Rubriky
Jak čas plyne ...

Modlitba Páně jako vzor

Pán Ježíš strávil na poušti čtyřicet dní půstem a modlitbou. Získal tak duchovní zkušenosti, které zahrnul do svých kázání a vyučování. Jedním z hlavních témat byla modlitba. Ježíšovo vyučování o modlitbě zachytil například apoštol Matouš. V 6. kapitole svého evangelia cituje Ježíšova slova, jak se máme modlit.

"Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého." Matouš 6,9-13 

Slovo takto vypovídá o způsobu modlitby, a ne o jejím přesném znění. Modlitba Páně je spíše vzor, co by měly naše modlitby obsahovat. Nejde o závaznou formulaci.

Modlitba Páně se dá rozdělit na čtyři části, jimiž jsou:

  1. Adorace
  2. Prosba
  3. Pokání
  4. Vzývání

Každá část by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

ČÁST 1. ADORACE JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“

Adorace by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Při adoraci velebíme Boha, který je Pánem nebe i země. Uctíváme jej za to, kým je a co koná. Vyznáváme, že je naším Bohem a my jsme jeho lidem. Uznáváme jeho svrchovanost. Vzdáváme mu díky za každodenní péči. Jeho jméno vyvyšujeme nad každé jméno, které kdy bylo, je, nebo bude na nebi, na zemi či pod zemí. Svoláváme na zem jeho požehnání a dožadujeme se brzkého návratu Ježíše Krista. Chceme, aby na zemi bylo všechno tak, jak je tomu v nebi.

ČÁST 2. PROSBA JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Náš denní chléb dej nám dnes.“

V prosbách se obracíme na našeho Otce, aby nám dal chléb. Z kontextu vyplývá, že Otec se stará o naše jídlo, pití a oblečení, když na prvním místě hledáme jeho království. Avšak chléb má v Matoušově evangeliu ještě další tři významy.

  • Ve 4. kapitole mluví Matouš o chlebu Božího slova. Když Satan pokoušel Ježíše na poušti, aby přeměnil kameny na chléb, Ježíš se odkázal na Deuteronomium, kde je psáno, že kromě chleba bude žít člověk každým Božím slovem.
  • V 15. kapitole mluví Matouš o chlebu duchovních darů. Jedné kananejské ženě, která prosila za uzdravení své dcery, Ježíš řekl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Žena reagovala slovy, že i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.
  • Ve 26. kapitole Matouš mluví o chlebu smíření. Ježíš ustanovil Večeři Páně, při které lámeme chléb představující jeho tělo obětované za naše smíření s Bohem.

Prosba by měla zaplnit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Ve svých prosbách máme Otce žádat o jídlo, pití a oblečení, ale také o porozumění Božímu slovu, o duchovní dary a o pochopení díla kříže, kde Ježíš přinesl oběť smíření konkrétně za moje hříchy.

ČÁST 3. POKÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNE VYJÁDŘENA SLOVY: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“

Pokání a zpytování srdce by mělo tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

  1. Pokání znamená uvědomovat si a prožívat svou hříšnost a ztracenost ve světle Božího Slova
  2. Pokání znamená měnit své smýšlení: trpce litovat hříchů, jichž jsme se dopustili a nenávidět je
  3. Pokání znamená vyznávat své hříchy a v důvěře se obracet k Bohu, že nás očistí krví Ježíše Krista

Tuto čtvrtinu každodenních modliteb mnozí opomíjejí. Avšak apoštol Petr ve svém 2. listu 1,9 připomíná, že pamatovat na odpuštění svých hříchů je podstatou duchovního růstu křesťana. Bez plného vědomí vlastní hříšnosti jednoduše nebudeme schopni ze srdce odpustit těm, kdo se provinili proto nám.

ČÁST 4. VZÝVÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNĚ VAJÁDŘENA SLOVY: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Vzývání je volání k Bohu o pomoc a mělo by tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Dokud jsme v pozemské cizině, býváme denně ohrožováni svou tělesností, myšlením světa a Ďáblem. Nezbývá nám než s těmito třemi nepřáteli vytrvale bojovat. V tom nám pomáhá Duch svatý. Dává nám sílu a vytrvalost, abychom svým nepřátelům nebyli vydáni na pospas.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Tři typy lidí: psychikos, pneumatikos, sarkikos

Přirozený člověk (řec. psychikos, 1K 2,14) je neznovuzrozený a duševní, vedený pouze přírodními instinkty. Nemá Ducha svatého, je pod panstvím Satana a zotročován tělesnými vášněmi. Přirozený člověk není schopen porozumět Bohu a přijmou jeho spásu. Je odkázán na omezené lidské uvažování a pocity.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos, 1K 2,15; 3,1) je znovuzrozený a má Ducha svatého. Takový člověk myslí duchovně a žije z moci Božího Ducha, který v něm přebývá. V síle Ducha odolává tělesným tužbám a hříšným sklonům, které by jej mohly připravit o Nebe.

Jak se může přirozený člověk stát člověkem duchovním? Tak, že vírou přijme spásu skrze smírčí oběť Ježíše Krista. Duch svatý mu pak udělí novou přirozenost a člověk se znovu vnitřně narodí.

Ačkoliv znovuzrození lidé (řec. pneumatikos) přijali nový život Ducha svatého, pořád jim zůstala hříšná přirozenost a její zlé náklonnosti. Hříšná přirozenost se ovšem nedá převychovat. Musí být usmrcována a překonávána mocí Ducha svatého. Hříšnou přirozenost překonáváme, když se pro lásku Boží zapíráme a zbavujeme všeho, co se Bohu nelíbí. Bojovat s hříšnou přirozeností musí každý věřící sám, lidé mu nepomohou. Pomoc 24/7 však nabízí Duch svatý.

Protože ne všichni křesťané vynakládají dostatečné úsilí k překonání hříšné povahy, vznikl třetí typ – tělesný křesťan (řec. sarkikos).

Apoštol Pavel v 1. Korintským 3,1-3 píše, že se někteří v korintském sboru chovali tělesně (řec. sarkikos). Místo aby odolávali náklonnostem hříšné povahy, poddávali se alespoň některým z nich. Nežili sice v ustavičné neposlušnosti a stále chtěli být součástí Božího lidu, avšak v některých oblastech života dělali kompromisy se světem, s tělesností a s ďáblem.

Tělesní křesťané se navenek většinou nechovají nemravně a nespravedlivě, a přesto už duchovně nerostou. To se projevuje tím, že jednají jako noví konvertité, kteří zatím nepochopili plný dosah spasení v Kristu.

Podívejme se, jak se tělesnost projevovala ve sboru v Korintu.

  • Docházelo zde k řevnivosti, závisti a roztržkám kvůli sympatiím k jednotlivým služebníkům. „Já jsem Pavlův, já jsem Apollův, já tomu rozumím lépe než vy,“ vykřikovali někteří a oddělovali se od druhých (1K 3,1-3).
  • Někteří křesťané v Korintu byli lhostejní vůči nemravnosti uvnitř sboru. Jakýsi člověk žil s manželkou svého otce, a pořád se považoval za bratra a klidně dál navštěvoval shromáždění. Jiný vyhledával chrámové prostitutky, jak to dělal dřív. Avšak vedení sboru k tomu nezaujalo žádné stanovisko. (1K 5,1-13; 6,13-20).
  • Stávalo se, že slovo apoštola nebylo v Korintu přijímáno s patřičnou vážností. Pavlovy proslovy byly zlehčovány kvůli nedostatečnému rétorickému podání (1K 4,18-19).
  • V korintském sboru byli bratři, kteří řešili své banální spory u pohanských soudů a tím zesměšňovali církev v očích světa (1K 6,1-11).

Být tělesným křesťanem je riziko. Tělesní křesťané jsou v nebezpečí, že ztratí upřímnou a čistou oddanost Kristu a stále víc se budou přizpůsobovat světu.

  1. Křesťan může ztratit svou víru, jestliže nebude ochoten očišťovat se ode všeho, co se Bohu nelíbí.
  2. Křesťan musí pamatovat na tragický příklad Izraelců, které Bůh zahubil na poušti kvůli reptání a modlářství.
  3. Všem, kdo si říkají křesťané, musí být jasné, že není možno podílet se na věcech Páně a současně i na věcech Satana.
  4. Skuteční křesťané se musejí svým srdcem zcela oddělit od světa (2K 6,14-18) a očistit se „od každé poskvrny těla i ducha a přivést k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2K 7,1)

Přirozený člověk (řec. psychikos) nedokáže s radostí přijmout spasení, nedovede se s Bohem důvěrně sblížit a není schopen rozeznat, co pro něj znamená Kristovo ukřižování. Důvodem této neschopnosti je skutečnost, že spasení se nedá pochopit jinak než s pomocí Ducha svatého.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos) má schopnost porozumět věcem Božího Ducha a s radostí přijmout skutečnost, že Ježíš Kristus zemřel konkrétně místo něj. Má také možnost odolávat svým hříšným sklonům s pomocí Ducha svatého. Podmínkou je důvěrná víra v Boha.

Tělesný člověk (řec. sarkikos) sice radostně přijal slova spasení, ale nezakořenila v něm. Je nestálý. Časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a křesťan přestane růst. Když přijdou problémy, snadno odpadá.

Nebeský Otče. Děkujeme Ti za dar Ducha svatého, který žije v našem srdci a vysvětluje nám tajemství Ježíšova ukřižování. Uč nás žít z jeho moci a překonávat naše hříšné sklony. Ať Tvé slovo hluboko zakoření v našem srdci a přinese úrodu Tvému království. Amen

Rubriky
Jak čas plyne ...

Nekrolog za Mgr. Alenu Vršťalovou

Mgr. Alena Vršťalová se narodila 6. června 1937 v Hodoníně do rodiny cihláře Ludvíka Chytila. Zažila bombardování Hodonína, zažila dobu komunismu. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně studovala na Palackého univerzitě v Olomouci. Provdala se za Mgr. Iva Vršťalu a narodila se jim dcera Yvona. Svůj produktivní věk zasvětila průmyslové škole v Hodoníně.

Od dětství byla katolickou křesťankou, avšak v roce 1988 vstoupila do sboru v Nejdku. To je dnešní Apoštolská církev Břeclav. Ve vodě znovuzrození byla pokřtěna v Apoštolské církvi Brno. Když ji Ježíš pokřtil v Duchu svatém, její první nebeská slova zněla: „Kare lamba, lamba dei.“ Výraz, s jakým ta slova říkala a zpívala, vyjadřoval vděčnost za záchranu.

Spolu s Katkou Zemanovou a Bohuslavem Cupalem se začali scházet k modlitbám. Říkala tomu: „My tři a kytara.“ Zde se zrodila dnešní Apoštolské církve Hodonín.  

V roce 1994, kdy oficiálně odcházela do důchodu, povolal Ježíš sestru Alenu na biblickou školu v Kolíně. Tady sloužila jako zástupkyně ředitele 23 let. Do skutečného důchodu odešla v roce 2017, ve věku 80 let.

V posledních třech letech se zhoršil její zdravotní stav, sestra Alena už nemohla sama vycházet z bytu. V říjnu 2020 se nakazila covidem, ale uzdravila se. Poté se o ni pět měsíců vzorně starala její dcera Yvona. Na čas se jí zlepšila hybnost, avšak v dubnu onemocněla zánětlivou chorobou. Byla hospitalizována a v pátek 16. dubna 2021 odešla na věčnost.

Sestra Alena vedla chvályhodný život. Měla mimořádný dar výřečnosti, dovedla pohotově a vtipně formulovat myšlenky. Ráda používala průpovídky z rodného Slovácka. Její výroky jako: „Život je zvyk, cvik a domluva“, nebo „Dojdou roky, dojdou kroky“, nebo „Starý člověk – hotová opica!“ – tyto a podobné průpovídky nám budou ještě dlouho znít v uších.

Uměla se vybraně chovat. Uměla hezky jednat s lidmi. Ještě po letech ji studenti vyhledávali a žádali o radu.

Jako ředitel školy byl jsem nadřízeným sestry Aleny. Ona mě však svými zkušenostmi převyšovala a byla mi mateřským mentorem. Sestra Alena vnesla do školy zlepšení, zavedla precizní systém evidence studijních výsledků a vysokou jazykovou úroveň písemností. To opakovaně vysoce hodnotila také Česká školní inspekce. Nejvíc si vážím loajálnosti sestry Aleny. Když použiji jejího slovníku: „Stála při mně jako šavla při boku v dobém i zlém.“

Dalo by se ještě mnoho mluvit o chvályhodném životě naší sestry. Byla znovuzrozena v Kristu a než ji osvobodil od těla, žila tak, že jeho jméno bylo oslaveno. Přesto se neodvažuji tvrdit, že od chvíle, kdy přijala vodu znovuzrození, už se nikdy neprovinila proti Božímu přikázání. Jak řekl Augustin z Hipponu: „Běda dokonce i chvályhodnému lidskému životu, pokud by jej Bůh zkoumal bez milosrdenství.“

Ponechme tedy stranou dobré skutky naší sestry, maminky, babičky, prababičky, kolegyně, přítelkyně, a společně s ní prosme Boha za odpuštění jejích hříchů. Víme, že naše sestra jednala milosrdně a ze srdce odpustila svým viníkům. Kéž také Bůh odpustí její viny, jestli se nějakých dopustila. Prosme též za sebe, jestli jsme se my vůči sestře Aleně provinili. Kéž Boží milosrdenství zvítězí nad soudem, vždyť Bůh slíbil, že milosrdným prokáže milosrdenství.

Věřím, že to, o co teď Boha spolu s naší sestrou prosíme, On už udělal. Sestra Alena denně na modlitbách přistupovala k oltáři Božího milosrdenství v nebesích. Proto máme naději, že i teď, když je už na odvrácené straně smrti, stojí před oltářem svého nebeského Otce. Byl zrušen její dlužní úpis, její odpůrce ďábel byl poražen. Byla vykoupena krví, kterou Kristus prolil na kříži konkrétně za ni.

Rubriky
Jak čas plyne ...

S pohledem upřeným na Ježíše

Držíme kurz

Viz také Na čem záleží a Lukáš Pražský

Nedávno jsme se studenty navštívili Mladou Boleslav. Chtěli jsme poznat místo, kde působil první biskup nového směru Jednoty Bratrské Lukáš Pražský, který je často zmiňován jako autor rozdělení věcí na podstatné, služebné a případné. Stejně jako my dnes, také Jednota na začátku 16. století řešila, na čem v církvi doopravdy záleží a co má udávat kurz všemu snažení.

Biblická škola má jasný cíl. Následující obrázek vyjadřuje to podstatné, co Bůh chce, abychom dělali.

Na čem záleží Bohu na biblické škole v Kolíně
  1. Missio Dei, tj. Boží misie Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni. Proto se vydal na záchrannou misi a žádá, ať se k němu i s našimi studenty přidáme. Formuje nás i naše studenty, abychom evangelizovali životem, skutky i slovy. Evangelizujeme v Kolíně i jiných českých městech a jezdíme na misijní výjezdy do zahraničí.
  2. Praxis pietatis, tj. zbožná praxe Bůh chce, abychom my i naši studenti uměli prakticky sloužit. Proto se spolu s nimi učíme vykládat Bibli, modlit se, žít v koinonii, společně uctívat Trojici, nosit navzájem naše břemena. Učíme se společně evangelizovat a pomáhat pastorům a misionářům.
  3. Theologia crucis, tj. teologie kříže Bůh chce, abychom každý den nesli svůj kříž. Kříž totiž připomíná dílo Ježíše Krista a je vrcholným zjevením Božího milosrdenství. Co by nám pomohlo, kdybychom zevrubně znali dobové detaily biblických pisatelů a ovládali všechny teologické proudy dějin církve, kdybychom osobně nepoznali lásku Kristova kříže. Proto je naše vzdělávání řízeno křížem Ježíše Krista.

Příští školní rok

Viz také Vzdělávací nabídka 2021-22

Příští školní rok se zaměříme na výklad Bible. Absolventi všech předmětů získají Certifikát výkladu Bible, který je započitatelný do bakalářského programu Global University. Můžete se přihlásit také ke studiu jednotlivých předmětů.

ZIMNÍ SEMESTR

  • Literatura Nového zákona
  • Člověk a hřích
  • Bůh a andělé
  • Korintské listy

LETNÍ SEMESTR

  • Principy výkladu Bible
  • Literatura Starého zákona
  • Bible a církev
  • Život Ježíše Krista

Sympozium Bible a Duch svatý

Viz také Sympozium 2022

Ať už je Bible předmětem akademického bádání nebo nástrojem každodenní zbožnosti, práce s ní má vždy pravidla. Jakou úlohu při čtení Bible sehrává třetí osoba Trojice? Jaká je role Ducha svatého při formování biblického kánonu, jeho přijímání během dějin církve a jaká je dnes, když se na Bibli díváme optikou soudobých problémů a potřeb?

Toto sympozium se pokusí poodkrýt možnosti konceptualizace aktivní role Ducha svatého při četbě Bible s ohledem na současnou situaci na polích biblistiky, biblické hermeneutiky a praktické teologie.

Sympozium se uskuteční v Kolíně 28. ledna 2022. Návrhy příspěvků posílejte do 30. září 2021 na adresu sympozium@vosmt.cz.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Na čem záleží a Lukáš Pražský

Co je v životě křesťana nejdůležitější? Na čem doopravdy záleží? Jeden z prvních biskupů Jednoty Bratrské Lukáš Pražský (1460-1528) rozdělil věci na podstatné, služebné a případné. Formuloval priority, které udrží pohled upnutý na to, co je pro spásu nezbytné. Tak nebudeme plýtvat silami a zabývat se věcmi nepodstatnými.

Lukáš Pražský uvádí šestero věcí podstatných, tj. nepostradatelných pro věčnou spásu člověka. Jsou jimi víra, naděje a láska na straně člověka, a milost, zástupná oběť a dary Ducha na straně Boha. Víra, naděje a láska nevznikají lidským úsilím, ale jsou vypůsobovány Boží milostí. Bez jejího působení je víra prázdná, naděje předstíraná a láska nemožná.

Šestero podstatných věcí je vize, jíž máme následovat. Bez víry se totiž nelze líbit Bohu, bez naděje nemáme cíl a bez lásky nejsme nic. Víru, naději i lásku v našem srdci vypůsobuje milost Boží zjevená v oběti Krista a dosvědčená dary Ducha. Když křesťan nemá pohled upnutý na věci podstatné, propadá chaosu věcí služebných a věcí případných. Ty mu však spásu zajistit nemohou.

Lukáš Pražský uvádí šestero věcí služebných, tj. sloužících lepšímu pochopení šesti věcí podstatných. Služebné jsou Písmo, kázání, církev, služebnosti, křest a Večeře Páně. Na prvním místě je Písmo – psané Slovo, které vysvětluje Slovo vtělené. Kázání stojí hned po boku Písma. Církev je společenství sourozenců Kristova zákona. Služebnosti stojí v čele Božích dětí, aby je zformovaly pro službu. Křest vyjadřuje, co se s námi stalo při znovuzrození. Památku Večeře Pán ustanovil, abychom opakovaným rozjímáním stále lépe chápali jeho dílo smíření.

Podstatné věci jsou věčné. Služebné věci jsou nadčasové. Všechno ostatní je případné, dočasné a pomíjivé. Věci případné poznáme podle toho, že podléhají vlivům doby a kultury. Můžeme zde zařadit metody a prostředky našeho zvěstování, které, správně použité, napomáhají věcem služebným, aby přispěly porozumění věcem podstatným. Když se však případné věci stanou naším cílem, propadneme se do chaosu.

Filipským 1,9-11 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Čtyři epizody z mého následování Krista

Tomáš Kempenský napsal: „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě (J 8,12). Těmito slovy nás Kristus vybízí k následování svého života a mravů, chceme-li být opravdu osvíceni a zproštěni slepoty srdce. Buď tedy naším nejvyšším úsilím rozjímat o životě Ježíše Krista. (Kempenský, I:I,1)

Rozjímání o životě Ježíše Krista nás nutně zavede k rozjímání o našem životě. Ježíš Kristus je totiž Bůh a není místa ani času, kdy by Ježíš nebyl přítomný, ačkoliv jsme si to neuvědomovali. Když se ohlížím na svůj život, rozeznávám dobrotu, kterou mě Bůh přivedl k sobě, zmocnil mě svým Duchem. Připravil mě na službu a povolal mě ke konkrétnímu životnímu úkolu. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o čtyři epizody z mého následování Krista.

Bůh mě zachránil prostřednictvím kamaráda Vladana a pastora Kocura. Povolal mě ze tmy do svého podivuhodného světla. Kristus mě pokřtil v Duchu svatém. Přesvědčil mě, že mám studovat na pedagogické fakultě. A nakonec mě povolal na biblickou školu v Kolíně. 

1. list Petrův 2,9 až 10 zní: „Vy jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.“

Bůh mě vytrhl z temnoty hříchu do podivuhodného světla svého království. Dříve jsem vůbec k Božímu lidu nepatřil. Ale skrze víru v Krista jsem došel slitování a stal se součástí vyvoleného rodu, královského kněžstva a svatého národa, který náleží Bohu.

Dnes se jako kněz všemohoucího Boha ptám všech, kdo mi naslouchají:

  • Chceš být zachráněn pro věčnost?
  • Chceš přejít ze tmy do Božího podivuhodného světla?“
  • Pokud tvoje srdce říká jako kdysi to moje: „Ano, chci“, pomodli se následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě. Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky. Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za moje hříchy. Děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých. Staň se mým Spasitelem a Pánem. Udělej ze mě takového člověka, jakého chceš mít.

Rubriky
Pedagogika

Kontext čtyř globálních trendů

Biblická škola v Kolíně působí v kontextu čtyř globálních trendů:

  1. Konec vůdčí role západní misie
  2. Zvyšující se věk uchazečů
  3. Multidimenzionální přístup
  4. Všeživotní učení

Ad 1. Konec vůdčí role západní misie

Biblická škola vznikla v roce 1992 za odborné a finanční pomoci americké misie Assemblies of God. Americké letniční církvi vděčíme za kurikulum, za studijní materiály, za kvalifikované učitele i za akreditaci. Avšak vliv západních misionářů začíná slábnout a Covid-19 to ještě urychlil.

VOŠMT má dohodu o transferu kreditů s Global University, která je akreditována jako vzdělávací instituce ve státě Missouri, v USA. Díky tomu naši studenti získávají vyšší odborné vzdělání, a zároveň vzdělání bakalářské. Již máme dva případy, kdy byli naši bakaláři nostrifikováni na české univerzitě. Navíc má Global University pobočku na Maltě, která byla akreditována tamním ministerstvem školství. Ve spolupráci s Maltou, jež patří do Evropské unie, nabízíme také magisterská a doktorská studia.

Ad 2. Zvyšující se věk uchazečů

Na teologické instituce má vliv změna poptávky na globálním misijním poli. Těžko se dnes na misii uplatní absolvent s ryze teologickým diplomem. Mnohé země se křesťanské misii brání, avšak jsou ochotny přijímat odborníky na zemědělství, sociální služby, podnikání, zdravotnictví, vzdělávání apod. Proto se budoucí misionáři po maturitě raději hlásí ke studiu sekulárního oboru, který jim jednak zajistí živobytí, a jednak bude použitelný na misii.

Avšak na misijním poli nelze bezpečně sloužit bez zevrubného teologického základu. Proto se na biblickou školu hlásí studenti nebo absolventi vysokých škol. Ti nestudují kvůli vyššímu stupni vzdělání (ten mají od vysoké školy), nýbrž kvůli odborné kvalifikaci, která jim pomůže formovat zdravé učedníky Ježíše Krista a správně rozdělovat slovo pravdy (1Tm 2,15). Zvyšující se věk uchazečů vede k rozvoji kombinované formy vzdělávání. 

Ad 3. Multidimenzionální přístup

Pokles zájmu o teologické vzdělání zaznamenaly teologické semináře v USA už v 80. letech minulého století. Čelily tehdy kritice, že jejich diplomovaní teologové nejsou dostatečně připraveni na praxi ve sborech. Seminářům se vyčítalo, že jsou příliš akademické a málo duchovní. V té době začaly vznikat biblické školy s důrazem na celostní přípravu duchovních služebníků pro práci v církvi.

Na VOŠMT, podobně jako v mnoha zemích, osvědčuje se multidimenzionální přístup. Ten klade rovnoměrný důraz na srdce, ruku a hlavu, tj. na postojový, dovednostní a intelektuální rozvoj studenta. Postojový rozvoj je řízen principem Missio Dei. Dovednostní rozvoj je řízen principem Praxis pietatis. Intelektuální rozvoj je řízen principem Theologia crucis. Aplikací těchto principů jsou studenti celostně formováni jako Kristovi učedníci pro práci v církvi a na misii.

Ad 4. Všeživotní učení

Vždy bylo jasné, že škola nemůže naučit všechno. Člověk stráví ve škole formálně vymezený čas, získá stupeň vzdělání a dál se už vzdělává neformálně a informálně, avšak především všeživotně. Církve vzdělávají tím, že pořádají neformální semináře, sympozia a konference. Tam si zvou ty nejskvělejší odborníky světa. Sbory vzdělávají informálně tím, že pořádají bohoslužby, mládeže, besídky, kempy. Tam se lidé učí teologii, a ani o tom nevědí. Každý křesťan se též vzdělává autonomně a ve všech oblastech svého života. Učí se tím, že si čte Bibli, že se modlí za svou práci, že naslouchá Duchu svatému, že reaguje na jeho výzvy k posvěcení.

Koncept všeživotního učení nás přivedl na myšlenku otevřeného biblického vzdělávání. Doba karantény totiž rozšířila akční rádius biblické školy. Přiblížili jsme se modelu Ježíšovy biblické školy, na níž se Pán intenzivně věnoval svým Dvanácti, ale příležitostně také dalším 70 učedníkům (L 10,1). Když se hledala náhrada za Jidáše, kvalifikačním požadavkem bylo „absolutorium“ na Ježíšově škole. A to získali dva kombinovaní studenti: Josef a Matěj (Sk 1,21). Nebyli řádnými studenty v počtu Dvanácti, avšak „motali se“ kolem Ježíše po celou dobu od křtu Janova až po nanebevzetí Pána (Sk 1,21).

Je zde podobnost se školským zákonem v § 113d:

Stupeň vzdělání lze bez předchozího vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole získat po úspěšném vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených … akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání a úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria podle tohoto zákona.

Jinými slovy, na VOŠMT lze studovat a získat absolutorium i bez návštěvy přednášek a seminářů, pokud dotyčný úspěšně vykoná zkoušky ze všech předmětů. Vedle jádrové skupiny denních a kombinovaných studentů může na VOŠMT studovat každý.

Rubriky
Pedagogika

Klady a úskalí teologických proudů

Biblická škola v Kolíně působí v kontextu tří teologických proudů, které se v Apoštolské církvi etablovaly v uplynulých 30 letech. Každý teologický proud má své klady a svá úskalí.

Letničně-pietistický proud

Klady letničně-pietistického proudu jsou:

  • důraz na nezpochybnitelnou autoritu celé Bible
  • důraz na modlitbu a osobní vztah s Bohem
  • důraz na osobní posvěcení a svědectví životem i slovem

Úskalí letničně-pietistického proudu jsou:

  • antiintelektualismus
  • prakticismus
  • izolacionismus

Letničně-charismatický proud

Klady letničně-charismatického proudu jsou:

  • důraz na silné a vizionářské vůdcovství
  • důraz na netradiční evangelizační postupy
  • důraz na efektivnost typu „cena-výkon“

Úskalí letničně-charismatického proudu jsou:

  • manažerismus
  • teologický liberalismus
  • celebritizace

Letničně-evangelikální proud

Klady letničně-evangelikálního proudu jsou:

  • důraz na vysokoškolské studium teologie a formulaci letniční doktríny
  • důraz na komunikaci s jinými církvemi, zejména evangelikálními
  • důraz na mezioborovou debatu, zejména s psychologií, managementem, pedagogikou

Úskalí letničně-evangelikálního proudu jsou:

  • akademismus
  • jalový intelektualismus
  • odmítání duchovních prožitků

Působit mezi proudy, které samy ještě nejsou vyhraněné, nebývá pro biblickou školu snadné. Jejich protagonisté častokrát neumí jasně definovat své myšlenky, natož obhájit jejich správnost.

V takových případech si připomínám slova Tomáše Garyka Masaryka, která řekl v abdikačním projevu v roce 1935: 

„Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“

Ne jenom státy, ale také církve se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Zatímco se tříbí a usazuje teologická vize Apoštolské církve, VOŠMT má Boží poslání hájit ideály, z nichž se Apoštolská církev zrodila. Zejména jde o těchto pět teologií.

  1. Teologie plenárně-verbální inspirovanosti Písem
  2. Teologie kdykolikého návratu Pána Ježíše Krista
  3. Teologie rozpoznatelného znovuzrození hříšníka
  4. Teologie Missio Dei
  5. Teologie osobního posvěcení, alias teologie kříže 
Rubriky
Pedagogika

Kontext tří teologických proudů

Biblická škola byla založena Radou Apoštolské církve a působí v kontextu tří teologických proudů, které se v Apoštolské církvi etablovaly v uplynulých 30 letech. Jsou jimi:

  1. Letničně-pietistický teologický proud
  2. Letničně-charismatický teologický proud
  3. Letničně-evangelikální teologický proud

Tyto tři proudy se vzájemně ovlivňují a obohacují. Ačkoliv někdy dochází ke střetům, trvá zde naděje, že proplétáním těchto tří proudů bude Apoštolská církev sílit a stane se efektivnějším Božím nástrojem veřejné duchovní služby. Podmínkou však je, aby žádný z uvedených teologických proudů neusiloval v církvi o výhradní dominanci. To jsem se pokusil vyjádřit v následujícím podobenství.

Jeden člověk měl tři syny. Když umíral, řekl jim: „Chlapci, v zahradě je ukrytý poklad. Ten den, kdy ho najdete, budete všichni velmi bohatí.“

Jakmile skončily dny truchlení, bratři si zahradu rozdělili a dohodli se, že ten, kdo poklad najde, spravedlivě se podělí s ostatními.

Nejstarší bratr přišel na svůj díl zahrady, padl na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu odpověděl: „Začni na jihu a pečlivě kopej až k severní straně zahrady.“

Podobně i prostřední bratr přistoupil ke svému podílu, padl na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu řekl: „Jdi za zkušeným lovcem pokladů. Ten ti řekne, kde máš kopat.“ Bratr tedy šel za lovcem pokladů a ten mu poradil, že má začít na severu zahrady a pečlivě kopat až k její jižní části.

Také nejmladší bratr padl u svého podílu na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu řekl: „Zapiš se na univerzitu a hledej moudrost, kterou jsem ukryl v knihách a srdcích profesorů.“ Nejmladší bratr se tedy zapsal na univerzitu a tam pochopil, že si má pořídit techniku na hledání pokladů. Potom že má systematicky prokopávat svůj díl zahrady nejdřív z jihu na sever, dále ze severu na jih a pak ještě podle metody náhodného výběru.

Tak bratři pilně hledali otcův poklad po mnoho dní.

  • S modlitbou na rtech kopal nejstarší bratr a nemohl pochopit, proč jeho bratři nekopou tak jako on, jak to Bůh poradil jemu.
  • S bázní před Bohem kopal prostřední bratr a bylo mu líto, že jeho bratři nepřijali metodu, kterou Bůh ukázal jemu.
  • S modlitbou v jazycích řídil své stroje nejmladší bratr a byl nešťastný, že bratři nepracují stylem, který ho Bůh naučil na univerzitě.

Bratři se po večerech navštěvovali. Vzpomínali na to, co jim řekl otec a hádali se, která metoda hledání pokladu je nejlepší. Čas plynul a bratři začali pociťovat únavu. Když se opět jednou setkali, jeden z bratrů, nevíme přesně který, řekl poněkud podrážděně to, co si už dávno všichni mysleli:

„Jak to náš otec myslel s tím pokladem v zahradě? Vždyť jsme do dnešního dne žádný nenašli!“

Ještě nedopověděl větu, ještě nedozněla jeho slova, když náhle všichni pochopili pravdu. Jejich otec sice na smrtelné posteli mluvil o pokladu v zahradě, avšak nemyslel tím truhlu s penězi, ani rychlé zbohatnutí. Myslel tím plodonosnou půdu, která přináší zisk, když se dlouho a trpělivě obdělává. Při svém usilovném hledání pokladu bratři bezděčně prokypřili zahradu skrz naskrz. Teď byla připravena na osev, na sadbu a na bohatou úrodu.

Co toto podobenství znamená?

  • Zahrada, to je Česká republika, kterou postupně evangelizujeme.
  • Tři bratři, to jsou tři typy duchovních pracovníků Apoštolské církve.
  • Poklad, to je probuzení, které přivede lidi do Kristova království.

Stejně jako tři bratři, také duchovní pracovníci Apoštolské církve vytrvale a s modlitbou pracují na svých podílech a každý je přesvědčen, že právě jeho metoda je nejsprávnější. Avšak Boží myšlení přesahuje myšlení člověka. Neexistuje jediná správná metoda. Neexistuje jediný správný typ myšlení, kterému bychom měli naučit celou církev.

Rubriky
Pedagogika

Vzděláváme pro věčnost

Motto Vyšší odborné školy misijní a teologické (dále jen biblické školy nebo VOŠMT) zní: „Vzděláváme pro věčnost“. Klademe si otázku: „Co budou naši absolventi potřebovat na věčnosti s Kristem?“

Svatá Písma říkají, že budou potřebovat dvě věci, jimiž jsou víra a posvěcení. Bez víry není možné zalíbit se Bohu (Žd 11,6). Jde konkrétně o znovuzrození skrze osobní víru ve smírčí oběť Ježíše Krista (2Tm 3,15). A bez posvěcení nikdo neuvidí Pána (Žd 12,14). Myslí se tím vnitřní oddělenost od světa vyplývající z důvěrného vztahu s nebeským Otcem. Jak se náš vztah s Otcem prohlubuje, proměňuje se také náš charakter do podoby Krista (Ef 1,15-17; F 1,9-11). 

Jelikož jsou víra a posvěcení pro věčnost nezbytné, učinili jsme z nich průřezové kompetence našeho vzdělávacího programu.

Kristovou obětí jsme už teď věčně zachráněni, avšak zatímco žijeme v pozemské cizině, vykonáváme duchovní službu. Klademe si tedy otázku: „Co budou naši absolventi potřebovat k duchovní službě v církvi?“

Svatá Písma nám říkají, že člověk náležející Bohu má být důkladně vystrojený ke každému dobrému činu (2Tm 3,17). Tím se nemyslí dělání čehokoliv, co momentálně považuji za správné. Myslí se tím činění Boží vůle (Ř 12,1-2). A Boží vůle je, aby byli všichni lidé zachráněni a došli poznání pravdy (1Tm 2,4). Sám Bůh se přece vydal na záchrannou misi a chce, abychom se k němu přidali (1K 3,9). Odkryl lidem cestu záchrany a my jsme toho svědky (Sk 3,15). 

Jelikož je záchranná mise pro našeho Otce tolik důležitá, učinili jsme teologii “Missio Dei” řídícím principem našeho vzdělávacího programu.   

Život církve zde v pozemské cizině předpokládá jistou funkční gramotnost. Klademe si otázky: “Jaké kompetence budou naši absolventi potřebovat pro práci v církvi? Jaké postoje, jaké dovednosti a jaké znalosti by měli mít, aby obstáli v duchovní službě 21. století, a nakonec vešli pokojně v radost svého Pána (Mt 25,21)?”