Profil absolventa VOŠMT v Kolíně

Profil absolventa Vyšší odborné školy misijní a teologické v Kolíně je vyjádřen na následujícím obrázku.

  • A. Výuka je rozdělena na teoretickou přípravu (biblická teologie, systematická teologie, praktická teologie, všeobecné vzdělání) a na praktickou přípravu (modlitby, bohoslužby a misie).
  • B. Klíčové hodnoty tvoří průřezová témata výuky (poznání Boha, ovoce Ducha, dary Ducha, dary služebností, odpuštění, svědectví). Jedná se o důrazy prostupující všemi jednotlivými předměty teoretické i praktické přípravy studentů.
  • C. Teologické základy (gramaticko-historický výklad Bible a plenárně verbální inspirovanost) podobně jako klíčové hodnoty (viz předchozí bod) prostupují výuku všech jednotlivých vyučovacích předmětů.
  • D. Profil absolventa je výsledkem vyučování předmětům teoretické a praktické přípravy, jimiž se prolínají klíčové hodnoty a teologické základy Vyšší odborné školy misijní a teologické.

Zdroj:
BUBAN, Milan. Misijní a teologická činnost: Vzdělávací program. 1. vyd. Vyšší odborná škola misijní a teologická, 2011, 100 s.

Slaměný panák a vzdělávání duchovních pracovníků

Straw man (slaměný panák) je zlehčená verze problému, kterou v průběhu diskuze podsuneme protistraně. Jde nám při tom o vytvoření dojmu, že protistrana tvrdí něco hloupého, a to i tehdy, když to vůbec netvrdí. Tuto podsunutou verzi pak rozcupujeme jako nesmysl a tím odvedeme pozornost od skutečného problému.

Například někdo řekne tři věty: „Doporučuji, aby do budoucna bylo pro vedoucí duchovní pracovníky v Apoštolské církvi povinné bakalářské teologické vzdělání. Samozřejmě, že vzdělání se nesmí stát jedinou podmínkou pro ustanovování pastorů. Proto se v jednotlivých případech musíme vždy držet pravidla: nepovolávejme vzdělané, avšak vzdělávejme povolané.“

Zlehčené proti-tvrzení zní: „A to jako když někdo založí sbor a ten mu roste, ale nebude mít bakaláře, tak nebude moct být ustanoven za pastora!? To je ale nesmysl!“

Povšimněme si, že původní tvrzení neobsahuje ani náznak toho, že by měl být úspěšný pastor diskriminován na základě nedostatečného vzdělání. Naopak, součástí tvrzení je „pojistka“ proti nadvládě akademismu, když je řečeno, že se nebudou lidé povolávat do služby na základě svého vzdělání. Avšak služebníci, které Bůh povolá do služby vedoucího duchovního pracovníka, by měli mít za povinnost dosáhnout nejméně bakalářského titulu z teologie.

Proti-tvrzení, že není správné, aby osvědčený služebník nebyl kvůli nedostatečnému vzdělání ustanoven za pastora, je ukázkou podsunutí zlehčené verze problému. Je to slaměný panák, na kterém si můžeme vybít zlost. A pokud na tento klam skočíme a začneme se tímto slaměným panákem zabývat, vzdálíme se od skutečného problému, jímž je potřeba bakalářského teologického vzdělání pro duchovní službu v České republice.

Odpovědnost duchovního pracovníka

Duchovní pracovník je člověk, kterému byla svěřena duchovní péče o skupinu věřících. Duchovní pracovník má přímý vliv na životy lidí. Proto je služba duchovního pracovníka velmi zodpovědná.

Jakub k tomu poznamenává: „Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji (Jakub 3,1).“ Jakub zde neříká, abychom se vyhýbali duchovní službě. Jakub jen upozorňuje na skutečnost, že duchovní služba je velmi odpovědná, protože duchovní pracovník učí lidi, na kterých záleží samému Bohu, a proto je duchovní pracovník za svou vyučovací činnost Bohu přímo odpovědný.

V podobném smyslu mluví Pavel, když uvádí požadavky na biskupa (duchovního pracovníka), který má být: bezúhonný, muž jedné ženy, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. Má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností. Nemá být teprve nedávno obrácený. Musí však mít také dobré svědectví od těch, kdo stojí mimo, tj. nevěřících (1. Timoteovi 3,1-7).

Věnujme se požadavku číslo sedm: „schopný učit“. To není jen vrozené učitelské nadání nebo schopnost druhým vysvětlovat své myšlenky. Jinde apoštol Pavel svému studentu Timoteovi radí: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy (2. Timoteovi 2,15).“ Vyučování Božího slova je zde nazváno jako „správné rozdělování“. Duchovní pracovník je tedy odpovědný za správnost svého vyučování. Duchovní pracovník by měl svou schopnost učit, kterou má více či méně vrozenou, doplňovat horlivým úsilím o správné pochopení Bible, aby ji mohl lidem v církvi správně vysvětlovat.

Lidé, které duchovní pracovník učí, budou myslet, smýšlet, mluvit a jednat tak, jako jejich učitel. Služba duchovních pracovníků je tedy navýsost odpovědná a vyžaduje od nich nejen vrozené nadání, ale též pilné systematické vzdělávání se a učení se.

Proč by měl být vedoucí duchovní pracovník nejméně bakalářské teologické vzdělání?

Jsou pro to čtyři důvody:
1. Potřeba zevrubné znalosti Písma
2. Potřeba zajištění duchovního růstu svěřených lidí
3. Potřeba zachování evangelia v nezkažené podobě
4. Potřeba kontextualizace evangelia
(Více o tom píšu v jiném příspěvku.)

Doporučuji, aby do budoucna bylo pro vedoucí duchovní pracovníky v Apoštolské církvi povinné bakalářské teologické vzdělání.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky

Vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje trojím způsobem:

1. Informálně
2. Neformálně
3. Formálně

Informální učení je všude tam, kde se lidé učí bez systematického vlivu učitele. Věřící se v Apoštolské církvi učí bezděčným pozorováním a napodobováním. Silnou stránkou informálního učení je jeho všeobecná dostupnost. Za slabou stránku považujeme jeho nesystematičnost a závislost na kvalitě prostředí, v němž se učení odehrává. Např. dítě zbožných rodičů se od nich učí věřit Bohu v dobrém i zlém. Naproti tomu dítě, které vychovává ulice, se učí mnoha nežádoucím věcem.

Neformální vzdělávání se v Apoštolské církvi uskutečňuje tam, kde vyučuje kvalifikovaný lektor, kde posluchači jsou přezkoušeni a dostanou osvědčení či kredity EZDRÁŠe. Neformální kurzy, které poskytuje Rada církve, nebo oblasti církve, nebo místní sbory, jsou silné svou aktuálností. Když vyvstane ožehavá otázka, stačí pohotově vyhledat kvalifikovaného lektora a uspořádat kurz. Slabou stránkou neformálních kurzů je jejich neucelenost. Ačkoliv přinášejí hluboký vhled do vybraných témat, zároveň z časových důvodů opomíjejí témata související. To posluchače ochuzuje o ucelený pohled na širší souvislosti tématu.

Formální vzdělávání poskytují školy, které jsou uznány právními předpisy státu. V Apoštolské církvi je státem uznána Vyšší odborná škola misijní a teologická. Formální vzdělávání na VOŠMT je organizované a systematické a poskytuje studentům ucelený pohled na Písmo, a to z pohledu biblické, systematické a praktické teologie a v kontextu všeobecného vzdělání. Navíc studenti procházejí intenzivní praktickou přípravou.

Jaké jsou silné a slabé stránky jednotlivých typů vzdělávání?

1. Informální učení je sice všeobecně dostupné, avšak je útržkovité. Jeho rozsah a kvalitu určuje prostředí, ve kterém se učení odehrává. Lidé se ve sborech naučí to, co vidí a slyší. To může mít vynikající nebo i nedostatečnou úroveň.
2. Neformální vzdělávání v kurzech je sice aktuální, avšak zároveň velmi výběrové. Je zaměřeno na palčivá témata, ovšem pojatá zkráceně bez širších souvislostí. Každé téma je součástí celkové mozaiky, na kterou však lektor v kurzech nemá dost času.
3. Formální vzdělání je pro Apoštolskou církev důležité kvůli své ucelenosti, kvůli potřebě duchovního růstu, kvůli apoštolské korekci a kvůli kontextualizaci našeho evangelia.

Rysy formálního vzdělávání na VOŠMT

Ucelenost
Podle 2. Timoteovi 3,16 bylo Bohem vdechnuto veškeré Písmo, tj. všech 66 knih biblického kánonu. Má-li být duchovní pracovník v Apoštolské církvi důkladně vystrojen ke službě (verš 17), musí znát každé slovo, které vychází z Božích úst (Matouš 4,4). Duchovní pracovník Apoštolské církve by měl znát celou Bibli. Tu na VOŠMT vyučujeme z pohledu biblické, systematické a praktické teologie, v souvislostech se všeobecně vzdělávacími předměty a v kontextu praktické přípravy, jež obsahuje modlitby, bohoslužby a misie.

Duchovní růst
Křesťan duchovně neroste, když se stále točí jen kolem abecedy Boží řeči (Židům 5,12). Nestačí jen to, co pochytíme na bohoslužbách nebo v kurzech. Křesťan, a zejména duchovní pracovník, by měl Bibli pilně studovat, aby se stal dokonalým, tzn., aby měl návykem vycvičené duchovní smysly k rozsuzování dobrého a zlého (verš 14). Na VOŠMT studenty vedeme k pilnému zkoumání Písma a k návykům vedoucím k hlubokému duchovnímu životu s Bohem.

Apoštolská korekce
V prvotní církvi bylo korekcí doktríny pověřeno dvanáct apoštolů. V Apoštolské církvi je tento model aplikován na Radu církve, která střeží doktrinální normu a za pomoci VOŠMT ji implementuje v církvi. Nejde nám o ovládání lidí, ale o systematické vysvětlování pravdy za použití gramaticko-historické metody výkladu. Vyučování na VOŠMT je přirozeným nástrojem prevence doktrinálních omylů.

Kontextualizace evangelia
Misijním principem apoštola Pavla byla kontextualizace evangelia. Pavel si uvědomoval, že Písmo musí vysvětlovat jinak Židům a jinak pohanům (1. Korintským 9). Máme-li vysvětlit evangelium Čechům, musíme se přiblížit také jejich touze po vzdělání.

Apoštolská církev potřebuje vzdělané duchovní pracovníky.