Vánoční evangelizace na Karlově náměstí v Kolíně

29. listopadu byli studenti biblické školy společně s členy kolínského sboru na Karlově náměstí v Kolíně. V tento den se měl poprvé rozsvítit veliký vánoční stromek, který stojí v severní části náměstí. Rozsvícení vánočního stromku je oblíbená událost, bývá spojena se stánkovými prodejem a každý rok se jí účastní mnoho Kolíňanů.

Jsme povoláni k tomu, abychom zvěstovali evangelium všem lidem. Když jsme se v neděli ráno chystali, vzpomněl jsem si na slova našeho Pána, která řekl, když vysílal své apoštoly.

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Matouš 10,32-33).

Pán to apoštolům řekl, aby je připravil na opozici. Apoštolé měli čelit odmítnutí a pronásledování ve světě i ve vlastních rodinách. Pokud však nezapřou svoji víru, dojdou u Boha velkého uznání.

Děkuji Bohu za dnešní dobu, kdy se smíme svobodně přiznávat ke Kristu, kdy Beránkova církev nezakouší pronásledování. Nejsme nuceni přijmout cizí názor, dnes může každý hlásat to, čemu věří. Avšak i v této době platí Ježíšova výzva, abychom se k němu přiznali, abychom jej vyznali, abychom jej nezapřeli. V blahobytu a bezstarostnosti se lehko zapomíná na to, že žijeme, pohybujeme se a jsme jen díky Jemu. On, Hospodin, nás stvořil a udržuje náš život, sytí nás a dává nám všechno, co potřebujeme. Naše živobytí není výsledkem naší práce, naše síla nepochází z našich zdrojů. Všechno, co máme, máme od Boha.

Na Karlově náměstí jsme postavili stánek a lidem nabízeli čaj, perníčky, bonbony a křesťanskou literaturu. Zájemci se mohli zadarmo vyfotografovat v našem fotokoutku. S některými, kteří projevili zájem, jsme mluvili o Bohu. Jiné jsme pozvali do čajovny, kterou studenti biblické školy organizují v klubu Céčko. Když jsem pozoroval, jak se naši studenti a členové kolínského sboru spontánně baví s lidmi, byl jsem rád, že jsme našli způsob, jak lidi oslovit, předat jim Ježíšovo poselství a pak nechat rozhodnutí na nich.

http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/kazdy-ma-pravo-slyset-evangelium-2/

Kdo (ne)bude v Božím království

Žalm 15
1. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?
2. Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci,
3. kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,
4. pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl-li něco ke své škodě, nezmění to;
5. své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ps15

V nebeském království nebudou lidé, kteří praktikují hříchy uvedené v následujících oddílech. 

1. Korintským 6,9
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/1Co6.9

Galatským 5,21
Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Ga5.16

Efezským 5,5
Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec — to jest modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Eph5.1

Koloským 3,5-10
Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti . I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Col3.5

Zjevení 21,7n a 27
7n. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.
27. A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Viz kontext: https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Re21.7

Zjevení 22,15
Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.
https://bible.faithlife.com/bible/czechsb/Re22.15

Pane Ježíši, ochraňuj mě od zlých sklonů, daruj mi pohotovost k pokání, ujmi se mě. Jen Ty máš moc mě zachovat pro své království.
https://bible.faithlife.com/books/czechsb/Jud24

 

Strašák excelentního psaní a predátorských časopisů

Příspěvek na toto téma přednesl na plenárním zasedání 23. konference ČAPV Mgr. Petr Knecht, Ph.D.

Imperativ publikování visí nad každým vysokoškolským pedagogem jako Damoklův meč. Pro akademiky vždy platilo heslo: „Publikuj, nebo zhyň!“ Časem se však toto heslo pod vlivem komerce a důrazu na výkony rozšířilo svůj význam. Dnes se už říká: „Publikuj ze všech nejvíc, nebo zhyň!“ Nebo také: „Publikuj jen excelentní články, nebo jinak zahyneš!“

Tlak na excelentnost publikační činnosti vysokoškolských pedagogů je do jisté míry zdravý. Když je však pedagog periodicky pobízen k excelentním akademickým publikacím, začíná pod tímto tlakem přehodnocovat své etické zásady, „které se stejně příliš nekontrolují“. Hlavní je zvýšit “impakt faktor” svého jména a jména své instituce.

Akademičtí pracovníci jsou pod tlakem proto, že vědecká činnost je jejich živobytím. Jsou nuceni k mnoha hodinám přesčasů, aby naplnili očekávání svých zaměstnavatelů. V důsledku toho se u některých autorů pomalu začíná vytrácet poctivost, zodpovědnost, důvěryhodnost a pravdivost.

Poptávku po zvyšování citačního indexu zneužívají tzv. predátorské časopisy, které se tváří odborně, mají však pochybné recenzní řízení, smyšlené správní rady, nepravdivé údaje o příslušnosti k věhlasným institucím apod. Není neobvyklé, že autoři musí za publikování svého článku zaplatit vysokou sumu, aniž by byli o tom předem informováni.

Kvůli vylepšení svého citačního indexu a impakt faktoru některé časopisy uzavírají dohody, že se budou navzájem citovat. To se stalo např. v Brazílii, kde vznikl kartel čtyř odborných časopisů na základě dohody o vzájemném citování …

Tlak na excelentní nepřetržité publikování odborných textů má za následek, že v některých zemích roste prestiž nekvalitních vědců, kteří si svou prestiž mohou koupit. Zároveň se deformuje charakter vědy i výzkumníků.

Čachry s citacemi se těžko dokazují, dotyční autoři se často vymlouvají na neznalost. Proto by měla každá instituce (škola nebo vědecký ústav) své výzkumníky školit, protože za ně nese odpovědnost. Příslušná instituce by měla vědět, na čem jejich lidé pracují.

Scientometrie a bibliometrie není sama o sobě špatná, vede ke kvalitě a motivačnímu srovnání autorů. Jako všechno ostatní je zneužitelná. Je třeba stanovit etická pravidla a ta vynucovat. Neetické jednání, které není veřejně odhaleno, se totiž může stát normou. Viz Beallův seznam pofidérních časopisů a vydavatelů na www.scholarlyoa.com.

Další zdroje
Etické a sociální aspekty v oblasti vzdělávání a pedagogickém výzkumu: Sborník anotací z XXIII. konference ČAPV. ISBN 978-80-261-0521-3.

Muž, který chodil s Bohem

A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal (Genesis 5,22-24).

Henoch je znám jako muž, který chodil s Bohem a byl jím vzat (SBVP:2189). Jeho chození s Bohem trvalo tři sta let a začalo poté, co zplodil syna Metuzaléma. Nabízí se úvaha, že před narozením Metuzaléma Henoch s Bohem nechodil, nebo s ním nechodil tak intenzivně. V době Metuzalémova zplození musel Henoch zažít něco, co jej přimklo k Bohu.

O Henochovi čteme v Židům 11,6, že ho Bůh přijal a ještě než k tomu došlo, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Poslední zmínka o Henochovi je v Judově epištole verši 14, kde Henoch vystupuje jako prorok předpovídající Hospodinův soud nad bezbožnými.

Bůh si Henocha vzal k sobě. Mimoděk se nám vybaví, jak Elijáš vystupoval ve vichru do nebe a už jej nikdo nenašel (2. Královská 2,11). Jako Henoch a Elijáš budou do nebe uchváceni křesťané, kteří se dočkají příchodu Pána (1. Tesalonickým 4,17).

Co znamená „chodit s Bohem“? 

Zatímco ve zprávě o Henochovi je chození s Bohem pouze konstatováno, definici tohoto pojmu můžeme vyvodit z chování jeho pravnuka Noema,[1] které je popsáno v 6 až 8 kapitole knihy Genesis.

Toto je rodopis Noema:  Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem (Genesis 6,9).

Noe je znám jako spravedlivý muž povolaný postavit archu (SBVP:2223 srov. Ezechiel 14,14-20). Jeho chození s Bohem se vyznačovalo těmito příznačnými rysy:

  1. Choval se spravedlivě a bezúhonně. Mezi chováním Noema a tehdejších lidí byl silný kontrast. „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný“ (Genesis 6,9), zatímco země, ve které žil, „byla zcela zkažená“ (Genesis 6,11). Apoštol Petr nazval Noema kazatelem spravedlnosti. To znamená, že Noe nemlčel a otevřeně kritizoval hřích, který bujel ve společnosti (2. Petrův 2,5).
  2. Byl znovuzrozený a slyšel Boží hlas (1. Korintským 2,14). Noe uvěřil Božímu slovu, že se blíží konec všeho tvorstva. Možná se o blížícím se soudu dověděl už z vyprávění svého dědy Metuzaléma (srov. Genesis 5,21 a Juda 1,14). Když mu Bůh dával pokyny ke stavbě archy, Noe pozorně naslouchal (Genesis 6,13-21). Slova, která byla pro tehdejší lidi bláznovstvím, rozeznal Noe jako Boží řeč.
  3. Byl poslušný a dělal přesně to, co Bůh žádal (Genesis 6,22; 7,5). „Pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny“ (Židům 11,7). Zřejmě si Boží pokyny pečlivě zapsal (jak jinak by se dochovaly?) a řídil se jimi při stavění archy.
  4. Nebyl závislý na pocitech a náboženských prožitcích. Důvěřoval Bohu také v průběhu 150 dnů, kdy vody mohutně stály na zemi a Bůh k němu nijak zvlášť nepromlouval (Genesis 7,24 a 8,15).

Písmo, počínaje Henochem (Genesis 5,22), stále více zpřesňuje, co konkrétně znamená „chodit s Bohem“. Jednou z nejvýstižnějších pasáží popisujících život z Ducha je Ga 5,13-18 a zejména verš 16:

  • Bible kralická:  Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.
  • Český ekumenický překlad: Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
  • Český studijní překlad: Říkám však: Duchem choďte (var. Žijte podle Ducha) a žádost těla nedokonáte.
  • Bible 21: Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům.

Čtyři hlavní české překlady ukazují na instrumentální funkci Ducha svatého. On je prostředkem našeho zbožného života. Není ovšem prostředkem ve smyslu neosobní síly, kterou bychom při svém boji proti hříchu mohli manipulovat. Chodit Duchem znamená poddat se jeho svrchované vůli. Spíše než prostředkem je Duch svatý Prostředníkem. Když voláme k Bohu o pomoc, prostřednictvím Ducha svatého přijímáme sílu pro zbožné jednání.

Právě volání o pomoc je základem chození s Bohem. Při něm vyznáváme svou závislost na jeho pomoci. Když se neustále modlíme, lidé nás považují za slabochy, kteří potřebují berličku. Avšak my se nakonec dostaneme dál, než tento svět. Noe se dostal až za Potopu a my se dostaneme až ke Kristu. Tam, kde ti „silní“ skončí, my „slabí“ budeme pokračovat.

Volání k Bohu o pomoc bylo vlastní také našemu Spasiteli. „On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost“ (Židům 5,7).

  • Kdy jsi naposledy volal k Bohu o pomoc?
  • Kdy ses naposledy cítil naprosto nedostatečný?
  • Kdy naposledy jsi byl zoufalý sám nad sebou a téměř fyzicky pociťoval moc hříchu a svádění ke zlu?
  • Kdy naposledy jsi s hlasitým křikem a slzami úpěnlivě volal, aby tě Bůh vysvobodil z pokušení?

Kdo se cítí zdráv, ten si nezavolá lékaře. Kdo se však cítí nemocen, nebude váhat a vyhledá pomoc.

  • Cítíš se nemocen a ztracen?
  • Potřebuješ Boží pomoc?
  • Pokud ano, jsi na dobré cestě.
  • Když teď budeš volat k Bohu, budeš zachráněn.

[1] Podle Internetové jazykové příručky se Noe skloňuje: 1. Noe; 2. Noema; 3. Noemovi; 4. Noema; 5. Noe; 6. Noemovi; 7. Noemem (http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=noe&Hledej=Hledej)

Použité zdroje

STAMPS, Donald C. a J. Wesley ADAMS. Studijní bible s výkladovými poznámkami. Springfield, Missouri, USA: Life Publishers International, 2009. ISBN 9780736104199.

Nejsme zodpovědní za celonárodní probuzení, avšak za své ano

Jakmile si přečtete tento článek, vyplňte prosím dotazník, který se ptá na Vaše osobní probuzení. Dotazník je pod odkazem: https://goo.gl/BmPrvi

Celonárodní a osobní probuzení

Celonárodní nebo regionální probuzení nezáleží na nás. Probuzení, kdy je velké množství lidí usvědčováno Duchem svatým z hříchu a volá k Bohu, aby je zachránil – takové probuzení je Božím darem. Nedokážeme je vyvolat ani načasovat. Nepomohou cílené evangelizační programy, nezabere horlivá misie. Celonárodní probuzení v historii přichází a po čase odchází. Takové bylo například probuzení ve Walesu nebo v Azusa Street.

Avšak osobní probuzení záleží zcela na nás. Je také Božím darem, který však nepřichází, aby za čas odešel. Osobní probuzení nám bylo darováno v momentě našeho znovuzrození, když jsme se káli ze svých hříchů a Kristus mocí Ducha proměnil naše srdce. Od chvíle, kdy jsme se narodili z Ducha svatého, záleží už jen na nás, jestli budeme žít probuzeným životem, anebo jestli duchovně usneme nebo dokonce zemřeme.

Šestero vlastností probuzeného křesťana

1. Probuzený člověk neustále rozvíjí svůj důvěrný vztah s Bohem (Efezským 1,15-23)

Z modlitby apoštola Pavla vyplývá, že Bůh je poznatelný, a to s pomocí Ducha moudrosti a zjevení, který osvěcuje náš vnitřní zrak. Tak vidíme, k jaké naději nás povolal, jak bohaté a slavné je dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírná je moc vzkříšení, která působí v našich životech. Apoštol Pavel v samotě svého uvěznění prosil Boha, aby dal Ducha moudrosti a zjevení tehdejším bratrům a sestrám v Efezu. Také dnes musíme neustále prosit Boha, aby otevřel oči našeho srdce a dal se nám víc poznat. Trávíš s Bohem čas o samotě a toužíš, aby se ti dal lépe poznat?

2. Probuzený člověk neustále pěstuje ovoce Ducha svatého (Galatským 5,22-23)

Opakem ovoce Ducha jsou skutky těla. O ty vůbec nemusíme usilovat, vyrůstají samy z prokleté půdy naší hříšné přirozenosti jako plevel na zahradě. Když jsme se znovuzrodili, dostali jsme též novou přirozenost, která produkuje ovoce Ducha. Avšak toto ovoce vyžaduje pozornost. Ovoce se nedá vyrobit, musí se vypěstovat. Ovoce v zahradě předpokládá sázení, zalévání, péči o korunu, ochranu před škůdci a včasný sběr. Ovoce Ducha předpokládá pěstování vztahu s Bohem skrze studium Bible, modlitbu a společenství s křesťany. Když žijeme s Bohem uprostřed společenství jeho dětí, ovoce Ducha na nás roste samo. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Studuješ Bibli, modlíš se a účastníš se bohoslužeb církve?

3. Probuzený člověk neustále usiluje o službu duchovními dary (1. Korintským 12,7-11)

Dary Ducha se uplatní zejména tam, kde se bratři a sestry scházejí k uctívání Hospodina. Dary Ducha jsou projevem vztahu s Bohem. Když jsme si s Bohem blízcí, Duch svatý nám udělí dar, kterým posloužíme někomu, kdo to potřebuje. Tak je dáno jednomu slovo moudrosti, druhému slovo poznání, jinému zase víra, někomu dar uzdravování, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu různé druhy jazyků, jinému dar vykládat jazyky. V 1. Korintským 14,1 je napsáno: „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.“ Usilovně se držme blízko Boha a jeho dary se skrze nás projeví samy. Modlíš se, abys na bohoslužbách posloužil ostatním nějakým duchovním darem?

4. Probuzený člověk neustále rozvíjí své povolání do služby (Efezským 4,11)

V církvi jsou zapotřebí různé služby. Jedni slouží jako apoštolé, jiní jako proroci, jiní jako evangelisté, jiní jako za pastýři a učitelé (Ef 4,11). Bůh si také povolává biskupy a diákony (1. Timoteovi 3,2.8). Dále si povolává ty, kteří mají dar prorockého slova, dar služby, dar učit, ty, kteří dovedou povzbuzovat, kteří rozdávají, kteří stojí v čele a také ty, kteří se starají o trpící (Římanům 12,6-8). Církev má mnoho práce a k tomu potřebuje lidi, kteří se ujmou odpovědnosti a budou věrně vykonávat dílo služby.

Církev potřebuje vedoucí na všech úrovních, avšak každý vedoucí musí mít Boží povolání. Ačkoliv je někdo od narození vůdčí typ, nemusí být automaticky povolán za vůdce v církvi. Vedení se smí ujímat pouze ten, koho Bůh povolal osobně. Přirozené vůdčí schopnosti nestačí. Jeden zkušený pastor řekl: „Boží povolání je naprostý základ. I kdyby měl vedoucí duchovní pracovník všechny schopnosti pro práci v církvi, avšak neměl by Boží povolání (pozn.: tj. Bůh by si nepřál, aby byl vedoucím), nemůže sloužit dobře“ (JMO: 21:15d).

Boží povolání je, když nás osloví sám Pán, abychom vykonávali konkrétní službu. Nestačí, když někdo řekne: „Bůh mě povolal.“ Touha po vedoucím úkolu je ušlechtilá věc. „Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu,“ píše Pavel Timoteovi. Avšak církev (tj. vedoucí sboru, oblasti nebo denominace) musí toto povolání rozeznat a schválit, oficiálně ustanovit dotyčného do služby a nastavit pravidla jeho vykazatelnosti. Toužíš po tom, aby tě Bůh povolal do konkrétní služby v církvi? Toužíš po tom, abys věrně vykonával službu, kterou už máš?

5. Probuzený člověk neustále odpouští svým viníkům kvůli Kristu (Matouš 18,21-35)

Lidé se tématem odpuštění zabývají celá staletí a dospěli k závěru, že odpuštění je výhodné. Zbavuje nás totiž emocí, které zakalují zdravý úsudek. Zároveň když našemu viníkovi odpustíme, dává nám to pocit vnitřní převahy – nejme přece jako on. Avšak toto není odpuštění, o kterém mluvil Ježíš. Naše odpuštění musí mít jeden jediný důvod, a to ten, že i nám muselo být odpuštěno. Ani my jsme nebyli bez hříchu. Také kvůli mně musel Kristus potupně zemřít na kříži. Kristova oběť staví mne a mého viníka na stejnou úroveň. Před Bohem nejsem lepší než on. Jelikož Kristus odpustil mně, i já musím odpustit tomu, kdo mi ublížil nebo teprve ublíží. „Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3,13). Odpouštíš lidem proto, že nejsi lepší než oni, nebo proto, že se jimi nechceš obtěžovat?

6. Probuzený člověk neustále evangelizuje svým životem a někdy také slovy (Matouš 9,35-10,5)

Evangelizovat znamená zvěstovat lidem dobrou zprávu, že se nemusí bát zatracení, protože Kristus zemřel za jejich hříchy. Od doby, kdy byl Pán na zemi, probíhá sklizeň duší pro věčný život s Bohem. Je naší výsadou se této sklizně účastnit.

Z hlediska formy rozdělujeme evangelizaci na příležitostnou a plánovitou. Z hlediska metody rozdělujeme evangelizaci na žitou a demonstrativní.

  • Příležitostná evangelizace se odehrává spontánně, bez zvláštních příprav a může mít formu modlitby před jídlem ve školní jídelně, komentářů na Facebooku, rozhovoru ve vlaku, spontánní hraní evangelizačních písní na pianu na náměstí, modlitby za nemocné děti naší sousedky apod.
  • Plánovitá evangelizace se dlouhodobě strategicky připravuje a může mít formu čajovny v klubu Céčko, stánku s křesťanskou literaturou při rozsvícení vánočního stromku na náměstí, dne pro rodinu v Malešově a Uhlířských Janovicích, přání k vánocům s evangelizačním textem, misijního výjezdu do Banja Luky a Sarajeva apod.
  • Žitá evangelizace je naše každodenní chování, z něhož vyzařují křesťanské hodnoty. Kdykoliv lidé vidí naši věrnost, odpovědnost, disciplínu, empatii, upřímnost, lásku a pravdivost – tehdy vidí žité evangelium. Jsme solí země a světlem světa. Bez žitého evangelia svět ztratí chuť a propadne se do tmy. Matouš 5,16 cituje Pána Ježíše: „… ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
  • Demonstrativní evangelizace znamená dramatické zviditelňování evangelia. Může se jednat o veřejnou evangelizaci s pomazaným kazatelem, evangelizační scénky na náměstí, Kidsquest ve školách, vysílání v rádiu nebo televizi, koncert chval, promítání filmu s poselstvím a výzvou k pokání apod.

Většina naší evangelizace je žitá a příležitostná, uskutečňuje se spontánně a každý den. Navzdory tomu, že lidé okolo nás jsou zatíženi agnosticismem, přesto vidí, že co vyznáváme, to také žijeme. Tak se Duch svatý dotýká jejich srdcí. Přijde den, kdy poznají, že jedinou jistotou života je Kristus. Až ten čas nastane, budeme připraveni a pomůžeme svým sousedům, spolužákům nebo příbuzným najít dveře do Božího království. Zvěstuješ evangelium především svým životem a někdy také svými slovy?

Bože, prosím Tě, daruj mi sílu pěstovat a udržovat mé osobní probuzení a horlivost pro Tvé království. Pomoz mi prohlubovat vztah s Tebou. Posiluj mě ke studiu Bible, modlitbám a životu ve sboru. Daruj mi duchovní dary, kterými posloužím na shromáždění. Podle své vůle si mě povolej do služby a dávej mi sílu, abych svou službu věrně vykonával. Dávej mi milost odpouštět proto, že Ty jsi odpustil mně. Dej, ať můj život vydává Kristovu vůni, ať všichni lidé vidí, že náležím Pánu Ježíši Kristu. A pokud dáš do České republiky celonárodní probuzení, pomoz mi se k němu bez váhání připojit.

Použité zdroje

1904–1905 Welsh Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1904%E2%80%931905_Welsh_Revival

Azusa Street Revival. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Azusa_Street_Revival

BUBAN, Milan. JMO: Hodnoty a kompetence ve vzdělávání duchovních pracovníků Apoštolské církve: Skupinový rozhovor s pastory Jihomoravské oblasti. Hodonín, 2013 (nepublikováno).

Pravidla na ochranu účastníků výzkumu

Příspěvek na toto téma přednesl na plenárním zasedání 23. konference ČAPV PhDr. Filip Smolík, Ph.D. Úplný název příspěvku byl „Etika výzkumu v behaviorálních vědách: praktické zkušenosti a výzvy (se zaměřením na ochranu participantů výzkumu).

Pro výzkum v humanitních vědách chybějí jasná legislativní vodítka, která by chránila účastníky výzkumu. Etické komise, jež působí na vysokých školách, většinou vycházejí z mezinárodních směrnic pro biomedicínský výzkum (WHO, 2002). Tyto směrnice však neodráží specifika výzkumu ve vědách o chování. Zároveň je od výzkumníků stále častěji vyžadováno, aby dokládali shodu svých výzkumů s etickými principy země, kde působí. Většinou musí doložit vyjádření orgánu odpovědného za ochranu zkoumaných osob.

Inspirací pro české prostředí je tzv. Belmontská zpráva (Belmont Report, 1979) s těmito principy:

  1. Výzkum by měl být motivován potenciálním přínosem. Zátěž a rizika mají být adekvátní přidané hodnotě výzkumného projektu.
  2. Výzkum by měl být založen na informovaném souhlasu účastníků. Účast na projektu musí být dobrovolná a explicitně odsouhlasena. Zvláštní pozornost musíme věnovat oslabených skupinám (např. dětem, pacientům, vězňům apod.), jejich statusu nesmí být zneužito. Výzkumník je povinen srozumitelně a pravdivě popsat, co se bude zkoumat, jaký je smysl bádání a jaká jsou jeho, byť jakkoliv nízká, potenciální rizika.
  3. Výzkum by měl chránit osobní údaje respondentů. Účastníci musí být ujištěni o ochraně svých osobních dat a také že mohou kdykoliv z projektu bez následků odstoupit.
  4. Výzkum musí vyloučit diskriminaci. Nikdo nesmí být z výzkumu bezdůvodně vyřazen. To se týká zejména účasti menšin, ale také rovných podmínek při získávání spolupracovníků pro realizaci výzkumu.

Americká legislativa týkající se ochrany participantů výzkumu je velmi podrobná, v zásadě však řeší tyto otázky: Co je vlastně výzkum a co musí být předem schváleno? Jaká jsou rizika výzkumu? Jaké jsou motivace participantů?

V ČR jsou základní práva člověka chráněna ústavou, trestním zákoníkem a zákonem na ochranu osobních údajů. Přesná vodítka týkající se výzkumu v behaviorálních vědách musí být teprve vytvořena. Než budou formulována, dr. Smolík doporučuje, aby součástí výzkumného návrhu byla etická rozvaha, kterou výzkumník zpracuje na základě předem daných pravidel. Ta by měla být uložena ještě před začátkem projektu na sekretariátu příslušné instituce.

Další zdroje:
Etické a sociální aspekty v oblasti vzdělávání a pedagogickém výzkumu: Sborník anotací z XXIII. konference ČAPV. ISBN 978-80-261-0521-3.

Tvorba učebních osnov metodou zpětného designu

Sylabus

Učební osnova je jedním ze základních dokumentů teologické školy, který je zpracován zvlášť pro každý předmět v kurikulu. Obsahuje zejména cíle předmětu, učební výstupy, učební úkoly, učební aktivity a učební materiály. Někteří učitelé do učební osnovy zařazují též dohodu se studenty.

Učitelé bývají při práci na učebních osnovách vedeni snahou předat studentům co nejvíce poznatků. To může vést k informační zahlcenosti a plytkému porozumění látce. Zpětný design učitele nabádá, aby si položil otázky týkající se budoucí služby studenta. Co si student pamatuje u zkoušky, není tak důležité jako to, co si pamatuje ještě mnoho let po škole a co trvale ovlivňuje jeho rozhodnutí, postoje a motivace (Shaw, 2014:129).

Učební osnova pro multidimenzionální učení má následující strukturu (viz Shaw, 2014:143-164):

  1. Cíle předmětu (purpose statement) – stručné zopakování vize a poslání školy, definice kontextuálního problému, který předmět řeší a popis, jak předmět studentovi pomůže tomuto problému úspěšně čelit.
  2. Učební výstupy (learning outcomes) – odpověď na otázku: „Čeho si student bude vážit a používat ještě několik let po absolvování předmětu?“ Je zde konkretizováno, jaké znalosti a intelektuální dovednosti student získá (kognitivní doména), o jaké postoje, motivace a charakterové kvality bude obohacen (afektivní doména) a jaké dovednosti získá pro svou službu v církvi i svůj osobní život (psychomotorická doména).
  3. Učební úkoly (learning tasks) – odpověď na otázku: „Co musí student splnit, aby dosáhl jednotlivých učebních výstupů?“ Učební úkoly je třeba zaměřit na afektivní, kognitivní a psychomotorickou doménu s ohledem na časové možnosti studentů, kteří paralelně studují také jiné předměty.[1]
  4. Učební aktivity (learning activities) – odpověď na otázku: „Co bude student potřebovat, aby splnil učební úkoly?“ Učební aktivity by měly být založeny na multidimenzionálním učení, ne na monologickém vyučování. Učitel by se měl ujmout role facilitátora využívajícího nejrozmanitější aktivizační metody.
  5. Učební materiály (learning resources) – texty ze školní knihovny, texty dostupné on-line, ale také lidské zdroje, tj. lidé ze školy či zvenku, kteří mohou obohatit učební proces.
  6. Vzájemná dohoda (mutual accountability) mezi učitelem a studenty. Závazkem studentů je připravovat se na hodiny, aktivně participovat, respektovat spolužáky, chodit včas, dodržovat termíny, vyhýbat se opisování a plagiátorství a poskytnout učiteli zpětnou vazbu na konci semestru. Závazkem učitele je efektivně využívat čas výuky, být studentům k dispozici, poskytovat jim rychlou zpětnou vazbu a mít pozitivní přístup ke každému studentovi (viz níže).

Příklad vzájemné dohody učitele a studentů (Shaw, 2014:159).

Jako od povstávajících vůdců ve službách Ježíše Krista od vás očekávám,

  • že se budete pilně a zevrubně připravovat na každou vyučovací hodinu.
  • že mi odevzdáte domácí úkoly ve stanoveném termínu, a pokud to nejde, že mě s dostatečným předstihem požádáte o posunutí lhůty.
  • že budete soustředěně a konstruktivně participovat na všech aktivitách a diskuzích v rámci mého předmětu.
  • že budete projevovat respekt svým spolužákům, brát ohled na jejich národnostní, kulturní, genderové a jiné rozdíly a že jim budete uctivě naslouchat.
  • že mi poskytnete přesnou a konstruktivní zpětnou vazbu týkající se obsahu předmětu a použitých vyučovacích metod, která mi pomůže, abych příště vyučoval předmět lépe.

 Můj závazek vůči vám je následující:

  • Budu si pečlivě připravovat každou vyučovací hodinu.
  • Budu podporovat vzájemnou pomoc a spolupráci ve vaší třídě, jež je složena z povstávajících vůdců.
  • Budu klást důraz na efektivní využití času, abyste zažili hluboké a kvalitní učení.
  • Budu používat aktivizační metody a respektovat při tom rozdílná nadání a učební styly jednotlivých studentů.
  • Poskytnu vám dostatek času mimo vyučování, abyste mohli se mnou konzultovat materiál vyučovacího předmětu.
  • Udělám, co je v mých silách, abych vám poskytl rychlou zpětnou vazbu týkající se vaší práce.

Kontaktní informace vyučujícího:

  • Konzultační hodiny:
  • E-mail:

Použité zdroje

SHAW, Perry. Transforming theological education: a practical handbook for integrative learning. Kapitola 9. Carlisle: Langham Global Library, 2014. ISBN 1783689579.

[1] Studenti by neměli dostat úkol, jehož splnění bude na úkor ostatních předmětů. Každá hodina teoretického vyučování podle rozvrhu předpokládá jednu hodinu domácí přípravy. Např. úkol četby odborného textu musí počítat s tím, že v rodném jazyce čte student nejvíce 15 až 25 stran za hodinu (závisí to na složitosti textu). Další čas potřebuje na pořízení poznámek a napsání zprávy.

Pomoc v naší slabosti

Když Pavel kázal evangelium v Lystře, odpůrci ho ukamenovali a mysleli si, že je mrtvý. Ale učedníci se za něj pomodlili, on se probral a pokračoval ve své misijní práci. Od té doby však získalo Pavlovo poselství nový důraz: “Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království (Sk 14,22).“

Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s tím, co nás v nebi očekává. Nemáme konkrétní představu, ale víme, že nebe je nádherné, že je tam Bůh, přátelství, ryzost a láska.

Zde na zemi máme různá trápení, ale náš znovuzrozený duch nepřestává toužit po nebeském království. Čím déle Boha známe, tím víc se těšíme, že Ho uvidíme tváří v tvář. Jsme s ním v nepřetržitém spojení skrze modlitbu.

Jak a za co se máme modlit? Podle Římanům 8,26 a 27 nám v tom pomáhá Duch svatý. Už ať je to modlitba v jiných jazycích nebo prostě modlitba inspirovaná Duchem, přimlouváme se v ní za své bratry a sestry, s nimiž budeme v nebi.

Duchu svatý, ujímej se mých modliteb, protože nevím jak a za co se modlit. Modli se skrze mne, přimlouvej se mými ústy podle Boží vůle. Amen.

Kurikulum biblické školy

Soli Deo Gloria

Kurikulum je jedním ze základních dokumentů biblické školy, který obsahuje seznam vyučovacích předmětů odpovídajících profilu ideálního absolventa. Kurikulum též zohledňuje současný stav školy. Tvorba nebo revize kurikula začíná formulací hlavních cílů vzdělávání, od kterých se odvíjejí dílčí cíle, úkoly a aktivity.

  1. Soli Deo Gloria. Protestantské heslo „jedině Bohu buď sláva“ vyjadřuje smysl existence církve i všech jejích účelových organizací včetně biblické školy. „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky“ (Římanům 11,36). Hlavním cílem vzdělávání je tedy oslavit Boha.
  2. Missio Dei. „Boží misie“ znamená, že Bůh se vydal na misii, aby vysvobodil lidstvo z hříchu a vyzval svou církev, aby šla s ním (Marsch, 2015). Princip „missio Dei“ zaznívá v 1. Korintským 3,9: „Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.“ Obrazy označující církev: „dílo“, „pole“ a „stavba“ spojuje přivlastňovací zájmeno „Boží”. Čí je dílo zvěstování evangelia? – Boží. Čí je misijní pole, na němž rozséváme Slovo? – Boží. Čí je stavba Božího chrámu, totiž církve? – No přece Boží! Je to Bůh, kdo dělá, rozsévá a buduje. Církev je jen spolupracovníkem na díle, které je Boží. My jen přikládáme ruku k dílu každý podle svého obdarování, každý podle svého úkolu (Buban, 2015).
  3. Ideál církve a vedoucího. Ve 21. století má církev podobu různých denominací, hnutí a skupin, které působí v různých historických, geografických a kulturních poměrech. Všechny církve však spojuje úkol spolupracovat na Božím díle misie. Ideální církev je v Boží misii nasazena, a pokud má teologickou školu, musí si položit následující otázky (Shaw, 2014:21-24): Jak si představujeme ideální církev v našem kontextu? Jakým kontextuálním výzvám a problémům naše církev čelí? Čím by se měl v našem kontextu vyznačovat ideální vůdce? Z odpovědí na tyto otázky vznikne popis (deskripce) ideálu naší denominace a také ideálu vůdce, který je v našich podmínkách schopen strhnout Boží lid za Kristem i navzdory problémům a výzvám současného světa.
  4. Současný stav školy identifikujeme, když si odpovíme na následující otázky (Shaw, 2014:35-41): Kdo přichází studovat na naši školu? Kde a jak se uplatňují naši absolventi? Kolik času můžeme věnovat našim studentům? Jaké jsou materiální a personální podmínky naší školy? Odpovědí na uvedené otázky vznikne deskripce typických uchazečů o studium, uplatnění absolventů a deskripce materiálních a personálních možností školy.
  5. Kurikulum. Když máme definovány cíle teologického vzdělávání (viz výše) a známe současný stav školy, jsme připraveni formulovat/revidovat vizi a poslání školy a profil ideálního absolventa. Potom přistoupíme k výběru vhodných vyučovacích předmětů a tvorbě učebních osnov.

Použité zdroje

BUBAN, Milan. Missio Dei. Milan Buban [online]. 2015 [cit. 2015-08-01]. Dostupné z: http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/missio-dei/

MARSCH, Angelika. God on a Mission [online]. Misijní víkend, 7. ročník. Brno, 2015, 7. [cit. 2015-03-28].

SHAW, Perry. Transforming theological education: a practical handbook for integrative learning. Kapitoly 1 a 2. Carlisle: Langham Global Library, 2014. ISBN 1783689579.

 

Poznání v teologickém vzdělávání

Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! (Marek 12,30)

Obsahem teologického vzdělávání je poznání Boha, které má svá specifika: je zjevené, hluboce vztahové a multidimenzionální. Boha bychom měli poznávat celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou praxí.

Poznání Boha je zjevené

Všeobecné zjevení

Všeobecné zjevení nacházíme v přírodě, lidských dějinách a svědomí člověka. (1) Příroda je důkazem Boží slávy (Žalm 19). Boha, jeho věčnou moc a hněv proti každé nepravosti lze jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho stvoření (Římanům 1,18-20). (2) „Dějiny mají teologický charakter: celé nesou známku Božího působení“ (Williams in Horton et al., 2001:77). Bůh ustanovuje i sesazuje krále (Daniel 2,21) a vždy jedná tak, aby zachoval svůj lid (srov. Josef Egyptský, Ester a Moredekai). (3) Bůh se odráží též v lidském svědomí, které koriguje naše chování podle neviditelného vzoru, dává nám povědomost, co je správné a špatné (Římanům 2,15).

Zvláštní zjevení

Zvláštní zjevení je obsaženo v Písmech Staré a Nové smlouvy. Zatímco všeobecné zjevení ukazuje Boha jako všemocného spravedlivého soudce, přidanou hodnotou zvláštního zjevení je milost udělovaná kajícníkovi. Zvláštní zjevení bylo lidstvu dáno prostřednictvím židovského národa. Bůh oslovil nejdříve Abrama (pozdějšího Abrahama), postupně své zjevení zpřesňoval skrze Mojžíše a proroky. Vrcholem Božího sebeodhalení a sebevysvětlení je Ježíš Kristus, který naplnil všechna očekávání starozákonních proroků. Všeobecné zjevení říká, že věčná moc Boha je namířena proti každé bezbožnosti (viz výše). Avšak zvláštní zjevení přidává, že kdo se kaje, dostane milost založenou na zástupné smrti Ježíše Krista.

Poznání Boha je vztahové

Když apoštol Pavel vysvětloval filozofům na Areopagu své učení, citoval krétského básníka Epimenida: „… v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Skutky 17,28). Tuto hlubokou myšlenku najdeme už ve starozákonním žalmu: „Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň“ (Žalm 139,5, ČSP). Nemůžeme se vymanit ze skutečnosti, že Bůh je všude okolo nás, že existujeme v něm. Jelikož nás obklopuje ze všech stran, nemůžeme jej poznávat jinak, než že s ním navážeme kontakt. Bůh očekává, že jej lidé budou hledat a usilovně po něm pátrat, ačkoliv není od nikoho z nás daleko (Skutky 17,24). Už jen to, že žijeme, znamená, že Bůh a my jsme spojeni jako matka a děti v jejím lůně .[1]

Poznání Boha je multidimenzionální

Boha poznáváme prostřednictvím srdce, rukou a mysli, tj. afektivně, psychomotoricky a kognitivně. Pokud Boha poznáváme všemi třemi dimenzemi, dochází k celostnímu učení. Kdybychom Boha poznávali jenom srdcem, stali by se z nás ignorantští pietisté. Ti se vyžívají v náboženských prožitcích, nemají však pevnou kotvu v Písmu a jejich „skutek utek“. Kdybychom Boha poznávali jen aplikací praktické lásky, stali by se z nás zruční humanitární pracovníci, výřeční evangelisté a kazatelé. Nerozuměli bychom však hloubce toho, co děláme a říkáme. To vede k demotivaci a brzkému vyhoření. Kdybychom Boha poznávali jenom rozumem, snadno bychom podlehli pýše, protože poznání bez lásky v srdci a bez praxe rukou vede k domýšlivosti (1. Korintským 8,1b). Prožitky, zručnost a intelekt se musí vyváženě doplňovat (Shaw, 2014:76 srov. Estep et al., 2008:274).

ABCD poznání Boha

Multidimenzionální učení se zakládá na vyváženém rozvíjení afektivní, psychomotorické a kognitivní domény. Výsledkem je služebník, kompetentně disponovaný pro službu v kontextu církve. Následující obrázek znázorňuje ABCD kompetentního Božího služebníka. „A“ znamená afektivní doménu (affective domain), tj. srdce, kde jsou uloženy hodnoty, postoje, emoce a motivace. „B“ znamená behaviorální či psychomotorickou doménu (behavioral domain), která se zaměřuje na praktické dovednosti a zkušenosti. „C“ znamená kognitivní doménu (cognitive domain), tj. intelektuální rozvoj studenta. „D“ uprostřed je dispozice (disposition), která vzniká ve vzájemném propojení všech tří domén (Shaw, 2014:76).

ABCDJak můžeme Boha poznávat srdcem, rukama a myslí?

  1. Srdce, tj. afektivní doména, je úložištěm hodnot, postojů, emocí a motivací. Hlavní hodnotou v teologickém vzdělávání je víra v Boha. Studenti teologie mají být učeni osobní komunikaci s Bohem, který je všude okolo nás. Veškeré vyučování se musí odehrávat v duchu modlitby, protože Bůh je stále ve všem přítomen. Studenti se musí učit, že Bůh k lidem promlouvá a hledá jejich dobro. Prohlubující se víra v osobního Boha probouzí v srdci studenta emoce vděčnosti a lásky a motivuje jej ke službě.
  2. Ruce, tj. psychomotorická doména, se týká praktických zkušeností, z nichž plyne dvojí užitek. (a) Student teologie získává zručnosti ke službě na modlitbách, bohoslužbách, evangelizacích a misiích. (b) Student získává zkušenosti, z nichž se učí. Praktická příprava studentů biblické školy neprobíhá v simulátoru. Slouží se skutečným lidem, členům církve i nevěřícím. Jako součást praktické přípravy studenti píšou teologické reflexe, v nichž popisují konkrétní zkušenosti, zpětně je hodnotí a plánují zlepšení pro příště.
  3. Mysl, tj. kognitivní doména, bývá jedněmi přeceňována, druhými zas podceňována. Některé teologické školy vidí své primární poslání v exegezi starověkých textů, avšak praktické a afektivní přípravě se téměř nevěnují. Na opačné straně jsou teologické školy, které pěstují hlavně evangelizační horlivost studentů, ale systematickému studiu teologie se téměř nevěnují.

Teologické školy musí spojovat „text s kontextem“ a „kontext s textem“ (Shaw, 2014:103). To první mluví k učitelům teoretických předmětů, aby ke svým hutným výkladům vytvářeli praktická cvičení blízká kontextu studentů. To druhé mluví k učitelům odborné praxe, aby studenty učili rozeznávat, jak a kdy k nim promlouvá Bůh. Své pozorování ať student formuluje do textu a porovnává je se svým aktuálním teologickým vzděláním.

Shrnutí

Nejvyšší přikázání Ježíše Krista je návodem, jaké teology chce mít Bůh (Marek 12,30). Jsou to lidé holisticky rozvinutí,

  1. kteří milují Boha z celého svého srdce, z celé své duše (hodnoty, postoje, emoce, motivace),
  2. z celé své mysli (intelekt)
  3. a z celé své síly (praktické dovednosti).

Poznání Boha je zjevené, jeho obsah a také rozsah je dán Hospodinem. Největší nádhera teologického vzdělávání spočívá v tom, že poznáváme Boha, který nás ze všech stran obklopuje. Jeho věčnou moc a božství vnímáme zevnitř, ze vztahu důvěry a lásky.

Použité zdroje

ESTEP, James Riley, Michael J ANTHONY a Gregg R ALLISON. A Theology for Christian Education. Nashville, Tenn.: B, c2008, iv, 316 p. ISBN 08-054-4457-2.

HORTON, Stanley M (ed.). Systematická teologie. 1. české vyd. Albrechtice: Křesťanský život, 2001, 739 s. ISBN 80-711-2069-3.

SHAW, Perry. Transforming theological education: a practical handbook for integrative learning. Carlisle: Langham Global Library, 2014. ISBN 1783689579.

Život po životě v mamince. Milan Buban [online]. 2014 [cit. 2015-08-11]. Dostupné z: http://milan.buban.cz/probuzeni/zivot-po-zivote-v-mamince/