Archiv autora: Milan Buban

Duchovní růst. To je, oč na biblické škole běží.

Jediným smyslem vzdělávání na biblické škole je příprava křesťana na věčnost. Aby se křesťan úspěšně setkal s Pánem – ať za branou smrti, ať při vytržení církve – jeho vzdělávání musí být biblické, založené na všech Písmech Staré a Nové smlouvy.

Biblické vzdělávání se dá dělit na křesťanské a teologické.

1. Křesťanské vzdělávání
– Je příležitostné, informální, nahodilé, incidentální, bez oficiální akreditace, bez snahy kompexnost, je to škola života.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi osobní čtení Bible a modlitba, bohoslužby, charitativní akce, evangelizační a misijní akce, konference, sjezdy, pastorálky, duchovní soustředění apod.

2. Teologické vzdělávání
– Je plánovité, systematické, oficiálně schválené uznávanou agenturou.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi VOŠMT, Global University, EZDRÁŠ.

Biblické vzdělávání je „připravování“ křesťana na věčnost.
Jde o duchovní růst, který se ukončuje úspěšným složením zkoušky absolutoria v hodině fyzické smrti nebo vytržení.

Někdy duchovní růst špatně chápeme.

Duchovní růst
– Není jenom precizování náboženských technik, jako jsou promyšlené evangelizační postupy, vytříbené hlasité modlitby či brilantně podaná kázání.
– Není to jenom intelektuální zvládnutí doktríny.
– Viz také http://milan.buban.cz/pedagogika/co-a-neni-duchovni-rust/

Duchovní růst je celoživotní prohlubování niterné opravdovosti a moudrosti (Ž 51,8 ČSP), jejíž vedlejším efektem je postupná přeměna chování pro věčný život s Kristem.

Podobenství o pravém a levém zpětném zrcátku

Na věčnost se člověk dostane buď branou časné smrti, nebo skrze vytržení. Naše smrt je mnohem pravděpodobnější než naše vytržení. Následující podobenství mluví o tom, že kdo zbožně zemře, tomu bude vytržení přidáno.

Příprava na věčný život s Kristem je jako když řidič couvá do garážového přístřešku.

Kdykoli couvá do úzkého průjezdu, musí dávat pozor, aby nenarazil do dřevěných sloupků, které jsou vpravo, ani do betonových schodů, které jsou vlevo. V tom mu pomáhá pravé a levé zpětné zrcátko.

Kvůli svému omezenému perifernímu vidění se řidič nedokáže dívat do obou zrcátek najednou.

Kdykoli se o to pokusí, ztrácí orientaci v prostoru, zmateně otáčí volantem na nesprávnou stranu a nakonec se musí vrátit zpátky na ulici a zacouvat znovu.

Časem řidič přišel na to, že když se soustředí pouze na pravé zpětné zrcátko, aby podle něj zacouval těsně vedle sloupků, levé zrcátko už skoro nepotřebuje. Protože když správně zaparkuje pravou stranu auta, levá strana se postará sama o sebe a bezpečně se vyhne betonovým schodům.

Tak to bude s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Pravé zrcátko je příprava na smrt a levé zrcátko je příprava na vytržení. Kdo dobře zaparkuje na konci života, má vytržení jisté. Kdo zemře jako upřímný křesťan, tomu bude vytržení přidáno.


Boží třináctá komnata

On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. —Skutky 17,26-27

Podobně jako Bůh určil pevná údobí i hranice lidským sídlům (srov. Gn 1,28), určil tak i hranice lidskému poznání (Ž 139,6; Ř 11,33-35) a lidskému věku (Ž 90,10). Tyto hranice jsou konstantní, nelze je překonat. Máme však tu čest v rámci těchto hranic hledat Boha a jeho blízkost (Př 25,2).

Bůh určil pevné hranice lidským sídlům

Jsem fanouškem sci-fi. Hlavní myšlenkou seriálu Star Trek je odvážné poznávání vesmíru, hledání nových forem života a nových civilizací. Ačkoliv bych si přál, stejně jako statisíce dalších fanoušků, aby se vesmír stal naším alternativním domovem, jsou to jen sny. Naším domovem je planeta Země a současný vesmír zůstane nehostinným místem. Pokud ovšem Bůh neplánuje při stvoření nové země provést terraformaci (tj. pozemštění) nového nebe (srov. Zj 21,1). Pak bychom mohli bydlet také na jiných planetách.

Bůh určil pevné hranice lidskému věku

Obdivuji pokroky lékařské vědy a zdravotní péče. Naši předkové umírali na nemoci, které díky prevenci téměř vymizely. V roce 1960 byla průměrná délka života na naší planetě 52,57 roku, zatímco v roce 2016 to bylo už 72,04 roku. V dnešní době je nejvyšší průměrný věk v Japonsku – 82,6 roku. V České republice je průměrná délka života 77,1 roku. Optimistické výhledy říkají, že průměrná délka dožití přesáhne 100 let. Ačkoliv bych si přál, aby se život prodlužoval neustále, nemohu si nevšimnout, že každý nakonec zemře.   

Bůh určil pevné hranice lidskému poznání

Když se dívám na výsledky lidského bádání a umělecké tvořivosti, jsou natolik úchvatné, že věřím v jejich Božský původ. Stvořitel daroval některým jedincům veliké nadání, a tím nám ostatním zpřístupnil úchvatné věci svého stvoření, už ať ve formě vědeckých objevů, architektury a výtvarného umění, hudby, literatury atd. Ovšem některé věci se Bůh rozhodl lidem zatajit. Existuje Boží třináctá komnata, kam nemáme chodit.

Musíme přijmout meze našeho poznání

“Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné (CSP: odhalené) však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.” (Dt 29,28) Tento verš rozděluje poznání na to, které je skryté a patří jen Hospodinu, a na to, které je odhalené abychom my a naši potomci podle něho žili.

Těsně před tím, než byl Pán Ježíš před zraky svých apoštolů vzat vzhůru, řekl: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,7n). Pán těmito slovy odpověděl apoštolům na jejich poslední otázku, která zněla: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“

Nebylo to poprvé, co učedníci řešili, kdy bude nastolena konečná Boží vláda v Izraeli. Známe zklamání Kleofáše a jeho druha, když řekli: “A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.” (Lk 24,21). Také to nebylo poprvé, co Ježíš řekl, že se Otec rozhodl utajit den a hodinu jeho druhého příchodu. “O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám (Mt 24,36, srov. Mk 13,32)

Bůh nám některé věci jednoduše říct nechce, týká se to i data druhého příchodu Pána Ježíše. To je Otcova třináctá komnata (srov. Gn 2,16-17).

Na druhou stranu nám dal Bůh k dispozici dvanáct jiných komnat, kde se můžeme volně pohybovat a zkoumat, co chceme. V oněch dvanácti komnatách jsou věci zjevené a na prvním místě k nim patří Kristovo dílo spásy.

Bileámova oslice

Bileámova oslice dnes promlouvá lidským hlasem, aby varovala církev před bláznovstvím (2Pt 2,16):

  • Nepřekračujte konstantní hranice, které Bůh určil lidskému poznání
  • Neposouvejte dávnou mez, kterou váš nebeský Otec stanovil (srov. Př 22,28)
  • Nepřeskakujte mantinely lidské přirozenosti a Boží svrchovanosti
  • Neusilujte o poznání, které vám Otec dát nechce
  • Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci

Naše věc je zápasit o duše nevěřících ve městě, regionu, zemi, zahraničí (srov. Sk 1,8). Co se týče Kristova návratu, ten nepřivoláme, když budeme civět do nebe nebo do eschatologické literatury. Kažme evangelium. Mezitím se Pán Ježíš vrátí právě tak, jak ho viděli apoštolé odcházet (Sk 1,9).

Přemítání o smyslu biblické školy

Na jaře 1993 mi Bůh řekl: „Tato škola je moje dílo a ty jsi jeho součástí.“ Dnes po letech reflektuji, proč Bůh tuto školu v Apoštolské církvi založil. Domnívám se, že nám Bůh dal VOŠMT proto:

  1. Aby v Apoštolské církvi zabránil povrchnosti
  2. Aby v Apoštolské církvi posílil celostní teologické vzdělávání
  3. Aby v Apoštolské církvi formuloval učení klasického letničního hnutí

Ad 1. Anekdota o povrchnosti

Staří manželé sedí u snídaně a Bety se zeptá: „Rudy, ta růžová pilulka, co bereš, dělá ti dobře?“ „Ano,“ odpovídá Rudy. A Bety na to: „Tak mi dej taky jednu.“

Někdy se chováme, jako by dobré bylo všechno, co má rychlý úspěch, a to bez ohledu na dlouhodobé účinky. Ale ne všechno, co vidíme v jiných zemích, je dobré také pro naši církev. V jiných kulturách reagují lidé na evangelium jinak než v naší. Naše studenty učíme, aby všechno prozkoumali a drželi se pouze toho, co odpovídá mentalitě českého národa.

Ad 2. Hlava, ruka a srdce se musí rozvíjet jako celek

V teologickém vzdělávání na biblické škole zápasíme o rovnováhu.

  • Přílišný důraz na intelektuální rozvoj vede k suchému akademismu.
  • Přílišný důraz na praktickou přípravu vede k obhroublému prakticismu.
  • Přílišný důraz na vnitřní spiritualitu vede k neživotnému mysticismu.

Cílem vzdělávání na VOŠMT je učedník Ježíše Krista:

  1. který miluje Boha celým srdcem
  2. dovede mu prakticky sloužit v místním společenství a na misii
  3. zná Bibli tak dobře, aby ji mohl lidem vykládat

Ad 3. Každá denominace má svoje zvláštní poslání

Zvláštním posláním Apoštolské církve je rozvíjet projevy Ducha svatého pod kontrolou Písma. Bible je jedinou autoritativní normou života, učení i praxe. Každý nadpřirozený vjem, proroctví, výklad jazyků nebo vidění musí být přezkoumán v kontextu 66 knih kánonu. Proto musíme znát Bibli zevrubně, rozumět jejímu dobovém kontextu a naslouchat, co Duch praví církvím v roce 2019.

Jak se utváří křesťanská teologie

Všechno začalo pozorováním života Ježíše Krista a jeho učedníků. Tak vznikla evangelia popisující život a dílo Pána. Tak vznikly Skutky popisující rozšíření evangelia. Tak vznikly epištoly řešící konkrétní problémy v prvotní církvi. Tak vznikla kniha Zjevení odhalující, co se děje v církvi a co se teprve stane.

Písemné záznamy očitých svědků prvotní církve jsou primárními zdroji křesťanské teologie. Avšak vznikly v dobách, kterým nerozumíme. Kultura, jazyk a politická situace tehdy a tam – na Blízkém východě 1. století – je pro nás tady a teď – v Evropě ve 21. století – mnohem vzdálenější, než třeba kultura nezasažených národů nejodlehlejší částí světa.   

Když utváříme křesťanskou teologii, spoléháme na konstanty, které nás s pisateli Bible spojují. Jsou to:

  • Boží konstanta
  • Antropologická konstanta

Boží konstanta znamená, že Bůh byl a bude stejný. Byl a bude věčný a všudypřítomný a spojuje nás “v živém přenosu” s pisateli Bible v minulosti. On je tehdy a tam, ale zároveň je tady a teď. Právě teď Bůh v minulosti pomáhá apoštolu Pavlovi formulovat dopis z vězení. Zároveň nás tady teď uvádí do jeho správného pochopení. Díky Boží konstantě jsme schopni porozumět, co měl Bůh na mysli v době pisatelů a správně vykládat staré texty pro naši dobu.

Antropologická konstanta znamená, že se člověk ve své duchovní esenci nevyvíjí. Jsme stejně hříšní jako třeba lidé v dobách Lotových (L 17,28). Zároveň toužíme po věčnosti stejně jako lidé v dobách Šalomounových (Kaz 3,11). Ani my nejsme lepší, než naši otcové (1Kr 19,4) a Bůh ani nám nežehná pro naši spravedlnost (Dt 9,5-6). Bůh žehná pouze člověku, za kterého byla prolita krev smíření. Díky antropologické konstantě jsme schopni porozumět vnitřním stavům pisatelů biblických textů, které vznikly v dávných dobách.

Z hlediska antropologické a Boží konstanty je pro křesťanskou teologii klíčové rozvíjet důvěrný vztah s Bohem. Tím nezlehčuji důležitost historie a textové kritiky. Avšak prospěšnost intelektuálního studia je omezována mantinely důvěrného vztahu s Bohem. Tady jsme z jedné strany ohraničeni Boží konstantou všudypřítomnosti a vševědoucnosti, z druhé strany antropologickou konstantou hříšnosti a touhy po Bohu.

O nezbytnosti důvěrného obecenství s Hospodinem psal Jeremjáš, když se zamýšlel nad tím, jak mohou někteří jeho kolegové vydávat své sny za slovo od Hospodina (Jr 23). Na jedné straně mluvil Hospodin o neodvratnosti sedmdesátiletého babylonského zajetí. Na druhé straně prorok Chananjáš z Gibeónu na prorocké konferenci v Jeruzalémě triumfalisticky oznámil, že do dvou let Hospodin zlomí jařmo Nebúkadnesarovo a navrátí do Jeruzaléma krále Jójakína i všechny, kdo byli odvedeni do Babylónu (Jr 28).

Jeremjáš analyzoval postoje falešných proroků své doby a za hlavní příčinu jejich selhání označil absenci důvěrného obecenství s Hospodinem (Jr 23,18.22). Nedostatečné studium Písma, málo soukromých modliteb, málo samoty s Bohem, netrpělivost, povrchnost a ctižádostivost měly v Judsku přelomu 7. a 6. století před n. l. fatální následky.

  • Proroci – dnes jsou to kazatelé a pastoři – neohlašovali v Hospodinově jménu Boží slovo, ale své sny (Jr 23,25)
  • Podobně jako kdysi Baalovi proroci v Samaří, také i judští proroci povýšili své vize nad Písmo (Jr 23,27 srov. v. 13-14)
  • Dopouštěli se plagiátorství, když si navzájem kradli myšlenky a nesnažili se o své vlastní  (Jr 23,30).
  • Svedli věřící ke klamnému doufání (Jr 28,15)
  • Důsledkem jejich duchovní služby byla naprostá zkáza Hospodinova chrámu a celého Jeruzaléma včetně hradeb (Jr 28,13-14 srov. 2Kr 25).  

Pravá křesťanská teologie tedy musí být utvářena v důvěrném obecenství s Kristem, který se odehrává mezi mantinely antropologické a Boží konstanty.

Eschatologie a poslední věci člověka

Poslední věc, kterou člověk na zemi zažije, je smrt, a možná vytržení. Jelikož smrt je jistá, zatímco vytržení možné, kladu si tyto otázky:

  • Proč se mám zabývat vytržením, které možná nezažiju, a ne raději smrtí, která mě nemine?
  • Proč bych si měl lámat hlavu nad eschatologickými teoriemi, když mě ani jedna zcela neuspokojuje?
  • Raději se budu zabývat otázkou, jak zbožně žít a zemřít. A vytržení mi bude přidáno.
  • Následující podobenství hovoří o tom, že zabývat se svou smrtí je užitečnější než se zabývat druhým příchodem.

Příprava na věčný život s Kristem je jako když řidič couvá do garážového přístřešku. Když zajíždí pozpátku do úzkého průjezdu, musí dávat pozor, aby nenarazil do dřevěných sloupků, které jsou vpravo, ani do betonových schodů, které jsou vlevo. V tom mu pomáhá pravé a levé zpětné zrcátko.

Kvůli svému omezenému perifernímu vidění se řidič nedokáže dívat do obou zrcátek najednou. Když se o to pokoušel, ztrácel orientaci v prostoru, zmateně otáčel volantem na nesprávnou stranu a nakonec se musel vrátit zpátky na ulici a zacouvat znovu.

Časem řidič přišel na to, že když se soustředí pouze na pravé zpětné zrcátko, aby podle něj zacouval těsně vedle sloupků, levé zrcátko už skoro nepotřebuje. Protože když správně zaparkuje pravou stranu auta, levá strana se postará sama o sebe a bezpečně se vyhne betonovým schodům.

Tak to bude s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Pravé zrcátko je příprava na smrt a levé zrcátko je příprava na vytržení. Kdo dobře zaparkuje na konci života, má vytržení jisté. Kdo zemře jako upřímný křesťan, tomu bude vytržení přidáno.

Odpusť, Otče, Oliveru Frljićovi a Huse na provázku

Ježíš Kristus není pro mne jen symbolem křesťanství. Je to můj Pán a živý Bůh, se kterým denně mluvím a řeším všechny věci. Proto mě hluboce uráží, že někdo mého Spasitele, byť jen metaforicky, pojímá jako muže, který si svléká kalhoty a znásilňuje ženu. 

Autorovi Oliveru Frljićovi a divadlu Husa na provázku, které nastudovalo hru „Naše násilí a vaše násilí“, nepřeji zlé. Můj Pán se na kříži za své hanobitele modlil: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.“ K Jeho modlitbě se chci přidat.

Otče, odpusť prosím Oliveru Frljićovi a Huse na provázku, protože pohrdli tím, že se v České republice slaví Vánoce a Velikonoce a Velký pátek. Naše země tak vyjadřuje uznání, že křesťanské hodnoty utvářely základy české kultury. 

Otče, odpusť prosím Oliveru Frljićovi a Huse na provázku, protože si neuvědomili co dělají. Jestliže zákony České republiky vyžadují úctu ke státním symbolům a jejich hanobení trestají pokutou, čím spíše budeš pokutovat Ty, Otče, všechny hanobitele svého Syna.

Oliver Frljić a Husa na provázku si zaseli prokletí. Kéž bys jim dal, Otče, milost pokání, aby to prokletí nemuseli sklízet.

„Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.“ (Galatským 6,7)

Tři vzpomínky na bratra Pavla Kocura

Vzpomínka první

První vzpomínka se váže k podzimu 1981. Tehdy mě kamarád ze střední školy – Vladan poprvé přivedl na Smíchov ke Kocurům. Byl jsem v 1. ročníku pedagogické fakulty a víru v Krista jsem nebral vážně. Kocurovi měli byt v prvním poschodí, v ulici Svornosti 21. Byt tvořila dlouhá chodba, z níž vedly jedny dveře do ložnice a jedny do kuchyně. Z kuchyně se pak vcházelo do velkého obývacího pokoje, kde bývaly bohoslužby.

Vladan mě přivedl ke Kocurům podvečer, doma byla sestra Helenka, manželka bratra Pavla a jejich synové Petr a Pavel. V žádném případě jsem se nechtěl nechat zlanařit do jakési církve. Ti lidé mi byli sympatičtí, ale můj postoj byl pevný: „Nikdo mi nemůže dokázat, že Bůh existuje!“ Byl jsem připraven se celé hodiny přít a zpochybnit jakýkoliv argument, který by co jen vzdáleně potvrzoval existenci vyšší bytosti.

Pak nás sestra Helenka pozvala k večeři. Nebylo to nic honosného, nějaký chléb s uzeninou a jeden druh čaje, který se rozléval do hrnků ze skleněné konvice. Naše rozhovory a moje odmítání víry volně pokračovaly, ale začal jsem ztrácet sebejistotu. Prostota a pokora, s jakou nás tehdy sestra Helenka uhostila, byla nevysvětlitelná a vydala za tisíce argumentů. Tady jsem se setkal s praobyčejnou Boží láskou v podobě křesťanské pohostinnosti. Když se na to ohlížím zpětně, právě zde mě začal Duch svatý usvědčovat z hříchu.

Vzpomínka druhá

Druhá vzpomínka má přesné datum – neděli 18. dubna 1982. Dopoledne jsem byl na koleji a připravoval se do školy, ale najednou ke mně promluvil Duch svatý. Věděl jsem, že mi dává příležitost stát se křesťanem, ale že to mohu odmítnout. Vydal jsem se ze Staré Boleslavi do Prahy, kamarád Vladan bydlel na Proseku. Vzhledem k tomu, že jsem se s ním dosud o víře jen hádal, raději mě Vladan vzal na Smíchov ke Kocurům.
V kuchyni jsem řekl přede všemi, kdo právě u Kocurů byli, aby přišli do kuchyně. Nevím už přesně, jestli tam byli všichni členové rodiny, avšak dobře si pamatuji, jak bratr Pavel stál vlevo vedle mne. Jakmile jsem vyslovil: „Rozhodl jsem se vyznat Pána Ježíše,“ bratr Pavel začal děkovat Bohu. Potom si mě zavolal do obýváku a přečetl mi slova z 10. kapitoly Janova evangelia: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ Tehdy jsem těm slovům nerozuměl, ale když jsem od Kocurových odcházel, vyložil jsem si to po svém: „Ke Kocurům jsem vešel jako hříšný člověk, ale teď vycházím od nich jako nový člověk, před kterým je úplně nový život a nový začátek.“

Vzpomínka třetí

Třetí vzpomínka se váže ke květnu nebo červnu roku 1982, kdy jsem se poprvé setkal s bratrem Rudkem Bubikem, který byl u Kocurů na návštěvě. Ve svém duchovním životě jsem měl dva otce: bratra Pavla Kocura a bratra Rudolfa Bubika. Vybavuji si je oba, jako by to bylo dnes. Seděli jsme, já a myslím ještě kamarád Vladan, v obýváku na rozkládacím gauči. Bratr Pavel seděl naproti a vedle něho bratr Rudek.

Vidím bratra Pavla, jako by to bylo dnes, jak se raduje jako kluk. Neustále se usmívá, vrtí se v křesle a je nadšený, že noví mladí lidé uvěřili v Krista. Bratr Rudek však vypadá vážně a přísně. Tehdy jsem nevěděl, že byl právě proti němu veden zátah STB, který měl v létě vyvrcholit jeho uvězněním.

Takto vidím bratra Pavla dodnes – sedícího v křesle, jak se raduje jako kluk. Prostá víra, obětavá láska a psychická odolnost byly nejsilnějšími stránkami jeho služby. Spolu se sestrou Helenkou obstáli v těžkých zápasech, když čelili zastrašování STB, ale také četným kritikům z církve. Kéž bych se mohl vrátit v čase a být jim v těžkých dobách lepší oporou, než jsem byl ve skutečnosti. Bože, odpusť mi prosím.

Kdykoli vzpomínám na bratra Pavla a sestru Helenku, přichází mi na mysl verš z Listu Židům 6,10:

„Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.“

Boží schrána jako obraz teologického vzdělávání

Pokud chce česká církev obstát v proměnách doby, potřebuje neimportované české teology, které si Bůh oddělil jako lévijce, aby kultivovali českou teologii. Proto je třeba „dopravit“ teologické vzdělávání na místo, které mu Božím právem náleží.

Teologické vzdělávání je jako Boží schrána, kterou se David rozhodl přenést z Kirjat-jearímu do Jeruzaléma. V dobách kněze Élího a jeho ničemných synů Chofního a Pinchase se schrány zmocnili Pelištejci (1S 4,11). Ti měli schránu u sebe sedm měsíců (1S 6,1). Poté se schrána navrátila do Izraele a byla uchovávána nedaleko od Jeruzaléma v Kirjat-jearímu (1S 7,1).

Během Saulovy vlády byla Boží schrána odložena stranou a David se to rozhodl napravit.

1. Paralipomenon 13,3-6 [David řekl:] 3 Přeneseme k nám schránu našeho Boha; za dnů Saulových jsme ji nevyhledávali.“ 4 Celé shromáždění s tím souhlasilo, všechen lid ten návrh pokládal za správný.  …. 6 Pak David a celý Izrael táhli do Baaly u Kirjat-jearímu v Judsku, aby odtud vynesli schránu Boha Hospodina, který sídlí nad cheruby, jehož jméno je vzýváno.

Navzdory všemu upřímnému nadšení, které David a celý Izrael prožíval, Hospodin se zachoval tak, jak to nikdo nečekal.  

1. Paralipomenon 13,7-10 7 Vezli Boží schránu na novém povozu z domu Abínádabova. Povoz řídili Uza a Achjó. 8 David a celý Izrael bujaře křepčili před Bohem a zpívali za doprovodu citer, harf, bubínků, cymbálů a pozounů. 9 Když přišli ke Kídonovu humnu, napřáhl Uza ruku, aby uchopil schránu, protože spřežení vybočilo z cesty. 10 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem.

Hospodin zabil Uzu. Když to David viděl, polekal se. Nevzal schránu do Jeruzaléma, ale nechal ji v domě Obéd-edóma Gatského, kde zůstala tři měsíce.

1. Paralipomenon 13,14 Boží schrána zůstala při domě Obéd-edómově; byla v jeho domě po tři měsíce. Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patřilo.

Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu. 

Nevíme, jak konkrétně, ale jednalo se o viditelné požehnání, protože Davidovi oznámili, že Hospodin žehná Obéd-edómovu domu pro Boží schránu (srov. 2S 6,12).

Moje teorie je, že v Obéd-edómově rodině, příbuzenstvu a služebnictvu v průběhu tří měsíců otěhotnělo mnoho žen. To by vysvětlovalo, proč se později mezi oddíly vrátných při stanu setkávání uvádí celkem dvaašedesát Obéd-edómovců (1Pa 26,8). Bůh odměnil Obéd-edómovu poslušnost vůči Davidovi i jeho úctu k Boží schráně tím, že mu daroval mnoho synů schopných duchovní služby.

David po těchto zkušenostech pochopil, že s Boží schránou musí zacházet podle Božích řádů.

  1. Boží schrána neměla bez víry žádnou zázračnou moc, jak o tom svědčil neúspěšný pokus starších Izraele, když chtěli Boží schránou zastrašit Pelištejce (1Sa 4,3-11).
  2. Bůh neocenil ani entusiasmus, bujaré křepčení, zpěvy a chvály, s jakými David Boží schránu převážel do Jeruzaléma (1Pa 13,8).
  3. Bohu šlo o to, aby schránu nosili lévijci (ČSP: lévité), které si pro to oddělil.

David si tedy povolal kněze a lévijce a požádal je, aby se ujali svého úkolu podle Hospodinova řádu.

1. Paralipomenon 15,2-15 2 Tehdy David řekl: „Boží schránu nesmí nést nikdo kromě lévijců, protože je vyvolil Hospodin, aby nosili Hospodinovu schránu a vždycky u ní přisluhovali.“ 11 David povolal kněze Sádoka a Ebjátara a lévijce Uríela, Asajáše, Jóela, Šemajáše, Elíela a Amínadaba. 12 Nařídil jim: „Vy jste představitelé lévijských rodů. Posvěťte se spolu se svými bratry. Vynesete schránu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. 13 Že jste při tom ponejprv nebyli, Hospodin, náš Bůh, se prudce na nás obořil, protože jsme se ho nedotázali podle řádu.“ 14 Kněží a lévijci se tedy posvětili a vynesli schránu Hospodina, Boha Izraele. 15 Léviovci nesli Boží schránu na ramenou na sochorech, jak podle Hospodinova slova přikázal Mojžíš.

Teologické vzdělávání je jako Boží schrána.

  • Musí s ním být zacházeno podle Hospodinova řádu
  • Když Hospodinův řád porušíme, někdo zaplatí smrtí jako Uza
  • Když teologické vzdělávání s úctou přijmeme je do svého domu, sboru nebo církve, Bůh nám požehná zdatnými potomky jako Obéd-edómovi
  • Teologické vzdělávání patří stejně jako Boží schrána do Jeruzaléma, tj. pod ochranu centrálního vedení církve
  • Teologickému vzdělávání patří do Davidova stánku hned vedle místa, kde se uskutečňují bohoslužby.
    1. Bez bohoslužby je teologické vzdělávání pouhým akademismem
    2. a bohoslužby bez teologického vzdělávání jsou pouhým prakticismem
  • Teologické vzdělávání smí uskutečňovat pouze kněží a lévijci (ČSP: lévité), lidé k tomu Bohem oddělení. Tím nepopírám doktrínu všeobecného kněžství, jen chci rozlišit mezi křesťanským vzděláváním a teologickým vzděláváním.
    1. Křesťanské vzdělávání se uskutečňuje v každodenním životě sboru formou modliteb, chval, kázání, vyučování, biblických skupinek, besídek, mládežnických setkání, seminářů, konferencí atp.
    2. Teologické vzdělávání se uskutečňuje prostřednictvím vzdělávací instituce, která pro tento účel zaměstnává teology.

Mohli bychom mluvit ještě o obsahu Boží schrány, jímž byly desky Zákona, miska s manou a Áronova hůl, která rozkvetla. Ale to není třeba.

Boží schrána byla v dobách Saulových odložena.
Pokud chce česká církev obstát v proměnách doby, potřebuje neimportované české teology, které si Bůh oddělil jako lévijce, aby kultivovali českou teologii.

Má však teologické vzdělávání v české církvi místo, které mu Božím právem náleží!?

Vzdělávací materiály, které využijete v církvi

Kvalitní vzdělávací materiály z produkce Global University, které jsou vhodné pro službu v církvi, najdete na http://czech.globalreach.org. Tyto materiály jsou v češtině, ale také např. v angličtině, němčině, španělštině, francouzštině, italštině, polštině, portugalštině, ruštině atd.

Pod odkazem Najít Boha jsou dostupné evangelizační texty:

  • Velké otázky života
  • Bůh vás miluje
  • Komiksová kniha David

Pod odkazem Osobní růst si stáhněte trilogii pro nové křesťany:

  • Začínáme
  • Učednictví pro 21. století: Čelit výzvám
  • Učednictví pro 21. století: Jak způsobit změnu

Pod odkazem Růst ve službě najdete interaktivní učebnice vhodné pro pastory, starší a diakony ve sborech:

  • Křesťanská dospělost
  • Modlitba a uctívání
  • Zodpovědný křesťan
  • Království, moc a sláva
  • Stany, chrámy a paláce
  • Rozumět Bibli
  • Úhelné kameny pravdy
  • Živý v Kristu Rádce, učitel a průvodce
  • Duchovní dary
  • Lidé, úkoly a cíle