Výjezd do Havířova a kontext Bible

5. května 2013 jsme podnikli školní výjezd do sboru Apoštolské církve v Havířově. Kromě mne, mé manželky a syna Benjamina se výjezdu zúčastnily studentky Marie, Rut a Olga. Jsme vděčni pastorovi sboru Petru Špokovi i celému staršovstvu, že nám tento výjezd umožnili. V úvodní části shromáždění zněly chvály a potom pastor představil pět lidí, kteří měli být odpoledne pokřtěni ve vodě. Každý z nich řekl krátké svědectví.

Blok věnovaný biblické škole jsem uvedl Božím slovem, které jsem pro tento sbor přijal v průběhu chval: „Bůh si velmi váží vašich modliteb a každou z nich vyslýchá. Vaše společné modlitby jsou pro Jeho uši jako nádherná symfonie. Bůh každou vaši modlitbu vyslýchá, avšak ne pro vaše dobré skutky, ale proto, že Ježíš za vás zemřel na kříži. Bůh vás vyslýchá jako Otec: v pravý čas a správným způsobem a tak, aby připravil půdu pro generace, které přijdou po vás.“

Potom následovala videoreflexe misijního výjezdu biblické školy do Rovinje, Olga četla ze svého misijního deníku a Marie vyprávěla o tom jak jsme evangelizovali v ulicích Rovinje. O svědectví se podělil také Benjamin, který byl na misijním výjezdu s námi.

KontextVe svém kázání s názvem „Zvěstujeme smrt Páně“ jsem se zaměřil na 1. Korintským 11,26. Použil jsem kontextuální přístup k výkladu biblického textu, podle kterého význam slova je určován větou, jejíž je dané slovo součástí. Také každá věta je definována, a to odstavcem, jehož je součástí a odstavec je definován skupinou odstavců, které jej obklopují. Nakonec skupina odstavců významově podléhá zaměření dané knihy (v tomto případě 1. Korintským) a kniha je vpletena do kontextu 66 knih biblického kánonu.

Při svém výkladu jsem začal slovem „smrt“, jež má v izolované podobě množství různých významů. Avšak ve verši 1K 11,26 se jedná o smrt Pána Ježíše Krista, která má pouze jeden jediný význam: Kristus zemřel, abych já mohl žít.

Smrt Páně si máme připomínat formou Večeře Páně „dokud on nepřijde“. Toto časové upřesnění nám říká, co víme také z ostatních částí Bible, že Pán byl vzkříšen a znovu přijde. Kristus zemřel, abych já mohl žít, avšak byl vzkříšen a znovu přijde. Do té doby si jeho smrt a vzkříšení budeme na bohoslužbách připomínat Večeří Páně.

Kontextuální metoda kázání je blízká výkladovému kázání. Využívá principů biblické hermeneutiky a chrání kazatele před plytkým výběrem nahodilých veršů.

Soutěž o nejlepší Bethesdu

Během misijního výjezdu do Rovinje jsme byli ubytováni v modlitebně sboru, který vede bratr Jiří Dohnal. V počtu 18 lidí jsme se tísnili v prostorách, které jsme v neděli a ve středu museli vyklidit kvůli bohoslužbám. Největší zkouškou byl pro nás záchod a sprcha, jelikož se obojí nacházelo v jediné místnosti.

V době Pána Ježíše byl v Jeruzalémě rybník zvaný Bethesda. Pánův anděl do něj občas sestupoval a vířil vodu, a kdo do rybníka vstoupil první, byl uzdraven. Všichni známe ten příběh, že Pán Ježíš u rybníka potkal těžce nemocného člověka. Ten si Pánu postěžoval slovy: „Nemám nikoho, kdo by mne snesl do vody. Než se do rybníka dostanu, jiný tam sestupuje přede mnou.“ Našeho studenta Ota Faldynu napadla zajímavá asociace: „Než se do sprchy dostanu, jiný tam vstupuje přede mnou.“

Tehdy jsem si řekl, co bychom dělali, kdybychom museli v této modlitebně vydržet ne jenom šest nocí, ale třeba tři měsíce.

Po návratu do Kolína jsem vyhlásil soutěž o nejlepší Bethesdu, tj. o nejlepší nebo nejvtipnější řešení našeho přežití. Vymyslel jsem fiktivní příběh o euroskeptickém diktátorovi Stojanu Jakotičovi, který se dostal k moci a vyhlásil v Rovinji stanné právo. To nám znemožnilo odjet domů a museli jsme zůstat v modlitebně další tři měsíce.

Do soutěže se přihlásili tři studenti: David Kučera, Olga Nagláková a Ondřej Nawrat.
Jejich soutěžní příspěvky si můžete přečíst níže.

David Kucera
Ondřej Nawrat
Olga Nagláková

Dnes uplynulo 12 měsíců od úmrtí mé maminky

mama

Keď rozmýšľam o svojej mame,
vidím výbornú manželku svojho otca.
Otec bol významným činiteľom v Michalovciach
a mama po jeho boku stála verne 54 rokov,
až dokiaľ ich nerozdelila jej smrť.

Keď rozmýšľam o svojej mame,
vidím vynikajúcu mamičku.
Vidím ju ponáhľať sa z práce,
aby bola s nami, svojimi deťmi, doma,
aby nám venovala každučkú minútku voľného času.

Keď rozmýšľam o svojej mame,
vidím vernú modlitebníčku.
Keď som sa vracal z misijnej cesty do Bosny,
zastihol nás leják, stierače nefungovali, krokom sme išli po okraji diaľnice.
Tu zazvonil mobilný telefón, volala mama, cítila nebezpečenstvo, modlila sa.

Keď rozmýšľam o svojej mame,
vidím kučeravé dievčatko
preháňajúce sa po myslianskich kopcoch.
Práve teraz sa na jednom kopci zastavilo,
máva na mňa, smeje sa a vraví:
Neboj sa, Pán Ježiš zotrel každú slzu z mojej tváre.

Moja mama zomrela 2. 5. 2012.
Otec mamu nasledoval 18. 1. 2013.