Jak mě Bůh zachránil: svědectví o mém obrácení

Stalo se to 18. dubna 1982. Bylo mi 19 let a byl jsem v 1. ročníku pedagogické fakulty v Praze. Můj kamarád ze střední školy se stal křesťanem. Na podzim 1981 mě vyhledal a vyprávěl mi o tom, jak Kristus změnil jeho život a chtěl, abych taky uvěřil. Říkal jsem si: “To nikdy!. Co když se Vladan zapletl s nějakou sektou a stáhne mě za sebou!?” Patřičně jsem se s ním hádal a zpochybňoval každý jeho argument. V duchu jsem si však říkal, že se Vladan opravdu změnil. Byl klidnější, vážnější, vyzařoval z něj pokoj.

Vladan mě zavedl do rodiny pastora Kocura na Smíchově, v jehož bytě bývaly v době totality tajné nedělní bohoslužby. Kocurovi byli hodní a obětaví lidé. Sestra Helenka mě přivítala jako syna, obdivoval jsem ji, s jakou láskou mě pohostila. Zúčastnil jsem se nedělních bohoslužeb, které se konaly u Kocurů v obýváku. Při bohoslužbách se lidé modlili v cizích jazycích. Bylo to pro mne zvláštní!

18. dubna 1982 byla neděle. Právě jsem se ve svém pokoji na koleji učil do školy, když mi zničehonic došlo, že Bůh mi nabízí příležitost stát se křesťanem. Náhle jsem věděl, že mám vstát, jít za Vladanem a říct mu, že chci, aby se Kristus stal mým Spasitelem. Zároveň jsem si jasně uvědomoval, že mě k tomu nikdo nenutí. Díval jsem se na modré nebe a jakoby se mě někdo ptal: “Opravdu to chceš udělat?” Avšak v mém srdci už bylo pevné rozhodnutí.

Vladan bydlel na privátě v Praze – Proseku. Nebyl doma, tak jsem z telefonní budky zavolal pastoru Kocurovi, jestli neví, kde Vladan je. Když přijel, vzal mě do svého bytu a já jsem mu řekl, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. Myslím si, že mi nevěřil a ani bych se tomu nedivil, protože jsem se s ním několik měsíců o víře jen hádal. Ale Vladan si poradil, vzal mě na Smíchov ke Kocurovým.

Pastor byl doma. Byla tam i jeho manželka a myslím, že také oba jejich synové. Všechny jsem zavolal do veliké kuchyně a řekl jsem, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. (Doslova jsem řekl: “Rozhodol som sa vyznať Pána Ježíša Krista.”) Musím se přiznat, že jsem při tom nezažil vůbec žádný příjemný pocit. Naopak se ozvalo mé ego, aby mi řeklo, jak velice jsem se ztrapnil.

Pastor mě vzal do obýváku a přečetl Ježíšova slova: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (Jan 10,9).“ Přiznám se, že jsem těmto slovům tehdy vůbec nerozuměl a vyložil jsem si je po svém. Když jsem vycházel s domu, kde Kocurovi bydleli, řekl jsem si: „Právě jsem vešel do nové duchovní reality a vycházím, abych začal nový život s Bohem.“

Když mě Bůh prostřednictvím mého kamaráda a pastora Kocura zachránil, prožil jsem to, co je napsáno v Bibli: Bůh mě “povolal ze tmy do svého podivuhodného světla”.

1. Petrův 2,9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘(n), nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘(o), ale nyní jste došli slitování.

Bůh mi dal postavení kněze a já nabízím lidem stejnou zkušenost, jakou jsem získal.
Chceš být zachráněn i ty? Chceš i ty přejít ze tmy hříšného života do Božího podivuhodného světla?
Pak se pomodli následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě.
Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky.
Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za mé hříchy.
A děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých.
Otevírám dveře svého života a zvu Tě dál jako svého Spasitele a Pána.
Ty sám, Pane Ježíši, převezmi vládu nad mým životem.
Učiň ze mne takového člověka, jakým mě chceš mít.
Amen – tak se staň.

1 komentář u „Jak mě Bůh zachránil: svědectví o mém obrácení

  1. Milan Jílek

    Biblicky nepodložené nauky činí Ježíšovu výkupní oběť neplatnou.
    Předložená úvaha na toto téma nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale ukázat věřícím lidem , jak
    je nebezpečné založit uctívání Boha na názorech různých církevních autorit, mystice, Božím
    tajemství a pod.
    I když jsou tyto nauky předkládány s láskou,přisuzuje se jim vznešenost a předkládají je hluboce
    věřící lidé, jsou tyto nauky zcela v rozporu s tím,co nám sdělil Bůh prostřednictvím Božího slova.
    Věnujme pozornost nauce o trojici a hypostatické jednotě a jejímu vlivu na spasení, které je
    jedině možné skrze víru ve výkupní oběť Ježíše Krista.
    Nauka o trojici je přijímána téměř ve všech křesťanských církvích a náboženských skupinách.
    Některá vyjádření o trojici:
    Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý. Existuje věčně ve
    třech sobě rovných a věčných Osobách. Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je
    všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. Biblický Bůh se zjevuje ve třech
    osobách.
    Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený. ; Bůh je
    neproměnný a věčný;.
    Katechismus:
    253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: „soupodstatnou
    Trojici“.61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je
    všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž
    jediný Bůh, podle své přirozenosti.“62 „Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností
    nebo božskou přirozeností.“63
    Chalcedonský koncil r.451:
    „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož
    Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a
    skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a
    soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede
    všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z
    Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé)
    uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení
    přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala
    uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob,
    avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku
    (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
    Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo
    rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba.
    Definice Chalcedonský koncil r.451 – ,kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez
    oddělení a bez rozloučení“ Jednoduše vyjádřeno – „jedna osoba dvou přirozeností“.
    Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době,kdy byl člověkem na zemi stále Bohem –
    trojice je věčná.
    Hypostatická jednota – Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh.
    Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje!
    1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal
    sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
    Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla
    všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho
    mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší – mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni
    milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
    1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
    Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
    J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od
    Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
    Adam byl stvořen k obrazu Božímu.Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní
    rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
    O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
    Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost,že
    Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.
    1 Moj.3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty
    jemu rozdrtíš patu.“ Semenem je Ježíš.
    Ef.6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá
    tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
    Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje
    Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem.
    Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh ,žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota.
    Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy
    odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná.
    Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem –
    zaroveň člověkem a Bohem.
    Také doketismus vychází z řeckého filosofického monoteismu a vyznává,že Ježíš neměl reálné
    lidské tělo.
    Oběť přinesl člověk Ježíš a nepříjmout tuto skutečnost znamená zastírání mesiašství.
    1 Jana 4:2 Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus
    přišel v těle, je z Boha;
    Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého
    vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
    Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal
    na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti
    podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
    Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
    1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/
    Kristus Ježíš,
    1T2:5 ε ς γ ρ θεός ε ἷ ὰ ἷς καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
    Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji
    obdělával a střežil.
    genesis 2: 15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ
    παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν
    Boží slovo jednoznačné říká,že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné,že
    nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek.
    Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím,že v podstatě říkají:
    Ježíš věděl,jak zkouška dopadne,protože rovnost Bohu by také znamenala, že má stejné schopnosti
    jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí.
    Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice – kdyby to tak bylo nemohl by zhřešit.
    Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš
    dobrovolně podstoupil?
    To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem , podstoupit zkoušku, položit za nás
    život a tím potvrdit,že satan nemá právo na další existenci.
    Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom,že mohl podlehnout pokušení.
    Zkouška je skutečná pouze v případě,že existuje možnost ve zkoušce selhat!
    Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
    Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti.
    Svoboda je projev Boží lásky.
    Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk a
    nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
    A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě uplně snižují lásku Otce i Syna a říkají,že
    vlastně o nic nešlo.
    Naopak šlo o vše.Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si
    nárok na vlastnictví země.Tím,že Ježíš ve zkoušce obstál zcela zpochybnil tyto satanovy nároky.
    Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
    Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
    Satan věděl,že zkouška je regulérní jinak by vše napadl – šlo o jeho život!
    Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
    Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
    Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek, takovou moc má.
    K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
    Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!
    Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce.
    Zná naše city, potřeby ,charakter a touhy.
    1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli
    i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
    Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a
    své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
    Můžeme to také vidět na příkladu modlitby.Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka
    mění.Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná,
    nevyslyšená.
    Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici
    Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
    ν ρχ ν λόγος Ἐ ἀ ῇ ἦ ὁ καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος
    Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Ježíš je zde nazván Bůh.
    Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha,nebylo jednou bytostí, bylo u něho.
    Tvrzení,že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš .Pro osobu satana je použit
    výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená,že je součástí trojice a Bohu rovný!
    2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy
    Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
    2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι
    αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ
    Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic
    nezmůže
    Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.
    Jan10:30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν
    Jan 17:21 ἵνα πάντες ἓν ὦσιν καθὼς σύ πάτερ ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν σοί ἵνα καὶ αὐτοὶ ἐν ἡμῖν ἓν
    ὦσιν ἵνα ὁ κόσμος πιστεύσῃ ὅτι σύ με ἀπέστειλας
    Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve
    svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Jan 17:11
    aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět
    uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme
    jedno Jan 17:21,22
    Slovo „jedno“ se vztahuje i na učedníky a toto použité slovo má širší význam a znamená
    vzájemnou jednotu,shodu,pouto a pod. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém duchu.
    I katolícká církev připouští,že svatý duch je Boží moc!
    – katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento duch často
    popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem)
    tohoto ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
    – dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch
    svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“
    Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu… Boží
    Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela
    mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
    Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
    Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“
    (str.810)
    České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale
    jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty
    sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je
    nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
    Výše uvedené podporují následující texty.
    Mat.12:28 Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
    Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
    Sk. 10:38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem
    pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním
    Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou
    Duch a jsou život.
    Zastánci trojičního učení se odvolávají na Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“.
    Toto znění není v žádném manuskriptu a původní znění je toto:
    Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Mé (onto onomati mou), učíce je zachovávati
    všecko, cokoli jsem přikázal vám.“
    Odkaz na „Novum Testamentum
    Graece et Germanice“ od Nestle–Aland ve vydání z roku 1973 potvrzeno.
    Je užitecné opakovat analyzu Karl Rahnera významného teologa 20.století ohledne užívání slova
    “Bůh” v Novém zákone: “V žádném novozákonném textu není theos (Bůh) užito tak, aby ztotožnilo
    Ježíše s Tím, kdo jinde v Novém zákone je nazván ho theos, to jest Svrchovaný Bůh”. “Nikde v
    Novém zákone se nenachází text s ho theos (doslova “ten Buh”), který by se nepochybne vztahoval
    na trinitárského Boha jako celku, existujícího ve třech Osobách“.
    Ježíš je stále podřízen Otci i v nebi:
    1 Kor. 15:24-28 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá
    království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho
    nohy‘. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li
    řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu
    bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude
    Bůh všecko ve všem.
    Zj.22:3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu
    budou sloužit,
    Kniha Zjevení podrobně popisuje nebeské uspořádání a o duchu svatém, zde není
    zmínka.
    Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím
    a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
    Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste
    se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
    Toto jasné Ježíšovo vyjádření nám nedává právo tuto skutečnost žádným teologickým výkladem
    měnit.Kdyby se tato pravda změnila jeho vystoupením do nebe,tak by nám to jistě sdělil.
    Ježíš byl monotheista , nebyl trinitářem a Starý zákon je přísně monoteistický. Monotheisté byli i
    apoštolové.
    Příjmout nauku o trojici a hypostatické jednotě znamená nepříjmutí oběti člověka Ježíše Krista.
    Tyto nauky také vytvářejí další otázku: Co se stalo s trojicí,když byl Ježíš člověk na zemi
    přestala existovat? Obhajoba této nauky musí popřít Ježíšovo lidství a tím jeho lidskou oběť.
    Výše uvedené biblické texty zcela srozumitelně dokazují Ježíšovo lidství, hodnotu výkupní oběti a
    dotvrzují skutečnost, že není důvod měnit obsah jejich sdělení lidským výkladem.
    Nikde v Božím slově nenajdeme biblický text,který by podpořil výklad „jednoho Boha ve třech
    osobách“
    Uveďme si ještě další verše,které nepodporují trojiční dogma.
    Mat.24:36 O tom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
    Zj. 1:1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát;
    naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi.
    Kdyby byl Ježíš Bůh, proč by dával Zjevení sám sobě a o některých věcech nevěděl?
    Navíc v době, kdy Jan obdržel Zjevení byl již Ježíš v nebi.
    Může teologický výklad doplňovat toto biblické sdělení a dát mu roušku tajemství?
    Například: . „Je to proto, že tajemství Slova i Trojice překračuje každou vypovídací formu, a proto je
    třeba vedle sebe postavit řadu vzájemně se doplňujících pohledů.“
    Je třeba zdůraznit,že intelektuální poznání nevytváří pravý vztah k Bohu.
    Velmi závažné je tvrzení,že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že
    církevní tradice se vytvářela působením svatého ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by
    být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible
    autoritou:
    Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
    Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit
    Mat.22:29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
    Pan Ježíš nám sdělil,že Písmo je základem všeho a musí platit.
    2 Petra 1:2,3,20,21 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
    Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali
    toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Toho si buďte především vědomi, že
    žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno
    proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha
    Petr také zdůrazňuje,že zdroj výkladu musí být Písmo.Písmo se dá pochopit pouze z Písma.To
    je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu
    s Božím slovem. Dále Petr říká,že vše potřebné již máme.Petr také zdůrazňuje,že milost a pokoj
    přicházejí skrze poznání Boha a Ježíše a nezmiňuje se o svatém duchu.
    Církevní autority přiznávají,že lidská mysl tuto nauku nepochopí, je pro lidské vnímání
    nedostupná a je tajemstvím.Nerozumí ji teologové a co laici? Můžeme si vytvořit pouto k
    něčemu,čemu nerozumíme?
    Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma,musí být biblicky doložena.
    Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit
    upřimně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale
    jeho odpůrci!
    Církve obecně prohlašují,že jsou autoritou,která má poslání pomoci člověku ke spasení.To co
    nám sdělil Bůh skrze Ježíše Krista a inspirované pisatele Bible je plně dostačující a navíc
    nepřiznání plné lidskosti Ježíši zastírá mesiášství a právě chalcedonská formulace činí pravé
    lidství nemožným.Jsou teologové,kteří si jsou této skutečnosti vědomi a přesto dávají přednost
    tradici.
    Systematická teologie zcela průkazně nadřadila církevní dogmata nad autoritu Písma.
    Ježíšova lidská oběť platná je,ale je otázkou jak posoudí Bůh ty,kteří z nauky o trojici
    udělali tajemství, nauku těžko poznatelnou a Božím slovem nepodporovanou.
    Člověk nemůže pravdu,kterou přinesl Ježíš nepříjmout. To by znamenalo vzdálit se od
    zdroje poznání a života.
    Milan Jílek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..