Rubriky
Jak čas plyne ...

Jak mě Kristus pokřtil v Duchu svatém

Stalo se to v neděli 9. května 1982, tři týdny po mém obrácení. V sobotu 8. května jsme s několika bratry pražského sboru odjeli do Brna na brigádu. Pomáhali jsme se stavbou modlitebny. Brněnský sbor Apoštolské církve se na Životského 10 schází dodnes.

Celou sobotu jsme pomáhali na stavbě a v neděli 9. května byla bohoslužba. Byl jsem požádán o svědectví. Vyprávěl jsem, jak mě Bůh zachránil a že toužím po křtu v Duchu svatém. Po shromáždění nás bratr Burai pozval k sobě a po obědě se k nám připojil pastor Tětiva. Poklekli jsme a během modliteb mě Pán pokřtil v Duchu svatém a obdržel jsem dar jazyků.

Dar jazyků posiluje můj modlitební život.

  • Někdy mám v srdci myšlenky, které nedovedu formulovat, moje schopnosti na to nestačí.
  • Někdy cítím, že mě Bůh žádá, ať se za někoho či za něco modlím, a já vůbec nevím, jak.
  • Někdy pospíchám, ale chci se pomodlit, nejsem však schopen se soustředit.
  • Někdy si čtu Bibli a cítím touhu děkovat Bohu, ale má slova mi připadají příliš obyčejná.
  • Někdy je mi smutno, protože jsem něčím Pána zarmoutil, ale mé omluvy jsou nedostatečné.

V těchto a podobných situacích mi pomáhá dar jazyků. Jednoduše začnu s Bohem hovořit, jak mi to do úst vkládá Duch svatý.

  • V jazycích se mohu modlit krátce nebo celé hodiny.
  • V jazycích se mohu modlit potichu nebo nahlas.
  • Mohu se modlit střídavě vlastními slovy nebo v jazycích.
  • V jazycích mohu zpívat, v jazycích se mohu radovat, v jazycích mohu plakat.
  • Když se modlím v jazycích, mám jistotu, že se modlím podle Boží vůle.

Za pomoci daru jazyků se modlím za věci, které mě intelektuálně, emocionálně nebo duchovně přesahují. V epištole Římanům 8,26n je psáno, že nevíme

  • ani jak se máme modlit,
  • ani za co se máme modlit,
  • ale Duch svatý naší slabosti pomáhá.

Jak nám Duch svatý pomáhá? Tak, že našimi ústy, které mu dáváme k dispozici, modlí se nebeskými slovy. Těm slovům nerozumíme, a přesto víme, že se Duch našimi ústy přimlouvá za naplnění Boží vůle v životě svatého lidu.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Odejít k Bohu třeba už dnes

Dnes si připomínám úmrtí své maminky, zemřela 2. 5. 2012, a vede mě to k uvažování o smrti. Nedávno mi těsně po probuzení přišlo na mysl: Žij dnes tak, jako by to byl tvůj poslední den.

Je to taková krutá normalita. Člověk zde žije a jednoho dne skončí. Jako křesťan mám dvě možnosti. Buď zemřu a odejdu ke Kristu, nebo se dožiju druhého příchodu a Kristus mě uchvátí k sobě do oblak (1. Tesalonickým 4,17). V obou případech, ať skrze smrt nebo skrze vytržení, pak už navěky zůstanu s Kristem (Filipským 1,23).

V čem spočívá naše jistota, že budeme s Kristem, a nikoliv v pekle? Naše jistota nespočívá v něčem, ale v někom. Apoštol Pavel říká: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (1. Timoteovi 1,12). Vidíte to? Pavel neříká: „Vím, ČEMU jsem uvěřil“, ale „Vím KOMU jsem uvěřil“.

Křesťanská nauka je velmi důležitá, ale nikoho nezachrání. Zachrání mě jedině ON, Bůh Ježíš Kristus, který za mne zemřel na kříži a tím vymazal moje viny. Třetího dne jej Otec vzkřísil a potom posadil po své pravici v nebesích. Tam Kristus koná službu velekněze a podle řádu věčného kněžství „může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7,25).

Pane Ježíši, prosím Tě oroduj se za mne, abych se k Tobě dostal do nebe. Třeba už dnes.

Jednou se apoštolé ustrašeně zeptali Pána: „Kdo tedy může být zachráněn“? Učedníci se tehdy polekali, protože Ježíš prohlásil o jistém zbožném muži, který však lpěl na svém majetku, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Ježíš ustrašeným apoštolům řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“ (Matouš 19,24-26).

Je nemožné, aby se člověk zachránil spravedlivým životem nebo správnou křesťanskou naukou. Pro věčnost mě dokáže zachránit jedině Bůh.

„Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.“ Juda 1,24-25 (Bible 21)