Bůh je stále se mnou

Ráno po probuzení mi zněla v uších píseň, kterou znám z bohoslužeb:

Půjdeš-li pouští, tvou stopu neztratím,
půjdeš-li vodou, nestrhne proud,
půjdeš-li ohněm, plamen tě nespálí,
svítím ti na cestu, půjdeš-li tmou!

Přemýšlel jsem, kde to najdu v Bibli a nalistoval jsem si Izajáše 43,1-5.

Verš 1: Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Pán Bůh není jen Tvůrcem Adama a Evy, ale také Izraele, židovského národa, který je oddělený a vyvolený ke službě. V Římanům 2,28n čteme, že pravý žid není ten, kdo je jím navenek, ale ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem svatým. Když jsme se znovuzrodili, stali jsme se pravými židy a součástí Božího Izraele.

Verš 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Písnička mluví o poušti, vodě, ohni a tmě (viz výše). Uvedený biblický text mluví jen o vodě, řekách a ohni a odráží historické zkušenosti, které nás učí, že Bůh dovede svůj lid ochránit i v těch nejhorších situacích.

• Vody připomínají Rákosové moře, které Izraelci přešli suchou nohou a unikli tak Egypťanům (Exodus 14,21-31).
• Řeky připomínají rozvodněný Jordán, který Izraelci přešli suchou nohou a zahájili dobývání zaslíbené země (Jozue 3,14-17).
• Oheň předpovídá zkušenost, kterou v příští generaci projdou v babylonském zajetí Šadrak, Méšak a Abed-nego. Ačkoliv je Nebúkadnesar nechá hodit do rozpálené pece, oheň nad jejich těly nebude mít moc. Ani vlas jejich hlavy nebude sežehnut (Daniel 3,14-27).

Izrael na základě historických zkušeností poznal, že Bůh je vždy nablízku. Proto apoštol Pavel později napsal: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8,38n).

Verš 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

Hospodin je svatým Bohem Izraelců a díky Kristu také pohanů. Podle Efezským 2 jsme byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách, bez naděje a bez Boha na světě. Ale pro Kristovu prolitou krev máme dnes stejná privilegia jako starozákonní Izrael.

Verš 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.

Pro Boha jsme tak drazí a vzácní, že nám dá přednost před jinými lidmi. Jiní zahynou, zatímco my budeme žít. Jen nezapomeňme, že naše vzácnost je založena na nevinné krvi Ježíše Krista, kterou omyl naše hříchy (1. Korintským 6,20). Kromě toho na nás nic vzácného ani drahého není.

Verš 5 Neboj se, já budu s tebou.

Ježíš řekl, že po jeho odchodu nám Otec dá Přímluvce – Ducha pravdy, který s námi bude navěky (Jan 14,16n). Ten nás uvede do veškeré pravdy a oznámí nám, co má přijít (Jan 16,13).

Zkušenosti a služebnosti

Hlavním učitelem křesťana je Duch svatý, jehož hlavním cílem je připravit nás na věčný život s Bohem. Duch svatý v zásadě používá dvě učební metody:

1. Zkušenosti
2. Služebnosti

Tyto dvě metody se od sebe nadají oddělit a navzájem se proplétají. Avšak když o nich mluvíme odděleně, lépe si uvědomíme, jak Duch svatý buduje naši víru.

Ad 1. Zkušenosti tvoří všechno, co každý den od rána do večera po celý svůj život prožíváme. Naše čtení Bible, bohoslužby, evangelizace, misijní výjezdy, ale i naše světské zaměstnání, rodina, starosti a problémy … To všechno nás formuje, a když se modlíme, získáváme z těchto každodenních činností ponaučení. Na základě každodenních zkušeností a prožitků poznáváme Boha, sebe i jiné lidi. Když Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany, pochopil velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Izrael poznával Boha na základě zkušeností (Exodus 14,30n).

Ad 2. Služebnosti jsou vedoucí, které Bůh daroval církvi. Úkolem apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů je hluboce studovat Bibli a vyučovat Boží lid. Zážitky, prožitky a zkušenosti jsou dobré, ale vždy musí být prověřeny psaným Božím slovem. Boha poznáváme zkušenostmi, ale hlavním zdrojem našeho poznání zůstává Bible.

29. listopadu byli studenti biblické školy společně s členy kolínského sboru na Karlově náměstí v Kolíně. V tento den se měl poprvé rozsvítit veliký vánoční stromek, který stojí v severní části náměstí. Rozsvícení vánočního stromku je oblíbená událost, bývá spojena se stánkovými prodejem a každý rok se jí účastní mnoho Kolíňanů.

Jsme povoláni k tomu, abychom zvěstovali evangelium všem lidem. Když jsme se v neděli ráno chystali, vzpomněl jsem si na slova našeho Pána, která řekl, když vysílal své apoštoly.

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Matouš 10,32-33).

Pán to apoštolům řekl, aby je připravil na opozici. Apoštolé měli čelit odmítnutí a pronásledování ve světě i ve vlastních rodinách. Pokud však nezapřou svoji víru, dojdou u Boha velkého uznání.

Děkuji Bohu za dnešní dobu, kdy se smíme svobodně přiznávat ke Kristu, kdy Beránkova církev nezakouší pronásledování. Nejsme nuceni přijmout cizí názor, dnes může každý hlásat to, čemu věří. Avšak i v této době platí Ježíšova výzva, abychom se k němu přiznali, abychom jej vyznali, abychom jej nezapřeli. V blahobytu a bezstarostnosti se lehko zapomíná na to, že žijeme, pohybujeme se a jsme jen díky Jemu. On, Hospodin, nás stvořil a udržuje náš život, sytí nás a dává nám všechno, co potřebujeme. Naše živobytí není výsledkem naší práce, naše síla nepochází z našich zdrojů. Všechno, co máme, máme od Boha.

Na Karlově náměstí jsme postavili stánek a lidem nabízeli čaj, perníčky, bonbony a křesťanskou literaturu. Zájemci se mohli zadarmo vyfotografovat v našem fotokoutku. S některými, kteří projevili zájem, jsme mluvili o Bohu. Jiné jsme pozvali do čajovny, kterou studenti biblické školy organizují v klubu Céčko. Když jsem pozoroval, jak se naši studenti a členové kolínského sboru spontánně baví s lidmi, byl jsem rád, že jsme našli způsob, jak lidi oslovit, předat jim Ježíšovo poselství a pak nechat rozhodnutí na nich.

http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/kazdy-ma-pravo-slyset-evangelium-2/

Žalm 15
1. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?
2. Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci,
3. kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,
4. pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl-li něco ke své škodě, nezmění to;
5. své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ps15

V nebeském království nebudou lidé, kteří praktikují hříchy uvedené v následujících oddílech. 

1. Korintským 6,9
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/1Co6.9

Galatským 5,21
Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ga5.16

Efezským 5,5
Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec — to jest modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Eph5.1

Koloským 3,5-10
Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti . I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Col3.5

Zjevení 21,7n a 27
7n. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.
27. A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Re21.7

Zjevení 22,15
Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.
https://bible.faithlife.com/bible/czechsb/Re22.15

Pane Ježíši, ochraňuj mě od zlých sklonů, daruj mi pohotovost k pokání, ujmi se mě. Jen Ty máš moc mě zachovat pro své království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Jud24

A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal (Genesis 5,22-24).

Henoch je znám jako muž, který chodil s Bohem a byl jím vzat (SBVP:2189). Jeho chození s Bohem trvalo tři sta let a začalo poté, co zplodil syna Metuzaléma. Nabízí se úvaha, že před narozením Metuzaléma Henoch s Bohem nechodil, nebo s ním nechodil tak intenzivně. V době Metuzalémova zplození musel Henoch zažít něco, co jej přimklo k Bohu.

O Henochovi čteme v Židům 11,6, že ho Bůh přijal a ještě než k tomu došlo, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Poslední zmínka o Henochovi je v Judově epištole verši 14, kde Henoch vystupuje jako prorok předpovídající Hospodinův soud nad bezbožnými.

Bůh si Henocha vzal k sobě. Mimoděk se nám vybaví, jak Elijáš vystupoval ve vichru do nebe a už jej nikdo nenašel (2. Královská 2,11). Jako Henoch a Elijáš budou do nebe uchváceni křesťané, kteří se dočkají příchodu Pána (1. Tesalonickým 4,17).

Co znamená „chodit s Bohem“? 

Zatímco ve zprávě o Henochovi je chození s Bohem pouze konstatováno, definici tohoto pojmu můžeme vyvodit z chování jeho pravnuka Noema,^[1] které je popsáno v 6 až 8 kapitole knihy Genesis.

Toto je rodopis Noema:  Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem (Genesis 6,9).

Noe je znám jako spravedlivý muž povolaný postavit archu (SBVP:2223 srov. Ezechiel 14,14-20). Jeho chození s Bohem se vyznačovalo těmito příznačnými rysy:

1. Choval se spravedlivě a bezúhonně. Mezi chováním Noema a tehdejších lidí byl silný kontrast. „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný“ (Genesis 6,9), zatímco země, ve které žil, „byla zcela zkažená“ (Genesis 6,11). Apoštol Petr nazval Noema kazatelem spravedlnosti. To znamená, že Noe nemlčel a otevřeně kritizoval hřích, který bujel ve společnosti (2. Petrův 2,5).
2. Byl znovuzrozený a slyšel Boží hlas (1. Korintským 2,14). Noe uvěřil Božímu slovu, že se blíží konec všeho tvorstva. Možná se o blížícím se soudu dověděl už z vyprávění svého dědy Metuzaléma (srov. Genesis 5,21 a Juda 1,14). Když mu Bůh dával pokyny ke stavbě archy, Noe pozorně naslouchal (Genesis 6,13-21). Slova, která byla pro tehdejší lidi bláznovstvím, rozeznal Noe jako Boží řeč.
3. Byl poslušný a dělal přesně to, co Bůh žádal (Genesis 6,22; 7,5). „Pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny“ (Židům 11,7). Zřejmě si Boží pokyny pečlivě zapsal (jak jinak by se dochovaly?) a řídil se jimi při stavění archy.
4. Nebyl závislý na pocitech a náboženských prožitcích. Důvěřoval Bohu také v průběhu 150 dnů, kdy vody mohutně stály na zemi a Bůh k němu nijak zvlášť nepromlouval (Genesis 7,24 a 8,15).

Písmo, počínaje Henochem (Genesis 5,22), stále více zpřesňuje, co konkrétně znamená „chodit s Bohem“. Jednou z nejvýstižnějších pasáží popisujících život z Ducha je Ga 5,13-18 a zejména verš 16:

• Bible kralická:  Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.
• Český ekumenický překlad: Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
• Český studijní překlad: Říkám však: Duchem choďte (var. Žijte podle Ducha) a žádost těla nedokonáte.
• Bible 21: Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům.

Čtyři hlavní české překlady ukazují na instrumentální funkci Ducha svatého. On je prostředkem našeho zbožného života. Není ovšem prostředkem ve smyslu neosobní síly, kterou bychom při svém boji proti hříchu mohli manipulovat. Chodit Duchem znamená poddat se jeho svrchované vůli. Spíše než prostředkem je Duch svatý Prostředníkem. Když voláme k Bohu o pomoc, prostřednictvím Ducha svatého přijímáme sílu pro zbožné jednání.

Právě volání o pomoc je základem chození s Bohem. Při něm vyznáváme svou závislost na jeho pomoci. Když se neustále modlíme, lidé nás považují za slabochy, kteří potřebují berličku. Avšak my se nakonec dostaneme dál, než tento svět. Noe se dostal až za Potopu a my se dostaneme až ke Kristu. Tam, kde ti „silní“ skončí, my „slabí“ budeme pokračovat.

Volání k Bohu o pomoc bylo vlastní také našemu Spasiteli. „On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost“ (Židům 5,7).

• Kdy jsi naposledy volal k Bohu o pomoc?
• Kdy ses naposledy cítil naprosto nedostatečný?
• Kdy naposledy jsi byl zoufalý sám nad sebou a téměř fyzicky pociťoval moc hříchu a svádění ke zlu?
• Kdy naposledy jsi s hlasitým křikem a slzami úpěnlivě volal, aby tě Bůh vysvobodil z pokušení?

Kdo se cítí zdráv, ten si nezavolá lékaře. Kdo se však cítí nemocen, nebude váhat a vyhledá pomoc.

• Cítíš se nemocen a ztracen?
• Potřebuješ Boží pomoc?
• Pokud ano, jsi na dobré cestě.
• Když teď budeš volat k Bohu, budeš zachráněn.

[1] Podle Internetové jazykové příručky se Noe skloňuje: 1. Noe; 2. Noema; 3. Noemovi; 4. Noema; 5. Noe; 6. Noemovi; 7. Noemem (http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=noe&Hledej=Hledej)

Použité zdroje

STAMPS, Donald C. a J. Wesley ADAMS. Studijní bible s výkladovými poznámkami. Springfield, Missouri, USA: Life Publishers International, 2009. ISBN 9780736104199.

Jakmile si přečtete tento článek, vyplňte prosím dotazník, který se ptá na Vaše osobní probuzení. Dotazník je pod odkazem: https://goo.gl/BmPrvi

Celonárodní a osobní probuzení

Celonárodní nebo regionální probuzení nezáleží na nás. Probuzení, kdy je velké množství lidí usvědčováno Duchem svatým z hříchu a volá k Bohu, aby je zachránil – takové probuzení je Božím darem. Nedokážeme je vyvolat ani načasovat. Nepomohou cílené evangelizační programy, nezabere horlivá misie. Celonárodní probuzení v historii přichází a po čase odchází. Takové bylo například probuzení ve Walesu nebo v Azusa Street.

Avšak osobní probuzení záleží zcela na nás. Je také Božím darem, který však nepřichází, aby za čas odešel. Osobní probuzení nám bylo darováno v momentě našeho znovuzrození, když jsme se káli ze svých hříchů a Kristus mocí Ducha proměnil naše srdce. Od chvíle, kdy jsme se narodili z Ducha svatého, záleží už jen na nás, jestli budeme žít probuzeným životem, anebo jestli duchovně usneme nebo dokonce zemřeme.

Šestero vlastností probuzeného křesťana

1. Probuzený člověk neustále rozvíjí svůj důvěrný vztah s Bohem (Efezským 1,15-23)

Z modlitby apoštola Pavla vyplývá, že Bůh je poznatelný, a to s pomocí Ducha moudrosti a zjevení, který osvěcuje náš vnitřní zrak. Tak vidíme, k jaké naději nás povolal, jak bohaté a slavné je dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírná je moc vzkříšení, která působí v našich životech. Apoštol Pavel v samotě svého uvěznění prosil Boha, aby dal Ducha moudrosti a zjevení tehdejším bratrům a sestrám v Efezu. Také dnes musíme neustále prosit Boha, aby otevřel oči našeho srdce a dal se nám víc poznat. Trávíš s Bohem čas o samotě a toužíš, aby se ti dal lépe poznat?

2. Probuzený člověk neustále pěstuje ovoce Ducha svatého (Galatským 5,22-23)

Opakem ovoce Ducha jsou skutky těla. O ty vůbec nemusíme usilovat, vyrůstají samy z prokleté půdy naší hříšné přirozenosti jako plevel na zahradě. Když jsme se znovuzrodili, dostali jsme též novou přirozenost, která produkuje ovoce Ducha. Avšak toto ovoce vyžaduje pozornost. Ovoce se nedá vyrobit, musí se vypěstovat. Ovoce v zahradě předpokládá sázení, zalévání, péči o korunu, ochranu před škůdci a včasný sběr. Ovoce Ducha předpokládá pěstování vztahu s Bohem skrze studium Bible, modlitbu a společenství s křesťany. Když žijeme s Bohem uprostřed společenství jeho dětí, ovoce Ducha na nás roste samo. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Studuješ Bibli, modlíš se a účastníš se bohoslužeb církve?

3. Probuzený člověk neustále usiluje o službu duchovními dary (1. Korintským 12,7-11)

Dary Ducha se uplatní zejména tam, kde se bratři a sestry scházejí k uctívání Hospodina. Dary Ducha jsou projevem vztahu s Bohem. Když jsme si s Bohem blízcí, Duch svatý nám udělí dar, kterým posloužíme někomu, kdo to potřebuje. Tak je dáno jednomu slovo moudrosti, druhému slovo poznání, jinému zase víra, někomu dar uzdravování, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu různé druhy jazyků, jinému dar vykládat jazyky. V 1. Korintským 14,1 je napsáno: „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.“ Usilovně se držme blízko Boha a jeho dary se skrze nás projeví samy. Modlíš se, abys na bohoslužbách posloužil ostatním nějakým duchovním darem?

4. Probuzený člověk neustále rozvíjí své povolání do služby (Efezským 4,11)

V církvi jsou zapotřebí různé služby. Jedni slouží jako apoštolé, jiní jako proroci, jiní jako evangelisté, jiní jako za pastýři a učitelé (Ef 4,11). Bůh si také povolává biskupy a diákony (1. Timoteovi 3,2.8). Dále si povolává ty, kteří mají dar prorockého slova, dar služby, dar učit, ty, kteří dovedou povzbuzovat, kteří rozdávají, kteří stojí v čele a také ty, kteří se starají o trpící (Římanům 12,6-8). Církev má mnoho práce a k tomu potřebuje lidi, kteří se ujmou odpovědnosti a budou věrně vykonávat dílo služby.

Církev potřebuje vedoucí na všech úrovních, avšak každý vedoucí musí mít Boží povolání. Ačkoliv je někdo od narození vůdčí typ, nemusí být automaticky povolán za vůdce v církvi. Vedení se smí ujímat pouze ten, koho Bůh povolal osobně. Přirozené vůdčí schopnosti nestačí. Jeden zkušený pastor řekl: „Boží povolání je naprostý základ. I kdyby měl vedoucí duchovní pracovník všechny schopnosti pro práci v církvi, avšak neměl by Boží povolání (pozn.: tj. Bůh by si nepřál, aby byl vedoucím), nemůže sloužit dobře“ (JMO: 21:15d).

Boží povolání je, když nás osloví sám Pán, abychom vykonávali konkrétní službu. Nestačí, když někdo řekne: „Bůh mě povolal.“ Touha po vedoucím úkolu je ušlechtilá věc. „Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu,“ píše Pavel Timoteovi. Avšak církev (tj. vedoucí sboru, oblasti nebo denominace) musí toto povolání rozeznat a schválit, oficiálně ustanovit dotyčného do služby a nastavit pravidla jeho vykazatelnosti. Toužíš po tom, aby tě Bůh povolal do konkrétní služby v církvi? Toužíš po tom, abys věrně vykonával službu, kterou už máš?

5. Probuzený člověk neustále odpouští svým viníkům kvůli Kristu (Matouš 18,21-35)

Lidé se tématem odpuštění zabývají celá staletí a dospěli k závěru, že odpuštění je výhodné. Zbavuje nás totiž emocí, které zakalují zdravý úsudek. Zároveň když našemu viníkovi odpustíme, dává nám to pocit vnitřní převahy – nejme přece jako on. Avšak toto není odpuštění, o kterém mluvil Ježíš. Naše odpuštění musí mít jeden jediný důvod, a to ten, že i nám muselo být odpuštěno. Ani my jsme nebyli bez hříchu. Také kvůli mně musel Kristus potupně zemřít na kříži. Kristova oběť staví mne a mého viníka na stejnou úroveň. Před Bohem nejsem lepší než on. Jelikož Kristus odpustil mně, i já musím odpustit tomu, kdo mi ublížil nebo teprve ublíží. „Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3,13). Odpouštíš lidem proto, že nejsi lepší než oni, nebo proto, že se jimi nechceš obtěžovat?

6. Probuzený člověk neustále evangelizuje svým životem a někdy také slovy (Matouš 9,35-10,5)

Evangelizovat znamená zvěstovat lidem dobrou zprávu, že se nemusí bát zatracení, protože Kristus zemřel za jejich hříchy. Od doby, kdy byl Pán na zemi, probíhá sklizeň duší pro věčný život s Bohem. Je naší výsadou se této sklizně účastnit.

Z hlediska formy rozdělujeme evangelizaci na příležitostnou a plánovitou. Z hlediska metody rozdělujeme evangelizaci na žitou a demonstrativní.

• Příležitostná evangelizace se odehrává spontánně, bez zvláštních příprav a může mít formu modlitby před jídlem ve školní jídelně, komentářů na Facebooku, rozhovoru ve vlaku, spontánní hraní evangelizačních písní na pianu na náměstí, modlitby za nemocné děti naší sousedky apod.
• Plánovitá evangelizace se dlouhodobě strategicky připravuje a může mít formu čajovny v klubu Céčko, stánku s křesťanskou literaturou při rozsvícení vánočního stromku na náměstí, dne pro rodinu v Malešově a Uhlířských Janovicích, přání k vánocům s evangelizačním textem, misijního výjezdu do Banja Luky a Sarajeva apod.
• Žitá evangelizace je naše každodenní chování, z něhož vyzařují křesťanské hodnoty. Kdykoliv lidé vidí naši věrnost, odpovědnost, disciplínu, empatii, upřímnost, lásku a pravdivost – tehdy vidí žité evangelium. Jsme solí země a světlem světa. Bez žitého evangelia svět ztratí chuť a propadne se do tmy. Matouš 5,16 cituje Pána Ježíše: „… ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
• Demonstrativní evangelizace znamená dramatické zviditelňování evangelia. Může se jednat o veřejnou evangelizaci s pomazaným kazatelem, evangelizační scénky na náměstí, Kidsquest ve školách, vysílání v rádiu nebo televizi, koncert chval, promítání filmu s poselstvím a výzvou k pokání apod.

Většina naší evangelizace je žitá a příležitostná, uskutečňuje se spontánně a každý den. Navzdory tomu, že lidé okolo nás jsou zatíženi agnosticismem, přesto vidí, že co vyznáváme, to také žijeme. Tak se Duch svatý dotýká jejich srdcí. Přijde den, kdy poznají, že jedinou jistotou života je Kristus. Až ten čas nastane, budeme připraveni a pomůžeme svým sousedům, spolužákům nebo příbuzným najít dveře do Božího království. Zvěstuješ evangelium především svým životem a někdy také svými slovy?

Bože, prosím Tě, daruj mi sílu pěstovat a udržovat mé osobní probuzení a horlivost pro Tvé království. Pomoz mi prohlubovat vztah s Tebou. Posiluj mě ke studiu Bible, modlitbám a životu ve sboru. Daruj mi duchovní dary, kterými posloužím na shromáždění. Podle své vůle si mě povolej do služby a dávej mi sílu, abych svou službu věrně vykonával. Dávej mi milost odpouštět proto, že Ty jsi odpustil mně. Dej, ať můj život vydává Kristovu vůni, ať všichni lidé vidí, že náležím Pánu Ježíši Kristu. A pokud dáš do České republiky celonárodní probuzení, pomoz mi se k němu bez váhání připojit.

Použité zdroje

1904–1905 Welsh Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1904%E2%80%931905_Welsh_Revival

Azusa Street Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Azusa_Street_Revival

BUBAN, Milan. JMO: Hodnoty a kompetence ve vzdělávání duchovních pracovníků Apoštolské církve: Skupinový rozhovor s pastory Jihomoravské oblasti. Hodonín, 2013 (nepublikováno).

Když Pavel kázal evangelium v Lystře, odpůrci ho ukamenovali a mysleli si, že je mrtvý. Ale učedníci se za něj pomodlili, on se probral a pokračoval ve své misijní práci. Od té doby však získalo Pavlovo poselství nový důraz: “Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království (Sk 14,22).“

Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s tím, co nás v nebi očekává. Nemáme konkrétní představu, ale víme, že nebe je nádherné, že je tam Bůh, přátelství, ryzost a láska.

Zde na zemi máme různá trápení, ale náš znovuzrozený duch nepřestává toužit po nebeském království. Čím déle Boha známe, tím víc se těšíme, že Ho uvidíme tváří v tvář. Jsme s ním v nepřetržitém spojení skrze modlitbu.

Jak a za co se máme modlit? Podle Římanům 8,26 a 27 nám v tom pomáhá Duch svatý. Už ať je to modlitba v jiných jazycích nebo prostě modlitba inspirovaná Duchem, přimlouváme se v ní za své bratry a sestry, s nimiž budeme v nebi.

Duchu svatý, ujímej se mých modliteb, protože nevím jak a za co se modlit. Modli se skrze mne, přimlouvej se mými ústy podle Boží vůle. Amen.