Žalm 103,3 říká: „…ze všech nemocí tě uzdravuje.“
Bůh na Golgotě uzdravil
- náš chorý vztah k němu.
- náš chorý vztah k lidem.
- náš chorý vztah k nám samotným.
- naše chorá těla.
Kristus na Golgotě udělal pro naše uzdravení všechno. Proto dnes můžeme zakoušet uzdravení ze svých chorob. Avšak zároveň ještě nejsme uzdraveni zcela. K našemu totálnímu uzdravení dojde teprve ve chvíli, kdy se s Pánem setkáme tváří tvář a budeme už navždy s Ním (1. Tesalonickým 4,13-18).
Na jakém základě stojí naše víra v Boží uzdravení?
- Byli jsme uzdraveni, když se za nás Pán obětoval na kříži.
- Každý člověk je hříšný a odplatou za hřích je smrt, to znamená věčné trápení v pekle.
- Bůh je svatý a bude soudit každého člověka podle skutků, které vykonal za svého života. To je ovšem „průšvih“, protože nikdo nežije tak dobře, aby beze zbytku naplnil požadavky Desatera.
- Jediný, kdo naplnil Desatero beze zbytku, je Pán Ježíš Kristus. Narodil se v Betlémě, prožil svatý život bez hříchu a obětoval se na kříži.
- Ježíšovu oběť Bůh počítá v náš prospěch, tedy ve prospěch každého člověka, který si přiznal svou nezvladatelnou hříšnost a prosil Krista o záchranu.
- Prorok Izajáš, jak jej cituje evangelista Matouš, řekl: „On slabosti naše vzal a nemoci nesl“ (Matouš 8,17, srovnej Izajáš 53,4). Také apoštol Petr říká: „Jeho rány nás uzdravily“ (1. Petrův 2,25).
- Kristova oběť na kříži tedy odstranila:
– jak všechny naše hříchy,
– tak i všechny naše nemoci.
Ad 1. Na Golgotě Bůh uzdravil náš chorý vztah s ním
Tak jako otec z podobenství o marnotratném synu dal navrátivšímu se synovi „nejlepší oděv a obuv a na ruku prsten“ (Lukáš 15,22),
tak i nám dal nebeský Otec roucho spravedlnosti a právo Božích dětí (Jan 1,12),
abychom „směle přistupovali k trůnu milosti a nacházeli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,16).
Ačkoliv náš chorý vztah s Bohem už byl na Golgotě uzdraven, zůstalo ještě něco nedokončené. Ještě nejsme doma, zatím ještě nejsme v nebi. 2. Korintským 5,6 říká: „Pokud jsme v tomto těle, nejsme doma u Pána.“
To se stane, až nás do nebe přenesou andělé, v hodině naší smrti (Lukáš 16,27).
Nebo se to stane, až zazní povel, hlas archanděla a zvuk polnice a budeme uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu (1. Tesalonickým 4,16-17).
„Pak už navždy budeme s Pánem“ (verš 18).
Ad 2. Na Golgotě Bůh uzdravil náš chorý vztah k lidem
Máme sklon lidi buď zbožňovat a celebritizovat, nebo je naopak nenávidíme a podceňujeme. Musíme se učit od Boha. Jeho vztah k nám je založen na jediném základě a tím je odpuštění, které pro nás zajistil Kristus svou zástupnou smrtí na Golgotě.
- Bůh s námi nerozvíjí vztah proto, že jsme mu sympatičtí, ale proto, že za nás Kristus zemřel. Ani my bychom neměli s lidmi budovat vztahy na jiném základě než kvůli tomu, že je Kristus miluje.
- To platí hlavně v církvi, která je jako rodina. V rodině si sourozence nevybíráme, jsou nám dáni a musíme s nimi vycházet. A že to někdy není snadné, to ví většina z nás.
- Efezským 4,32 říká: „Odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
- V 1. Samuelově 16,7 promlouvá Bůh k Samuelovi, který se zálibou pozoruje Elíaba: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu … Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“
Moderní koncept přátelství a bratříčkování se do církve nehodí. Neposkytuje totiž dostatečný základ pro trvalé vztahy. V církvi máme pěstovat lásku podle 1. Korintským 13, a nikoliv přátelství.
Ačkoliv náš chorý vztah s lidmi už byl na Golgotě uzdraven, přesto máme někdy problém s pocitem křivdy, hořkosti a neopuštění. V takových chvílích nám nezbývá než bojovat a připomínat si, že také mně muselo být odpuštěno, a proto i já musím odpustit druhým (Matouš 18,23-35 – Podobenství o nemilosrdném služebníku).
Ad 3. Na Golgotě Bůh uzdravil náš chorý vztah k nám samotným
- Měli jsme o sobě vysoké mínění nebo naopak velmi nízké mínění.
- Špatně jsme zacházeli s vlastním tělem nebo se svou psychikou.
- Vystavovali jsme se špatným lidem a špatným vlivům, protože jsme neznali svou skutečnou cenu.
Ale teď svou skutečnou cenu známe!
- Jsme Boží synové a Boží dcery (Jan 1,12).
- Bůh s námi napevno počítá v nebi (Efezským 2,6).
- Byli jsme vykoupeni z pekla drahocennou krví Ježíše Krista (1. Petrův 1,18-19).
- Jsme zcela novým stvořením, Bůh nám všechno odpustil (2. Korintským 5,17-18).
- Není nic, co by nás mohlo odtrhnout od trvalé Boží lásky (Římanům 8,38-39).
Když toto všechno víme, známe svou cenu. Získáváme zdravé sebevědomí, jež vyzařuje z našich životů, a lidé okolo nás jsou ve vztahu k Bohu také uzdravováni.
Ačkoliv náš chorý vztah k nám samotným už byl na Golgotě uzdraven, přesto na nás někdy doléhají deprese, pocity zmatku a méněcennosti. Plně se uzdravíme až v nebi. V těžkých chvílích musíme pevně držet své vyznání víry:
- Číst si Bibli a modlit se o samotě.
- Číst si Bibli a modlit se spolu s někým, komu důvěřujeme.
- Naslouchat Božímu slovu a nahlas se modlit na bohoslužbách.
Ad 4. Na Golgotě Bůh uzdravil naše tělesné choroby
Uzdravení těla se nejčastěji dostaví jako přirozený důsledek uzdravení našeho chorého vztahu s Bohem, s lidmi, nebo s námi samotnými.
Ačkoliv naše chorá těla už byla na Golgotě uzdravena, choroby a nemoci se objevují také mezi věřícími. Kdykoliv lidé o uzdravení stojí, církev je povinna se za ně modlit. Bůh nemocného člověka na základě modlitby uzdraví.
- Někdy se uzdravení těla dostaví okamžitě buď jako součást zvěstování evangelia nebo při bohoslužbách.
- Často se uzdravení těla dostaví na základě vytrvalých modliteb po nějakém čase. V takových případech snadno zázrak uzdravení přehlédneme, protože zapomeneme, že jsme se před časem modlili.
- Jindy se uzdravení těla dostaví teprve v okamžiku smrti. Tehdy dojde k našemu konečnému uzdravení a budeme, už zcela zdraví, navěky s Kristem.