Jak mě Bůh zachránil: svědectví o mém obrácení

Stalo se to 18. dubna 1982. Bylo mi 19 let a byl jsem v 1. ročníku pedagogické fakulty v Praze. Můj kamarád ze střední školy se stal křesťanem. Na podzim 1981 mě vyhledal a vyprávěl mi o tom, jak Kristus změnil jeho život a chtěl, abych taky uvěřil. Říkal jsem si: “To nikdy!. Co když se Vladan zapletl s nějakou sektou a stáhne mě za sebou!?” Patřičně jsem se s ním hádal a zpochybňoval každý jeho argument. V duchu jsem si však říkal, že se Vladan opravdu změnil. Byl klidnější, vážnější, vyzařoval z něj pokoj.

Vladan mě zavedl do rodiny pastora Kocura na Smíchově, v jehož bytě bývaly v době totality tajné nedělní bohoslužby. Kocurovi byli hodní a obětaví lidé. Sestra Helenka mě přivítala jako syna, obdivoval jsem ji, s jakou láskou mě pohostila. Zúčastnil jsem se nedělních bohoslužeb, které se konaly u Kocurů v obýváku. Při bohoslužbách se lidé modlili v cizích jazycích. Bylo to pro mne zvláštní!

18. dubna 1982 byla neděle. Právě jsem se ve svém pokoji na koleji učil do školy, když mi zničehonic došlo, že Bůh mi nabízí příležitost stát se křesťanem. Náhle jsem věděl, že mám vstát, jít za Vladanem a říct mu, že chci, aby se Kristus stal mým Spasitelem. Zároveň jsem si jasně uvědomoval, že mě k tomu nikdo nenutí. Díval jsem se na modré nebe a jakoby se mě někdo ptal: “Opravdu to chceš udělat?” Avšak v mém srdci už bylo pevné rozhodnutí.

Vladan bydlel na privátě v Praze – Proseku. Nebyl doma, tak jsem z telefonní budky zavolal pastoru Kocurovi, jestli neví, kde Vladan je. Když přijel, vzal mě do svého bytu a já jsem mu řekl, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. Myslím si, že mi nevěřil a ani bych se tomu nedivil, protože jsem se s ním několik měsíců o víře jen hádal. Ale Vladan si poradil, vzal mě na Smíchov ke Kocurovým.

Pastor byl doma. Byla tam i jeho manželka a myslím, že také oba jejich synové. Všechny jsem zavolal do veliké kuchyně a řekl jsem, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. (Doslova jsem řekl: “Rozhodol som sa vyznať Pána Ježíša Krista.”) Musím se přiznat, že jsem při tom nezažil vůbec žádný příjemný pocit. Naopak se ozvalo mé ego, aby mi řeklo, jak velice jsem se ztrapnil.

Pastor mě vzal do obýváku a přečetl Ježíšova slova: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (Jan 10,9).“ Přiznám se, že jsem těmto slovům tehdy vůbec nerozuměl a vyložil jsem si je po svém. Když jsem vycházel s domu, kde Kocurovi bydleli, řekl jsem si: „Právě jsem vešel do nové duchovní reality a vycházím, abych začal nový život s Bohem.“

Když mě Bůh prostřednictvím mého kamaráda a pastora Kocura zachránil, prožil jsem to, co je napsáno v Bibli: Bůh mě “povolal ze tmy do svého podivuhodného světla”.

1. Petrův 2,9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘(n), nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘(o), ale nyní jste došli slitování.

Bůh mi dal postavení kněze a já nabízím lidem stejnou zkušenost, jakou jsem získal.
Chceš být zachráněn i ty? Chceš i ty přejít ze tmy hříšného života do Božího podivuhodného světla?
Pak se pomodli následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě.
Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky.
Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za mé hříchy.
A děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých.
Otevírám dveře svého života a zvu Tě dál jako svého Spasitele a Pána.
Ty sám, Pane Ježíši, převezmi vládu nad mým životem.
Učiň ze mne takového člověka, jakým mě chceš mít.
Amen – tak se staň.

Jak mě Bůh přesvědčil, abych studoval na vysoké škole

V Krista jsem uvěřil v roce 1982, když jsem byl studentem prvního ročníku pedagogické fakulty v Praze. Neviděl jsem žádný smysl v tom, abych pokračoval ve studiu. Jednak jsem neměl v církvi žádný vzor, protože všichni naši vedoucí byli horníci nebo dělníci, jednak pedagogická fakulta byla silně ateistická a poplatná marxisticko-leninské ideologii.

Když jsem na jaře 1982 už vážně přemýšlel o tom, že z fakulty odejdu, přihodila se zvláštní věc. Byla neděle a právě jsem se zúčastnil bohoslužeb v soukromém bytě členů našeho sboru. Bylo běžné, že jsme se po bohoslužbách v bytě zdrželi, společně si vykládali a někteří, zvláště svobodná mládež, zůstali v rodině na oběd.

Náš vedoucí mládeže Michal se s kýmsi bavil na chodbě a vyprávěl příběh o tom, jak za zkušeným pastorem přišli mladí vysokoškoláci, kteří zrovna uvěřili Kristu. Řekli mu, že teď, když se stali křesťany, by chtěli naplno sloužit Bohu a veškerý svůj čas věnovat modlitbám a evangelizaci, protože ve studiu na vysoké škole nevidí žádný smysl. Pastor jim však odpověděl: „Bohu nejlépe posloužíte tak, že se budete dobře učit a vzorně si plnit své školní povinnosti.“

Tento výrok nebyl určený mně, vlastně jsem jen mimochodem naslouchal cizímu rozhovoru. Avšak jakmile Michal řekl, že vysokoškoláci poslouží Bohu tím, že se budou dobře učit, ve svém nitru jsem pochopil, že se to týká také mne. Tehdy mi bylo jasné, že Bůh chce, abych na pedagogické fakultě zůstal a neutíkal od svých školních povinností.

Ve studiu jsem pokračoval, ale zároveň jsem se intenzivně zapojoval do práce církve. Nejméně čtyřikrát týdně jsem byl s věřícími. V pondělí jsme mívali bohoslužby pro mládež, ve středu bývala biblická hodina, v pátek jsme se scházeli ke společným modlitbám a v neděli byly hlavní bohoslužby. Pán Bůh mi ve studiu žehnal, takže jsem obvykle složil všechny zkoušky v řádném termínu nebo dokonce v předtermínu. Volno, které jsem získal po zkouškách, jsem věnoval modlitbě, studiu Bible a službě v církvi.

Bůh si své služebníky připravuje dlouho předtím, než je pověří úkolem.
Jsi ochoten / ochotna poslechnout Boha, když ti řekne, abys studoval / studovala na biblické škole?

Jsi ochoten / ochotna si plnit poctivě své školní povinnosti ne kvůli lidem, ale kvůli Bohu, který tě ke studiu povolal? 

Pokud ano, vyznej spolu s Kristem:

Jan 6:38 …neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.

My jsme sice nesestoupili s nebe, nicméně narodili jsme se shůry a naše postoje musí být totožné s postoji Krista.