Rubriky
Jak čas plyne ...

Malá lednová nostalgie

Dnes je to sedm let ode dne, kdy jsme se přistěhovali do Sendražic.
Dříve jsme, také velmi šťastně, bydleli V Zídkách 402 v Kolín II.

Děkuji Bohu za každý den, který nám v Sendražicích dal.

V Sendražicích jsme prožili už mnoho příjemných setkání.
Uskutečnily se zde sesterské skupinky, na kterých byly hosty například Irena Dulavová-Takahashi nebo Andrea Morrison.
Několikrát jsme na zahradě uspořádali grilování pro studenty a pro zaměstnance biblické školy.
V rámci adaptačního kurzu u nás v domě i na zahradě přespali studenti biblické školy.
Opakovaně, zpravidla o Velikonocích, nás v Sendražicích navštívili rodiče Michaloviec.

Sendražice mají skvělé okolí.

Jen 15 minut chůzí je od Sendražic vzdálen písečník Hradišťko, tam se v létě chodíme koupat.
Z okna vidíme kopec Vinici.
Z Vinice je výhled na TPCA v Ovčárech.
Za Vinicí vede stezka do Tří Dvorů, kam se odstěhoval syn Michael, když se oženil s Aničkou; chůzí je to k nim asi 60 minut.

Měli jsme v Sendražicích i dramatický zážitek.

7. ledna 2010 večer jsme málem vyhořeli.
Mou neopatrností se do plastové popelnice dostaly žhavé uhlíky z kamen, které zapálily obsah popelnice.
Od popelnice chytla polystyrénová fasáda a oheň se rychle šířil.
Na požár nás naštěstí upozornil náš nádherný voříšek Baryk.
Hasiči nastříkali na fasádu chladicí směs a my jsme pak do noci hlídali, jestli se oheň ještě někde nešíří.

Bůh je naším ochráncem, jsem mu za to vděčný.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..