Jak mě Kristus pokřtil v Duchu svatém

V sobotu 8. května 1982, tři týdny po mém obrácení, jsme s několika bratry z pražského sboru odjeli do Brna na brigádu. Pomáhali jsme s přestavbou domku na modlitebnu. Brněnský sbor se zde na v Životského 10 schází dodnes.

Brigáda trvala celou sobotu a v neděli 9. května jsme šli na shromáždění. Během bohoslužeb jsem byl požádán, abych řekl svědectví o svém obrácení. Popsal jsem, jak jsem přijal Krista a že toužím být pokřtěn v Duchu svatém.

Po shromáždění mě pozval na oběd bratr Pavel B. , tam se k nám připojil starý pastor Tětiva. Když zjistil, že chci být pokřtěn v Duchu svatém, ujal se mne a poklekli jsme k modlitbě. Během modliteb jsem byl naplněn Duchem svatým a začal jsem mluvit cizím jazykem.

Dar jazyků má pro mne velký význam, protože velmi posiluje můj modlitební život.

  • Někdy mám na srdci myšlenky, které se snažím Bohu říci, ale moje vyjadřovací schopnosti na to nestačí.
  • Někdy cítím, že bych se měl za někoho či za něco modlit, ale vůbec nevím, jak na to.
  • Někdy jsem v úzkých nebo pospíchám, přitom se chci se pomodlit, ale nejsem schopen soustředit své myšlenky a převést je do slov.
  • Někdy, například při studiu Božího slova, pociťuji radost a spontánní touhu děkovat Bohu, ale má slova jsou prostě příliš obyčejná a nedostatečná.
  • Někdy mi je smutno, protože jsem zarmoutil Pána, ale mé omluvy se mi zdají nedostatečné.

V takových případech je pro mne dar jazyků velkou pomocí. V jazycích se mohu modlit krátce nebo i celou hodinu. Mohu se modlit potichu nebo nahlas. Mohu se střídavě modlit vlastními slovy, pak v jazycích a pak opět vlastními slovy. V jazycích mohu také zpívat, mohu se v jazycích radovat, v jazycích mohu plakat.

Za pomoci daru Ducha svatého se modlím za věci, na které intelektuálně, emocionálně nebo duchovně nestačím. V epištole Římanům 8,26n je psáno, že nevíme

  • jak se máme modlit,
  • ani za co se máme modlit,
  • ale Duch svatý nám v naší slabosti pomáhá.

Jak nám vlastně Duch svatý pomáhá? Tak, že se modlí skrze naše ústa cizími slovy. Ačkoliv těm slovům nerozumíme, víme, že se Duch svatý našimi ústy přimlouvá za naplnění Boží vůle v životech našich bratrů a sester.

Římanům 8,26n „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.“

Když mě Kristus pokřtil v Duchu svatém, nezískal jsem jen sílu k modlitbám, ale také sílu ke zvěstování evangelia.

Skutky apoštolské 1,8 … dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Chceš obdržet sílu Ducha svatého k modlitbám a ke kázání evangelia?
Požádej tedy Krista, aby tě pokřtil v Duchu svatém.

Lukáš 3,16 Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Odejít k Bohu třeba už dnes

Dnes si připomínám úmrtí své maminky, zemřela 2. 5. 2012, a vede mě to k uvažování o smrti. Nedávno mi těsně po probuzení přišlo na mysl: Žij dnes tak, jako by to byl tvůj poslední den.

Je to taková krutá normalita. Člověk zde žije a jednoho dne skončí. Jako křesťan mám dvě možnosti. Buď zemřu a odejdu ke Kristu, nebo se dožiju druhého příchodu a Kristus mě uchvátí k sobě do oblak (1. Tesalonickým 4,17). V obou případech, ať skrze smrt nebo skrze vytržení, pak už navěky zůstanu s Kristem (Filipským 1,23).

V čem spočívá naše jistota, že budeme s Kristem, a nikoliv v pekle? Naše jistota nespočívá v něčem, ale v někom. Apoštol Pavel říká: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (1. Timoteovi 1,12). Vidíte to? Pavel neříká: „Vím, ČEMU jsem uvěřil“, ale „Vím KOMU jsem uvěřil“.

Křesťanská nauka je velmi důležitá, ale nikoho nezachrání. Zachrání mě jedině ON, Bůh Ježíš Kristus, který za mne zemřel na kříži a tím vymazal moje viny. Třetího dne jej Otec vzkřísil a potom posadil po své pravici v nebesích. Tam Kristus koná službu velekněze a podle řádu věčného kněžství „může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7,25).

Pane Ježíši, prosím Tě oroduj se za mne, abych se k Tobě dostal do nebe. Třeba už dnes.

Jednou se apoštolé ustrašeně zeptali Pána: „Kdo tedy může být zachráněn“? Učedníci se tehdy polekali, protože Ježíš prohlásil o jistém zbožném muži, který však lpěl na svém majetku, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Ježíš ustrašeným apoštolům řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“ (Matouš 19,24-26).

Je nemožné, aby se člověk zachránil spravedlivým životem nebo správnou křesťanskou naukou. Pro věčnost mě dokáže zachránit jedině Bůh.

„Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.“ Juda 1,24-25 (Bible 21)

Jak mě Bůh zachránil: svědectví o mém obrácení

Stalo se to 18. dubna 1982. Bylo mi 19 let a byl jsem v 1. ročníku pedagogické fakulty v Praze. Můj kamarád ze střední školy se stal křesťanem. Na podzim 1981 mě vyhledal a vyprávěl mi o tom, jak Kristus změnil jeho život a chtěl, abych taky uvěřil. Říkal jsem si: “To nikdy!. Co když se Vladan zapletl s nějakou sektou a stáhne mě za sebou!?” Patřičně jsem se s ním hádal a zpochybňoval každý jeho argument. V duchu jsem si však říkal, že se Vladan opravdu změnil. Byl klidnější, vážnější, vyzařoval z něj pokoj.

Vladan mě zavedl do rodiny pastora Kocura na Smíchově, v jehož bytě bývaly v době totality tajné nedělní bohoslužby. Kocurovi byli hodní a obětaví lidé. Sestra Helenka mě přivítala jako syna, obdivoval jsem ji, s jakou láskou mě pohostila. Zúčastnil jsem se nedělních bohoslužeb, které se konaly u Kocurů v obýváku. Při bohoslužbách se lidé modlili v cizích jazycích. Bylo to pro mne zvláštní!

18. dubna 1982 byla neděle. Právě jsem se ve svém pokoji na koleji učil do školy, když mi zničehonic došlo, že Bůh mi nabízí příležitost stát se křesťanem. Náhle jsem věděl, že mám vstát, jít za Vladanem a říct mu, že chci, aby se Kristus stal mým Spasitelem. Zároveň jsem si jasně uvědomoval, že mě k tomu nikdo nenutí. Díval jsem se na modré nebe a jakoby se mě někdo ptal: “Opravdu to chceš udělat?” Avšak v mém srdci už bylo pevné rozhodnutí.

Vladan bydlel na privátě v Praze – Proseku. Nebyl doma, tak jsem z telefonní budky zavolal pastoru Kocurovi, jestli neví, kde Vladan je. Když přijel, vzal mě do svého bytu a já jsem mu řekl, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. Myslím si, že mi nevěřil a ani bych se tomu nedivil, protože jsem se s ním několik měsíců o víře jen hádal. Ale Vladan si poradil, vzal mě na Smíchov ke Kocurovým.

Pastor byl doma. Byla tam i jeho manželka a myslím, že také oba jejich synové. Všechny jsem zavolal do veliké kuchyně a řekl jsem, že chci přijmout Krista za svého Spasitele. (Doslova jsem řekl: “Rozhodol som sa vyznať Pána Ježíša Krista.”) Musím se přiznat, že jsem při tom nezažil vůbec žádný příjemný pocit. Naopak se ozvalo mé ego, aby mi řeklo, jak velice jsem se ztrapnil.

Pastor mě vzal do obýváku a přečetl Ježíšova slova: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (Jan 10,9).“ Přiznám se, že jsem těmto slovům tehdy vůbec nerozuměl a vyložil jsem si je po svém. Když jsem vycházel s domu, kde Kocurovi bydleli, řekl jsem si: „Právě jsem vešel do nové duchovní reality a vycházím, abych začal nový život s Bohem.“

Když mě Bůh prostřednictvím mého kamaráda a pastora Kocura zachránil, prožil jsem to, co je napsáno v Bibli: Bůh mě “povolal ze tmy do svého podivuhodného světla”.

1. Petrův 2,9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘(n), nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘(o), ale nyní jste došli slitování.

Bůh mi dal postavení kněze a já nabízím lidem stejnou zkušenost, jakou jsem získal.
Chceš být zachráněn i ty? Chceš i ty přejít ze tmy hříšného života do Božího podivuhodného světla?
Pak se pomodli následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě.
Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky.
Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za mé hříchy.
A děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých.
Otevírám dveře svého života a zvu Tě dál jako svého Spasitele a Pána.
Ty sám, Pane Ježíši, převezmi vládu nad mým životem.
Učiň ze mne takového člověka, jakým mě chceš mít.
Amen – tak se staň.

Jak mě Bůh přesvědčil, abych studoval na vysoké škole

V Krista jsem uvěřil v roce 1982, když jsem byl studentem prvního ročníku pedagogické fakulty v Praze. Neviděl jsem žádný smysl v tom, abych pokračoval ve studiu. Jednak jsem neměl v církvi žádný vzor, protože všichni naši vedoucí byli horníci nebo dělníci, jednak pedagogická fakulta byla silně ateistická a poplatná marxisticko-leninské ideologii.

Když jsem na jaře 1982 už vážně přemýšlel o tom, že z fakulty odejdu, přihodila se zvláštní věc. Byla neděle a právě jsem se zúčastnil bohoslužeb v soukromém bytě členů našeho sboru. Bylo běžné, že jsme se po bohoslužbách v bytě zdrželi, společně si vykládali a někteří, zvláště svobodná mládež, zůstali v rodině na oběd.

Náš vedoucí mládeže Michal se s kýmsi bavil na chodbě a vyprávěl příběh o tom, jak za zkušeným pastorem přišli mladí vysokoškoláci, kteří zrovna uvěřili Kristu. Řekli mu, že teď, když se stali křesťany, by chtěli naplno sloužit Bohu a veškerý svůj čas věnovat modlitbám a evangelizaci, protože ve studiu na vysoké škole nevidí žádný smysl. Pastor jim však odpověděl: „Bohu nejlépe posloužíte tak, že se budete dobře učit a vzorně si plnit své školní povinnosti.“

Tento výrok nebyl určený mně, vlastně jsem jen mimochodem naslouchal cizímu rozhovoru. Avšak jakmile Michal řekl, že vysokoškoláci poslouží Bohu tím, že se budou dobře učit, ve svém nitru jsem pochopil, že se to týká také mne. Tehdy mi bylo jasné, že Bůh chce, abych na pedagogické fakultě zůstal a neutíkal od svých školních povinností.

Ve studiu jsem pokračoval, ale zároveň jsem se intenzivně zapojoval do práce církve. Nejméně čtyřikrát týdně jsem byl s věřícími. V pondělí jsme mívali bohoslužby pro mládež, ve středu bývala biblická hodina, v pátek jsme se scházeli ke společným modlitbám a v neděli byly hlavní bohoslužby. Pán Bůh mi ve studiu žehnal, takže jsem obvykle složil všechny zkoušky v řádném termínu nebo dokonce v předtermínu. Volno, které jsem získal po zkouškách, jsem věnoval modlitbě, studiu Bible a službě v církvi.

Bůh si své služebníky připravuje dlouho předtím, než je pověří úkolem.
Jsi ochoten / ochotna poslechnout Boha, když ti řekne, abys studoval / studovala na biblické škole?

Jsi ochoten / ochotna si plnit poctivě své školní povinnosti ne kvůli lidem, ale kvůli Bohu, který tě ke studiu povolal? 

Pokud ano, vyznej spolu s Kristem:

Jan 6:38 …neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.

My jsme sice nesestoupili s nebe, nicméně narodili jsme se shůry a naše postoje musí být totožné s postoji Krista.

 

Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší: inspirace pro náš život s Kristem

V dnešní době je Duch svatý na světě přítomen ve veliké míře a promlouvá k lidem. Bůh dnes mluví ke každému člověku, každého člověka dnes napadají Boží myšlenky. K Bohu bychom měli přistupovat s úctou, jak to učil Élí mladého Samuela.

Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ (1. Samuelova 3,1-10)

Ve dnech Élího bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. My na druhou stranu žijeme v době, o níž prorokoval Jóel.

I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. (Jóel 3,1-2)

Nikdo není vyloučen, každý je zahrnut, Bůh dnes mluví ke každému člověku. Staří, mladí, bohatí, sluhové, ženy, muži – všichni máme rovnocenný přístup k Bohu a pochopení jeho slova (srov. 1. Korintským 12,13 a Galatským 3,28).

Slyšíte, jak k Vám promlouvá Bůh?
Ztište se a řekněte: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“

Může vám někdo slíbit věčný život?

Když se uvádí na trh nový výrobek, jeho výrobce nás informuje o všech přednostech. Například přichází nový doplněk stravy a v teleshoppingu se dozvíte, jak blahodárně působí na vaše zažívání, jak po něm zhubnete, jak vyčistí vaši krev, jak vás naplní energií, jak po něm omládnete, jak se budete celkově cítit skvěle. A když si ho koupíte teď hned, tak vám pošlou jedno balení navíc zcela zdarma.

Reklamy v dnešním světě slibují kde co.
Může vám však někdo slíbit věčný život s Bohem?

Možná se po nějakém potravinovém doplňku budeme cítit dobře. Možná budeme vypadat hezčeji, když si koupíme kosmetiku založenou na přírodních látkách. Možná navenek omládneme. Otázkou je, jak dlouho nám to vydrží.

My lidé se prostě chceme mít na zemi dobře. Kdo by taky vyhledával nepohodlí a trápení raději než pohodlný a bezbolestný život. Všechno dobré však pomine a jednou bude každý stát před Bohem.

Žádný přípravek nám nepřinese věčný život, žádná bylinková kúra nás nezbaví smrti. Žádné pročištění organizmu nás nezbaví toho, že postupně zestárneme a zemřeme. Pak následuje soud, kde se rozhodne, zda budeme trávit věčnost s Kristem, nebo v pekle.

Nejsem proti solidním prodejcům nových produktů. Je však škoda, že o svých produktech mluví prodejci s větším nadšením, než kterýkoliv křesťan mluví o věčném životě. A přitom oni nabízejí pohodu maximálně do konce života, zatímco my nabízíme život s Kristem na zemi i po smrti.

Pane Ježíši. Dej nám, svým dětem, chápat, jak bohatou a slavnou budoucnost jsi připravil pro každého člověka, který se kaje ze svých hříchů. Otevři oči našeho srdce, abychom viděli, že není nic důležitějšího než být navěky s Tebou. Amen.

Mnohokrát jsem vzhlížel k trůnu

Mnohokrát jsem vzhlížel k trůnu
milosti Tvé, abys
změnil úděl svého díla,
abys mě už zabil!
Abych nepodléhal hříchu,
jenž sžírá mé kosti,
abych zaparkoval v tichu
Tvé milosti!

Mnohokrát jsem spínal ruce,
Pane, jsem Tvůj blázen!
Moje kroky běží k nebi,
Ty je vracíš na zem.
Čekám, že dáš probuzení:
Václavák je plný,
hřích je lidem nepříjemný –
Nepříjemný – není!

Pokaždé když budu prosit
o smír lidí s nebem,
dám Ti drobky svého srdce,
nasyť lidi chlebem.
Ať horlivost Tvého domu
stráví moje kosti.
Ať se mi to všechno stane
z Tvé milosti.

Lékař léčí, avšak Bůh uzdravuje

Lékař léčí, avšak Bůh uzdravuje. To víme a proto smýšlíme o lékařích jako o průvodcích k uzdravení.

Lékař se na svou práci připravuje dlouholetým náročným studiem a praxí na odděleních. Neustále se učí a stává se lepším. Nikdy však nedokáže uzdravit, protože není Bůh.

Dobrý lékař ví, že on jen doprovází Boží uzdravení, kterému je nápomocen svými vědomostmi a zkušenostmi. Proto potřebuje naše modlitby, aby mu Bůh – skutečný Uzdravitel – dával moudrost při výběru poznatků a zkušeností, kterých nabyl studiem a praxí.

Pane Ježíši, děkuji Ti za lékaře, které mi dáváš. Jsou to lidé, kteří se rozhodli pomáhat lidem, aby se dostali z nemocí. Daruj jim moudrost, jak mají léčit. Daruj jim také milost, aby Tě poznali jako Lékaře vlastní duše a jednou byli společně se mnou u Tebe v nebi.

Neboj se, já budu s tebou

Bůh je stále se mnou

Ráno po probuzení mi zněla v uších píseň, kterou znám z bohoslužeb:

Půjdeš-li pouští, tvou stopu neztratím,
půjdeš-li vodou, nestrhne proud,
půjdeš-li ohněm, plamen tě nespálí,
svítím ti na cestu, půjdeš-li tmou!

Přemýšlel jsem, kde to najdu v Bibli a nalistoval jsem si Izajáše 43,1-5.

Verš 1: Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Pán Bůh není jen Tvůrcem Adama a Evy, ale také Izraele, židovského národa, který je oddělený a vyvolený ke službě. V Římanům 2,28n čteme, že pravý žid není ten, kdo je jím navenek, ale ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem svatým. Když jsme se znovuzrodili, stali jsme se pravými židy a součástí Božího Izraele.

Verš 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Písnička mluví o poušti, vodě, ohni a tmě (viz výše). Uvedený biblický text mluví jen o vodě, řekách a ohni a odráží historické zkušenosti, které nás učí, že Bůh dovede svůj lid ochránit i v těch nejhorších situacích.

  • Vody připomínají Rákosové moře, které Izraelci přešli suchou nohou a unikli tak Egypťanům (Exodus 14,21-31).
  • Řeky připomínají rozvodněný Jordán, který Izraelci přešli suchou nohou a zahájili dobývání zaslíbené země (Jozue 3,14-17).
  • Oheň předpovídá zkušenost, kterou v příští generaci projdou v babylonském zajetí Šadrak, Méšak a Abed-nego. Ačkoliv je Nebúkadnesar nechá hodit do rozpálené pece, oheň nad jejich těly nebude mít moc. Ani vlas jejich hlavy nebude sežehnut (Daniel 3,14-27).

Izrael na základě historických zkušeností poznal, že Bůh je vždy nablízku. Proto apoštol Pavel později napsal: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8,38n).

Verš 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

Hospodin je svatým Bohem Izraelců a díky Kristu také pohanů. Podle Efezským 2 jsme byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách, bez naděje a bez Boha na světě. Ale pro Kristovu prolitou krev máme dnes stejná privilegia jako starozákonní Izrael.

Verš 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.

Pro Boha jsme tak drazí a vzácní, že nám dá přednost před jinými lidmi. Jiní zahynou, zatímco my budeme žít. Jen nezapomeňme, že naše vzácnost je založena na nevinné krvi Ježíše Krista, kterou omyl naše hříchy (1. Korintským 6,20). Kromě toho na nás nic vzácného ani drahého není.

Verš 5 Neboj se, já budu s tebou.

Ježíš řekl, že po jeho odchodu nám Otec dá Přímluvce – Ducha pravdy, který s námi bude navěky (Jan 14,16n). Ten nás uvede do veškeré pravdy a oznámí nám, co má přijít (Jan 16,13).

Zkušenosti a služebnosti

Hlavním učitelem křesťana je Duch svatý, jehož hlavním cílem je připravit nás na věčný život s Bohem. Duch svatý v zásadě používá dvě učební metody:

  1. Zkušenosti
  2. Služebnosti

Tyto dvě metody se od sebe nadají oddělit a navzájem se proplétají. Avšak když o nich mluvíme odděleně, lépe si uvědomíme, jak Duch svatý buduje naši víru.

Ad 1. Zkušenosti tvoří všechno, co každý den od rána do večera po celý svůj život prožíváme. Naše čtení Bible, bohoslužby, evangelizace, misijní výjezdy, ale i naše světské zaměstnání, rodina, starosti a problémy … To všechno nás formuje, a když se modlíme, získáváme z těchto každodenních činností ponaučení. Na základě každodenních zkušeností a prožitků poznáváme Boha, sebe i jiné lidi. Když Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany, pochopil velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Izrael poznával Boha na základě zkušeností (Exodus 14,30n).

Ad 2. Služebnosti jsou vedoucí, které Bůh daroval církvi. Úkolem apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů je hluboce studovat Bibli a vyučovat Boží lid. Zážitky, prožitky a zkušenosti jsou dobré, ale vždy musí být prověřeny psaným Božím slovem. Boha poznáváme zkušenostmi, ale hlavním zdrojem našeho poznání zůstává Bible.

Vánoční evangelizace na Karlově náměstí v Kolíně

29. listopadu byli studenti biblické školy společně s členy kolínského sboru na Karlově náměstí v Kolíně. V tento den se měl poprvé rozsvítit veliký vánoční stromek, který stojí v severní části náměstí. Rozsvícení vánočního stromku je oblíbená událost, bývá spojena se stánkovými prodejem a každý rok se jí účastní mnoho Kolíňanů.

Jsme povoláni k tomu, abychom zvěstovali evangelium všem lidem. Když jsme se v neděli ráno chystali, vzpomněl jsem si na slova našeho Pána, která řekl, když vysílal své apoštoly.

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Matouš 10,32-33).

Pán to apoštolům řekl, aby je připravil na opozici. Apoštolé měli čelit odmítnutí a pronásledování ve světě i ve vlastních rodinách. Pokud však nezapřou svoji víru, dojdou u Boha velkého uznání.

Děkuji Bohu za dnešní dobu, kdy se smíme svobodně přiznávat ke Kristu, kdy Beránkova církev nezakouší pronásledování. Nejsme nuceni přijmout cizí názor, dnes může každý hlásat to, čemu věří. Avšak i v této době platí Ježíšova výzva, abychom se k němu přiznali, abychom jej vyznali, abychom jej nezapřeli. V blahobytu a bezstarostnosti se lehko zapomíná na to, že žijeme, pohybujeme se a jsme jen díky Jemu. On, Hospodin, nás stvořil a udržuje náš život, sytí nás a dává nám všechno, co potřebujeme. Naše živobytí není výsledkem naší práce, naše síla nepochází z našich zdrojů. Všechno, co máme, máme od Boha.

Na Karlově náměstí jsme postavili stánek a lidem nabízeli čaj, perníčky, bonbony a křesťanskou literaturu. Zájemci se mohli zadarmo vyfotografovat v našem fotokoutku. S některými, kteří projevili zájem, jsme mluvili o Bohu. Jiné jsme pozvali do čajovny, kterou studenti biblické školy organizují v klubu Céčko. Když jsem pozoroval, jak se naši studenti a členové kolínského sboru spontánně baví s lidmi, byl jsem rád, že jsme našli způsob, jak lidi oslovit, předat jim Ježíšovo poselství a pak nechat rozhodnutí na nich.

http://milan.buban.cz/jak-cas-plyne/kazdy-ma-pravo-slyset-evangelium-2/