Co je a co není duchovní růst

Duchovní růst není pouhé zdokonalování zbožného chování. Nesmíme na duchovní růst pohlížet jako na postupné zvládnutí stále náročnějších technik modliteb, bohoslužeb, studia Bible, misie a charity. Takový přístup se uplatňuje ve sportu nebo ve škole. Nejdřív se žáci naučí základní teorie a dovednosti a postupně k nim přidávají stále náročnější dovednosti a techniky, až nakonec dosáhnou stupně mistrovství. Postupné technické zdokonalování vede k zaslouženému pocitu jistoty a úspěchu.

Duchovní růst jde však opačným směrem. Nejde v něm o dosažení náboženské virtuosity, nýbrž o prohlubování osobního vztahu s Kristem, které má dvě dimenze:

  1. Neustále se prohlubující poznání vlastní hříšnosti
  2. Neustále se prohlubující poznání Boží milosti

Jak rosteme v těchto dvou dimenzích vztahu s Kristem, mění se také naše postoje a ty se odrážejí v našem chování, v našich skutcích.

  • Čím víc poznám svoji hříšnost, tím víc budu k Bohu volat o milost. Kdo si myslí, že je zdravý, nebude volat lékaře. Kdo však pozná, že je smrtelně nemocen, ihned si zavolá záchranku.
  • Čím víc volám k Bohu o milost, tím víc poznám Jeho odpuštění. Bůh totiž obětoval Krista, aby mi mohl odpustit.
  • Čím víc poznám jeho odpuštění, tím větší bude moje vděčnost. Uvědomím si totiž, že mi Bůh odpustit nemusel, ale udělal to z lásky.
  • Čím větší je moje vděčnost, tím lepší budou moje skutky. Jsem Bohu vděčný za to, že mi odpustil hříchy. Proč bych tedy dělal něco, co Mu vadí?

Duchovní růst je prohlubující se osobní vztah s Bohem, jehož vedlejším efektem je změna našeho chování.

Proč studovat na biblické škole? Je pro to jediný důvod: Velké poslání Ježíše Krista.

Ježíš přistoupil (k apoštolům) a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte (ČEP: získávejte mi) učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“ (Matouš 28,18-20, ČSP)

Posláním křesťanů je, aby ve všech národech, včetně národa českého:

1. získávali učedníky pro Ježíše Krista
2. křtili je ve jménu Trojice
3. a učili je zachovávat všechno, co jim Ježíš přikázal

Máme-li někoho učit úplně všechno, co nám Ježíš přikázal, musíme to všechno nejdřív my sami dobře znát. Sám Ježíš žil „každým slovem, které vychází z Božích úst“ (Matouš 4,4). Ve svých rozhovorech se znalci Zákona Ježíš vynikal brilantní znalostí Písem, takže se židé divili a říkali o něm: „Jak to, že se tento člověk vyzná v Písmech, když se tomu neučil?“ (Jan 7,15). Ať si špatně nevykládáme slova „když se tomu neučil“! Ježíš byl Bůh a člověk, a přesto se pravidelně vzdělával v synagoze (Lukáš 4,16), kde se mu od rabínů dostalo kvalitního neformálního vzdělání. Tak byl už jako chlapec schopen disputovat s doktory teologie (Lukáš 2,46n).

Máme-li někoho učit zachovávat všechno, co nám Ježíš přikázal, musíme to nejdřív my sami dělat. A dělat něco správně můžeme teprve tehdy, když tomu správně rozumíme. Bez dobré teorie nebude dobrá praxe. Bez zevrubné znalosti Písma bude naše služba neúplná, bude odrážet pouze ty naše oblíbené úryvky Bible. Kdy sis naposledy přečetl Malé proroky? Dokážeš vyjmenovat všechny knihy Bible a stručně pohovořit o obsahu každé z nich? Znáš přirozené a morální atributy Boží? Znáš teorie inspirovanosti Písem, učení o Duchu svatém a o jeho darech? Jestliže sloužíš jiným, studuj Bibli – třeba na biblické škole v Kolíně.

Nezanedbávej v sobě dar milosti, který ti byl dán (1. Timoteovi 4,14).

Sběr dat a psí chlupy

Data pro následnou analýzu a výzkum je třeba sbírat tam, kde jich je nejvíc. To mi připomíná situaci z mého domova. Náš Baryk ztrácí hodně chlupů. Mohli bychom chlupy sbírat a zametat každý den.

Při zametání jsem vypozoroval, že se chlupy v našem obýváku-kuchyni hromadí nerovnoměrně. Nejvíc chlupů bývá pokaždé u police na knihy, která je hned za dveřmi na chodbu. Dále se chlupy nejvíc hromadí pod skládacím křeslem a potom ještě v nejzazší části kuchyně v koutě mezi kuchyňskou linkou a zdí. Je to pochopitelné, protože první dvě místa se nacházejí v průvanu mezi dveřmi na terasu a dveřmi na chodbu. Třetí místo je nejzazší bod u zdi, kam průvan dosáhne. Průvan způsobí, že se psí chlupy nejvíc hromadí na třech místech obývacího pokoje a kuchyně.

To mi pomáhá při úklidu. Když zametu tato tři stežejní „shromaždiště“ psích chlupů, mám napůl zametenou celou místnost. Potom už stačí zamést zbytky z ostatních častí a vytřít podlahu mokrým hadrem. Díky znalosti, kde se chlupy nacházejí nejvíc, mohu primárně zaměřit svou práci na místa, která jsou „nejnasycenější“. Ostatním částem „probému“ věnuji už jen sekundární pozornost.

Při výzkumu sociální reality, jenž záleží na sběru relevantních dat, je to podobné. Data mohou být rozptýlena všude, ale každý výzkumný problém má místa, jež jsou nasycena daty víc než ostatní. Mohou to být určité knihy, určití lidé nebo skupiny lidí. Je třeba identifikovat, které zdroje jsou nasyceny daty nejvíc ze všech. Z těchto zdrojů pak vytvoříme primární výzkumný vzorek. Ostatní sběry nám poslouží jen pro doplnění jako sekundární zdroje dat.