Tak zní název knihy zesnulého slovenského satirika J. Satinského.
2. listopadu slavíme památku zesnulých, stojíme u hrobů svých blízkých, vzpomínáme. Kdybychom se mohli dovolat na mobil pana Satinského, kde bychom jej zastihli?
Jak jde čas a klesá naše výkonnost, přemítáme o svém životě i o tom, co s námi bude po smrti. V písni "Až mě andělé zavolají k sobě" Petr Spálený vyznává, že má obavu z "té neznámé pouti". Petr Janda v písni "Jednou" přemýšlí, co řekne, "až si ho jednou nejvrchnější kritik zavolá". Oba zpěváci nám mluví ze srdce. Ale v jejich písních chybí, že po smrti půjde každý člověk buď do nebe nebo do pekla, třetí možnost není.
Římanům 8,16 odkrývá důležitou pravdu o Duchu svatém. Jedině on dá člověku vnitřní jistotu, že Bůh je naším otcem. Nebe je vyhrazeno Božím dětem, těm, kdo věří v Ježíše Krista jako svého spasitele.
Pokud nemáš v srdci jasno, že jsi Božím dítětem, modli se takto:
Bože, odpusť mi. Věřím, že Pán Ježíš zemřel na kříži za mé hříchy a ty jsi ho vzkřísil z mrtvých. Prosím staň se mým Otcem a daruj mi Ducha svatého. Amen.
0 komentářů:
Přidat komentář