Modlitba a její dimenze

Modlitba je rozhovor s Bohem, to je její hlavní účel. Bůh touží, abychom sdíleli jeho radosti a starosti, tak jako on sdílí ty naše. Modlitba je přirozeným projevem našeho vztahu s Kristem. V tomto příspěvku se zamýšlím nad modlitbou z hlediska jejího provedení, z hlediska intimity a z hlediska účinku.

Z hlediska provedení má modlitba vertikální a horizontální rozměr.

  1. Vertikální rozměr znamená, že modlitba je přímý rozhovor s Bohem. Modlitba je dialog, a ne jen náš monolog. Něco Bohu říkáme a když se ztišíme, zjsitíme, že nám, dříve či později, odpovídá. Vědomí, že Bůh o nás všechno ví a touží nám pomoci, činí z modlitby velmi intimní záležitost. Srov.: http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/o-samote-s-bohem/
  2. Horizontální rozměr modlitby znamená, že se náš rozhovor s Bohem vždy odehrává v kontextu lidí, za které a/nebo v jejichž přítomnosti se modlíme. Jistěže se modlíme také za sebe, ale většinou se přimlouváme za někoho jiného, mluvíme s Bohem o někom jiném. Dá se říci, že modlitba je společenská záležitost, koinónie, jejímiž účastníky jsou Bůh, lidé a my, kteří se modlíme.

Z hlediska intimity se dá modlitba rozdělit na soukromou, polosoukromou a veřejnou.

  1. Soukromá modlitba se odehrává v naprosté samotě s Bohem, kdy naslouchá jen On.
  2. Polosoukromá modlitba se odehrává s přítomnosti důvěrného přítele, před kterým se nestydíme.
  3. Veřejná modlitba se odehrává na společných bohoslužbách bratrů a sester.

Zatímco se modlíme, má naše modlitba, kromě Boží odpovědi, další mnohočetné účinky. 

  1. Vyznání víry. Modlitba je vyjádřením naší představy Boha. Nahlas říkáme, v jakého Boha věříme, co pro nás učinil a co dokáže. Naše vyznání slyší Bůh, lidé okolo i duchovní svět andělů a démonů. Na základě svého vyznání Krista budeme navěky zachráněni.
  2. Díkůvzdání. Při modlitbě si připomínáme, co pro nás Bůh udělal a nahlas projevujeme svou vděčnost. Ta nás vede k sebevydání a posvěcenému životu.
  3. Uctívání. Klaníme se před Bohem celým srdcem, ale je dobré, když také naše tělo vyjadřuje, jak si Boha vážíme. Vyndejme ruce z kapes, přestaňme se povalovat na pohovce, složme své nohy ze stolu… Bůh je totiž Pánem nebe i země.
  4. Empatie. Ve svých přímluvách za lidi projevujeme svůj soucit, pláčeme s plačícími a radujeme se s radujícími, učíme se vcítit do problémů a potřeb ostatních.
  5. Vyučování. Hlasitá modlitba má silnou vyučovací funkci. Někdy obsahuje takové výklady Bible, které neuslyšíme ani v kázání. Když nasloucháme modlitbě zkušeného zlomeného křesťana, jsme vyučováni pokoře. Když se modlí nadšený evangelista, učíme se radikálním postojům zvěstování evangelia…
  6. Proroctví. Kdykoliv se někdo modlí k Bohu s ryzím srdcem, naplňuje ho Duch svatý. Není neobvyklé, že v takové modlitbě, když pozorně nasloucháme, uslyšíme proroctví, které odkrývá stav našeho srdce, povzbuzuje nás, napomíná nás nebo nám ukazuje směr pro náš život.
  7. Evangelizace. Když se ve školní jídelně ztišíme před jídlem, říkáme tím: „Věřím v Boha, který mi opatřil toto jídlo a jsme mu za ně vděčný.“ Když při pouliční vedeme rozhovor s nevěřícím člověkem a pak se, s jeho souhlasem, za něj pomodlíme, uslyší v našich slovech vyznání, které mu jasně prozradí, jaký je náš Bůh.
  8. Přímluva. Když se za někoho upřímně v jeho přítomnosti přimlouváme, ví, že nám na něm záleží a cítí se přijímán.
  9. Organizace. Když se s organizačním týmem hlasitě modlíme za připravovanou akci, zaznívají v naší modlitbě organizační pokyny, které si lidé snáze uloží do paměti.
  10. Informace. Když se na bohoslužbách hlasitě modlíme za nastávající týden, zaznívají v naší modlitbě informace, které naši posluchači potřebují znát.

Kolenologie je vlastně teologie výlučnosti

V našich letničních kruzích se v různých obměnách říká, že teologie je nanic, zatímco „kolenologie“ je „to pravé ořechové“.
Dovolte mi vyslovit domněnku, že jde o nešťastnou hru slov a že kolenologie, jak je chápána dnes, je vlastně teologií výlučnosti.

Původní výraz „kolenologie“ v Apoštolské církvi zavedl emeritní biskup Rudolf Bubik. Když se ho těsně po sametové revoluci zahraniční misionáři ptali, jaké má teologické vzdělání, biskup napůl žertem odpovídal: „Za totality jsem nemohl studovat teologii, a tak jsem studoval kolenologii.“ Myslel tím svůj vytrvalý a intenzivní modlitební vztah s Bohem, který mu pomáhal zejména v době pronásledování ze strany STB a když byl pro svou víru v roce 1982 uvězněn. Kolenologie jako důvěrný modlitební vztah s Bohem je nezbytný předpoklad služby každého duchovního pracovníka.

Avšak časem se z kolenologie stal pojem zpochybňující potřebu studia teologie. V dnešním pojetí má kolenologie tuto základní tezi:

Já nepotřebuji studovat názory teologů na tu či onu věc. Prostě se zeptám svého nebeského Otce, jak to vidí on. (řečeno na pastorálce Apoštolské církve v Kraskově, 1999).

Z této teze vyplývá více méně toto:

Teologové nemají osobní vztah s Bohem, na nic se Boha neptají, jsou zpití svými vědomostmi a touhou všechno vysvětlit rozumem, a tudíž nemohou vědět nic, co by měl upřímný křesťan znát. Teologové jsou vědomostmi zaslepeni babráci, kteří nepochopili, že stačí, když učiní pokání z pýchy na své znalosti a pak se prostě zeptají Boha Otce na to, co chtějí vědět.

Po takovém tvrzení musí posluchači zákonitě dospět k přesvědčení, že teologické vzdělání nemá cenu, když přece Duch svatý nám, na základě prosté upřímné modlitby, dá v pravou chvíli moudrost a poznání, zatímco teoretické znalosti v nás jen blokují vjemy přímých Božích pokynů.

Pryč se vzděláním! Ať žije kolenologie! Budeme naslouchat jen Bohu samotnému!

Nezlobte se, milý čtenáři, pokud teď vyjádřím názor, který nebude souhlasit s tím vaším. Tvrdím, že za takovou kolenologií se schovává pýcha na výsadní vztah s Bohem. Vždyť hříšná přirozenost je vlastní jak teologům, tak i kolenologům. Neměli bychom se klamat myšlenkou, že teologická nevzdělanost nám a našim ovečkám zaručí, abychom neupadli do pýchy. Žel Bohu jsme schopni pýchy jak na svou vzdělanost, tak i na svou nevzdělanost a dokonce i na své duchovní „prožitky s Pánem“.

Uvedu příklad ze své praxe, ve kterém pozměním detaily, ale jádro příběhu zůstane. Poznal jsem mladého bratra, který začal studovat na naší biblické škole, ale už dříve vykonával kazatelskou službu v církvi. Když absolvoval první přednášky a měl se připravit na závěrečný test, zhroutil se, test psát odmítl a takto se mi písemně omluvil:

Nezlobte se na mne, bratře řediteli, že jsem se rozhodl nepsat závěrečný test. S učením jsem měl problémy už na střední škole a byl jsem rád, že jsem prolezl s pětkami. Když jsem sloužil ve sboru, měl jsem problémy napsat si i jen krátké kázání. Teď jsem dospěl k závěru, že studium na vaší škole pro mně není. Jsem, jaký jsem, nevzdělaný, takového mě Bůh povolal do služby. Alespoň na něm budu neustále závislý…

Možná si teď říkáte: „To je ale upřímný dopis! Proč by se měl kluk trápit, vždyť v Apoštolské církvi může sloužit dál i bez vzdělání a navíc to posílí jeho zbožnou závislost na Pánu.“ Já však takový názor nesdílím. Podle mně je tento bratr přesvědčen, že Bůh chce, abychom dělali jen to, co je pohodlnější. Je přece pohodlnější na sobě nepracovat a zdůvodnit to hyperduchovním prohlášením, že Pán to tak chce. Vždyť přece když se pomodlím, tak si to kázání nějak napíšu: Proč bych se namáhal?

Měli bychom se zamyslet nad následujícími skutečnostmi.

  • Stojíme na ramenou teologů. Letniční hnutí navazuje na protestantskou teologickou tradici, kterou formovali teologicky vzdělaní mužové jako např. Martin Luther nebo Jan Kalvín. Můžeme jim věřit, když absolvovali teologii na univerzitě? Nezanesli do svých spisů lidskou moudrost?
  • Kolenologie je vlastně teologie výlučnosti. Pokud teologii chápeme šířeji jako názor na Boha, pak je každý člověk teologem. Být kolenologem neznamená nebýt teologem. Kolenolog je teolog, který zastává nauku o vlastní výlučnosti. Kolenolog je přesvědčen, že Bůh se mu bude individuálně věnovat. Tak se nebude muset obtěžovat studiem toho, co Bůh řekl jiným.

Pokusil jsem se ukázat, jak se dá pokazit dobrá věc. Kolenologie jako upřímný osobní vztah s Bohem se špatným užíváním stala teologií výlučnosti. Kéž nám Kristus pomůže udržet rovnováhu mezi osobním vztahem s Bohem a studiem názorů lidí. Tak budeme připraveni podílet se na Boží misii lépe, protože budeme lidem lépe rozumět.

Novoroční verše jako didaktická pomůcka

Církev je vlastně škola. Vedoucí sboru jsou učitelé, kteří učí, jak mají věřící žít s Bohem, jak mu mají sloužit a jak se připravit na hodinu smrti a věčný život s Kristem. Vedoucí církve k tomuto vyučování používají různé metody. Jednou z nich je losování novoročních veršíků.

Aby bylo losování účinné, vedoucí sboru by měli:

  1. Modlit se a shodnout, jaké téma chtějí v novém roce probírat nebo zdůraznit
  2. Vyhledat v Bibli pasáže, které tomuto tématu odpovídají a stanou se podkladem pro kázání a vyučování v novém roce
  3. Vybrat z těchto pasáží klíčové verše. Zde je třeba dbát na to, aby to byly verše s pozitivním obsahem a jednoznačně interpetovatelné a pokud možno snadno zapamatovatelné
  4. Natisknout verše na kartičky, které se dají vložit do Bible

Ad 1. Pastor a starší, kteří jsou se svým sborem spojeni srdcem, vnímají, která témata jsou pro lidi ve sboru důležitá. Jestliže se sbor chystá v novém roce hodně evangelizovat, bude vhodné se zaměřit na pochopení evangelia, učení o Bohu a Kristově díle na kříži, na vzkříšení a Boží moc atd. Je-li ve sboru třeba posílit službu duchovních darů, bude vhodné se zaměřit na učení o Duchu svatém, na ovoce a dary Ducha svatého a na služebnosti, které dal Kristus do církve.

Ad 2. Jakmile se pastor a starší shodnou na tématu pro nový rok, musí v Bibli identifikovat pasáže, které jim poslouží jako základ pro přípravu kázání a vyučování. Některé biblické knihy mohou být daným tématem mimořádně nasyceny a stojí za to je studovat v celku. Například Kniha Skutků je tak nasycená tématem evangelizace, misie a zakládání sborů, že ucelené studium této knihy může sbor velmi dobře připravit na misijní a evangelizační službu.

Ad 3. Při výběru veršů mějme na paměti, co chceme sbor v novém roce naučit. Vzpomeňme si, jak jsme se ve škole učili cizí jazyk. Nejdřív jsme dostali za domácí úkol naučit se nová slovíčka a fráze. Teprve potom s nám učitel v hodině četl text, který tato slovíčka a fráze obsahoval. Pokud jsme svůj domácí úkol splnili, nebyl pro nás problém nový text pochopit. Když dáme lidem dopředu k dispozici klíčové verše svého kázání a vyučování, nebudeme muset tolik vysvětlovat, můžeme se věnovat hlubším úrovním porozumění. Vybrané verše by měly být pozitivní, srozumitelné a snadno zapamatovatelné. Při výběru klíčových veršů mějme na paměti, pro koho tyto verše vybíráme, nakolik jsou naši lidé schopni veršům porozumět.

Ad 4. Klíčové verše pak natiskneme s vhodnou grafickou úpravou, aby se lidé nestyděli si je založit do Bible.

Mnohokrát jsem vzhlížel k trůnu

Mnohokrát jsem vzhlížel k trůnu
milosti Tvé, abys
změnil úděl svého díla,
abys mě už zabil!
Abych nepodléhal hříchu,
jenž sžírá mé kosti,
abych zaparkoval v tichu
Tvé milosti!

Mnohokrát jsem spínal ruce,
Pane, jsem Tvůj blázen!
Moje kroky běží k nebi,
Ty je vracíš na zem.
Čekám, že dáš probuzení:
Václavák je plný,
hřích je lidem nepříjemný –
Nepříjemný – není!

Pokaždé když budu prosit
o smír lidí s nebem,
dám Ti drobky svého srdce,
nasyť lidi chlebem.
Ať horlivost Tvého domu
stráví moje kosti.
Ať se mi to všechno stane
z Tvé milosti.

Lékař léčí, avšak Bůh uzdravuje

Lékař léčí, avšak Bůh uzdravuje. To víme a proto smýšlíme o lékařích jako o průvodcích k uzdravení.

Lékař se na svou práci připravuje dlouholetým náročným studiem a praxí na odděleních. Neustále se učí a stává se lepším. Nikdy však nedokáže uzdravit, protože není Bůh.

Dobrý lékař ví, že on jen doprovází Boží uzdravení, kterému je nápomocen svými vědomostmi a zkušenostmi. Proto potřebuje naše modlitby, aby mu Bůh – skutečný Uzdravitel – dával moudrost při výběru poznatků a zkušeností, kterých nabyl studiem a praxí.

Pane Ježíši, děkuji Ti za lékaře, které mi dáváš. Jsou to lidé, kteří se rozhodli pomáhat lidem, aby se dostali z nemocí. Daruj jim moudrost, jak mají léčit. Daruj jim také milost, aby Tě poznali jako Lékaře vlastní duše a jednou byli společně se mnou u Tebe v nebi.

Úvod: veřejné, skryté a nulové kurikulum

Když mluvíme o kurikulu školy, většinou máme na mysli koloběh předmětů, který musí student absolvovat, aby dosáhl cíle v podobě diplomu a stupně vzdělání. To je správné, avšak užší pojetí. Kromě základních pedagogických dokumentů je kurikulum také všechno, co se ve škole děje i neděje. Pro přehlednost kurikulum dělíme na veřejné, skryté a nulové.

  • Veřejné (explicitní) kurikulum je dokument, který popisuje to, co by se ve škole mělo dít. Obsahuje zejména pojetí a cíle programu, učební plán (tj. seznam všech předmětů), učební osnovy (tj. obsah jednotlivých předmětů) a další pokyny pro zajištění výuky. Veřejným kurikulem se škola prezentuje navenek.
  • Skryté (implicitní) kurikulum je všechno, co se ve škole skutečně děje a dohromady vytváří kulturu školy. Např. studentské chápání křesťanské služby je více utvářeno příkladem učitelů než teorií, kterou vyučují. Také dekorace, vybavení učeben a knihovny, styl řízení školy, organizace mimoškolních akcí – toto skryté působení na studenty může posilovat, nebo naopak „přepisovat“ explicitní kurikulum.
  • Nulové kurikulum je všechno to, co se ve škole záměrně neučí. Naše hodnoty vyjadřuje také to, co neděláme. Když určitému obsahu a aktivitám dáváme přednost před jinými, vzniká nulové kurikulum, které studenty učí, jak by měli interpretovat svůj život a svou službu. Musíme záměrně volit takové prvky, které mají prioritní význam pro rozvoj misionálních vůdců.

Kurikulum Vyšší odborné školy misijní a teologické (dále VOŠMT) je ovlivňováno následujícími faktory:

  1. Školský zákon
  2. Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání ČR
  3. Dohoda o transferu kreditů s Global University
  4. Výzkum aktuálních vzdělávacích potřeb AC
  5. Současné podmínky VOŠMT

První tři faktory – Školský zákon, Národní kvalifikační rámec a Dohoda o transferu kreditů s Global University – mají formální povahu. Jejich respektování je důležité pro formální uznání VOŠMT v systému školství České republiky a Spojených států amerických.

Čtvrtý faktor – Výzkum aktuálních vzdělávacích potřeb – má neformální povahu, avšak jeho respektováním se VOŠMT stává součástí žitých potřeb a názorů církve. Formulací ideálu církve, výzev, kterým dnes církev čelí a formulací ideálu duchovního pracovníka se vytváří verbální obraz ideálního absolventa školy.

Pátý faktor – Současné podmínky VOŠMT – ukazuje nejen na potřebu znát uchazeče o studium, uplatnění absolventů a časové, materiální a personální možnosti školy, nýbrž také na potřebu navázat na to, k čemu jsme již dospěli a co právě máme k dispozici. Teprve s pochopením pěti faktorů můžeme přistoupit k revizi kurikula VOŠMT.

Více se dočtete pod následujícím odkazem:

1510070 Rámec pro revizi a tvorbu kurikula VOŠMT

Neboj se, já budu s tebou

Bůh je stále se mnou

Ráno po probuzení mi zněla v uších píseň, kterou znám z bohoslužeb:

Půjdeš-li pouští, tvou stopu neztratím,
půjdeš-li vodou, nestrhne proud,
půjdeš-li ohněm, plamen tě nespálí,
svítím ti na cestu, půjdeš-li tmou!

Přemýšlel jsem, kde to najdu v Bibli a nalistoval jsem si Izajáše 43,1-5.

Verš 1: Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Pán Bůh není jen Tvůrcem Adama a Evy, ale také Izraele, židovského národa, který je oddělený a vyvolený ke službě. V Římanům 2,28n čteme, že pravý žid není ten, kdo je jím navenek, ale ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem svatým. Když jsme se znovuzrodili, stali jsme se pravými židy a součástí Božího Izraele.

Verš 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Písnička mluví o poušti, vodě, ohni a tmě (viz výše). Uvedený biblický text mluví jen o vodě, řekách a ohni a odráží historické zkušenosti, které nás učí, že Bůh dovede svůj lid ochránit i v těch nejhorších situacích.

  • Vody připomínají Rákosové moře, které Izraelci přešli suchou nohou a unikli tak Egypťanům (Exodus 14,21-31).
  • Řeky připomínají rozvodněný Jordán, který Izraelci přešli suchou nohou a zahájili dobývání zaslíbené země (Jozue 3,14-17).
  • Oheň předpovídá zkušenost, kterou v příští generaci projdou v babylonském zajetí Šadrak, Méšak a Abed-nego. Ačkoliv je Nebúkadnesar nechá hodit do rozpálené pece, oheň nad jejich těly nebude mít moc. Ani vlas jejich hlavy nebude sežehnut (Daniel 3,14-27).

Izrael na základě historických zkušeností poznal, že Bůh je vždy nablízku. Proto apoštol Pavel později napsal: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8,38n).

Verš 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

Hospodin je svatým Bohem Izraelců a díky Kristu také pohanů. Podle Efezským 2 jsme byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách, bez naděje a bez Boha na světě. Ale pro Kristovu prolitou krev máme dnes stejná privilegia jako starozákonní Izrael.

Verš 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.

Pro Boha jsme tak drazí a vzácní, že nám dá přednost před jinými lidmi. Jiní zahynou, zatímco my budeme žít. Jen nezapomeňme, že naše vzácnost je založena na nevinné krvi Ježíše Krista, kterou omyl naše hříchy (1. Korintským 6,20). Kromě toho na nás nic vzácného ani drahého není.

Verš 5 Neboj se, já budu s tebou.

Ježíš řekl, že po jeho odchodu nám Otec dá Přímluvce – Ducha pravdy, který s námi bude navěky (Jan 14,16n). Ten nás uvede do veškeré pravdy a oznámí nám, co má přijít (Jan 16,13).

Zkušenosti a služebnosti

Hlavním učitelem křesťana je Duch svatý, jehož hlavním cílem je připravit nás na věčný život s Bohem. Duch svatý v zásadě používá dvě učební metody:

  1. Zkušenosti
  2. Služebnosti

Tyto dvě metody se od sebe nadají oddělit a navzájem se proplétají. Avšak když o nich mluvíme odděleně, lépe si uvědomíme, jak Duch svatý buduje naši víru.

Ad 1. Zkušenosti tvoří všechno, co každý den od rána do večera po celý svůj život prožíváme. Naše čtení Bible, bohoslužby, evangelizace, misijní výjezdy, ale i naše světské zaměstnání, rodina, starosti a problémy … To všechno nás formuje, a když se modlíme, získáváme z těchto každodenních činností ponaučení. Na základě každodenních zkušeností a prožitků poznáváme Boha, sebe i jiné lidi. Když Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany, pochopil velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Izrael poznával Boha na základě zkušeností (Exodus 14,30n).

Ad 2. Služebnosti jsou vedoucí, které Bůh daroval církvi. Úkolem apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů je hluboce studovat Bibli a vyučovat Boží lid. Zážitky, prožitky a zkušenosti jsou dobré, ale vždy musí být prověřeny psaným Božím slovem. Boha poznáváme zkušenostmi, ale hlavním zdrojem našeho poznání zůstává Bible.

Vánoční evangelizace na Karlově náměstí v Kolíně

29. listopadu byli studenti biblické školy společně s členy kolínského sboru na Karlově náměstí v Kolíně. V tento den se měl poprvé rozsvítit veliký vánoční stromek, který stojí v severní části náměstí. Rozsvícení vánočního stromku je oblíbená událost, bývá spojena se stánkovými prodejem a každý rok se jí účastní mnoho Kolíňanů.

Jsme povoláni k tomu, abychom zvěstovali evangelium všem lidem. Když jsme se v neděli ráno chystali, vzpomněl jsem si na slova našeho Pána, která řekl, když vysílal své apoštoly.

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Matouš 10,32-33).

Pán to apoštolům řekl, aby je připravil na opozici. Apoštolé měli čelit odmítnutí a pronásledování ve světě i ve vlastních rodinách. Pokud však nezapřou svoji víru, dojdou u Boha velkého uznání.

Děkuji Bohu za dnešní dobu, kdy se smíme svobodně přiznávat ke Kristu, kdy Beránkova církev nezakouší pronásledování. Nejsme nuceni přijmout cizí názor, dnes může každý hlásat to, čemu věří. Avšak i v této době platí Ježíšova výzva, abychom se k němu přiznali, abychom jej vyznali, abychom jej nezapřeli. V blahobytu a bezstarostnosti se lehko zapomíná na to, že žijeme, pohybujeme se a jsme jen díky Jemu. On, Hospodin, nás stvořil a udržuje náš život, sytí nás a dává nám všechno, co potřebujeme. Naše živobytí není výsledkem naší práce, naše síla nepochází z našich zdrojů. Všechno, co máme, máme od Boha.

Na Karlově náměstí jsme postavili stánek a lidem nabízeli čaj, perníčky, bonbony a křesťanskou literaturu. Zájemci se mohli zadarmo vyfotografovat v našem fotokoutku. S některými, kteří projevili zájem, jsme mluvili o Bohu. Jiné jsme pozvali do čajovny, kterou studenti biblické školy organizují v klubu Céčko. Když jsem pozoroval, jak se naši studenti a členové kolínského sboru spontánně baví s lidmi, byl jsem rád, že jsme našli způsob, jak lidi oslovit, předat jim Ježíšovo poselství a pak nechat rozhodnutí na nich.

http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/kazdy-ma-pravo-slyset-evangelium-2/

Kdo (ne)bude v Božím království

Žalm 15
1. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?
2. Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci,
3. kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,
4. pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl-li něco ke své škodě, nezmění to;
5. své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ps15

V nebeském království nebudou lidé, kteří praktikují hříchy uvedené v následujících oddílech. 

1. Korintským 6,9
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/1Co6.9

Galatským 5,21
Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ga5.16

Efezským 5,5
Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec — to jest modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Eph5.1

Koloským 3,5-10
Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti . I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Col3.5

Zjevení 21,7n a 27
7n. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.
27. A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Re21.7

Zjevení 22,15
Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.
https://bible.faithlife.com/bible/czechsb/Re22.15

Pane Ježíši, ochraňuj mě od zlých sklonů, daruj mi pohotovost k pokání, ujmi se mě. Jen Ty máš moc mě zachovat pro své království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Jud24

 

Strašák excelentního psaní a predátorských časopisů

Příspěvek na toto téma přednesl na plenárním zasedání 23. konference ČAPV Mgr. Petr Knecht, Ph.D.

Imperativ publikování visí nad každým vysokoškolským pedagogem jako Damoklův meč. Pro akademiky vždy platilo heslo: „Publikuj, nebo zhyň!“ Časem se však toto heslo pod vlivem komerce a důrazu na výkony rozšířilo svůj význam. Dnes se už říká: „Publikuj ze všech nejvíc, nebo zhyň!“ Nebo také: „Publikuj jen excelentní články, nebo jinak zahyneš!“

Tlak na excelentnost publikační činnosti vysokoškolských pedagogů je do jisté míry zdravý. Když je však pedagog periodicky pobízen k excelentním akademickým publikacím, začíná pod tímto tlakem přehodnocovat své etické zásady, „které se stejně příliš nekontrolují“. Hlavní je zvýšit “impakt faktor” svého jména a jména své instituce.

Akademičtí pracovníci jsou pod tlakem proto, že vědecká činnost je jejich živobytím. Jsou nuceni k mnoha hodinám přesčasů, aby naplnili očekávání svých zaměstnavatelů. V důsledku toho se u některých autorů pomalu začíná vytrácet poctivost, zodpovědnost, důvěryhodnost a pravdivost.

Poptávku po zvyšování citačního indexu zneužívají tzv. predátorské časopisy, které se tváří odborně, mají však pochybné recenzní řízení, smyšlené správní rady, nepravdivé údaje o příslušnosti k věhlasným institucím apod. Není neobvyklé, že autoři musí za publikování svého článku zaplatit vysokou sumu, aniž by byli o tom předem informováni.

Kvůli vylepšení svého citačního indexu a impakt faktoru některé časopisy uzavírají dohody, že se budou navzájem citovat. To se stalo např. v Brazílii, kde vznikl kartel čtyř odborných časopisů na základě dohody o vzájemném citování …

Tlak na excelentní nepřetržité publikování odborných textů má za následek, že v některých zemích roste prestiž nekvalitních vědců, kteří si svou prestiž mohou koupit. Zároveň se deformuje charakter vědy i výzkumníků.

Čachry s citacemi se těžko dokazují, dotyční autoři se často vymlouvají na neznalost. Proto by měla každá instituce (škola nebo vědecký ústav) své výzkumníky školit, protože za ně nese odpovědnost. Příslušná instituce by měla vědět, na čem jejich lidé pracují.

Scientometrie a bibliometrie není sama o sobě špatná, vede ke kvalitě a motivačnímu srovnání autorů. Jako všechno ostatní je zneužitelná. Je třeba stanovit etická pravidla a ta vynucovat. Neetické jednání, které není veřejně odhaleno, se totiž může stát normou. Viz Beallův seznam pofidérních časopisů a vydavatelů na www.scholarlyoa.com.

Další zdroje
Etické a sociální aspekty v oblasti vzdělávání a pedagogickém výzkumu: Sborník anotací z XXIII. konference ČAPV. ISBN 978-80-261-0521-3.