Malá lednová nostalgie

Dnes je to sedm let ode dne, kdy jsme se přistěhovali do Sendražic.
Dříve jsme, také velmi šťastně, bydleli V Zídkách 402 v Kolín II.

Děkuji Bohu za každý den, který nám v Sendražicích dal.

V Sendražicích jsme prožili už mnoho příjemných setkání.
Uskutečnily se zde sesterské skupinky, na kterých byly hosty například Irena Dulavová-Takahashi nebo Andrea Morrison.
Několikrát jsme na zahradě uspořádali grilování pro studenty a pro zaměstnance biblické školy.
V rámci adaptačního kurzu u nás v domě i na zahradě přespali studenti biblické školy.
Opakovaně, zpravidla o Velikonocích, nás v Sendražicích navštívili rodiče Michaloviec.

Sendražice mají skvělé okolí.

Jen 15 minut chůzí je od Sendražic vzdálen písečník Hradišťko, tam se v létě chodíme koupat.
Z okna vidíme kopec Vinici.
Z Vinice je výhled na TPCA v Ovčárech.
Za Vinicí vede stezka do Tří Dvorů, kam se odstěhoval syn Michael, když se oženil s Aničkou; chůzí je to k nim asi 60 minut.

Měli jsme v Sendražicích i dramatický zážitek.

7. ledna 2010 večer jsme málem vyhořeli.
Mou neopatrností se do plastové popelnice dostaly žhavé uhlíky z kamen, které zapálily obsah popelnice.
Od popelnice chytla polystyrénová fasáda a oheň se rychle šířil.
Na požár nás naštěstí upozornil náš nádherný voříšek Baryk.
Hasiči nastříkali na fasádu chladicí směs a my jsme pak do noci hlídali, jestli se oheň ještě někde nešíří.

Bůh je naším ochráncem, jsem mu za to vděčný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *