Jak mě Kristus pokřtil v Duchu svatém

V sobotu 8. května 1982, tři týdny po mém obrácení, jsme s několika bratry z pražského sboru odjeli do Brna na brigádu. Pomáhali jsme s přestavbou domku na modlitebnu. Brněnský sbor se zde na v Životského 10 schází dodnes.

Brigáda trvala celou sobotu a v neděli 9. května jsme šli na shromáždění. Během bohoslužeb jsem byl požádán, abych řekl svědectví o svém obrácení. Popsal jsem, jak jsem přijal Krista a že toužím být pokřtěn v Duchu svatém.

Po shromáždění mě pozval na oběd bratr Pavel B. , tam se k nám připojil starý pastor Tětiva. Když zjistil, že chci být pokřtěn v Duchu svatém, ujal se mne a poklekli jsme k modlitbě. Během modliteb jsem byl naplněn Duchem svatým a začal jsem mluvit cizím jazykem.

Dar jazyků má pro mne velký význam, protože velmi posiluje můj modlitební život.

  • Někdy mám na srdci myšlenky, které se snažím Bohu říci, ale moje vyjadřovací schopnosti na to nestačí.
  • Někdy cítím, že bych se měl za někoho či za něco modlit, ale vůbec nevím, jak na to.
  • Někdy jsem v úzkých nebo pospíchám, přitom se chci se pomodlit, ale nejsem schopen soustředit své myšlenky a převést je do slov.
  • Někdy, například při studiu Božího slova, pociťuji radost a spontánní touhu děkovat Bohu, ale má slova jsou prostě příliš obyčejná a nedostatečná.
  • Někdy mi je smutno, protože jsem zarmoutil Pána, ale mé omluvy se mi zdají nedostatečné.

V takových případech je pro mne dar jazyků velkou pomocí. V jazycích se mohu modlit krátce nebo i celou hodinu. Mohu se modlit potichu nebo nahlas. Mohu se střídavě modlit vlastními slovy, pak v jazycích a pak opět vlastními slovy. V jazycích mohu také zpívat, mohu se v jazycích radovat, v jazycích mohu plakat.

Za pomoci daru Ducha svatého se modlím za věci, na které intelektuálně, emocionálně nebo duchovně nestačím. V epištole Římanům 8,26n je psáno, že nevíme

  • jak se máme modlit,
  • ani za co se máme modlit,
  • ale Duch svatý nám v naší slabosti pomáhá.

Jak nám vlastně Duch svatý pomáhá? Tak, že se modlí skrze naše ústa cizími slovy. Ačkoliv těm slovům nerozumíme, víme, že se Duch svatý našimi ústy přimlouvá za naplnění Boží vůle v životech našich bratrů a sester.

Římanům 8,26n „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.“

Když mě Kristus pokřtil v Duchu svatém, nezískal jsem jen sílu k modlitbám, ale také sílu ke zvěstování evangelia.

Skutky apoštolské 1,8 … dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Chceš obdržet sílu Ducha svatého k modlitbám a ke kázání evangelia?
Požádej tedy Krista, aby tě pokřtil v Duchu svatém.

Lukáš 3,16 Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Odejít k Bohu třeba už dnes

Dnes si připomínám úmrtí své maminky, zemřela 2. 5. 2012, a vede mě to k uvažování o smrti. Nedávno mi těsně po probuzení přišlo na mysl: Žij dnes tak, jako by to byl tvůj poslední den.

Je to taková krutá normalita. Člověk zde žije a jednoho dne skončí. Jako křesťan mám dvě možnosti. Buď zemřu a odejdu ke Kristu, nebo se dožiju druhého příchodu a Kristus mě uchvátí k sobě do oblak (1. Tesalonickým 4,17). V obou případech, ať skrze smrt nebo skrze vytržení, pak už navěky zůstanu s Kristem (Filipským 1,23).

V čem spočívá naše jistota, že budeme s Kristem, a nikoliv v pekle? Naše jistota nespočívá v něčem, ale v někom. Apoštol Pavel říká: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (1. Timoteovi 1,12). Vidíte to? Pavel neříká: „Vím, ČEMU jsem uvěřil“, ale „Vím KOMU jsem uvěřil“.

Křesťanská nauka je velmi důležitá, ale nikoho nezachrání. Zachrání mě jedině ON, Bůh Ježíš Kristus, který za mne zemřel na kříži a tím vymazal moje viny. Třetího dne jej Otec vzkřísil a potom posadil po své pravici v nebesích. Tam Kristus koná službu velekněze a podle řádu věčného kněžství „může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7,25).

Pane Ježíši, prosím Tě oroduj se za mne, abych se k Tobě dostal do nebe. Třeba už dnes.

Jednou se apoštolé ustrašeně zeptali Pána: „Kdo tedy může být zachráněn“? Učedníci se tehdy polekali, protože Ježíš prohlásil o jistém zbožném muži, který však lpěl na svém majetku, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Ježíš ustrašeným apoštolům řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“ (Matouš 19,24-26).

Je nemožné, aby se člověk zachránil spravedlivým životem nebo správnou křesťanskou naukou. Pro věčnost mě dokáže zachránit jedině Bůh.

„Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.“ Juda 1,24-25 (Bible 21)