Archiv pro měsíc: Srpen 2019

Mluvení v jazycích by bylo málo

Křest v Duchu svatém se zpravidla projevuje mluvením v jazycích. Avšak to by bylo málo. Pravý křest v Duchu svatém prohlubuje osobní vztah s Bohem. Naopak falešný křest v Duchu svatém zůstává jen u mluvení v jazycích. Následující úvaha vychází z doktrinálního článku „Zkoumání pravosti křtu v Duchu svatém“, který je součástí Studijní Bible s výkladovými poznámkami.

1) Pravý křest v Duchu svatém působí, že víc milujeme, vyvyšujeme a oslavujeme Boha Otce a Pána Ježíše Krista (J 16,13-14; Sk 2,11; 4,12; 7,55-56; 10,44-46; Ř 5,5). Naopak falešný křest v Duchu svatém odvádí modlitby, uctívání a klanění k něčemu nebo někomu jinému než k Bohu a Pánu Ježíši Kristu.

2) Pravý křest v Duchu svatém prohlubuje naše pochopení, že si nás Bůh adoptoval (Sk 1,4n; Ř 8,15-16), že Kristus žije v našem srdci (J 14,16.23; 15,26; Ef 3,17). Zvnitřňuje naše voláni: „Abba, Otče“ (Ř 8,15; Ga 4,6). Naopak falešný křest v Duchu svatém nepřináší ani hlubší společenství s Kristem, ani intenzivnější obecenství s Bohem jako Otcem.

3) Pravý křest v Duchu svatém v nás probouzí větší úctu k Písmu (Ž 1,2). Duch pravdy (J 14,17), který Písma inspiroval (2Tm 3,16; 2Pt 1,20-21), prohlubuje lásku k pravdě Božího slova (J 16,13; Sk 2,42; 3,22; 1J 4,6). Naopak falešný křest v Duchu svatém nepůsobí ani hlad po četbě Božího slova, ani nenabádá k přijetí Písma jako závazné normy pro život (srov. J 8,31; 15,4-7).

4) Pravý křest v Duchu svatém prohlubuje naši lásku k jiným Kristovým učedníkům (Sk 2,42-47; 4,31-37; 1J 5,1), ryzí společenství křesťanů se může uskutečnit jenom v přítomnosti Ducha svatého (2K 13,14). Naopak falešný křest v Duchu svatém neprobouzí lásku k těm, kdo věrně slouží Ježíši Kristu jako svému Pánu a Spasiteli (srov. Ř 5,5 s 1J 4,21).

5) Pravému křtu v Duchu svatém vždy předchází odvrácení od hříchu a závazné obrácení ke Kristu (Sk 2,38; 8,15-24). Křest v Duchu svatém si uchováme, jen pokud jsme dál Duchem posvěcováni (Sk 2,40; 3,26; 5,29-32; 8,21; 26,18; Ga 5,16-25), pokud mocí Ducha umrtvujeme hříšné sklony a pokud se necháváme Duchem vést (Ř 8,13-14; srov. Ga 5,24-25; Kol 3,5). Naopak falešný křest v Duchu svatém obdržel ten, kdo nebyl osvobozen od hříchu a ani po tom netouží (Sk 2,38-40; 8,18-23; Ř 6,22-23; 8,2-15). Projevy moci ve službě takového člověka jsou z jiného zdroje, z podvodné činnosti Satanovy (srov. Ž 5,5n; Mt 7,19-23; 2K 11,13-15; 2Te 2,9-10).

6) Pravý křest v Duchu svatém zesiluje naši citlivost vůči hříšným sklonům a umrtvuje naši pozemskou touhu po bohatství, uznání a radovánkách (Sk 4,32-57; 8,14-24; 20,35; 1J 2,15-17). Naopak falešný křest v Duchu svatém nijak nebrání v přijímání světských měřítek a názorů do života církve a je projevem ducha světa, a nikoliv Ducha, který je z Boha (1K 2,12; 1J 2,15).

7) Pravý křest v Duchu svatém prohlubuje naši touhu a odhodlanost svědčit o díle Pána Ježíše Krista, které přináší záchranu všem lidem (viz L 4,18; Sk 1,4-8; 2,1-4.37-42; 4,8-33; Ř 9,1-3; 10.1). Naopak falešný křest v Duchu svatém nepřináší žádnou touhu vidět druhé, jak se oddělují od jisté záhuby, do níž se žene celý svět.

8) Pravý křest v Duchu svatém nás vede k otevřenosti pro svrchované působení a dary Ducha svatého (Sk 2,4.16-18.43; 4,29-30; 5,12-16; 6,8; 8,3-7; 10,38.44-46; 1K 12-14; Ga 3,5). Naopak falešný křest v Duchu svatém k darům a projevům nevede a je zřejmou odchylkou od zkušenosti prvních věřících (Sk 2,4.18; 10,45-46; 19,6).

9) Pravý křest v Duchu svatém způsobuje, že si víc uvědomujeme práci, vedení a přítomnost Ducha svatého ve svém životě. Poté, co přijali Ducha svatého, si věřící ve Skutcích uvědomovali Jeho přítomnost neustále (Sk 2,4.16-13; 4,31; 6,5; 9,31; 10,19; 13,2.4.52; 15,28; 16,6-7; 20,23). Naopak falešný křest v Duchu svatém vědomí přítomnosti Ducha svatého nepřináší. Neprobouzí touhu poslouchat Ježíše Krista a žít v jeho přítomnost, nezarmucovat Ducha svatého a neuhášet jeho plamen (Ef 4,30; 1Te 5,19).

Závěrem

Pravý křest v Duchu svatém je víc než jen mluvení v jazycích. Přináší do života křesťana hlubší a intenzivnější poznání spasitelného díla Pána Ježíše Krista. Duch svatý otevírá oči našeho srdce, abychom jasněji viděli nebeskou naději, k níž nás Otec povolal, bohaté a slavné dědictví, které Otec uložil ve svém svatém lidu a nesmírnou moc Kristova vzkříšení, která působí v našich životech (Ef 1,15-23).

Výše je v bodě 5 uvedeno, že si pravý křest v Duchu svatém musíme uchovat. Aby se náš křest v Duchu svatém nezvrhl a nestal falešným,

  1. prohlubujeme své posvěcení, protože Duch svatý je SVATÝ a bez svatosti nikdo neuvidí Pána
  2. umrtvujeme své hříšné sklony, protože když jim podlehneme, nepustí nás do Božího království
  3. učíme se Duchu svatému naslouchat a nechat se jím vést, protože On zná naši cestu do nebe