Rubriky
Jak čas plyne ...

Když se modlíme za chléb

Modlitba Páně obsahuje prosbu: „Náš denní chléb dej nám dnes“. Když se modlíme za chléb, prosíme za naše fyzické potřeby (Mt 6), prosíme za chléb Božího slova (Mt 4), prosíme za projevy Ducha svatého (Mt 15) a prosíme za rozpoznání těla Večeře Páně (Mt 26).

Když se modlíme za chléb, prosíme za naše fyzické potřeby

Nebeský Otec o našich potřebách ví. Pán Ježíš uvedl Modlitbu slovy: „Otec ví, co potřebujete, dříve, než ho prosíte.“ (Mt 6,8) Když potom o tři verše dále říkáme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, vlastně Otce prosíme, aby nám dal to, o čem ví, že to potřebujeme.

Od 25. do 34. verše šesté kapitoly Pán vysvětluje, proč nemáme být úzkostliví o svůj život, jak to dělají pohané. Ti se starají jenom o to, co budou jíst, co budou pít a co si oblečou. Avšak život lidské duše znamená víc než jen pokrm a oděv. Co má člověk z toho, kdyby získal svět, jenž pomine, a svou duši ztratil na věčnosti? (srov. Mt 16,26)

Aby dodal váhu svému argumentu, Pán uvedl dvě ilustrace: nebeské ptactvo a polní lilie. Otec zaopatřuje ptactvo pokrmem a lilie zaopatřuje nádherným vzhledem. Avšak lidé jsou pro Otce „o mnoho cennější“ než ptactvo a lilie! (Mt 6,26)

Svůj argument Pán uzavírá slovy: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ (Mt 6,31n)

Otec ví, co všechno potřebujeme, a jsme o mnoho cennější než ptactvo a lilie, o které se Otec stará. Můžeme se tedy plně věnovat nebeským věcem (srov. Kol 3,1n). Pak se bude Otec starat o nás. Náš život je věčný. Nepokazme si ho usilováním o pomíjivé statky. (srov. Mt 16,26). „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní – totiž jídlo, pití a oblečení, které potřebujete – vám bude přidáno,“ říká Pán Ježíš.

Když se modlíme za chléb, prosíme za pokrm Božího slova

Satan pokoušel Ježíše na poušti. Když si všiml, že má Ježíš hlad, začal jej svádět, aby proměnil kameny v chleby. Ježíš Satana odkázal na Deuteronomium 8,3, kde je psáno, že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Slovo Písma je chléb, o který žádáme v Modlitbě Páně. Bible je naše duchovní výživa, kterou potřebujeme pro svůj duchovní růst (srov. 1Pt 3,1n).

Avšak Bible byla napsána lidem, kteří žili v dávných dobách. Jak bychom jí mohli porozumět?

Když tedy prosíme „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme, aby Pán otevřel naši mysl a my jsme porozuměli Písmu (srov. L 24,25). Kdo jiný nám může lépe vysvětlit, co je v Bibli napsáno než ten, který řídil psaní Písma napříč staletími skrze různé autory? „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha“. Aby se stalo naším denním chlebem, musí být Duchem vykládáno.

Když se modlíme za chléb, prosíme za duchovní požehnání.

Kananejská žena, o které čteme v 15. kapitole Matouše, žádala Ježíše, aby zázračně uzdravil její posedlou dcerku. Ježíš ji nejdřív odmítnul a poukázal na to, že jeho služba je omezena na Izrael. Aby to ženě vysvětlil, použil příměr: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Mt 15,26) Dětmi myslel izraelský lid a jako psy označil pohany, včetně kananejské ženy. Matka se neurazila, nýbrž opáčila: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ (Mt 15,27)

O jakém chlebu zde Ježíš a kananejská žena mluvili? O chlebu Božího požehnání, o zázračných uzdraveních, zázracích a znameních. Toto duchovní požehnání bylo původně určeno fyzickému Izraeli. Avšak po Ježíšově vzkříšení jsou duchovní dary k dispozici duchovnímu Izraeli, který se skládá jak z Židů, tak i z pohanů (Ga 6,16; Ef 2,18-22).

Když tedy prosíme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme, abychom byli nasyceni duchovními dary. Aby každý věřící křesťan sloužil zvláštním charismatem, který má od Ducha svatého. „Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit jazyky, jinému dar vykládat, co to znamená. (1K 12,7-11)

Když se modlíme za chléb, prosíme za rozpoznání těla Páně

U poslední večeře vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Když se modlíme za chléb, modlíme se za rozpoznání, co znamená chléb Večeře Páně. Na to v Korintském sboru mnozí doplatili. Přistupovali k Večeři Páně nehodně, nerozpoznávali, že jde o tělo Páně. Bůh je kvůli tomu soudil slabostí, nemocí a smrtí. (1K 11,29n)

Co vlastně chléb Večeře Páně představuje?

Chléb Večeře Páně představuje naše smíření s Otcem. Ježíšova oběť uspokojila Boží požadavek spravedlnosti. Odplatou za hřích je smrt, avšak Ježíš byl zabit místo nás a tím usmířil Boží hněv. Přijetím smírčí oběti jsou vymazány naše hříchy a otevřena cesta k nebeskému Otci. Když lámeme chléb Večeře Páně, ztotožňujeme se s Ježíšovým ukřižováním za naše hříchy.

Chléb Večeře Páně představuje náš podíl na oběti Ježíše Krista. Když u Večeře Páně lámeme chléb, každý dostane svůj dílek, svou část. Všechny dílky dohromady tvoří jeden chléb, všichni bratři a sestry dohromady tvoří tělo Ježíše, kterým je církev. Svou účastí na Večeři Páně se ztotožňujeme s církví prvorozených, která má své členy napříč celou historií, napříč všemi křesťanskými denominacemi a také v našem místním společenství.

Závěr

Když se tedy modlíme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme za naše fyzické potřeby (Mt 6), za chléb Božího slova (Mt 4), za projevy Ducha svatého (Mt 15) a za rozpoznání těla Večeře Páně (Mt 26).

„Proste, a bude vám dáno,“ říká Pán. Ačkoliv Otec předem ví, že to všechno potřebujeme, přesto chce, abychom se modlili. Modleme se ve skrytu, bez okázalosti a bez zbytečných slov. Amen.