Poznání v teologickém vzdělávání

Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! (Marek 12,30)

Obsahem teologického vzdělávání je poznání Boha, které má svá specifika: je zjevené, hluboce vztahové a multidimenzionální. Boha bychom měli poznávat celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou praxí.

Poznání Boha je zjevené

Všeobecné zjevení

Všeobecné zjevení nacházíme v přírodě, lidských dějinách a svědomí člověka. (1) Příroda je důkazem Boží slávy (Žalm 19). Boha, jeho věčnou moc a hněv proti každé nepravosti lze jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho stvoření (Římanům 1,18-20). (2) „Dějiny mají teologický charakter: celé nesou známku Božího působení“ (Williams in Horton et al., 2001:77). Bůh ustanovuje i sesazuje krále (Daniel 2,21) a vždy jedná tak, aby zachoval svůj lid (srov. Josef Egyptský, Ester a Moredekai). (3) Bůh se odráží též v lidském svědomí, které koriguje naše chování podle neviditelného vzoru, dává nám povědomost, co je správné a špatné (Římanům 2,15).

Zvláštní zjevení

Zvláštní zjevení je obsaženo v Písmech Staré a Nové smlouvy. Zatímco všeobecné zjevení ukazuje Boha jako všemocného spravedlivého soudce, přidanou hodnotou zvláštního zjevení je milost udělovaná kajícníkovi. Zvláštní zjevení bylo lidstvu dáno prostřednictvím židovského národa. Bůh oslovil nejdříve Abrama (pozdějšího Abrahama), postupně své zjevení zpřesňoval skrze Mojžíše a proroky. Vrcholem Božího sebeodhalení a sebevysvětlení je Ježíš Kristus, který naplnil všechna očekávání starozákonních proroků. Všeobecné zjevení říká, že věčná moc Boha je namířena proti každé bezbožnosti (viz výše). Avšak zvláštní zjevení přidává, že kdo se kaje, dostane milost založenou na zástupné smrti Ježíše Krista.

Poznání Boha je vztahové

Když apoštol Pavel vysvětloval filozofům na Areopagu své učení, citoval krétského básníka Epimenida: „… v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Skutky 17,28). Tuto hlubokou myšlenku najdeme už ve starozákonním žalmu: „Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň“ (Žalm 139,5, ČSP). Nemůžeme se vymanit ze skutečnosti, že Bůh je všude okolo nás, že existujeme v něm. Jelikož nás obklopuje ze všech stran, nemůžeme jej poznávat jinak, než že s ním navážeme kontakt. Bůh očekává, že jej lidé budou hledat a usilovně po něm pátrat, ačkoliv není od nikoho z nás daleko (Skutky 17,24). Už jen to, že žijeme, znamená, že Bůh a my jsme spojeni jako matka a děti v jejím lůně .[1]

Poznání Boha je multidimenzionální

Boha poznáváme prostřednictvím srdce, rukou a mysli, tj. afektivně, psychomotoricky a kognitivně. Pokud Boha poznáváme všemi třemi dimenzemi, dochází k celostnímu učení. Kdybychom Boha poznávali jenom srdcem, stali by se z nás ignorantští pietisté. Ti se vyžívají v náboženských prožitcích, nemají však pevnou kotvu v Písmu a jejich „skutek utek“. Kdybychom Boha poznávali jen aplikací praktické lásky, stali by se z nás zruční humanitární pracovníci, výřeční evangelisté a kazatelé. Nerozuměli bychom však hloubce toho, co děláme a říkáme. To vede k demotivaci a brzkému vyhoření. Kdybychom Boha poznávali jenom rozumem, snadno bychom podlehli pýše, protože poznání bez lásky v srdci a bez praxe rukou vede k domýšlivosti (1. Korintským 8,1b). Prožitky, zručnost a intelekt se musí vyváženě doplňovat (Shaw, 2014:76 srov. Estep et al., 2008:274).

ABCD poznání Boha

Multidimenzionální učení se zakládá na vyváženém rozvíjení afektivní, psychomotorické a kognitivní domény. Výsledkem je služebník, kompetentně disponovaný pro službu v kontextu církve. Následující obrázek znázorňuje ABCD kompetentního Božího služebníka. „A“ znamená afektivní doménu (affective domain), tj. srdce, kde jsou uloženy hodnoty, postoje, emoce a motivace. „B“ znamená behaviorální či psychomotorickou doménu (behavioral domain), která se zaměřuje na praktické dovednosti a zkušenosti. „C“ znamená kognitivní doménu (cognitive domain), tj. intelektuální rozvoj studenta. „D“ uprostřed je dispozice (disposition), která vzniká ve vzájemném propojení všech tří domén (Shaw, 2014:76).

ABCDJak můžeme Boha poznávat srdcem, rukama a myslí?

  1. Srdce, tj. afektivní doména, je úložištěm hodnot, postojů, emocí a motivací. Hlavní hodnotou v teologickém vzdělávání je víra v Boha. Studenti teologie mají být učeni osobní komunikaci s Bohem, který je všude okolo nás. Veškeré vyučování se musí odehrávat v duchu modlitby, protože Bůh je stále ve všem přítomen. Studenti se musí učit, že Bůh k lidem promlouvá a hledá jejich dobro. Prohlubující se víra v osobního Boha probouzí v srdci studenta emoce vděčnosti a lásky a motivuje jej ke službě.
  2. Ruce, tj. psychomotorická doména, se týká praktických zkušeností, z nichž plyne dvojí užitek. (a) Student teologie získává zručnosti ke službě na modlitbách, bohoslužbách, evangelizacích a misiích. (b) Student získává zkušenosti, z nichž se učí. Praktická příprava studentů biblické školy neprobíhá v simulátoru. Slouží se skutečným lidem, členům církve i nevěřícím. Jako součást praktické přípravy studenti píšou teologické reflexe, v nichž popisují konkrétní zkušenosti, zpětně je hodnotí a plánují zlepšení pro příště.
  3. Mysl, tj. kognitivní doména, bývá jedněmi přeceňována, druhými zas podceňována. Některé teologické školy vidí své primární poslání v exegezi starověkých textů, avšak praktické a afektivní přípravě se téměř nevěnují. Na opačné straně jsou teologické školy, které pěstují hlavně evangelizační horlivost studentů, ale systematickému studiu teologie se téměř nevěnují.

Teologické školy musí spojovat „text s kontextem“ a „kontext s textem“ (Shaw, 2014:103). To první mluví k učitelům teoretických předmětů, aby ke svým hutným výkladům vytvářeli praktická cvičení blízká kontextu studentů. To druhé mluví k učitelům odborné praxe, aby studenty učili rozeznávat, jak a kdy k nim promlouvá Bůh. Své pozorování ať student formuluje do textu a porovnává je se svým aktuálním teologickým vzděláním.

Shrnutí

Nejvyšší přikázání Ježíše Krista je návodem, jaké teology chce mít Bůh (Marek 12,30). Jsou to lidé holisticky rozvinutí,

  1. kteří milují Boha z celého svého srdce, z celé své duše (hodnoty, postoje, emoce, motivace),
  2. z celé své mysli (intelekt)
  3. a z celé své síly (praktické dovednosti).

Poznání Boha je zjevené, jeho obsah a také rozsah je dán Hospodinem. Největší nádhera teologického vzdělávání spočívá v tom, že poznáváme Boha, který nás ze všech stran obklopuje. Jeho věčnou moc a božství vnímáme zevnitř, ze vztahu důvěry a lásky.

Použité zdroje

ESTEP, James Riley, Michael J ANTHONY a Gregg R ALLISON. A Theology for Christian Education. Nashville, Tenn.: B, c2008, iv, 316 p. ISBN 08-054-4457-2.

HORTON, Stanley M (ed.). Systematická teologie. 1. české vyd. Albrechtice: Křesťanský život, 2001, 739 s. ISBN 80-711-2069-3.

SHAW, Perry. Transforming theological education: a practical handbook for integrative learning. Carlisle: Langham Global Library, 2014. ISBN 1783689579.

Život po životě v mamince. Milan Buban [online]. 2014 [cit. 2015-08-11]. Dostupné z: http://milan.buban.cz/probuzeni/zivot-po-zivote-v-mamince/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *