Co se “už” s námi stalo a co “ještě ne”?

Napětí mezi „už“ a „ještě ne“ provází celý život křesťana.
Vidíme to v oddílu Římanům 6,1-11.

„Už“ jsem zemřel pro hřích. Moje hříšná přirozenost byla spolu s Kristem usmrcena na kříži Golgoty (vv. 2, 6).
„Už“ jsem byl pohřben. Vodním křtem jsem vyjádřil pohřeb své zkažené přirozenosti (v. 3).
„Už“ jsem byl vzkříšen. Při vodním křtu jsem také srostl s Kristovým zmrtvýchvstalým životem (vv. 4, 5, 10).

Všechno to se “už” stalo, avšak zároveň “ještě ne” zcela.
Ačkoliv jsem hříchu “už” zemřel, stále “ještě” pociťuji jeho vábení.
Ačkoliv jsem z mrtvých “už” vstal, stále “ještě” stárnu a umírám.

Na modlitbách usilovně zápasím o to, aby se prosadilo Jeho království “už tady a teď“ na zemi.
A vskutku ne jednou zakouším, že Bůh zasahuje.
Bývám vysvobozován od zlých sklonů, uzdravován z nemocí, situace kolem mne se mění.
Ale to všechno je jen zárodek úplného vítězství.
Mé spasení se zcela naplní, teprve když se vrátí Pán (Fp 3,21; 1Te 4,17).

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsem spolu s Tebou zemřel a vstal z mrtvých. Posilni mou víru, ať žiji v síle Tvého zmrtvýchvstání a denně přemáhám vábení hříchu, dokud Ty nepřijdeš.