“Pokud” nebo “jelikož”

Při čtení Pavlových listů můžeme mít dojem, že Pavel odmítal Mojžíšův zákon. Avšak Pavel neodmítal zákon, nýbrž zákonictví, k němuž se uchýlili židé, kteří ztratili osobní vztah s Bohem. Místo aby se od Mojžíše učili úzkém obecenství s Pánem (Nu 12,3.8), zákon používali jako měřítko svých okázalých náboženských výkonů.

Bůh se nemění, jeho požadavky byly a budou stejné. Stará a Nová smlouva mají stejné jádro. Obě smlouvy vyjadřují Boží lásku k hříšnému člověku, za kterého Bůh obětoval nevinného Beránka.

K Božím požadavkům v Desateru můžeme přistupovat dvojím způsobem.

První způsob – zákonický – vystihuje zájmeno “pokud”.
“Pokud” nebudeš mít jiného Boha, “pokud” nezabiješ, “pokud” nesesmilníš” atd.
– dostaneš se do nebe.

Druhý způsob – skrze osobní vztah s Bohem – vystihuje zájmeno “jelikož”.
“Jelikož” už znáš jediného pravého Boha, neklaněj se modlám.
“Jelikož” tě Bůh už zachránil z hříchu, proč bys ještě zabíjel, smilnil a kradl?
“Jelikož” s tebou Bůh už v nebi počítá (Ef 2,4-7), proč bys měl ještě hřešit?

Otče, jelikož jsi pro mne tolik udělal, pomáhej mi žít v důvěrném vztahu s Tebou.