Desatero vykladače Bible

  1. Nebudeš hledat žádný jiný výklad než ten, který zamýšlel původní autor.
  2. Nenahradíš Boží slovo svými osobními zkušenostmi, církevními krédy, ani lidskými tradicemi.
  3. Nezneužiješ jméno Bible tím, že bys dogmaticky nazval „biblickou“ jakoukoliv doktrínu, kterou Písmo jasně nevyučuje.
  4. Pamatuj na nedělní den, abys ho vyhradil pro modlitbu a závěrečné úvahy nad svým kázáním. Šest dnů máš na to, aby sis nedělní kázání připravil.
  5. Cti výklady svých zbožných předchůdců i současníků, aby tvá vlastní exegeze byla vyvážená.
  6. Nebudeš mařit moc Božího slova přehnaným důrazem na sekundární myšlenky v pasáži, ale budeš zápasit o nalezení primární myšlenky, které byli vyučováni původní posluchači.
  7. Nebudeš znehodnocovat Boží slovo vlastní moudrostí, psychologií, ani osobními zjeveními.
  8. Nebudeš krást pravdu z jedné pasáže, abys ji uměle vložil do druhé. Každá pasáž má jeden historický výklad a ten nesmí být „zduchovňován“.
  9. Nebudeš snášet falešné svědky proti Bibli, kteří záměrně ignorují pravidla výkladu, aby se zdálo, že Bible učí něco jiného.
  10. Nebudeš dychtit po kázání svého bližního, ani po jeho exegezi Písma. Uč se od něj, ale nedopusť, aby jeho práce nahradila tvou vlastní.

GIBBS, Carl. Principles of Biblical Interpretation: An Independent-Study Textbook. 3rd. Springfield, Missouri: Global University, 2004, str. 253. ISBN 0-7617-0870-7.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky

Vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje trojím způsobem:

1. Informálně
2. Neformálně
3. Formálně

Informální učení je všude tam, kde se lidé učí bez systematického vlivu učitele. Věřící se v Apoštolské církvi učí bezděčným pozorováním a napodobováním. Silnou stránkou informálního učení je jeho všeobecná dostupnost. Za slabou stránku považujeme jeho nesystematičnost a závislost na kvalitě prostředí, v němž se učení odehrává. Např. dítě zbožných rodičů se od nich učí věřit Bohu v dobrém i zlém. Naproti tomu dítě, které vychovává ulice, se učí mnoha nežádoucím věcem.

Neformální vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje tam, kde vyučuje kvalifikovaný lektor, kde posluchači jsou přezkoušeni a dostanou osvědčení či kredity EZDRÁŠe. Neformální kurzy, které poskytuje Rada církve, nebo oblasti církve, nebo místní sbory, jsou silné svou aktuálností. Když vyvstane ožehavá otázka, stačí pohotově vyhledat kvalifikovaného lektora a uspořádat kurz. Slabou stránkou neformálních kurzů je jejich neucelenost. Ačkoliv přinášejí hluboký vhled do vybraných témat, zároveň z časových důvodů opomíjejí témata související. To posluchače ochuzuje o ucelený pohled na širší souvislosti tématu.

Formální vzdělávání poskytují školy, které jsou uznány právními předpisy státu. V Apoštolské církvi je státem uznána Vyšší odborná škola misijní a teologická. Formální vzdělávání na VOŠMT je organizované a systematické a poskytuje studentům ucelený pohled na Písmo, a to z pohledu biblické, systematické a praktické teologie a v kontextu všeobecného vzdělání. Navíc studenti procházejí intenzivní praktickou přípravou.

Jaké jsou silné a slabé stránky jednotlivých typů vzdělávání?

1. Informální učení je sice všeobecně dostupné, avšak je útržkovité. Jeho rozsah a kvalitu určuje prostředí, ve kterém se učení odehrává. Lidé se ve sborech naučí to, co vidí a slyší. To může mít vynikající nebo i nedostatečnou úroveň.
2. Neformální vzdělávání v kurzech je sice aktuální, avšak zároveň velmi výběrové. Je zaměřeno na palčivá témata, ovšem pojatá zkráceně bez širších souvislostí. Každé téma je součástí celkové mozaiky, na kterou však lektor v kurzech nemá dost času.
3. Formální vzdělání je pro Apoštolskou církev důležité kvůli své ucelenosti, kvůli potřebě duchovního růstu, kvůli apoštolské korekci a kvůli kontextualizaci našeho evangelia.

Rysy formálního vzdělávání na VOŠMT

Ucelenost
Podle 2. Timoteovi 3,16 bylo Bohem vdechnuto veškeré Písmo, tj. všech 66 knih biblického kánonu. Má-li být duchovní pracovník v Apoštolské církvi důkladně vystrojen ke službě (verš 17), musí znát každé slovo, které vychází z Božích úst (Matouš 4,4). Duchovní pracovník Apoštolské církve by měl znát celou Bibli. Tu na VOŠMT vyučujeme z pohledu biblické, systematické a praktické teologie, v souvislostech se všeobecně vzdělávacími předměty a v kontextu praktické přípravy, jež obsahuje modlitby, bohoslužby a misie.

Duchovní růst
Křesťan duchovně neroste, když se stále točí jen kolem abecedy Boží řeči (Židům 5,12). Nestačí jen to, co pochytíme na bohoslužbách nebo v kurzech. Křesťan, a zejména duchovní pracovník, by měl Bibli pilně studovat, aby se stal dokonalým, tzn., aby měl návykem vycvičené duchovní smysly k rozsuzování dobrého a zlého (verš 14). Na VOŠMT studenty vedeme k pilnému zkoumání Písma a k návykům vedoucím k hlubokému duchovnímu životu s Bohem.

Apoštolská korekce
V prvotní církvi bylo korekcí doktríny pověřeno dvanáct apoštolů. V Apoštolské církvi je tento model aplikován na Radu církve, která střeží doktrinální normu a za pomoci VOŠMT ji implementuje v církvi. Nejde nám o ovládání lidí, ale o systematické vysvětlování pravdy za použití gramaticko-historické metody výkladu. Vyučování na VOŠMT je přirozeným nástrojem prevence doktrinálních omylů.

Kontextualizace evangelia
Misijním principem apoštola Pavla byla kontextualizace evangelia. Pavel si uvědomoval, že Písmo musí vysvětlovat jinak Židům a jinak pohanům (1. Korintským 9). Máme-li vysvětlit evangelium Čechům, musíme se přiblížit také jejich touze po vzdělání.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky.

Co by měl člověk vědět, než zemře

Než člověk zemře, měl by vědět, že:

  1. život smrtí nekončí. Smrt je jen bránou pro přechod z časnosti do věčnosti.
  2. na věčnost si nic nevezmeme. Nazí jsme se na svět narodili a nazí ze světa odejdeme.
  3. po smrti následuje soud. Většina věřících bude souzena před soudným stolcem Kristovým, nevěřící budou souzeni před velikým bílým trůnem.
  4. Bůh člověka miluje a nabízí mu smíření. Bůh má s člověkem jen dobré úmysly.
  5. usmířit se s Bohem musí každý sám. Záchrana, která je zadarmo, se doručuje jen do vlastních rukou.

Za posledních osm měsíců jsem se dvakrát setkal se smrtí. V loni v květnu zemřela moje maminka a letos v lednu tatínek. Bolest, vzpomínky, úvahy o tom, co jsem ještě mohl, ale neudělal, realita vlastní smrti, která mě nemine …

Děkuji Bohu, že mi dal naději, že se s rodiči u Něho setkám. Oběť Ježíše Krista na kříži je moje jistota, že mi bylo, je a bude odpuštěno. S úctou se klaním před Hospodinem, který vládne živým i mrtvým. Jsem Jeho.