10. kapitola Matouše je shrnutím Ježíšova učení o evangelizaci a misii.

Matouš 11,1 uvádí:

Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.

O jakých příkazech zde Ježíš mluví?
O těch, které vydal svým dvanácti apoštolům v kapitole 10.

Matouš 10,1-4 – Vyvolení 
Kristus si vybral dvanáct apoštolů, aby zvěstovali evangelium království (srov. Matouš 9,35). Dal jim moc k vymítání démonů a uzdravování. Je zřejmé, že tito učedníci předtím poslechli výzvu, aby prosili Pána žně, ať vyšle dělníky na žeň (Matouš 9,38). Vyvolení těchto dvanácti mužů ke zvěstování evangelia bylo přímým následkem jejich prosby za vyslání dělníků na žeň.

Matouš 5-6 – Nejdříve evangelizace mezi svými
Těchto dvanáct apoštolů poslal Kristus za konkrétními lidmi a skupinami. Jejich úkolem bylo zvěstovat evangelium předně „ztraceným ovcím z lidu izraelského“. Samařanům a pohanům zatím ještě kázat neměli (srov. Skutky 1,8).

Matouš 10,7-15 – Co říkat, co dělat a co nedělat

1. Co měli říkat?

„Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské“ (v. 7). Zde rezonuje poselství samotného Ježíše: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“ (Matouš 3,17). Bezprostřední očekávání, že bude nastoleno království Nebes, je dobrou zprávou, tj. „evangeliem“. Podle evangelisty Marka Ježíš říká: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Marek 1,15).
„Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám‘.“ (v. 12). Je vidět, že Ježíš apoštoly nevedl k působivým řečnickým výkonům, ale spíše k osobním setkáním a rozhovorům, jež doprovázela Boží moc a autorita.

2. Co měli dělat?

„Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“. Rčení „zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“ by mohlo znamenat, že apoštolé neměli šetřit uzdravováním, ani vymítáním démonů. Bůh má vždy moc uzdravit, očistit a vysvobodit. Jen o to musíme stát a modlit se.
„Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet“ (v. 11). Apoštolé měli postupovat rozumně a strategicky, rozmyslet si, koho a jak osloví.

3. Co dělat neměli?

„Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘“. Apoštolé měli spoléhat na to, že Bůh se postará o každou jejich potřebu, jelikož hledají na prvním místě Boží království (Mt 6,33).

Matouš 10,16-24 – Jak budou lidé reagovat na evangelium

• Odmítnou je, budou apoštoly soudit a bičovat před synedriem (v. 17).
• Předvedou je před vládce a krále (v. 18), avšak to bude jen cesta, jak se evangelium dostane i k pohanům. Srovnej verš 5 – ačkoliv při této evangelizaci měli apoštolé zvěstovat evangelium předně židům, Kristus předjímá budoucí evangelizaci národů neboli pohanů.
• Falešně je obžalují (v. 19n), avšak Bůh sám jim dá moudrost a správná slova u soudu.
• Dojde k rozkolům v jejich rodinách, nenávist dosáhne takového stupně, že dokonce děti zabijí své věřící rodiče (v. 21n). Avšak kdo vytrvá do konce, budou zachráněni.
• Budou opakovaně vyháněni ze svých domovů v. (23) v různých izraelských městech.
• Bude s nimi zacházeno tak, jak brzy mělo být zacházeno z jejich Mistrem, Ježíšem Kristem (v. 24n).

Matouš 10,26-32 – Jak reagovat na odmítnutí

• Kristus však apoštolům říká, aby se nebáli, protože pravda se nedá ukřičet, časem vyjde najevo (v. 26n).
• Ztráta fyzického života není tak hrozná, jako ztráta věčného života (v. 28).
  Navíc je život každého apoštola pevně v rukou nebeského Otce, pro kterého jsou velmi vzácní a on jediný svrchovaně rozhodne o jejich životě a smrti (v. 29nn).
• Kdo se přizná ke Kristu před lidmi, k tomu se i on přizná před svým Otcem v nebi, kdo Krista zapře, toho zapře i on před Otcem (v. 32n).

Matouš 10,34-42 – Jak nést kříž evangelizace

• Kristus své apoštoly vyzval, aby věrně nesli kříž evangelizace.
• Evangelizace způsobí rozkol v jejich rodinách (v. 34-38).
• Avšak ne všichni budou proti. Někteří evangelium přijmou a někteří budou apoštolům pomáhat. Za to je Bůh odmění (v. 42).

Co se stane, když Bůh někoho povolá do služby a on nebo ona neposlechne?

Mluví o tom film What If … http://www.imdb.com/title/tt1468387/

Ben Walker (Kevin Sorbo) přijal od Boha povolání stát se pastorem, ale na poslední chvíli se rozhodl pro kariéru finančního manažera. Díky svým mimořádným schopnostem se brzy stal „velkým hráčem“ ve světě byznysu a plnými doušky si užíval všeho, co mu tento svět nabízel.

Avšak Bůh mu dal druhou šanci. Poslal anděla, který jej přenesl do alternativní časové linie, kde se před 15 lety Božímu povolání nezpronevěřil, kde vystudoval teologii, kde se stal pastorem v nevelkém městě. V této alternativní realitě nebyl zdaleka tak bohatý a slavný, jako ve své realitě. Avšak měl milující manželku, děti, sbor a hlavně vědomí, že naplnil Boží vůli.

Když ho anděl vrátil do původní reality, Ben viděl všechno jinýma očima. Čas už vrátit nemohl, ale rozhodl se vrátit k Bohu a ke hřivně pastorační služby, kterou zakopal. Vyhledal svou dívku, s níž se před 15 lety rozešel, oženil se s ní a znovu přijal své povolání.

Žijeme ve světě, který nechce, aby mu vládl Ježíš.
Lidé nám opakovaně říkají, že Boha nepotřebují.
V takovém prostředí se těžko evangelizuje.

Je snadné se nechat vystrašit řečmi jako:

• Nač ti bude biblická škola?
• Uživí tě to?
• Není škoda tvého talentu, tvé maturity se samými jedničkami?

Ne každý je povolán být pastorem či misionářem.
Ale když tě Bůh volá do služby, měl bys nebo měla bys Boha poslechnout.

Pastorálka se uskutečnila nedaleko Kladna ve dnech 28. a 30. září 2016

Dovolte mi, abych Vás pozval na tři zajímavé akce a také ke studiu na biblické škole v Kolíně.

1. Dny Biblické školy Kolín, 13. a 14. listopadu 2016 http://vosmt.cz/dbs

13. listopadu od 10 hodin se ve sboru AC V Zídkách 402 uskuteční:
– Promoce studentů bakalářského studia
– Imatrikulace nově zapsaných studentů
– Připomínka 20. výročí modlitebního řetězce
– Hosté: Jim a Sherry Sabellovi, misionáři A/G

14. listopadu od 10 hodin se v budově biblické školy v Kmochově 248 uskuteční den otevřených dveří:
– Ukázky vyučování
– Prohlídka školy

2. Ochutnávka kurzu Kairos, 25. listopadu 2016 od 9 do 16 hodin http://vosmt.cz/kairos
– Jednodenní seminář pro ty, kdo se nemohou zúčastnit týdenního kurzu Kairos v Pelhřimově od 28. listopadu do 3. prosince
– Lektor: Stefan Ross
– Registrace zdarma na adrese milan.buban(zavináč)biblickaskola.cz

3. Seminář Transformující teologické vzdělávání, 26. a 27. ledna 2017 s dr. Perrym Shawem, profesorem teologie a pedagogiky z Libanonu http://vosmt.cz/ttv
– Moderní teologická pedagogika klade důraz na vyvážený rozvoj intelektu, dovedností a postojů.
– Seminář je určen jednak učitelům biblických škol, jednak všem, kdo se zabývají systematickým teologickým vzděláváním ve sborech či na úrovni celé církve.

4. Biblická škola v Kolíně je Boží ruka nabízející vyvážený teologický základ jak současným, tak i budoucím služebníkům
– Zápasíme o to, abychom naplnili Velké poslání Pána Ježíše a naučili Jeho učedníky zachovávat VŠECHNO, co On přikázal.

Jděte a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat VŠECHNO, co jsem vám přikázal. (Matouš 28,19-20)

Co VŠECHNO Ježíš přikázal? Rozhodně přikázal, abychom šli na misii, avšak když formujeme učedníky Ježíše Krista, neučíme je jen některé Ježíšovy příkazy. Učíme je žít KAŽDÝM Božím slovem, znát a zachovávat CELÉ Písmo.

Naše škola se profiluje jako misionální, misijní výjezdy jsou hlavním projektem školní ho roku. Avšak studenti absolvují předměty ne jen z oboru evangelizace a misie, ale i z oboru biblické, systematické a historické teologie. To jim pomůže rozumět Velkému poslání v širokých souvislostech.

Na biblické škole se dá studovat pěti různými způsoby:

1. STUDIUM JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTŮ připomíná restauraci, kdy si z menu vyberete jídlo, na které máte zrovna chuť. Můžete si vybrat z katalogu předmětů, který je na našich webových stránkach a studovat vlastním tempem.
2. STUDIUM V PROGRAMU EZDRÁŠ Vás připraví na jednotlivou zkoušku absolutoria z odborných předmětů. Úspěšný absolvent dostane osvědčení o absolvování kurzu EZDRÁŠ.
3. KOMBINOVANÉ STUDIUM NA VOŠMT připravuje studenty na absolutorium, které ma tři části: zkoušku z odborných teologických předmětů, zkoušku z agličtiny a obhajobu absolventské práce. Absolventi získají diplom vyšší odborně školy a taky bakalářský diplom Global University.
4. DENNÍ STUDIUM NA VOŠMT trvá tři roky a je pro formování učedníků nejlepší. Zaměřuje se jak na rozvoj intelektu, tak i na rozvoj postojů a praktických dovedností, které jsou nezbytné pro službu v církvi a na misii.
5. DISTANČNÍ STUDIUM NA GLOBAL UNIVERSITY je podobné kombinovanému studiu, avšak není organizováno do semestrů a tempo studia si určuje student.

Ke studiu se můžete přihlásit on-line na adrese: http://vosmt.cz/prijimaci-rizeni/prihlaska-k-prijimacimu-pohovoru/

milan.buban@biblickaskola.cz

V roce 1986 jsem úspěšně absolvoval pedagogickou fakultu v Praze a potom jsem rok strávil v základní vojenské službě. Ačkoliv jsem věděl, že jsem vysokou školu vystudoval podle Boží vůle, občas jsem si kladl otázku, nač mi vlastně toto studium bylo, když stejně nemohu pracovat jako učitel. V roce 1987 ještě stále byla totalita a učitelé byli zavázáni vyučovat v duchu marxismu-leninismu. Našel jsem si tedy práci na dráze a ve volnu jsem sloužil v církvi. Vysokoškolský diplom jsem si schoval do šuplíku.

Po sametové revoluci se všechno změnilo, já jsem však už netoužil pracovat ve školství. Sloužil jsem jako vedoucí mládeže a jako druhý pastor pražského sboru Apoštolské církve. V roce 1991 jsem se stal duchovním pracovníkem Apoštolské církve na plný úvazek. Jen zpovzdálí jsem sledoval, že Rada církve založila biblickou školu v Kolíně, má práce však byla zcela orientována na pražský sbor.

V roce 1993 mě oslovil bratr Rudolf Bubik, který byl předsedou Apoštolské církve v České republice. Biblická škola potřebovala ředitele, jelikož dosavadní ředitel Josef Brenkus se musel v důsledku rozdělení Československa věnovat už jen práci na Slovensku. Biblická škola, tehdy se jmenovala Letniční biblická akademie, potřebovala ředitele s magisterským vzděláním v teologii nebo pedagogice.

Když mi bratr Bubik nabídl práci ředitele, začal jsem rozeznávat Boží záměr. Kristus věděl, kdy padne totalita a věděl, že Apoštolská církev bude mít biblickou školu. Věděl, že se Československo rozdělí a také věděl, že Letniční biblická akademie bude v roce 1993 potřebovat ředitele. To kvůli tomu mě Bůh na jaře 1982 – celých 11 let dopředu – povolal ke studiu na vysoké škole.

Avšak můj přechod z Prahy do Kolína nebyl jednoduchý. V srdci jsem stále nosil přesvědčení, že Bůh mě povolal ke službě v pražském sboru. Chvílemi jsem měl pocit, že Boha zrazuji. Na jaře 1993 jsem začal dojíždět do Kolína, abych se seznámil se studenty a školou. Začal jsem organizovat studentské modlitby, s nimiž mi pomáhal misionář Tom Lofton. Jednou jsme byli v modlitebně V Zídkách, modlitby vedl bratr Tom, okolo něho se modlili studenti a já jsem se modlil v jazycích a procházel sem a tam. Najednou mi Duch svatý řekl: “Tato škola je moje dílo a ty jsi jeho součástí.”

V tu chvíli se v mém srdci zrodila jistota, že Bůh mě chce v Kolíně, kde buduje své dílo biblické školy. Toto ujištění bylo pro mne velmi důležité, protože jsem brzy pocítil, jak málo jsem na řízení biblické školy připraven. Vždyť jsem neměl žádnou zkušenost ze školství. Veškerá moje školská praxe se uskutečnila v rámci studia na pedagogické fakultě. Měl jsem jen zkušenosti s vyučováním ve sboru, avšak ve škole je to všechno jiné. Škola se řídí vzdělávacím programem, který má schválené učební osnovy a ty se musí dodržovat.

Bůh věděl také o této potřebě. V roce 1994 odcházela do důchodu zkušená učitelka a moje tchyně Alena Vršťalová. Také ji oslovil bratr Bubik a ona to přijala jako Boží povolání, aby mi pomáhala v Kolíně. Prodala svůj dům v Hodoníně, přestěhovala se do Kolína a stala se mým mentorem, který mě naučil, jak pracovat ve školství. S její pomocí byly položeny pedagogické základy biblické školy. Teologické základy se zaměřením na pentekostální zaměření biblické školy položil Čechokanaďan dr. Karel Marek, který na školu přijížděl až do svých 84 let. Základy pastoračního poradenství a modlitebního života na biblické škole položil emeritní biskup Rudolf Bubik, který v Kolíně bydlel.

Znáš už Boží vůli pro svůj život?
Chceš vědět, kde a jak máš Bohu sloužit?
Řekni dnes Bohu to, co mu řekl Izajáš:

Izajáš 6,8 „Hle, zde jsem, pošli mne!“

V sobotu 8. května 1982, tři týdny po mém obrácení, jsme s několika bratry z pražského sboru odjeli do Brna na brigádu. Pomáhali jsme s přestavbou domku na modlitebnu. Brněnský sbor se zde na v Životského 10 schází dodnes.

Brigáda trvala celou sobotu a v neděli 9. května jsme šli na shromáždění. Během bohoslužeb jsem byl požádán, abych řekl svědectví o svém obrácení. Popsal jsem, jak jsem přijal Krista a že toužím být pokřtěn v Duchu svatém.

Po shromáždění mě pozval na oběd bratr Pavel B. , tam se k nám připojil starý pastor Tětiva. Když zjistil, že chci být pokřtěn v Duchu svatém, ujal se mne a poklekli jsme k modlitbě. Během modliteb jsem byl naplněn Duchem svatým a začal jsem mluvit cizím jazykem.

Dar jazyků má pro mne velký význam, protože velmi posiluje můj modlitební život.

• Někdy mám na srdci myšlenky, které se snažím Bohu říci, ale moje vyjadřovací schopnosti na to nestačí.
• Někdy cítím, že bych se měl za někoho či za něco modlit, ale vůbec nevím, jak na to.
• Někdy jsem v úzkých nebo pospíchám, přitom se chci se pomodlit, ale nejsem schopen soustředit své myšlenky a převést je do slov.
• Někdy, například při studiu Božího slova, pociťuji radost a spontánní touhu děkovat Bohu, ale má slova jsou prostě příliš obyčejná a nedostatečná.
• Někdy mi je smutno, protože jsem zarmoutil Pána, ale mé omluvy se mi zdají nedostatečné.

V takových případech je pro mne dar jazyků velkou pomocí. V jazycích se mohu modlit krátce nebo i celou hodinu. Mohu se modlit potichu nebo nahlas. Mohu se střídavě modlit vlastními slovy, pak v jazycích a pak opět vlastními slovy. V jazycích mohu také zpívat, mohu se v jazycích radovat, v jazycích mohu plakat.

Za pomoci daru Ducha svatého se modlím za věci, na které intelektuálně, emocionálně nebo duchovně nestačím. V epištole Římanům 8,26n je psáno, že nevíme

• jak se máme modlit,
• ani za co se máme modlit,
• ale Duch svatý nám v naší slabosti pomáhá.

Jak nám vlastně Duch svatý pomáhá? Tak, že se modlí skrze naše ústa cizími slovy. Ačkoliv těm slovům nerozumíme, víme, že se Duch svatý našimi ústy přimlouvá za naplnění Boží vůle v životech našich bratrů a sester.

Římanům 8,26n „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.“

Když mě Kristus pokřtil v Duchu svatém, nezískal jsem jen sílu k modlitbám, ale také sílu ke zvěstování evangelia.

Skutky apoštolské 1,8 … dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Chceš obdržet sílu Ducha svatého k modlitbám a ke kázání evangelia?
Požádej tedy Krista, aby tě pokřtil v Duchu svatém.

Lukáš 3,16 Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Dnes si připomínám úmrtí své maminky, zemřela 2. 5. 2012, a vede mě to k uvažování o smrti. Nedávno mi těsně po probuzení přišlo na mysl: Žij dnes tak, jako by to byl tvůj poslední den.

Je to taková krutá normalita. Člověk zde žije a jednoho dne skončí. Jako křesťan mám dvě možnosti. Buď zemřu a odejdu ke Kristu, nebo se dožiju druhého příchodu a Kristus mě uchvátí k sobě do oblak (1. Tesalonickým 4,17). V obou případech, ať skrze smrt nebo skrze vytržení, pak už navěky zůstanu s Kristem (Filipským 1,23).

V čem spočívá naše jistota, že budeme s Kristem, a nikoliv v pekle? Naše jistota nespočívá v něčem, ale v někom. Apoštol Pavel říká: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (1. Timoteovi 1,12). Vidíte to? Pavel neříká: „Vím, ČEMU jsem uvěřil“, ale „Vím KOMU jsem uvěřil“.

Křesťanská nauka je velmi důležitá, ale nikoho nezachrání. Zachrání mě jedině ON, Bůh Ježíš Kristus, který za mne zemřel na kříži a tím vymazal moje viny. Třetího dne jej Otec vzkřísil a potom posadil po své pravici v nebesích. Tam Kristus koná službu velekněze a podle řádu věčného kněžství „může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7,25).

Pane Ježíši, prosím Tě oroduj se za mne, abych se k Tobě dostal do nebe. Třeba už dnes.

Jednou se apoštolé ustrašeně zeptali Pána: „Kdo tedy může být zachráněn“? Učedníci se tehdy polekali, protože Ježíš prohlásil o jistém zbožném muži, který však lpěl na svém majetku, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Ježíš ustrašeným apoštolům řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“ (Matouš 19,24-26).

Je nemožné, aby se člověk zachránil spravedlivým životem nebo správnou křesťanskou naukou. Pro věčnost mě dokáže zachránit jedině Bůh.

„Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.“ Juda 1,24-25 (Bible 21)

Stalo se to 18. dubna 1982. Bylo mi 19 let a byl jsem v 1. ročníku pedagogické fakulty v Praze. Můj kamarád ze střední školy se stal křesťanem. Na podzim 1981 mě vyhledal a vyprávěl mi o tom, jak Kristus změnil jeho život a chtěl, abych taky uvěřil. Říkal jsem si: “To nikdy!. Co když se Vladan zapletl s nějakou sektou a stáhne mě za sebou!?” Patřičně jsem se s ním hádal a zpochybňoval každý jeho argument. V duchu jsem si však říkal, že se Vladan opravdu změnil. Byl klidnější, vážnější, vyzařoval z něj pokoj.

Vladan mě zavedl do rodiny pastora Kocura na Smíchově, v jehož bytě bývaly v době totality tajné nedělní bohoslužby. Kocurovi byli hodní a obětaví lidé. Sestra Helenka mě přivítala jako syna, obdivoval jsem ji, s jakou láskou mě pohostila. Zúčastnil jsem se nedělních bohoslužeb, které se konaly u Kocurů v obýváku. Při bohoslužbách se lidé modlili v cizích jazycích. Bylo to pro mne zvláštní!

18. dubna 1982 byla neděle. Právě jsem se ve svém pokoji na koleji učil do školy, když mi zničehonic došlo, že Bůh mi nabízí příležitost stát se křesťanem. Náhle jsem věděl, že mám vstát, jít za Vladanem a říct mu, že chci, aby se Kristus stal mým Spasitelem. Zároveň jsem si jasně uvědomoval, že mě k tomu nikdo nenutí. Díval jsem se na modré nebe a jakoby se mě někdo ptal: “Opravdu to chceš udělat?” Avšak v mém srdci už bylo pevné rozhodnutí.

Vladan bydlel na privátě v Praze – Proseku. Nebyl doma, tak jsem z telefonní budky zavolal pastoru Kocurovi, jestli neví, kde Vladan je. Když přijel, vzal mě do svého bytu a já jsem mu řekl, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. Myslím si, že mi nevěřil a ani bych se tomu nedivil, protože jsem se s ním několik měsíců o víře jen hádal. Ale Vladan si poradil, vzal mě na Smíchov ke Kocurovým.

Pastor byl doma. Byla tam i jeho manželka a myslím, že také oba jejich synové. Všechny jsem zavolal do veliké kuchyně a řekl jsem, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. (Doslova jsem řekl: “Rozhodol som sa vyznať Pána Ježíša Krista.”) Musím se přiznat, že jsem při tom nezažil vůbec žádný příjemný pocit. Naopak se ozvalo mé ego, aby mi řeklo, jak velice jsem se ztrapnil.

Pastor mě vzal do obýváku a přečetl Ježíšova slova: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (Jan 10,9).“ Přiznám se, že jsem těmto slovům tehdy vůbec nerozuměl a vyložil jsem si je po svém. Když jsem vycházel s domu, kde Kocurovi bydleli, řekl jsem si: „Právě jsem vešel do nové duchovní reality a vycházím, abych začal nový život s Bohem.“

Když mě Bůh prostřednictvím mého kamaráda a pastora Kocura zachránil, prožil jsem to, co je napsáno v Bibli: Bůh mě “povolal ze tmy do svého podivuhodného světla”.

1. Petrův 2,9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘(n), nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘(o), ale nyní jste došli slitování.

Bůh mi dal postavení kněze a já nabízím lidem stejnou zkušenost, jakou jsem získal.
Chceš být zachráněn i ty? Chceš i ty přejít ze tmy hříšného života do Božího podivuhodného světla?
Pak se pomodli následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě.
Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky.
Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za mé hříchy.
A děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých.
Otevírám dveře svého života a zvu Tě dál jako svého Spasitele a Pána.
Ty sám, Pane Ježíši, převezmi vládu nad mým životem.
Učiň ze mne takového člověka, jakým mě chceš mít.
Amen – tak se staň.

V Krista jsem uvěřil v roce 1982, když jsem byl studentem prvního ročníku pedagogické fakulty v Praze. Neviděl jsem žádný smysl v tom, abych pokračoval ve studiu. Jednak jsem neměl v církvi žádný vzor, protože všichni naši vedoucí byli horníci nebo dělníci, jednak pedagogická fakulta byla silně ateistická a poplatná marxisticko-leninské ideologii.

Když jsem na jaře 1982 už vážně přemýšlel o tom, že z fakulty odejdu, přihodila se zvláštní věc. Byla neděle a právě jsem se zúčastnil bohoslužeb v soukromém bytě členů našeho sboru. Bylo běžné, že jsme se po bohoslužbách v bytě zdrželi, společně si vykládali a někteří, zvláště svobodná mládež, zůstali v rodině na oběd.

Náš vedoucí mládeže Michal se s kýmsi bavil na chodbě a vyprávěl příběh o tom, jak za zkušeným pastorem přišli mladí vysokoškoláci, kteří zrovna uvěřili Kristu. Řekli mu, že teď, když se stali křesťany, by chtěli naplno sloužit Bohu a veškerý svůj čas věnovat modlitbám a evangelizaci, protože ve studiu na vysoké škole nevidí žádný smysl. Pastor jim však odpověděl: „Bohu nejlépe posloužíte tak, že se budete dobře učit a vzorně si plnit své školní povinnosti.“

Tento výrok nebyl určený mně, vlastně jsem jen mimochodem naslouchal cizímu rozhovoru. Avšak jakmile Michal řekl, že vysokoškoláci poslouží Bohu tím, že se budou dobře učit, ve svém nitru jsem pochopil, že se to týká také mne. Tehdy mi bylo jasné, že Bůh chce, abych na pedagogické fakultě zůstal a neutíkal od svých školních povinností.

Ve studiu jsem pokračoval, ale zároveň jsem se intenzivně zapojoval do práce církve. Nejméně čtyřikrát týdně jsem byl s věřícími. V pondělí jsme mívali bohoslužby pro mládež, ve středu bývala biblická hodina, v pátek jsme se scházeli ke společným modlitbám a v neděli byly hlavní bohoslužby. Pán Bůh mi ve studiu žehnal, takže jsem obvykle složil všechny zkoušky v řádném termínu nebo dokonce v předtermínu. Volno, které jsem získal po zkouškách, jsem věnoval modlitbě, studiu Bible a službě v církvi.

Bůh si své služebníky připravuje dlouho předtím, než je pověří úkolem.
Jsi ochoten / ochotna poslechnout Boha, když ti řekne, abys studoval / studovala na biblické škole?

Jsi ochoten / ochotna si plnit poctivě své školní povinnosti ne kvůli lidem, ale kvůli Bohu, který tě ke studiu povolal? 

Pokud ano, vyznej spolu s Kristem:

Jan 6:38 …neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.

My jsme sice nesestoupili s nebe, nicméně narodili jsme se shůry a naše postoje musí být totožné s postoji Krista.