Zpřetrhat řetězec neodpuštění

Původní text v angličtině pod názvem The Chain od Ungrace napsal Philip Yancey pro Our Daily Bread, 9. října 2008.
Přeložil Milan Buban

Když mi někdo ublíží, vymýšlím si stovky důvodů, proč mu nemohu odpustit. „Potřebuje dostat lekci,“ říkám si. „Jen ať se v tom chvíli podusí, to mu prospěje.“ „Nejsem to já, kdo by měl udělat první krok.“ Když konečně dospěji k bodu, kdy jsem ochoten „udělit“ odpuštění, přijde mi to jako skok z tvrdé logiky do měkkého sentimentu.

K odpouštění mě motivuje skutečnost, že jako křesťan mám nařízeno odpouštět, protože jsem dítě odpouštějícího Otce. „Odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11,25).

Kromě toho však existují tři pragmatické důvody.

  • Za prvé, odpuštění uzavře bludný kruh obviňování a bolesti, zpřetrhá řetězec neodpuštění. Bez odpuštění zůstáváme připoutáni k lidem, jimž nemůžeme odpustit, jsme drženi ve svěráku jejich neřesti.
  • Za druhé, odpuštění uvolňuje provinilce ze sevření viny. Umožňuje na jeho straně transformaci i navzdory tomu, že musí být spravedlivě potrestán.
  • A za třetí, odpuštění vytváří pozoruhodnou vazbu mezi odpouštějícím a tím, kdo se provinil, uvádí je do stejného postavení. Nejsme tolik odlišní od viníka, jak bychom si to rádi mysleli, vždyť i my musíme našeho nebeského Otce prosit, „Odpusť nám naše viny“ (Mt 6,12).

Kdo nedovede odpustit jiným, pálí most, po němž musí sám přejít. -Herbert

Původní text:
The Chain of Ungrace

When I feel wronged, I can contrive a hundred reasons against forgiveness. “He needs to learn a lesson.” “I’ll let her stew for a while; it’ll do her good.” “It’s not up to me to make the first move.” When I finally soften to the point of granting forgiveness, it seems a leap from hard logic to mushy sentiment.

One factor that motivates me to forgive is that as a Christian I am commanded to, as the child of a Father who forgives. Jesus said, “If you have anything against anyone, forgive him, that your Father in heaven may also forgive you your trespasses” (Mark 11:25).

But beyond that, I can identify three pragmatic reasons. First, forgiveness halts the cycle of blame and pain, breaking the chain of ungrace. Without it we remain bound to the people we can’t forgive, held in their vise grip.

Second, forgiveness loosens the stranglehold of guilt in the perpetrator. It allows the possibility of transformation in the guilty party, even if a just punishment is still required.

And third, forgiveness creates a remarkable linkage, placing the forgiver on the same side as the party who did the wrong. We are not as different from the wrongdoer as we would like to think, for we too must ask our heavenly Father, “Forgive us our debts” (Matt. 6:12). —Philip Yancey

When I consider Calvary’s dismay—
The shame, the scorn, the scourging borne by You—
Resentment melts; I am compelled to say,
“Forgive them, Lord, they know not what they do!” —Mollon

He who cannot forgive others burns the bridge over which he himself must pass. —Herbert

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.