Eschatologie je jen pomocná disciplína

Ježíšovo poslední „ale“ ve Sk 1,8 (řec. alla je odporovací spojka) mělo apoštoly a potažmo také nás odvrátit od přílišného spekulování nad detaily Kristova návratu. Naším úkolem je usilovat o moc Ducha svatého a činit učedníky ze všech národů. A pokud se zabýváme eschatologií, pak jen jako součástí naší misijní činnosti. Primárně se musíme zabývat fakty týkajícími se „že a co“,  tzn. “že se něco se stane”, a jenom sekundárně se zabývat odpověďmi na otázky „jak a kdy“ tzn. “jak a kdy se něco stane” (Soušek, 1991:38).

Eschatologie je pomocná teologická disciplína a nikdy nesmí stát v centru teologického systému (Soušek, 1991:37). Centrální úlohu má v teologických vědách Kristus a jeho dílo.

Výraz ESCHATOLOGIE je odvozen z řeckého ESCHATOS = nejzazší, poslední, nebo z derivátu TA ESCHATA = poslední věci. V Novém zákoně se ESCHATOS vyskytuje 51x, z toho TA ESCHATA (v absolutní formě) 3x. (Soušek 1991:7).

Výraz APOKALYPTIKA pochází z knihy Zjevení 1,1. Je, odvozený z řeckého APOKALYPSIS = odhalení, zjevení. Tento výraz se v Novém zákoně vyskytuje 18x a sloveso APOKALYPTEIN 26x. Apokalyptika je literární žánr s charakteristickými vyjadřovacími prostředky. Vznikala v existenčně tíživých podmínkách, na které reagovala tím, že se zaměřila na konečné a slavné vítězství Hospodinovo. Pro apokalyptiku je a zůstane Hospodin jediným Pánem a Soudcem všeho. Nepřítel, ten Zlý, který ovládá tento věk, mu není na roveň. Hospodin v určitém čase skoncuje s tím Zlým jako i s tímto věkem, který ten Zlý ovládá. Potom nastolí věk nový, tj. věk své vlády. Apokalyptika přijímá Zákon Hospodinův jako jedinou etickou normu pod zorným úhlem věčnosti. Poslušnost této normě pak pokládá za jedinou cestu k získání občanství v novém věku. (Soušek 1991:10-12)

Apokalyptika vznikla jako obranná reakce víry v dobách duchovní a teologické krize, politického útlaku a svévole, kdy se budoucnost jevila zcela nejistá a bezvýchodná. Právě proto dovede oslovit čtenáře zejména v kritických dobách, jako jsou války, nebo protivenství, nebo když se hroutí etické normy. Apokalyptika přináší víru a upevnění naděje. Předkládá silný etický apel z pohledu věčnosti. Svým neochvějným důrazem na Boží suverenitu brání jakémukoliv snižování Hospodina a vyvyšování člověka. Odkazuje člověka do jeho mezí a vyvádí ho ze sebestřednosti a sebeuspokojování. Chrání biblickou zvěst před subjektivizováním. Pro to vše má apokalyptika pevné místo v teologii. Avšak, jak jsme uvedli výše, není to místo centrální, nýbrž služebné a pomocné.

Nebezpečí nepochopení role eschatologie a apokalyptiky je velmi vysoké. Jakmile ztratí své služebné postavení a dostane se do středu myšlení a zájmu věřících, nutně se deformuje a vytváří výstřední separatizující skupiny a hnutí. To se děje zvláště v dobách, když zdravé apokalyptické učení vymizí z kazatelen. (Soušek 1991:37n)

SOUŠEK, Zdeněk, 1991. Zvěst o konečné Boží vládě: význam apokalyptiky. Praha: Evangelická církev metodistická. ISBN 8085013179.