Rubriky
Jak čas plyne ...

Jak mě Bůh zachránil

Stalo se to v neděli 18. dubna 1982. Bylo mi necelých 19 let a byl jsem posluchačem 1. ročníku pedagogické fakulty v Praze. Na podzim roku 1981 mě navštívil kamarád ze střední školy a vyprávěl mi, jak Kristus změnil jeho život. Myslel jsem si, že se zapletl s nějakou sektou. Hádali jsme se, byl jsem rozhodnutý zpochybnit každý jeho argument. Ale zároveň jsem viděl, že se můj kamarád doopravdy změnil. Vyzařoval vnitřní pokoj.

Kamarád Vladan mě seznámil s rodinou pastora Pavla Kocura na Smíchově. V jeho bytě se v době totality konaly bohoslužby. Kocurovi byli hodní a obětaví lidé. Sestra Helenka mě přijala jako svého syna. Zúčastnil jsem se nedělních bohoslužeb, kde se lidé modlili v cizích jazycích.

18. dubna 1982 byla neděle. Učil jsem se na koleji a tu náhle, zničehonic mi došlo, že mě Bůh nabízí, abych se stal křesťanem. Věděl jsem, že mám jít za Vladanem a říct mu, že chci, aby se Kristus stal mým Spasitelem. Zároveň jsem si uvědomoval, že mě k tomu vůbec nikdo nenutí. Díval jsem se na modré nebe a jako by se někdo ptal: “Opravdu to chceš udělat?” Odpověděl jsem: „Ano, chci!“

Vladan nebyl doma, tak jsem z telefonní budky zavolal pastoru Kocurovi, jestli neví, kde je. Vladan přijel a já jsem mu řekl, že chci přijmout Krista jako Spasitele. Bylo vidět, že mi nevěří. Vždyť jsem se s ním několik měsíců o víře jenom hádal. Tak jsme jeli na Smíchov ke Kocurovým.

Pastor i jeho manželka byli doma a myslím, že také oba jejich synové. Všechny jsem zavolal do kuchyně a řekl jsem, že chci přijmout Krista jako Spasitele.[1] Neměl jsem z toho žádný příjemný pocit. Naopak mi moje ego řeklo, že jsem se velice ztrapnil. Ale já jsem hlas ega ignoroval!

Pastor mě zavedl do obýváku a přečetl Ježíšova slova: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (Jan 10,9).“ Přiznám se, že jsem těm slovům tehdy nerozuměl, ale vyložil jsem si je po svém. Když jsem pak vycházel od Kocurových, pomyslel jsem si: „Teď vycházím ze starého života, abych začal nový život s Bohem.“


[1] Tehdy jsem ještě nemluvil česky a doslova jsem řekl: “Rozhodol som sa vyznať Pána Ježiša Krista.”

Rubriky
Jak čas plyne ...

Jak mě Bůh přesvědčil, že mám dál studovat na pedagogické fakultě

Stalo se to na jaře roku 1982. Když jsem 18. dubna 1982 uvěřil v Krista, byl jsem posluchačem prvního ročníku pedagogické fakulty v Praze. Jako křesťan jsem neviděl důvod, proč bych měl ve studiu pokračovat. Jednak jsem ve sboru neměl žádný vzor, vždyť všichni naši kazatelé se živili jako dělníci. Jednak byla pedagogická fakulta poplatná marxisticko-leninské ideologii.

Když jsem už vážně přemýšlel o tom, že z fakulty odejdu, přihodila se zvláštní věc. Právě skončily nedělní bohoslužby v soukromém bytě našich členů v Praze-Nuslích. Bylo běžné, že jsme se po bohoslužbách v zdrželi, zvláště svobodná mládež zůstávala v rodině na oběd.

Náš vedoucí mládeže Michal se s kýmsi bavil na chodbě a vyprávěl příběh, jak za pastorem přišli mladí vysokoškoláci, kteří zrovna uvěřili Kristu. Řekli mu, že chtějí naplno sloužit Bohu a veškerý čas věnovat modlitbám a evangelizaci, a že ve studiu na vysoké škole nevidí žádný smysl. Pastor jim však odpověděl: „Bohu posloužíte nejlépe tak, že budete pilně studovat.“

Ten výrok nebyl určený mně. Vlastně jsem jen mimochodem naslouchal cizímu rozhovoru. Avšak když Michal řekl, že vysokoškoláci nejlíp poslouží Bohu, když budou pilně studovat, ve svém srdci jsem poznal, že se to týká mne. Bylo mi jasné, že Bůh chce, abych na pedagogické fakultě zůstal a neutíkal od svých školních povinností.

Ve studiu jsem tedy pokračoval, ale zároveň jsem se intenzivně zapojoval do práce sboru. Scházeli jsme se s bratry a sestrami nejméně čtyřikrát týdně. V pondělí bývaly bohoslužby pro mládež, ve středu biblické hodiny, v pátek společné modlitby a v neděli hlavní bohoslužby. A Pán Bůh mi ve studiu žehnal. Skládal jsem zkoušky v řádném termínu nebo i v předtermínu. Volno, které jsem získal po zkouškách, mohl jsem věnoval modlitbě, studiu Bible a službě ve sboru.

Bůh si své služebníky připravuje dlouho předtím, než je pověří úkolem. Teprve v roce 1993 se ukázalo, proč mě Bůh v roce 1982 přesvědčil, abych na pedagogické fakultě zůstal.

Když jsem na jaře 1982 už vážně přemýšlel o tom, že z fakulty odejdu, přihodila se zvláštní věc. Byla neděle a právě jsem se zúčastnil bohoslužeb v soukromém bytě členů našeho sboru. Bylo běžné, že jsme se po bohoslužbách v bytě zdrželi, společně si vykládali a někteří, zvláště svobodná mládež, zůstali v rodině na oběd.

Náš vedoucí mládeže Michal se s kýmsi bavil na chodbě a vyprávěl příběh o tom, jak za zkušeným pastorem přišli mladí vysokoškoláci, kteří zrovna uvěřili Kristu. Řekli mu, že teď, když se stali křesťany, by chtěli naplno sloužit Bohu a veškerý svůj čas věnovat modlitbám a evangelizaci, protože ve studiu na vysoké škole nevidí žádný smysl. Pastor jim však odpověděl: „Bohu nejlépe posloužíte tak, že se budete dobře učit a vzorně si plnit své školní povinnosti.“

Tento výrok nebyl určený mně, vlastně jsem jen mimochodem naslouchal cizímu rozhovoru. Avšak jakmile Michal řekl, že vysokoškoláci poslouží Bohu tím, že se budou dobře učit, ve svém nitru jsem pochopil, že se to týká také mne. Tehdy mi bylo jasné, že Bůh chce, abych na pedagogické fakultě zůstal a neutíkal od svých školních povinností.

Ve studiu jsem pokračoval, ale zároveň jsem se intenzivně zapojoval do práce církve. Nejméně čtyřikrát týdně jsem byl s věřícími. V pondělí jsme mívali bohoslužby pro mládež, ve středu bývala biblická hodina, v pátek jsme se scházeli ke společným modlitbám a v neděli byly hlavní bohoslužby. Pán Bůh mi ve studiu žehnal, takže jsem obvykle složil všechny zkoušky v řádném termínu nebo dokonce v předtermínu. Volno, které jsem získal po zkouškách, jsem věnoval modlitbě, studiu Bible a službě v církvi.

Bůh si své služebníky připravuje dlouho předtím, než je pověří úkolem.
Jsi ochoten / ochotna poslechnout Boha, když ti řekne, abys studoval / studovala na biblické škole?

Jsi ochoten / ochotna si plnit poctivě své školní povinnosti ne kvůli lidem, ale kvůli Bohu, který tě ke studiu povolal? 

Pokud ano, vyznej spolu s Kristem:

Jan 6:38 …neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.

My jsme sice nesestoupili s nebe, nicméně narodili jsme se shůry a naše postoje musí být totožné s postoji Krista.