžiučitelé zavádějí zhoubné nauky, které popírají Panovníka, a tak získávají mnoho následovníků. Avšak kvůli jejich nemorálnímu životu nakonec lidé opovrhnou církví i evangeliem (2Pt 2,1-3).

Morální odpadlictví současné církve spočívá v popření kodexu Desatera ve prospěch většinového kodexu světa.

  1. Některé církve kvůli penězům, počtu členů a společenské prestiži ochotně tolerují téměř jakýkoliv hřích.
  2. To je provázeno zneužíváním znalostí dobového pozadí Bible. Zdatní mluvkové žonglují se slovy a fakty tak, aby morální imperativy Desatera “zůstaly” v dávné minulosti a oni mohli učit, že nás se už netýkají. Proč bychom si nemohli, na základě “nejmodernějších vědeckých výzkumů” zlegalizovat v církvi třeba LGBT?
  3. Evangelium nesení kříže volající po rozhodném zřeknutí se hříchu a sebezapření – takové evangelium se stává velmi vzácným.
  4. Protože se v církvi rozmáhá nepravost, vychládá láska mnohých a lidé odcházejí do světa (Mt 24,12).
  5. Noví věřící jsou při návštěvě církve hýčkáni a uklidňováni, že my nejsme sekta. Máme sice v názvu slovo “církev”, ale zato nabízíme i skvělou kávu …
  6. Církev ztrácí slanou chuť, je vlažná a tím nepřesvědčivá a neatraktivní.  

To všechno se děje vlivem antikristova ducha.

Duchovní růst. To je, oč na biblické škole běží.

Jediným smyslem vzdělávání na biblické škole je příprava křesťana na věčnost. Aby se křesťan úspěšně setkal s Pánem – ať za branou smrti, ať při vytržení církve – jeho vzdělávání musí být biblické, založené na všech Písmech Staré a Nové smlouvy.

Biblické vzdělávání se dá dělit na křesťanské a teologické.

1. Křesťanské vzdělávání
– Je příležitostné, informální, nahodilé, incidentální, bez oficiální akreditace, bez snahy kompexnost, je to škola života.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi osobní čtení Bible a modlitba, bohoslužby, charitativní akce, evangelizační a misijní akce, konference, sjezdy, pastorálky, duchovní soustředění apod.

2. Teologické vzdělávání
– Je plánovité, systematické, oficiálně schválené uznávanou agenturou.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi VOŠMT, Global University, EZDRÁŠ.

Biblické vzdělávání je „připravování“ křesťana na věčnost.
Jde o duchovní růst, který se ukončuje úspěšným složením zkoušky absolutoria v hodině fyzické smrti nebo vytržení.

Někdy duchovní růst špatně chápeme.

Duchovní růst
– Není jenom precizování náboženských technik, jako jsou promyšlené evangelizační postupy, vytříbené hlasité modlitby či brilantně podaná kázání.
– Není to jenom intelektuální zvládnutí doktríny.
– Viz také http://milan.buban.cz/pedagogika/co-a-neni-duchovni-rust/

Duchovní růst je celoživotní prohlubování niterné opravdovosti a moudrosti (Ž 51,8 ČSP), jejíž vedlejším efektem je postupná přeměna chování pro věčný život s Kristem.

Podobenství o pravém a levém zpětném zrcátku

Na věčnost se člověk dostane buď branou časné smrti, nebo skrze vytržení. Naše smrt je mnohem pravděpodobnější než naše vytržení. Následující podobenství mluví o tom, že kdo zbožně zemře, tomu bude vytržení přidáno.

Příprava na věčný život s Kristem je jako když řidič couvá do garážového přístřešku.

Kdykoli couvá do úzkého průjezdu, musí dávat pozor, aby nenarazil do dřevěných sloupků, které jsou vpravo, ani do betonových schodů, které jsou vlevo. V tom mu pomáhá pravé a levé zpětné zrcátko.

Kvůli svému omezenému perifernímu vidění se řidič nedokáže dívat do obou zrcátek najednou.

Kdykoli se o to pokusí, ztrácí orientaci v prostoru, zmateně otáčí volantem na nesprávnou stranu a nakonec se musí vrátit zpátky na ulici a zacouvat znovu.

Časem řidič přišel na to, že když se soustředí pouze na pravé zpětné zrcátko, aby podle něj zacouval těsně vedle sloupků, levé zrcátko už skoro nepotřebuje. Protože když správně zaparkuje pravou stranu auta, levá strana se postará sama o sebe a bezpečně se vyhne betonovým schodům.

Tak to bude s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Pravé zrcátko je příprava na smrt a levé zrcátko je příprava na vytržení. Kdo dobře zaparkuje na konci života, má vytržení jisté. Kdo zemře jako upřímný křesťan, tomu bude vytržení přidáno.


Boží třináctá komnata

On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. —Skutky 17,26-27

Podobně jako Bůh určil pevná údobí i hranice lidským sídlům (srov. Gn 1,28), určil tak i hranice lidskému poznání (Ž 139,6; Ř 11,33-35) a lidskému věku (Ž 90,10). Tyto hranice jsou konstantní, nelze je překonat. Máme však tu čest v rámci těchto hranic hledat Boha a jeho blízkost (Př 25,2).

Bůh určil pevné hranice lidským sídlům

Jsem fanouškem sci-fi. Hlavní myšlenkou seriálu Star Trek je odvážné poznávání vesmíru, hledání nových forem života a nových civilizací. Ačkoliv bych si přál, stejně jako statisíce dalších fanoušků, aby se vesmír stal naším alternativním domovem, jsou to jen sny. Naším domovem je planeta Země a současný vesmír zůstane nehostinným místem. Pokud ovšem Bůh neplánuje při stvoření nové země provést terraformaci (tj. pozemštění) nového nebe (srov. Zj 21,1). Pak bychom mohli bydlet také na jiných planetách.

Bůh určil pevné hranice lidskému věku

Obdivuji pokroky lékařské vědy a zdravotní péče. Naši předkové umírali na nemoci, které díky prevenci téměř vymizely. V roce 1960 byla průměrná délka života na naší planetě 52,57 roku, zatímco v roce 2016 to bylo už 72,04 roku. V dnešní době je nejvyšší průměrný věk v Japonsku – 82,6 roku. V České republice je průměrná délka života 77,1 roku. Optimistické výhledy říkají, že průměrná délka dožití přesáhne 100 let. Ačkoliv bych si přál, aby se život prodlužoval neustále, nemohu si nevšimnout, že každý nakonec zemře.   

Bůh určil pevné hranice lidskému poznání

Když se dívám na výsledky lidského bádání a umělecké tvořivosti, jsou natolik úchvatné, že věřím v jejich Božský původ. Stvořitel daroval některým jedincům veliké nadání, a tím nám ostatním zpřístupnil úchvatné věci svého stvoření, už ať ve formě vědeckých objevů, architektury a výtvarného umění, hudby, literatury atd. Ovšem některé věci se Bůh rozhodl lidem zatajit. Existuje Boží třináctá komnata, kam nemáme chodit.

Musíme přijmout meze našeho poznání

“Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné (CSP: odhalené) však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.” (Dt 29,28) Tento verš rozděluje poznání na to, které je skryté a patří jen Hospodinu, a na to, které je odhalené abychom my a naši potomci podle něho žili.

Těsně před tím, než byl Pán Ježíš před zraky svých apoštolů vzat vzhůru, řekl: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,7n). Pán těmito slovy odpověděl apoštolům na jejich poslední otázku, která zněla: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“

Nebylo to poprvé, co učedníci řešili, kdy bude nastolena konečná Boží vláda v Izraeli. Známe zklamání Kleofáše a jeho druha, když řekli: “A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.” (Lk 24,21). Také to nebylo poprvé, co Ježíš řekl, že se Otec rozhodl utajit den a hodinu jeho druhého příchodu. “O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám (Mt 24,36, srov. Mk 13,32)

Bůh nám některé věci jednoduše říct nechce, týká se to i data druhého příchodu Pána Ježíše. To je Otcova třináctá komnata (srov. Gn 2,16-17).

Na druhou stranu nám dal Bůh k dispozici dvanáct jiných komnat, kde se můžeme volně pohybovat a zkoumat, co chceme. V oněch dvanácti komnatách jsou věci zjevené a na prvním místě k nim patří Kristovo dílo spásy.

Bileámova oslice

Bileámova oslice dnes promlouvá lidským hlasem, aby varovala církev před bláznovstvím (2Pt 2,16):

  • Nepřekračujte konstantní hranice, které Bůh určil lidskému poznání
  • Neposouvejte dávnou mez, kterou váš nebeský Otec stanovil (srov. Př 22,28)
  • Nepřeskakujte mantinely lidské přirozenosti a Boží svrchovanosti
  • Neusilujte o poznání, které vám Otec dát nechce
  • Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci

Naše věc je zápasit o duše nevěřících ve městě, regionu, zemi, zahraničí (srov. Sk 1,8). Co se týče Kristova návratu, ten nepřivoláme, když budeme civět do nebe nebo do eschatologické literatury. Kažme evangelium. Mezitím se Pán Ježíš vrátí právě tak, jak ho viděli apoštolé odcházet (Sk 1,9).

Přemítání o smyslu biblické školy

Na jaře 1993 mi Bůh řekl: „Tato škola je moje dílo a ty jsi jeho součástí.“ Dnes po letech reflektuji, proč Bůh tuto školu v Apoštolské církvi založil. Domnívám se, že nám Bůh dal VOŠMT proto:

  1. Aby v Apoštolské církvi zabránil povrchnosti
  2. Aby v Apoštolské církvi posílil celostní teologické vzdělávání
  3. Aby v Apoštolské církvi formuloval učení klasického letničního hnutí

Ad 1. Anekdota o povrchnosti

Staří manželé sedí u snídaně a Bety se zeptá: „Rudy, ta růžová pilulka, co bereš, dělá ti dobře?“ „Ano,“ odpovídá Rudy. A Bety na to: „Tak mi dej taky jednu.“

Někdy se chováme, jako by dobré bylo všechno, co má rychlý úspěch, a to bez ohledu na dlouhodobé účinky. Ale ne všechno, co vidíme v jiných zemích, je dobré také pro naši církev. V jiných kulturách reagují lidé na evangelium jinak než v naší. Naše studenty učíme, aby všechno prozkoumali a drželi se pouze toho, co odpovídá mentalitě českého národa.

Ad 2. Hlava, ruka a srdce se musí rozvíjet jako celek

V teologickém vzdělávání na biblické škole zápasíme o rovnováhu.

  • Přílišný důraz na intelektuální rozvoj vede k suchému akademismu.
  • Přílišný důraz na praktickou přípravu vede k obhroublému prakticismu.
  • Přílišný důraz na vnitřní spiritualitu vede k neživotnému mysticismu.

Cílem vzdělávání na VOŠMT je učedník Ježíše Krista:

  1. který miluje Boha celým srdcem
  2. dovede mu prakticky sloužit v místním společenství a na misii
  3. zná Bibli tak dobře, aby ji mohl lidem vykládat

Ad 3. Každá denominace má svoje zvláštní poslání

Zvláštním posláním Apoštolské církve je rozvíjet projevy Ducha svatého pod kontrolou Písma. Bible je jedinou autoritativní normou života, učení i praxe. Každý nadpřirozený vjem, proroctví, výklad jazyků nebo vidění musí být přezkoumán v kontextu 66 knih kánonu. Proto musíme znát Bibli zevrubně, rozumět jejímu dobovém kontextu a naslouchat, co Duch praví církvím v roce 2019.