Rubriky
Jak čas plyne ...

Tři typy lidí: psychikos, pneumatikos, sarkikos

Nebeský Otče. Děkujeme Ti za dar Ducha svatého, který žije v našem srdci a vysvětluje nám tajemství Ježíšova ukřižování. Uč nás žít z jeho moci a překonávat naše hříšné sklony. Ať Tvé slovo hluboko zakoření v našem srdci a přinese úrodu Tvému království. Amen

Přirozený člověk (řec. psychikos, 1K 2,14) je neznovuzrozený a duševní, vedený pouze přírodními instinkty. Nemá Ducha svatého, je pod panstvím Satana a zotročován tělesnými vášněmi. Přirozený člověk není schopen porozumět Bohu a přijmou jeho spásu. Je odkázán na omezené lidské uvažování a pocity.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos, 1K 2,15; 3,1) je znovuzrozený a má Ducha svatého. Takový člověk myslí duchovně a žije z moci Božího Ducha, který v něm přebývá. V síle Ducha odolává tělesným tužbám a hříšným sklonům, které by jej mohly připravit o Nebe.

Jak se může přirozený člověk stát člověkem duchovním? Tak, že vírou přijme spásu skrze smírčí oběť Ježíše Krista. Duch svatý mu pak udělí novou přirozenost a člověk se znovu vnitřně narodí.

Ačkoliv znovuzrození lidé (řec. pneumatikos) přijali nový život Ducha svatého, pořád jim zůstala hříšná přirozenost a její zlé náklonnosti. Hříšná přirozenost se ovšem nedá převychovat. Musí být usmrcována a překonávána mocí Ducha svatého. Hříšnou přirozenost překonáváme, když se pro lásku Boží zapíráme a zbavujeme všeho, co se Bohu nelíbí. Bojovat s hříšnou přirozeností musí každý věřící sám, lidé mu nepomohou. Pomoc 24/7 však nabízí Duch svatý.

Protože ne všichni křesťané vynakládají dostatečné úsilí k překonání hříšné povahy, vznikl třetí typ – tělesný křesťan (řec. sarkikos).

Apoštol Pavel v 1. Korintským 3,1-3 píše, že se někteří v korintském sboru chovali tělesně (řec. sarkikos). Místo aby odolávali náklonnostem hříšné povahy, poddávali se alespoň některým z nich. Nežili sice v ustavičné neposlušnosti a stále chtěli být součástí Božího lidu, avšak v některých oblastech života dělali kompromisy se světem, s tělesností a s ďáblem.

Tělesní křesťané se navenek většinou nechovají nemravně a nespravedlivě, a přesto už duchovně nerostou. To se projevuje tím, že jednají jako noví konvertité, kteří zatím nepochopili plný dosah spasení v Kristu.

Podívejme se, jak se tělesnost projevovala ve sboru v Korintu.

  • Docházelo zde k řevnivosti, závisti a roztržkám kvůli sympatiím k jednotlivým služebníkům. „Já jsem Pavlův, já jsem Apollův, já tomu rozumím lépe než vy,“ vykřikovali někteří a oddělovali se od druhých (1K 3,1-3).
  • Někteří křesťané v Korintu byli lhostejní vůči nemravnosti uvnitř sboru. Jakýsi člověk žil s manželkou svého otce, a pořád se považoval za bratra a klidně dál navštěvoval shromáždění. Jiný vyhledával chrámové prostitutky, jak to dělal dřív. Avšak vedení sboru k tomu nezaujalo žádné stanovisko. (1K 5,1-13; 6,13-20).
  • Stávalo se, že slovo apoštola nebylo v Korintu přijímáno s patřičnou vážností. Pavlovy proslovy byly zlehčovány kvůli nedostatečnému rétorickému podání (1K 4,18-19).
  • V korintském sboru byli bratři, kteří řešili své banální spory u pohanských soudů a tím zesměšňovali církev v očích světa (1K 6,1-11).

Být tělesným křesťanem je riziko. Tělesní křesťané jsou v nebezpečí, že ztratí upřímnou a čistou oddanost Kristu a stále víc se budou přizpůsobovat světu.

  1. Křesťan může ztratit svou víru, jestliže nebude ochoten očišťovat se ode všeho, co se Bohu nelíbí.
  2. Křesťan musí pamatovat na tragický příklad Izraelců, které Bůh zahubil na poušti kvůli reptání a modlářství.
  3. Všem, kdo si říkají křesťané, musí být jasné, že není možno podílet se na věcech Páně a současně i na věcech Satana.
  4. Skuteční křesťané se musejí svým srdcem zcela oddělit od světa (2K 6,14-18) a očistit se „od každé poskvrny těla i ducha a přivést k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2K 7,1)

Přirozený člověk (řec. psychikos) nedokáže s radostí přijmout spasení, nedovede se s Bohem důvěrně sblížit a není schopen rozeznat, co pro něj znamená Kristovo ukřižování. Důvodem této neschopnosti je skutečnost, že spasení se nedá pochopit jinak než s pomocí Ducha svatého.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos) má schopnost porozumět věcem Božího Ducha a s radostí přijmout skutečnost, že Ježíš Kristus zemřel konkrétně místo něj. Má také možnost odolávat svým hříšným sklonům s pomocí Ducha svatého. Podmínkou je důvěrná víra v Boha.

Tělesný člověk (řec. sarkikos) sice radostně přijal slova spasení, ale nezakořenila v něm. Je nestálý. Časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a křesťan přestane růst. Když přijdou problémy, snadno odpadá.

Nebeský Otče. Děkujeme Ti za dar Ducha svatého, který žije v našem srdci a vysvětluje nám tajemství Ježíšova ukřižování. Uč nás žít z jeho moci a překonávat naše hříšné sklony. Ať Tvé slovo hluboko zakoření v našem srdci a přinese úrodu Tvému království. Amen