Rubriky
Jak čas plyne ...

Modlitba Páně jako vzor

Pán Ježíš strávil na poušti čtyřicet dní půstem a modlitbou. Získal tak duchovní zkušenosti, které zahrnul do svých kázání a vyučování. Jedním z hlavních témat byla modlitba. Ježíšovo vyučování o modlitbě zachytil například apoštol Matouš. V 6. kapitole svého evangelia cituje Ježíšova slova, jak se máme modlit.

"Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého." Matouš 6,9-13 

Slovo takto vypovídá o způsobu modlitby, a ne o jejím přesném znění. Modlitba Páně je spíše vzor, co by měly naše modlitby obsahovat. Nejde o závaznou formulaci.

Modlitba Páně se dá rozdělit na čtyři části, jimiž jsou:

  1. Adorace
  2. Prosba
  3. Pokání
  4. Vzývání

Každá část by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

ČÁST 1. ADORACE JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“

Adorace by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Při adoraci velebíme Boha, který je Pánem nebe i země. Uctíváme jej za to, kým je a co koná. Vyznáváme, že je naším Bohem a my jsme jeho lidem. Uznáváme jeho svrchovanost. Vzdáváme mu díky za každodenní péči. Jeho jméno vyvyšujeme nad každé jméno, které kdy bylo, je, nebo bude na nebi, na zemi či pod zemí. Svoláváme na zem jeho požehnání a dožadujeme se brzkého návratu Ježíše Krista. Chceme, aby na zemi bylo všechno tak, jak je tomu v nebi.

ČÁST 2. PROSBA JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Náš denní chléb dej nám dnes.“

V prosbách se obracíme na našeho Otce, aby nám dal chléb. Z kontextu vyplývá, že Otec se stará o naše jídlo, pití a oblečení, když na prvním místě hledáme jeho království. Avšak chléb má v Matoušově evangeliu ještě další tři významy.

  • Ve 4. kapitole mluví Matouš o chlebu Božího slova. Když Satan pokoušel Ježíše na poušti, aby přeměnil kameny na chléb, Ježíš se odkázal na Deuteronomium, kde je psáno, že kromě chleba bude žít člověk každým Božím slovem.
  • V 15. kapitole mluví Matouš o chlebu duchovních darů. Jedné kananejské ženě, která prosila za uzdravení své dcery, Ježíš řekl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Žena reagovala slovy, že i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.
  • Ve 26. kapitole Matouš mluví o chlebu smíření. Ježíš ustanovil Večeři Páně, při které lámeme chléb představující jeho tělo obětované za naše smíření s Bohem.

Prosba by měla zaplnit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Ve svých prosbách máme Otce žádat o jídlo, pití a oblečení, ale také o porozumění Božímu slovu, o duchovní dary a o pochopení díla kříže, kde Ježíš přinesl oběť smíření konkrétně za moje hříchy.

ČÁST 3. POKÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNE VYJÁDŘENA SLOVY: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“

Pokání a zpytování srdce by mělo tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

  1. Pokání znamená uvědomovat si a prožívat svou hříšnost a ztracenost ve světle Božího Slova
  2. Pokání znamená měnit své smýšlení: trpce litovat hříchů, jichž jsme se dopustili a nenávidět je
  3. Pokání znamená vyznávat své hříchy a v důvěře se obracet k Bohu, že nás očistí krví Ježíše Krista

Tuto čtvrtinu každodenních modliteb mnozí opomíjejí. Avšak apoštol Petr ve svém 2. listu 1,9 připomíná, že pamatovat na odpuštění svých hříchů je podstatou duchovního růstu křesťana. Bez plného vědomí vlastní hříšnosti jednoduše nebudeme schopni ze srdce odpustit těm, kdo se provinili proto nám.

ČÁST 4. VZÝVÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNĚ VAJÁDŘENA SLOVY: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Vzývání je volání k Bohu o pomoc a mělo by tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Dokud jsme v pozemské cizině, býváme denně ohrožováni svou tělesností, myšlením světa a Ďáblem. Nezbývá nám než s těmito třemi nepřáteli vytrvale bojovat. V tom nám pomáhá Duch svatý. Dává nám sílu a vytrvalost, abychom svým nepřátelům nebyli vydáni na pospas.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Cesta k uzdravení naší země z koronaviru

2. Paralipomenon 7,13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

V časech, kdy Boží lid upadá a žije v kompromisu se špatnostmi světa, Bůh na něj dopouští sucho, kobylky a mor. Bůh dopustil koronavirovou krizi proto, aby odvrátil svůj lid od hříchu. V této době se musíme přimknout k Bohu a očistit se ode všeho, co se Bohu nelíbí. Potřebujeme duchovní obnovu a probuzení! 2Pa 7,14 uvádí čtyři podmínky, které musíme jako křesťané splnit, aby naše srdce znovu zahořela prvotní láskou.

1. „Pokoří se“

Musíme rozeznat svá selhání, plakat nad svými hříchy a obnovit svou vydanost Bohu. Musíme se pokořit před Bohem a jeho slovem a uznat vlastní duchovní chudobu. Žalm 51,19 říká: „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ A Matouš 5,3: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

2. „Bude se modlit“

Musíme Boha naléhavě žádat o milosrdenství a důvěřovat mu, že On bude jednat. Naše modlitba musí být horlivá a vytrvalá až do okamžiku, kdy nám Bůh z nebes odpoví. Lukáš 18,7-8 uvádí, jak Ježíš komentuje jednání nevěřícího soudce, který nakonec pomohl neodbytné vdově: „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

3. „Bude mě vyhledávat“

Musíme se vytrvale celým srdcem obracet na Boha a prahnout po jeho přítomnosti. Matouš 7,7 -11 vyjadřuje tuto naléhavost slovesy proste, hledejte, tlučte: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“

4. „Odvrátí se od svých zlých cest“

Musíme se kát a prakticky odvrátit od konkrétních hříchů a všech forem modloslužby. Musíme odmítnou přizpůsobování se nevěřícím lidem a přimknout se k Bohu, aby nám daroval milost, odpuštění a očištění. Apoštol Pavel v Římanům 12,1-2 hovoří o duchovní obnově takto: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

Když jsou splněny uvedené podmínky, Bůh nás požehná trojím způsobem.

1. Bude vyslýchat naše modlitby, reagovat na naše úpěnlivé prosby. Prvním příznakem probuzení je skutečnost, že Bůh odpovídá na modlitby. Jan 14,12-13 říká: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.“

2. Odpustí nám hříchy, uklidní naše svědomí hlubokým poznáním krve Beránka. Obnoví mezi křesťany svou přízeň, přítomnost, pokoj, pravdu, spravedlnost a moc. Židům 9,13-14 praví: „Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

3. Bůh uzdraví naši zemi z koronaviru. Uhasí všechna ohniska nákazy. Sešle Ducha svatého, který posílí naši duchovní citlivost. Probuzená církev se stane solí a světlem pro lidi v České republice. Jóel 2,18-19 popisuje, jak Bůh odpovídá na pokání církve: „Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit. Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.“