Muž, který chodil s Bohem

A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal (Genesis 5,22-24).

Henoch je znám jako muž, který chodil s Bohem a byl jím vzat (SBVP:2189). Jeho chození s Bohem trvalo tři sta let a začalo poté, co zplodil syna Metuzaléma. Nabízí se úvaha, že před narozením Metuzaléma Henoch s Bohem nechodil, nebo s ním nechodil tak intenzivně. V době Metuzalémova zplození musel Henoch zažít něco, co jej přimklo k Bohu.

O Henochovi čteme v Židům 11,6, že ho Bůh přijal a ještě než k tomu došlo, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Poslední zmínka o Henochovi je v Judově epištole verši 14, kde Henoch vystupuje jako prorok předpovídající Hospodinův soud nad bezbožnými.

Bůh si Henocha vzal k sobě. Mimoděk se nám vybaví, jak Elijáš vystupoval ve vichru do nebe a už jej nikdo nenašel (2. Královská 2,11). Jako Henoch a Elijáš budou do nebe uchváceni křesťané, kteří se dočkají příchodu Pána (1. Tesalonickým 4,17).

Co znamená „chodit s Bohem“? 

Zatímco ve zprávě o Henochovi je chození s Bohem pouze konstatováno, definici tohoto pojmu můžeme vyvodit z chování jeho pravnuka Noema,[1] které je popsáno v 6 až 8 kapitole knihy Genesis.

Toto je rodopis Noema:  Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem (Genesis 6,9).

Noe je znám jako spravedlivý muž povolaný postavit archu (SBVP:2223 srov. Ezechiel 14,14-20). Jeho chození s Bohem se vyznačovalo těmito příznačnými rysy:

  1. Choval se spravedlivě a bezúhonně. Mezi chováním Noema a tehdejších lidí byl silný kontrast. „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný“ (Genesis 6,9), zatímco země, ve které žil, „byla zcela zkažená“ (Genesis 6,11). Apoštol Petr nazval Noema kazatelem spravedlnosti. To znamená, že Noe nemlčel a otevřeně kritizoval hřích, který bujel ve společnosti (2. Petrův 2,5).
  2. Byl znovuzrozený a slyšel Boží hlas (1. Korintským 2,14). Noe uvěřil Božímu slovu, že se blíží konec všeho tvorstva. Možná se o blížícím se soudu dověděl už z vyprávění svého dědy Metuzaléma (srov. Genesis 5,21 a Juda 1,14). Když mu Bůh dával pokyny ke stavbě archy, Noe pozorně naslouchal (Genesis 6,13-21). Slova, která byla pro tehdejší lidi bláznovstvím, rozeznal Noe jako Boží řeč.
  3. Byl poslušný a dělal přesně to, co Bůh žádal (Genesis 6,22; 7,5). „Pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny“ (Židům 11,7). Zřejmě si Boží pokyny pečlivě zapsal (jak jinak by se dochovaly?) a řídil se jimi při stavění archy.
  4. Nebyl závislý na pocitech a náboženských prožitcích. Důvěřoval Bohu také v průběhu 150 dnů, kdy vody mohutně stály na zemi a Bůh k němu nijak zvlášť nepromlouval (Genesis 7,24 a 8,15).

Písmo, počínaje Henochem (Genesis 5,22), stále více zpřesňuje, co konkrétně znamená „chodit s Bohem“. Jednou z nejvýstižnějších pasáží popisujících život z Ducha je Ga 5,13-18 a zejména verš 16:

  • Bible kralická:  Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.
  • Český ekumenický překlad: Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
  • Český studijní překlad: Říkám však: Duchem choďte (var. Žijte podle Ducha) a žádost těla nedokonáte.
  • Bible 21: Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům.

Čtyři hlavní české překlady ukazují na instrumentální funkci Ducha svatého. On je prostředkem našeho zbožného života. Není ovšem prostředkem ve smyslu neosobní síly, kterou bychom při svém boji proti hříchu mohli manipulovat. Chodit Duchem znamená poddat se jeho svrchované vůli. Spíše než prostředkem je Duch svatý Prostředníkem. Když voláme k Bohu o pomoc, prostřednictvím Ducha svatého přijímáme sílu pro zbožné jednání.

Právě volání o pomoc je základem chození s Bohem. Při něm vyznáváme svou závislost na jeho pomoci. Když se neustále modlíme, lidé nás považují za slabochy, kteří potřebují berličku. Avšak my se nakonec dostaneme dál, než tento svět. Noe se dostal až za Potopu a my se dostaneme až ke Kristu. Tam, kde ti „silní“ skončí, my „slabí“ budeme pokračovat.

Volání k Bohu o pomoc bylo vlastní také našemu Spasiteli. „On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost“ (Židům 5,7).

  • Kdy jsi naposledy volal k Bohu o pomoc?
  • Kdy ses naposledy cítil naprosto nedostatečný?
  • Kdy naposledy jsi byl zoufalý sám nad sebou a téměř fyzicky pociťoval moc hříchu a svádění ke zlu?
  • Kdy naposledy jsi s hlasitým křikem a slzami úpěnlivě volal, aby tě Bůh vysvobodil z pokušení?

Kdo se cítí zdráv, ten si nezavolá lékaře. Kdo se však cítí nemocen, nebude váhat a vyhledá pomoc.

  • Cítíš se nemocen a ztracen?
  • Potřebuješ Boží pomoc?
  • Pokud ano, jsi na dobré cestě.
  • Když teď budeš volat k Bohu, budeš zachráněn.

[1] Podle Internetové jazykové příručky se Noe skloňuje: 1. Noe; 2. Noema; 3. Noemovi; 4. Noema; 5. Noe; 6. Noemovi; 7. Noemem (http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=noe&Hledej=Hledej)

Použité zdroje

STAMPS, Donald C. a J. Wesley ADAMS. Studijní bible s výkladovými poznámkami. Springfield, Missouri, USA: Life Publishers International, 2009. ISBN 9780736104199.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..