Nevýznamní v těle Ježíše Krista nejsou

Církev bývá metaforicky nazývána „tělem“ Ježíše Krista.

Teologie těla patří k nejsilějším důrazům apoštolského vyučování.

  • V těle není nevýznamného údu a ani v církvi není nevýznamného věřícího.
  • Všechny údy těla jsou spojeny s hlavou a v církvi má každý křesťan spojení s Kristem.
  • V těle o sebe údy najvzájem pečují a tak to má být v církvi.

Nevýznamní v těle Ježíše Krista nejsou.
Každý, kdo svůj život odevzdal Kristu, je pro Něj významný, důležitý a vzácný.
Následující úryvek je ze zamyšlení od Davida Egnera, která má název Jesus‘ Team.
Kdybyste si chtěli toto zamyšlení přečíst celé, odkaz na něj najdete níže.

V Ježíši Kristu jsme všichni si rovni,
vždyť Boží Duch nás sjednotil.
Když jedni druhé máme v úctě,
je poctěn Bůh a jeho Syn. —Fitzhugh

Nevýznamní lidé v těle Ježíše Krista nejsou.

In Jesus Christ we all are equal,
For God’s Spirit makes us one;
As we give each other honor,
We give glory to His Son. —Fitzhugh

There are no unimportant people in the body of Christ.

EGNER, David C. Jesus’ Team. In: Our Daily Bread [online]. 2013, 8. 3. 2013 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://odb.org/2013/03/08/jesus-team/

Slaměný panák a vzdělávání duchovních pracovníků

Straw man (slaměný panák) je zlehčená verze problému, kterou v průběhu diskuze podsuneme protistraně. Jde nám při tom o vytvoření dojmu, že protistrana tvrdí něco hloupého, a to i tehdy, když to vůbec netvrdí. Tuto podsunutou verzi pak rozcupujeme jako nesmysl a tím odvedeme pozornost od skutečného problému.

Například někdo řekne tři věty: „Doporučuji, aby do budoucna bylo pro vedoucí duchovní pracovníky v Apoštolské církvi povinné bakalářské teologické vzdělání. Samozřejmě, že vzdělání se nesmí stát jedinou podmínkou pro ustanovování pastorů. Proto se v jednotlivých případech musíme vždy držet pravidla: nepovolávejme vzdělané, avšak vzdělávejme povolané.“

Zlehčené proti-tvrzení zní: „A to jako když někdo založí sbor a ten mu roste, ale nebude mít bakaláře, tak nebude moct být ustanoven za pastora!? To je ale nesmysl!“

Povšimněme si, že původní tvrzení neobsahuje ani náznak toho, že by měl být úspěšný pastor diskriminován na základě nedostatečného vzdělání. Naopak, součástí tvrzení je „pojistka“ proti nadvládě akademismu, když je řečeno, že se nebudou lidé povolávat do služby na základě svého vzdělání. Avšak služebníci, které Bůh povolá do služby vedoucího duchovního pracovníka, by měli mít za povinnost dosáhnout nejméně bakalářského titulu z teologie.

Proti-tvrzení, že není správné, aby osvědčený služebník nebyl kvůli nedostatečnému vzdělání ustanoven za pastora, je ukázkou podsunutí zlehčené verze problému. Je to slaměný panák, na kterém si můžeme vybít zlost. A pokud na tento klam skočíme a začneme se tímto slaměným panákem zabývat, vzdálíme se od skutečného problému, jímž je potřeba bakalářského teologického vzdělání pro duchovní službu v České republice.

Odpovědnost duchovního pracovníka

Duchovní pracovník je člověk, kterému byla svěřena duchovní péče o skupinu věřících. Duchovní pracovník má přímý vliv na životy lidí. Proto je služba duchovního pracovníka velmi zodpovědná.

Jakub k tomu poznamenává: „Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji (Jakub 3,1).“ Jakub zde neříká, abychom se vyhýbali duchovní službě. Jakub jen upozorňuje na skutečnost, že duchovní služba je velmi odpovědná, protože duchovní pracovník učí lidi, na kterých záleží samému Bohu, a proto je duchovní pracovník za svou vyučovací činnost Bohu přímo odpovědný.

V podobném smyslu mluví Pavel, když uvádí požadavky na biskupa (duchovního pracovníka), který má být: bezúhonný, muž jedné ženy, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. Má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností. Nemá být teprve nedávno obrácený. Musí však mít také dobré svědectví od těch, kdo stojí mimo, tj. nevěřících (1. Timoteovi 3,1-7).

Věnujme se požadavku číslo sedm: „schopný učit“. To není jen vrozené učitelské nadání nebo schopnost druhým vysvětlovat své myšlenky. Jinde apoštol Pavel svému studentu Timoteovi radí: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy (2. Timoteovi 2,15).“ Vyučování Božího slova je zde nazváno jako „správné rozdělování“. Duchovní pracovník je tedy odpovědný za správnost svého vyučování. Duchovní pracovník by měl svou schopnost učit, kterou má více či méně vrozenou, doplňovat horlivým úsilím o správné pochopení Bible, aby ji mohl lidem v církvi správně vysvětlovat.

Lidé, které duchovní pracovník učí, budou myslet, smýšlet, mluvit a jednat tak, jako jejich učitel. Služba duchovních pracovníků je tedy navýsost odpovědná a vyžaduje od nich nejen vrozené nadání, ale též pilné systematické vzdělávání se a učení se.

Proč by měl být vedoucí duchovní pracovník nejméně bakalářské teologické vzdělání?

Jsou pro to čtyři důvody:
1. Potřeba zevrubné znalosti Písma
2. Potřeba zajištění duchovního růstu svěřených lidí
3. Potřeba zachování evangelia v nezkažené podobě
4. Potřeba kontextualizace evangelia
(Více o tom píšu v jiném příspěvku.)

Doporučuji, aby do budoucna bylo pro vedoucí duchovní pracovníky v Apoštolské církvi povinné bakalářské teologické vzdělání.

Desatero vykladače Bible

  1. Nebudeš hledat žádný jiný výklad než ten, který zamýšlel původní autor.
  2. Nenahradíš Boží slovo svými osobními zkušenostmi, církevními krédy, ani lidskými tradicemi.
  3. Nezneužiješ jméno Bible tím, že bys dogmaticky nazval „biblickou“ jakoukoliv doktrínu, kterou Písmo jasně nevyučuje.
  4. Pamatuj na nedělní den, abys ho vyhradil pro modlitbu a závěrečné úvahy nad svým kázáním. Šest dnů máš na to, aby sis nedělní kázání připravil.
  5. Cti výklady svých zbožných předchůdců i současníků, aby tvá vlastní exegeze byla vyvážená.
  6. Nebudeš mařit moc Božího slova přehnaným důrazem na sekundární myšlenky v pasáži, ale budeš zápasit o nalezení primární myšlenky, které byli vyučováni původní posluchači.
  7. Nebudeš znehodnocovat Boží slovo vlastní moudrostí, psychologií, ani osobními zjeveními.
  8. Nebudeš krást pravdu z jedné pasáže, abys ji uměle vložil do druhé. Každá pasáž má jeden historický výklad a ten nesmí být „zduchovňován“.
  9. Nebudeš snášet falešné svědky proti Bibli, kteří záměrně ignorují pravidla výkladu, aby se zdálo, že Bible učí něco jiného.
  10. Nebudeš dychtit po kázání svého bližního, ani po jeho exegezi Písma. Uč se od něj, ale nedopusť, aby jeho práce nahradila tvou vlastní.

GIBBS, Carl. Principles of Biblical Interpretation: An Independent-Study Textbook. 3rd. Springfield, Missouri: Global University, 2004, str. 253. ISBN 0-7617-0870-7.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky

Vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje trojím způsobem:

1. Informálně
2. Neformálně
3. Formálně

Informální učení je všude tam, kde se lidé učí bez systematického vlivu učitele. Věřící se v Apoštolské církvi učí bezděčným pozorováním a napodobováním. Silnou stránkou informálního učení je jeho všeobecná dostupnost. Za slabou stránku považujeme jeho nesystematičnost a závislost na kvalitě prostředí, v němž se učení odehrává. Např. dítě zbožných rodičů se od nich učí věřit Bohu v dobrém i zlém. Naproti tomu dítě, které vychovává ulice, se učí mnoha nežádoucím věcem.

Neformální vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje tam, kde vyučuje kvalifikovaný lektor, kde posluchači jsou přezkoušeni a dostanou osvědčení či kredity EZDRÁŠe. Neformální kurzy, které poskytuje Rada církve, nebo oblasti církve, nebo místní sbory, jsou silné svou aktuálností. Když vyvstane ožehavá otázka, stačí pohotově vyhledat kvalifikovaného lektora a uspořádat kurz. Slabou stránkou neformálních kurzů je jejich neucelenost. Ačkoliv přinášejí hluboký vhled do vybraných témat, zároveň z časových důvodů opomíjejí témata související. To posluchače ochuzuje o ucelený pohled na širší souvislosti tématu.

Formální vzdělávání poskytují školy, které jsou uznány právními předpisy státu. V Apoštolské církvi je státem uznána Vyšší odborná škola misijní a teologická. Formální vzdělávání na VOŠMT je organizované a systematické a poskytuje studentům ucelený pohled na Písmo, a to z pohledu biblické, systematické a praktické teologie a v kontextu všeobecného vzdělání. Navíc studenti procházejí intenzivní praktickou přípravou.

Jaké jsou silné a slabé stránky jednotlivých typů vzdělávání?

1. Informální učení je sice všeobecně dostupné, avšak je útržkovité. Jeho rozsah a kvalitu určuje prostředí, ve kterém se učení odehrává. Lidé se ve sborech naučí to, co vidí a slyší. To může mít vynikající nebo i nedostatečnou úroveň.
2. Neformální vzdělávání v kurzech je sice aktuální, avšak zároveň velmi výběrové. Je zaměřeno na palčivá témata, ovšem pojatá zkráceně bez širších souvislostí. Každé téma je součástí celkové mozaiky, na kterou však lektor v kurzech nemá dost času.
3. Formální vzdělání je pro Apoštolskou církev důležité kvůli své ucelenosti, kvůli potřebě duchovního růstu, kvůli apoštolské korekci a kvůli kontextualizaci našeho evangelia.

Rysy formálního vzdělávání na VOŠMT

Ucelenost
Podle 2. Timoteovi 3,16 bylo Bohem vdechnuto veškeré Písmo, tj. všech 66 knih biblického kánonu. Má-li být duchovní pracovník v Apoštolské církvi důkladně vystrojen ke službě (verš 17), musí znát každé slovo, které vychází z Božích úst (Matouš 4,4). Duchovní pracovník Apoštolské církve by měl znát celou Bibli. Tu na VOŠMT vyučujeme z pohledu biblické, systematické a praktické teologie, v souvislostech se všeobecně vzdělávacími předměty a v kontextu praktické přípravy, jež obsahuje modlitby, bohoslužby a misie.

Duchovní růst
Křesťan duchovně neroste, když se stále točí jen kolem abecedy Boží řeči (Židům 5,12). Nestačí jen to, co pochytíme na bohoslužbách nebo v kurzech. Křesťan, a zejména duchovní pracovník, by měl Bibli pilně studovat, aby se stal dokonalým, tzn., aby měl návykem vycvičené duchovní smysly k rozsuzování dobrého a zlého (verš 14). Na VOŠMT studenty vedeme k pilnému zkoumání Písma a k návykům vedoucím k hlubokému duchovnímu životu s Bohem.

Apoštolská korekce
V prvotní církvi bylo korekcí doktríny pověřeno dvanáct apoštolů. V Apoštolské církvi je tento model aplikován na Radu církve, která střeží doktrinální normu a za pomoci VOŠMT ji implementuje v církvi. Nejde nám o ovládání lidí, ale o systematické vysvětlování pravdy za použití gramaticko-historické metody výkladu. Vyučování na VOŠMT je přirozeným nástrojem prevence doktrinálních omylů.

Kontextualizace evangelia
Misijním principem apoštola Pavla byla kontextualizace evangelia. Pavel si uvědomoval, že Písmo musí vysvětlovat jinak Židům a jinak pohanům (1. Korintským 9). Máme-li vysvětlit evangelium Čechům, musíme se přiblížit také jejich touze po vzdělání.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky.

Co by měl člověk vědět, než zemře

Než člověk zemře, měl by vědět, že:

  1. život smrtí nekončí. Smrt je jen bránou pro přechod z časnosti do věčnosti.
  2. na věčnost si nic nevezmeme. Nazí jsme se na svět narodili a nazí ze světa odejdeme.
  3. po smrti následuje soud. Většina věřících bude souzena před soudným stolcem Kristovým, nevěřící budou souzeni před velikým bílým trůnem.
  4. Bůh člověka miluje a nabízí mu smíření. Bůh má s člověkem jen dobré úmysly.
  5. usmířit se s Bohem musí každý sám. Záchrana, která je zadarmo, se doručuje jen do vlastních rukou.

Za posledních osm měsíců jsem se dvakrát setkal se smrtí. V loni v květnu zemřela moje maminka a letos v lednu tatínek. Bolest, vzpomínky, úvahy o tom, co jsem ještě mohl, ale neudělal, realita vlastní smrti, která mě nemine …

Děkuji Bohu, že mi dal naději, že se s rodiči u Něho setkám. Oběť Ježíše Krista na kříži je moje jistota, že mi bylo, je a bude odpuštěno. S úctou se klaním před Hospodinem, který vládne živým i mrtvým. Jsem Jeho.

 

Malá lednová nostalgie

Dnes je to sedm let ode dne, kdy jsme se přistěhovali do Sendražic.
Dříve jsme, také velmi šťastně, bydleli V Zídkách 402 v Kolín II.

Děkuji Bohu za každý den, který nám v Sendražicích dal.

V Sendražicích jsme prožili už mnoho příjemných setkání.
Uskutečnily se zde sesterské skupinky, na kterých byly hosty například Irena Dulavová-Takahashi nebo Andrea Morrison.
Několikrát jsme na zahradě uspořádali grilování pro studenty a pro zaměstnance biblické školy.
V rámci adaptačního kurzu u nás v domě i na zahradě přespali studenti biblické školy.
Opakovaně, zpravidla o Velikonocích, nás v Sendražicích navštívili rodiče Michaloviec.

Sendražice mají skvělé okolí.

Jen 15 minut chůzí je od Sendražic vzdálen písečník Hradišťko, tam se v létě chodíme koupat.
Z okna vidíme kopec Vinici.
Z Vinice je výhled na TPCA v Ovčárech.
Za Vinicí vede stezka do Tří Dvorů, kam se odstěhoval syn Michael, když se oženil s Aničkou; chůzí je to k nim asi 60 minut.

Měli jsme v Sendražicích i dramatický zážitek.

7. ledna 2010 večer jsme málem vyhořeli.
Mou neopatrností se do plastové popelnice dostaly žhavé uhlíky z kamen, které zapálily obsah popelnice.
Od popelnice chytla polystyrénová fasáda a oheň se rychle šířil.
Na požár nás naštěstí upozornil náš nádherný voříšek Baryk.
Hasiči nastříkali na fasádu chladicí směs a my jsme pak do noci hlídali, jestli se oheň ještě někde nešíří.

Bůh je naším ochráncem, jsem mu za to vděčný.

Biblická škola se znovu zahemžila studenty

Ve dnech 21. až 25. ledna 2013 jsme biblické škole profesora Bernarda Smitha a jeho manželku Brendu. Oba působí na teologickém semináři v africkém Togu.

Na pět dnů u nás vznikla dočasná studijní skupina složená z 37 studentů denního a kombinovaného vzdělávání na VOŠMT, dále z distančních studentů Global University, ze studentů EZDRÁŠE a z těch, kteří si přišli jen poslechnout zajímavé přednášky (AUDIT).

Pneumatologie je nauka o Duchu svatém a vyučující Bernard Smith ji podal z perspektivy letniční teologie. Jako učebnice nám posloužila klasika od profesora Stanleyho Hortona “Co říká Bible o Duchu svatém”. Všichni studenti si napsali dva průběžné testy. Studenti EZDRÁŠE a denního vzdělávání na VOŠMT navíc v pátek absolvovali závěrečnou písemku. Ostatní, kteří usilují o bakalářský kredit v kombinovaném či distančním režimu, budou psát oficiální testy Global University.

Zomrel mi otec

18. januára 2013 zomrel vo veku 77 rokov môj otec Ing. Milan Buban. Napriek tomu, že sme mali veľmi dobré vzťahy a  pravidelne sme sa navštevovali, niektoré veci som mu nestihol alebo nedokázal povedať.

Nestihol som otcovi povedať, že mám veľmi pekné spomienky na svoje detstvo. Na to, ako sa so mnou hrával, ako ma učil strieľať zo vzduchovky, ako mi vyrábal gumipušky. Rád spomínam na to, ako sme sa spolu chodievali kúpať či rybárčiť, ako sme ja, otec, sestra a mama dvakrát obišli celú republiku (ČSSR). Cez letné prázdniny ma brával so sebou do školy, kde bol riaditeľom, tam som sa stretával s jeho žiakmi, učil som sa písať na stroji, bola to zábava.
Bolo to pekné detstvo.

Nedokázal som otcovi povedať, že keď sa pozerám do zrkadla, stále viac vidím, že som jeho synom. A pritom som s ním veľa ráz nesúhlasil. Hádal som sa s ním, väčšinou síce len vo vnútri svojho srdca, kritizoval som ho a reptal proti jeho postojom a činom. Avšak ako mi pribúdajú roky, pribúda mi porozumenie a, dúfam, i pokora. To, za čo som otca kritizoval, robím podobne a to, kvôli čomu som reptal, to teraz generácia mojich detí vyčíta mne.
Už otca nesúdim.

Nestihol som otcovi ešte raz povedať, ako veľmi si vážim, že sa verne staral o moju mamu na poslednom úseku jej cesty. Pred tým ako zomrela, bola moja mama pripútaná na lôžko dlhých päť mesiacov. To je asi 150 dní a vtedy môj otec mamu  v nemocnici navštívil aspoň 150 krát! Povzbudzoval ju, kŕmil ju, bol s ňou až do jej odchodu na večnosť.
Veľmi za to otcovi ďakujem.

Teraz mu to už ale nepoviem, pretože je mŕtvy.
Dúfam len, že to otcovi povie Pán večnosti, náš Spasiteľ Ježiš Kristus.

 

Jaké poselství vlastně rozséváme?

Bůh stvořil člověka dobrého, ale člověk byl oklamán a sveden satanem k hříchu. V důsledku toho žádný člověk dnes nedovede nehřešit. A trestem za hřích je smrt.

Avšak Boží právo umožňuje, aby se místo hříšníka obětoval jeho zástupce, který nikdy nezhřešil. Zástupcem všech lidí se na kříži stal Ježíš Kristus, Boží Syn. Byl zabit a potom vstal z mrtvých.

  • Zástupná smrt Ježíše Krista nás usmířila s Bohem – to musíme přijmout vírou.
  • Zástupná smrt Ježíše Krista nás vybízí k pokání – musíme své hříchy uznat, vyznat a pokud to je možné napravit škody, jež jsme napáchali.
  • Zástupná smrt Ježíše Krista nás zavazuje ke společenství s Božími dětmi v církvi.

Křesťané jsou vyslanci vzkříšeného Krista. Mají všem lidem oznámit, že Ježíš za ně zemřel na kříži.

Novoroční přání

Moji milovaní, buďte pevní a nepohnutelní, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná. (1. Korintským 15,58)

Drazí sourozenci v Ježíši Kristu.
Přeji vám šťastný a požehnaný rok 2013.
Dovolte mi, abych vás povzbudil následujícími slovy.

Vaše práce, kterou jste vykonali v uplynulém roce, nebyla zbytečná.
Lidé, kterým jste v roce 2012 zvěstovali evangelium, jsou dnes Bohu blíž.
Díky vám někteří z nich v roce 2013 uvěří, přijmou Ježíše Krista jako svého Zachránce a Pána.

Zákon setby a žně platí.

S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od  sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň. (Marek 4,26-29)

Co se rozsévá, to se bude sklízet, ačkoliv nesklízí vždy ten, kdo rozséval. Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. (Jan 3,37)

  • My dnes sklízíme to, na čem jsme nepracovali. Generace křesťanů, které zde byly před námi, pracovaly a my vstupujeme do jejich těžké práce. (Jan 3,38)
  • Zároveň i my dnes těžce pracujeme, aby generace, které přijdou po nás, sklidily ovoce naší těžké práce.
  • Jsme v Božím království ženci i rozsévači zároveň.

Nepřestávejte prosím zvěstovat Boží království, buďte v tom pevní, rozsévejte dobré Boží slovo také v roce 2013.

Jaké poselství vlastně rozséváme?