Co říká mé zpětné zrcátko

Když mě uvidíte, jak jedu svým autem, podívejte se na levé zpětné zrcátko. Zjistíte, že z něj visí kousek izolační pásky. Při jízdě po dálnici se páska rozebzučí a vypráví následující příhodu.

Byli jsme na dovolené v kempu u moře. Jak už to bývá, v kempu si sousedy nevyberete. Chování našeho souseda, už nevím přesně co udělal, mě velmi popudilo. Byl bezohledný, neopatrný nebo zákeřný – to už si přesně nepamatuji. Vím jen, že mě pořádně naštval. Když jsem nasedal do auta, byl jsem plný hněvu. Mluvil jsem s manželkou, jak je náš soused hrozný. To rozptýlilo mou pozornost. Při couvání jsem si nevšiml, že jsem velmi blízko stromu. Ozvalo se nepříjemné prasknutí a – levé zpětné zrcátko bylo naruby.

Můj hněv byl náhle pryč, vystřídala ho starost, kolik zaplatím za opravu zrcátka. Naštěstí jen prasklo, zalepil jsem je Chemoprenem, přelepil lepicí páskou. Při jízdě po dálnici se páska rozebzučí a říká: „Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš!“

Kéž bych si dokázal poručit, že ode dneška se už nebudu na nikoho zlobit. A když mi někdo ublíží, budu mu okamžitě žehnat. Ale copak se můžu spolehnout jen na své rozhodnutí!?

Pane Ježíši, potřebuji tvou pomoc, zadrž můj hněv a změň ho v modlitbu.

Odpuštění bez podmínek

Když nám někdo ublíží, čekáme, že se nám omluví.
Avšak jsou lidé, kteří nám ublížili, ale nejsou si toho vědomi.
Chovají se, jako by se nic nestalo, zdraví nás, usmívají se na nás.
Slouží Bohu v církvi, podávají nám ruku a spolu s námi přistupují k Večeři Páně.

Když jim naznačíme, že by se nám měli omluvit za to, že nám ublížili, nic nechápou.
Počínají si sebejistě, až nás to zviklá a přemýšlíme, jestli chyba není na naší straně.
Jestli jsme si jen něco špatně nevysvětlili. Jsme zmateni.

Proto jdeme k Bohu a modlíme se:

  • Pane, odpusť jim, protože nevědí, co činí.
  • Pane, odpusť mně, protože jsem možná na vině já.
  • Pane, rozsuď mezi námi. Co se mně týče, já z celého srdce odpouštím. A pokud jsem na vině já, pouč mě, ukaž mi, co jsem udělal špatně.
  • Prozkoumej, Bože silný, mé srdce. Prozkoumej mé myšlení a posuď, jestli nejdu po cestě vzpoury, a veď mě po cestě věčnosti.
  • Amen

Podobenství o Apoštolské církvi

Jeden člověk měl tři syny. Když umíral, řekl jim:
– Chlapci, v zahradě je ukrytý poklad. Ten den, kdy ho najdete, budete všichni velmi bohatí.
Jakmile skončily dny truchlení, bratři si zahradu rozdělili a dohodli se, že ten, kdo poklad najde, spravedlivě se podělí s ostatními.

Nejstarší bratr přišel na svůj díl zahrady, padl na kolena a modlil se:
– Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.
A Bůh mu odpověděl:
– Začni na jihu a pečlivě kopej až k severní straně zahrady.

Podobně i prostřední bratr přistoupil ke svému podílu, padl na kolena a modlil se:
– Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.
A Bůh mu řekl:
– Jdi za zkušeným lovcem pokladů. Ten ti řekne, kde máš kopat.
Bratr tedy šel za lovcem pokladů a ten mu poradil, že má začít na severu zahrady a pečlivě kopat až k její jižní části.

Také nejmladší bratr padl u svého podílu na kolena a modlil se:
– Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.
A Bůh mu řekl:
– Jdi na univerzitu a hledej moudrost, kterou jsem ukryl v knihách a srdcích profesorů.
Nejmladší bratr tedy šel na univerzitu a pochopil, že si má pořídit techniku na hledání pokladů. Potom že má systematicky prokopávat svůj díl zahrady nejdřív z jihu na sever, dále ze severu na jih a pak ještě podle metody náhodného výběru.

Tak bratři pilně hledali otcův poklad po mnoho dní.

  • S modlitbou na rtech kopal nejstarší bratr a nemohl pochopit, proč jeho bratři nekopou tak jako on, jak to Bůh poradil jemu.
  • S bázní před Bohem kopal prostřední bratr a bylo mu líto, že jeho bratři nepřijali metodu, kterou Bůh ukázal jemu.
  • S modlitbou v jazycích řídil své stroje nejmladší bratr a byl nešťastný, že bratři nepracují stylem, který ho Bůh naučil na univerzitě.

Bratři se po večerech navštěvovali. Vzpomínali na to, co jim řekl otec a hádali se, která metoda hledání pokladu je nejlepší. Čas plynul a bratři začali pociťovat únavu. Když se opět jednou setkali, jeden z bratrů, nevíme přesně který, řekl poněkud podrážděně to, co si už dávno všichni mysleli:
– Jak to náš otec myslel s tím pokladem v zahradě? Vždyť jsme do dnešního dne žádný poklad nenašli!

Ještě nedopověděl větu, ještě nedozněla jeho slova, když náhle všichni pochopili pravdu. Jejich otec sice na smrtelné posteli mluvil o pokladu v zahradě, avšak nemyslel tím truhlu s penězi, ani rychlé zbohatnutí. Myslel tím plodonosnou půdu, která přináší zisk, když se dlouho a trpělivě obdělává. Při svém usilovném hledání pokladu bratři bezděčně prokypřili zahradu skrz naskrz. Teď byla připravena na osev, na sadbu a na bohatou úrodu.

Co toto podobenství znamená?

Zahrada, to je Česká republika, kterou jsme si rozdělili na oblasti a sbory.

Tři bratři, to jsou tři typy duchovních pracovníků Apoštolské církve.

  • Nejstarší bratr se radí výhradně přímo s Bohem. Modlí se a Bůh mu odpovídá. Tento bratr odmítá lidskou moudrost v jakékoliv podobě, protože pravda je jedině v Bohu. Na to, co dělají jeho dva bratři, se dívá s nedůvěrou a podezřívá je, že postupně upadají do liberalismu.
  • Prostřední bratr se radí s Božími služebníky. Věří, že Bůh k lidem promlouvá skrze pomazané apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele. Na to, co dělají jeho dva bratři, se dívá s nevolí, protože nepochopili učení o pěti služebnostech.
  • Nejmladší bratr se radí s moudrostí, kterou Bůh ukryl ve vysokoškolském vzdělání. Na to, co dělají jeho dva bratři, se dívá s intelektuálním odstupem a doufá, že se bratři časem změní.

A co je tím pokladem?

Tím pokladem je probuzení, které přivede mnoho lidí z České republiky do Kristova království. Stejně jako tři bratři, také duchovní pracovníci Apoštolské církve vytrvale a s modlitbou pracují na svých podílech a každý je přesvědčen, že právě jeho metoda je od Boha tou nejsprávnější. Avšak Boží myšlení přesahuje myšlení člověka. Neexistuje jediná správná metoda. Neexistuje jediný správný typ myšlení, kterému bychom měli naučit celou církev.

Když si budou duchovní pracovníci Apoštolské církve vážit druhého víc než sebe, zjistí, že se mohou jeden od druhého hodně naučit. A největším bohatstvím je to, když i navzdory své rozdílnosti pracujeme na Božím díle v jednotě Ducha, spojeni láskou a pokojem.

Evangelium je dobrá zpráva, ovšem jen pro hříšníky

Když jsem slýchával zprávy o povodních, které ve vzdálených krajích zničily domovy lidí, bylo mi těch lidí líto. Říkal jsem si v duchu, že tohle bych zažít nechtěl. Když jsem pak později slyšel dobrou zprávu, že hrozba přívalových dešťů tam někde pominula, byl jsem rád, že to ti lidé mají za sebou, a taky – že se to mně bezprostředně netýká.

Když je povodeň daleko a můj dům bezprostředně neohrožuje, pak ani dobrá zpráva o konci dešťů se mě vlastně netýká. Jiné to je, když jsem sám bezprostředně ohrožen. Pak dobrou zprávu o změně počasí slyším úplně jinak, protože se mě osobně dotýká.

Ráno 2. června 2013 jsem se s rodinou probudil uprostřed jezera. Celá zahrada byla pod vodou a do přelití našeho prahu chybělo pouhých 25 centimetrů. Po celodenním zoufalství a modlitbách k Bohu jsem uslyšel z médií dobrou zprávu, že deště ustupují. A když jsem za několik dnů, 11. června 2013, četl prohlášení premiéra, že nebezpečí povodní už nehrozí, že Česko má nejhorší za sebou (Český rozhlas, 11. června 2013 v 18.05 hodin), pocítil jsem úlevu.

Tentokrát se mě dobrá zpráva dotýkala velmi osobně.

Dobrá zpráva evangelia je jinak vnímána hříšníkem a jinak spravedlivým člověkem.
Hříšný člověk vítá evangelium s nadšením. Byl beznadějně ztracen, ale teď mu Bůh odpustil, když místo něj obětoval Ježíše Krista na kříži.
Avšak „spravedlivý“ člověk reaguje jinak. Možná je rád, když zaslechne, že nějaký hříšník uvěřil v Krista a že mu to pomohlo. Ale nevidí důvod, proč by on sám, když přece není až tak zkažený, měl mít radost z toho, že Ježíš zemřel i za jeho (ne až tak velké) hříchy.

Evangelium je dobrá zpráva, ovšem jen pro hříšníky.
Pro spravedlivé je to zpráva, která se jich netýká.
Kdo nehřeší, nepotřebuje odpuštění, evangelium jej neoslovuje.

Zdraví lidé nepotřebují lékaře, potřebují ho jen nemocní.
Evangelium je dobrá zpráva, že Bůh má moc uzdravit hříšného člověka z hříchu.

Evangeliu s radostí naslouchal budoucí apoštol Petr, protože si uvědomoval, že je hříšným člověkem (Lukáš 5,8).
Evangeliu s radostí naslouchali celníci a hříšníci (Lukáš 5,30n).
Evangelium je dobrou zprávou jen pro toho, kdo v bázni stojí opodál, nechce ani oči k nebi pozdvihnout; bije se do prsou a říká: “Bože, projev milost mně hříšnému. (Lukáš 18,13)“

V Beránkově církvi mohou být jen hříšníci.
„Spravedliví“ v církvi nemají věčné místo.

Citováno z: Nebezpečí povodní už nehrozí, Česko má podle Nečase to nejhorší za sebou.
http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/nebezpeci-povodni-uz-nehrozi-cesko-ma-podle-necase-to-nejhorsi-za-sebou–1222960 Zpráva ze dne 11. června 2013 v 18:05