Ve filmu Padesátkrát a stále poprvé hraje Drew Barrymoreová dívku, která po nehodě trpí poruchou krátkodobé paměti. Ať prožije cokoliv, ve spánku se jí vzpomínky na předchozí den beze stopy vymažou. Tomu čelí její nápadník Adam Sandler - každý den se jí musí dvořit, jako by se setkali poprvé.
Učedníci se s Ježíšem vracejí z evangelizační kampaně, kde Pán zázračně rozmnožil chleby a ryby. Na lodi zjistí, že nemají dost chleba a myslí si, že se kvůli tomu Pán zlobí. Ježíš vidí, že učedníci zapomněli na zázraky, uvažují pozemsky, nic nechápou. (Marek 8,14-21)
Máme velké výpadky paměti! Včera Bůh vyslyšel naši modlitbu a dnes propadáme beznaději. Dnes máme jistotu, že jsme Boží děti a zítra si nic nepamatujeme. Znovu potřebujeme slyšet základní pravdy, být ujišťováni o Boží lásce.
Ve filmu si Drew Barrymoreová každé ráno pouští video a čte z deníku, aby si vzpomněla, kdo je a co zažila v uplynulých dnech. Jsme na tom stejně. Každý den si musíme z Bible připomenout, kdo jsme a co pro nás Ježíš vykonal.
Pane, velmi zapomínám, prosím tě, nepřestávej se mnou začínat stále znovu.
úterý, 20. prosince 2011
sobota, 10. prosince 2011
Převaha síly
Cestou do Itálie jsem si všiml, že se po rakouských dálnicích jezdí s respektem. Snad to způsobuje hrozba vysokých pokut i neustálá kontrola rychlosti vozidel. Je zajímavé sledovat, jak silný bavorák předjíždí moje Berlingo 1,4 rychlostí, která jen maličko překračuje povolených 130 km v hodině.
Když jsem pozoroval ty mocné stroje, jak mě opatrně předjíždějí, ačkoliv by mohly "polechtat" plynový pedál a zmizet v dálce, vzpomněl jsem si na převahu Boží síly.
Ta se projevila na Ježíši Kristu, který svou vnitřní silou převyšoval své současníky, a přesto se podřídil Božímu záměru. Nestal se velkým vůdcem, ale nejmenším z lidí (Filipským 2,5-8).
Též apoštol Pavel převyšoval své vrstevníky vzděláním a horlivostí, ale vše podřídil zvěstování evangelia (Filipským 3,4-11).
V Přísloví 16,32 čteme: "Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města."
Dal ti Bůh převahu nad jinými?
Vynikáš chytrostí, odvahou, duchovním poznáním, čímkoliv?
Bůh má pro tvůj život záměr - musíš se ovládnout a přijmout svou roli v Božím království.
Pane, všechno, co mám a čím vynikám, dávám tobě k dispozici.
Když jsem pozoroval ty mocné stroje, jak mě opatrně předjíždějí, ačkoliv by mohly "polechtat" plynový pedál a zmizet v dálce, vzpomněl jsem si na převahu Boží síly.
Ta se projevila na Ježíši Kristu, který svou vnitřní silou převyšoval své současníky, a přesto se podřídil Božímu záměru. Nestal se velkým vůdcem, ale nejmenším z lidí (Filipským 2,5-8).
Též apoštol Pavel převyšoval své vrstevníky vzděláním a horlivostí, ale vše podřídil zvěstování evangelia (Filipským 3,4-11).
V Přísloví 16,32 čteme: "Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města."
Dal ti Bůh převahu nad jinými?
Vynikáš chytrostí, odvahou, duchovním poznáním, čímkoliv?
Bůh má pro tvůj život záměr - musíš se ovládnout a přijmout svou roli v Božím království.
Pane, všechno, co mám a čím vynikám, dávám tobě k dispozici.
čtvrtek, 1. prosince 2011
Na co se máme soustředit?
Jedna žena měla životní touhu - chtěla navštívit Anglii, zemi svých předků, projet se anglickým venkovem, cestovat vlakem, kochat se pohledem na anglickou krajinu.
Avšak žila v jiné daleké zemi a její sen dostat se do Anglie se zdál neuskutečnitelný.
Pak se stal zázrak - příbuzná jí před smrtí odkázala značné jmění.
Teď si mohla dovolit splnit svůj životní sen.
Ale běda!
Od chvíle, kdy žena nastoupila do vlaku, stále jí něco vadilo.
Špinavá okna, přílišné horko, nelíbilo se jí sedadlo, na kterém seděla, záviděla spolucestujícímu, že má ze svého místa lepší výhled, rozčilovalo ji, že nevidí na svá zavazadla.
Najednou se zděšením zjistila, že vlak vjíždí do cílové stanice a že ze své vytoužené jízdy neměla skoro nic.
Později řekla své přítelkyni: "Kdybych věděla, že cesta bude tak krátká, nestarala bych se o zbytečnosti a soustředila se raději na cestu krajinou, po níž jsem celý život toužila."
Mnoho studentů biblické školy prožívá podobné pokušení.
Nastoupí na školu, těší se, že celé dva roky budou intenzivně sloužit Bohu, prohlubovat své poznatky, získávat duchovní zkušenosti.
Ale přijdou chvíle, kdy není vše podle našich představ.
Upadáme do pokušení, hledáme chyby na druhých, ošklivíme si studium, které nám Bůh daroval, reptáme a ztrácíme čas řečmi, které se Bohu nelíbí.
A čas stále plyne.
Náhle se zděšením zjistíme, že náš čas vypršel.
Blíží se závěrečná zkouška absolutoria a po ní realita praktického života.
Pak nám bývá líto vytouženého času, který jsme promarnili nedůležitými věcmi.
Mojžíš dobře rozuměl pomíjivosti života.
V 90. žalmu ve 12. verši napsal:
"Nauč nás (Pane) počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce."
Náš čas je vymezen.
Modleme se, aby nás Bůh chránil před pokušením zabývat se věcmi nedůležitými a "zbytnými", věcmi, které na konci své cesty (ať už studijní nebo životní) budeme považovat za malicherné, nedůležité.
Avšak žila v jiné daleké zemi a její sen dostat se do Anglie se zdál neuskutečnitelný.
Pak se stal zázrak - příbuzná jí před smrtí odkázala značné jmění.
Teď si mohla dovolit splnit svůj životní sen.
Ale běda!
Od chvíle, kdy žena nastoupila do vlaku, stále jí něco vadilo.
Špinavá okna, přílišné horko, nelíbilo se jí sedadlo, na kterém seděla, záviděla spolucestujícímu, že má ze svého místa lepší výhled, rozčilovalo ji, že nevidí na svá zavazadla.
Najednou se zděšením zjistila, že vlak vjíždí do cílové stanice a že ze své vytoužené jízdy neměla skoro nic.
Později řekla své přítelkyni: "Kdybych věděla, že cesta bude tak krátká, nestarala bych se o zbytečnosti a soustředila se raději na cestu krajinou, po níž jsem celý život toužila."
Mnoho studentů biblické školy prožívá podobné pokušení.
Nastoupí na školu, těší se, že celé dva roky budou intenzivně sloužit Bohu, prohlubovat své poznatky, získávat duchovní zkušenosti.
Ale přijdou chvíle, kdy není vše podle našich představ.
Upadáme do pokušení, hledáme chyby na druhých, ošklivíme si studium, které nám Bůh daroval, reptáme a ztrácíme čas řečmi, které se Bohu nelíbí.
A čas stále plyne.
Náhle se zděšením zjistíme, že náš čas vypršel.
Blíží se závěrečná zkouška absolutoria a po ní realita praktického života.
Pak nám bývá líto vytouženého času, který jsme promarnili nedůležitými věcmi.
Mojžíš dobře rozuměl pomíjivosti života.
V 90. žalmu ve 12. verši napsal:
"Nauč nás (Pane) počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce."
Náš čas je vymezen.
Modleme se, aby nás Bůh chránil před pokušením zabývat se věcmi nedůležitými a "zbytnými", věcmi, které na konci své cesty (ať už studijní nebo životní) budeme považovat za malicherné, nedůležité.
neděle, 20. listopadu 2011
Nejdřív pán a potom pes?
Když jsem si četl o syrofenické ženě (Marek 7,24-30), zarazilo mě, proč Pán Ježíš mluví s tou utrápenou matkou tak tvrdě. Prý se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům. Zaujalo mě, jak pokorně ona žena odpověděla. To dokáží jen matky, když jde o jejich dítě, nezáleží jim na vlastní důstojnosti.
Ježíš nemluvil tvrdě, ale jeho primárním úkolem bylo zvěstovat evangelium Židům (Matouš 15,24; 10,6), ne pohanům. Pravda, Pán neodmítl ani pohany, když viděl, že mu věří (Matouš 8,5-13). Avšak úkol zvěstovat evangelium všem národům, ne jen Židům, svěřil Pán teprve svým apoštolům (Matouš 28,18-20).
Pokud věříš v Ježíše Krista, řeknu ti tajemství. Ačkoliv jsme se nenarodili jako Židé, nejsme psi. Kdysi jsme byli bez Krista, odloučení od společenství Izraele, bez naděje a bez Boha na světě. Kdysi vzdáleni, stali jsme se blízkými Bohu pro Kristovu prolitou krev.
Že toto tajemství už znáš? Že List Efezským máš přečtený? Pak tedy společně poděkujme Bohu.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že už nejsme cizinci a přistěhovalci - díky tvé oběti na kříži patříme k Boží rodině.
Ježíš nemluvil tvrdě, ale jeho primárním úkolem bylo zvěstovat evangelium Židům (Matouš 15,24; 10,6), ne pohanům. Pravda, Pán neodmítl ani pohany, když viděl, že mu věří (Matouš 8,5-13). Avšak úkol zvěstovat evangelium všem národům, ne jen Židům, svěřil Pán teprve svým apoštolům (Matouš 28,18-20).
Pokud věříš v Ježíše Krista, řeknu ti tajemství. Ačkoliv jsme se nenarodili jako Židé, nejsme psi. Kdysi jsme byli bez Krista, odloučení od společenství Izraele, bez naděje a bez Boha na světě. Kdysi vzdáleni, stali jsme se blízkými Bohu pro Kristovu prolitou krev.
Že toto tajemství už znáš? Že List Efezským máš přečtený? Pak tedy společně poděkujme Bohu.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že už nejsme cizinci a přistěhovalci - díky tvé oběti na kříži patříme k Boží rodině.
Moje křehká existence
Milan Buban
Moje křehká existence
závisí na Tobě, Pane.
Tělo, které jsi mi dal
stíhá nekonečný zmar.
Můj zrak slábne, tělo chřadne,
v noci nepopadnu dech.
Rozpadám se, zůstává jen
Tvoje věčná existence.
Moje křehká existence
závisí na Tobě, Pane.
Duše, kterou jsi mi dal
stíhá nekonečný zmar.
Vůle těká, city mizí,
nerozeznám, co je ryzí.
Vyhořívám, zůstává jen
Tvoje věčná existence.
Moje křehká existence
závisí na Tobě, Pane.
Vztahy, které jsi mi dal
stíhá nekonečný zmar.
Hněv a zrada lásku střídá,
na přítele přítel kydá,
vztahy vadnou, zůstává jen
Tvoje věčná existence.
čtvrtek, 10. listopadu 2011
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě
Žalm 139
Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Víš o mně, ať sedím nebo vstanu,
zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku,
a ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,
svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy,
jsou nedostupné, nestačím na to.
Kam odejdu před tvým duchem,
kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam,
a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře,
chtěl přebývat při nejzazším moři,
tvoje ruka mě tam doprovodí,
tvá pravice se mě chopí.
Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma,
i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná:
noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
v životě mé matky jsi mě utkal.
Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň:
podivuhodně jsem utvořen,
obdivuhodné jsou tvé skutky,
toho jsem si plně vědom.
Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí,
když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten
v nejhlubších útrobách země.
Tvé oči mě viděly v zárodku,
všechno bylo zapsáno v tvé knize:
dny tak, jak se vytvářely,
dřív než jediný z nich nastal.
Jak si vážím divů, které konáš, Bože!
Nesmírný je jejich počet,
sčetl bych je, ale je jich víc než písku.
Sotva procitnu, jsem s tebou.
Kéž bys, Bože, skolil svévolníka.
Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
Dovolávají se tě při svých pletichách,
zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe?
S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
Nenávidím je, rozhodně nenávidím,
jsou to také moji nepřátelé.
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,
zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení,
a po cestě věčnosti mě veď!
středa, 2. listopadu 2011
Momentálne som mŕtvy, zavolajte mi neskôr
Tak zní název knihy zesnulého slovenského satirika J. Satinského.
2. listopadu slavíme památku zesnulých, stojíme u hrobů svých blízkých, vzpomínáme. Kdybychom se mohli dovolat na mobil pana Satinského, kde bychom jej zastihli?
Jak jde čas a klesá naše výkonnost, přemítáme o svém životě i o tom, co s námi bude po smrti. V písni "Až mě andělé zavolají k sobě" Petr Spálený vyznává, že má obavu z "té neznámé pouti". Petr Janda v písni "Jednou" přemýšlí, co řekne, "až si ho jednou nejvrchnější kritik zavolá". Oba zpěváci nám mluví ze srdce. Ale v jejich písních chybí, že po smrti půjde každý člověk buď do nebe nebo do pekla, třetí možnost není.
Římanům 8,16 odkrývá důležitou pravdu o Duchu svatém. Jedině on dá člověku vnitřní jistotu, že Bůh je naším otcem. Nebe je vyhrazeno Božím dětem, těm, kdo věří v Ježíše Krista jako svého spasitele.
Pokud nemáš v srdci jasno, že jsi Božím dítětem, modli se takto:
Bože, odpusť mi. Věřím, že Pán Ježíš zemřel na kříži za mé hříchy a ty jsi ho vzkřísil z mrtvých. Prosím staň se mým Otcem a daruj mi Ducha svatého. Amen.
2. listopadu slavíme památku zesnulých, stojíme u hrobů svých blízkých, vzpomínáme. Kdybychom se mohli dovolat na mobil pana Satinského, kde bychom jej zastihli?
Jak jde čas a klesá naše výkonnost, přemítáme o svém životě i o tom, co s námi bude po smrti. V písni "Až mě andělé zavolají k sobě" Petr Spálený vyznává, že má obavu z "té neznámé pouti". Petr Janda v písni "Jednou" přemýšlí, co řekne, "až si ho jednou nejvrchnější kritik zavolá". Oba zpěváci nám mluví ze srdce. Ale v jejich písních chybí, že po smrti půjde každý člověk buď do nebe nebo do pekla, třetí možnost není.
Římanům 8,16 odkrývá důležitou pravdu o Duchu svatém. Jedině on dá člověku vnitřní jistotu, že Bůh je naším otcem. Nebe je vyhrazeno Božím dětem, těm, kdo věří v Ježíše Krista jako svého spasitele.
Pokud nemáš v srdci jasno, že jsi Božím dítětem, modli se takto:
Bože, odpusť mi. Věřím, že Pán Ježíš zemřel na kříži za mé hříchy a ty jsi ho vzkřísil z mrtvých. Prosím staň se mým Otcem a daruj mi Ducha svatého. Amen.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)