Rubriky
Jak čas plyne ...

Modlitba Páně jako vzor

Pán Ježíš strávil na poušti čtyřicet dní půstem a modlitbou. Získal tak duchovní zkušenosti, které zahrnul do svých kázání a vyučování. Jedním z hlavních témat byla modlitba. Ježíšovo vyučování o modlitbě zachytil například apoštol Matouš. V 6. kapitole svého evangelia cituje Ježíšova slova, jak se máme modlit.

"Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého." Matouš 6,9-13 

Slovo takto vypovídá o způsobu modlitby, a ne o jejím přesném znění. Modlitba Páně je spíše vzor, co by měly naše modlitby obsahovat. Nejde o závaznou formulaci.

Modlitba Páně se dá rozdělit na čtyři části, jimiž jsou:

  1. Adorace
  2. Prosba
  3. Pokání
  4. Vzývání

Každá část by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

ČÁST 1. ADORACE JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“

Adorace by měla tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Při adoraci velebíme Boha, který je Pánem nebe i země. Uctíváme jej za to, kým je a co koná. Vyznáváme, že je naším Bohem a my jsme jeho lidem. Uznáváme jeho svrchovanost. Vzdáváme mu díky za každodenní péči. Jeho jméno vyvyšujeme nad každé jméno, které kdy bylo, je, nebo bude na nebi, na zemi či pod zemí. Svoláváme na zem jeho požehnání a dožadujeme se brzkého návratu Ježíše Krista. Chceme, aby na zemi bylo všechno tak, jak je tomu v nebi.

ČÁST 2. PROSBA JE V MODLITBĚ PÁNĚ VYJÁDŘENA SLOVY: „Náš denní chléb dej nám dnes.“

V prosbách se obracíme na našeho Otce, aby nám dal chléb. Z kontextu vyplývá, že Otec se stará o naše jídlo, pití a oblečení, když na prvním místě hledáme jeho království. Avšak chléb má v Matoušově evangeliu ještě další tři významy.

  • Ve 4. kapitole mluví Matouš o chlebu Božího slova. Když Satan pokoušel Ježíše na poušti, aby přeměnil kameny na chléb, Ježíš se odkázal na Deuteronomium, kde je psáno, že kromě chleba bude žít člověk každým Božím slovem.
  • V 15. kapitole mluví Matouš o chlebu duchovních darů. Jedné kananejské ženě, která prosila za uzdravení své dcery, Ježíš řekl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Žena reagovala slovy, že i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.
  • Ve 26. kapitole Matouš mluví o chlebu smíření. Ježíš ustanovil Večeři Páně, při které lámeme chléb představující jeho tělo obětované za naše smíření s Bohem.

Prosba by měla zaplnit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Ve svých prosbách máme Otce žádat o jídlo, pití a oblečení, ale také o porozumění Božímu slovu, o duchovní dary a o pochopení díla kříže, kde Ježíš přinesl oběť smíření konkrétně za moje hříchy.

ČÁST 3. POKÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNE VYJÁDŘENA SLOVY: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“

Pokání a zpytování srdce by mělo tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb.

  1. Pokání znamená uvědomovat si a prožívat svou hříšnost a ztracenost ve světle Božího Slova
  2. Pokání znamená měnit své smýšlení: trpce litovat hříchů, jichž jsme se dopustili a nenávidět je
  3. Pokání znamená vyznávat své hříchy a v důvěře se obracet k Bohu, že nás očistí krví Ježíše Krista

Tuto čtvrtinu každodenních modliteb mnozí opomíjejí. Avšak apoštol Petr ve svém 2. listu 1,9 připomíná, že pamatovat na odpuštění svých hříchů je podstatou duchovního růstu křesťana. Bez plného vědomí vlastní hříšnosti jednoduše nebudeme schopni ze srdce odpustit těm, kdo se provinili proto nám.

ČÁST 4. VZÝVÁNÍ JE V MODLITBĚ PÁNĚ VAJÁDŘENA SLOVY: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Vzývání je volání k Bohu o pomoc a mělo by tvořit zhruba jednu čtvrtinu našich každodenních modliteb. Dokud jsme v pozemské cizině, býváme denně ohrožováni svou tělesností, myšlením světa a Ďáblem. Nezbývá nám než s těmito třemi nepřáteli vytrvale bojovat. V tom nám pomáhá Duch svatý. Dává nám sílu a vytrvalost, abychom svým nepřátelům nebyli vydáni na pospas.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Tři typy lidí: psychikos, pneumatikos, sarkikos

Přirozený člověk (řec. psychikos, 1K 2,14) je neznovuzrozený a duševní, vedený pouze přírodními instinkty. Nemá Ducha svatého, je pod panstvím Satana a zotročován tělesnými vášněmi. Přirozený člověk není schopen porozumět Bohu a přijmou jeho spásu. Je odkázán na omezené lidské uvažování a pocity.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos, 1K 2,15; 3,1) je znovuzrozený a má Ducha svatého. Takový člověk myslí duchovně a žije z moci Božího Ducha, který v něm přebývá. V síle Ducha odolává tělesným tužbám a hříšným sklonům, které by jej mohly připravit o Nebe.

Jak se může přirozený člověk stát člověkem duchovním? Tak, že vírou přijme spásu skrze smírčí oběť Ježíše Krista. Duch svatý mu pak udělí novou přirozenost a člověk se znovu vnitřně narodí.

Ačkoliv znovuzrození lidé (řec. pneumatikos) přijali nový život Ducha svatého, pořád jim zůstala hříšná přirozenost a její zlé náklonnosti. Hříšná přirozenost se ovšem nedá převychovat. Musí být usmrcována a překonávána mocí Ducha svatého. Hříšnou přirozenost překonáváme, když se pro lásku Boží zapíráme a zbavujeme všeho, co se Bohu nelíbí. Bojovat s hříšnou přirozeností musí každý věřící sám, lidé mu nepomohou. Pomoc 24/7 však nabízí Duch svatý.

Protože ne všichni křesťané vynakládají dostatečné úsilí k překonání hříšné povahy, vznikl třetí typ – tělesný křesťan (řec. sarkikos).

Apoštol Pavel v 1. Korintským 3,1-3 píše, že se někteří v korintském sboru chovali tělesně (řec. sarkikos). Místo aby odolávali náklonnostem hříšné povahy, poddávali se alespoň některým z nich. Nežili sice v ustavičné neposlušnosti a stále chtěli být součástí Božího lidu, avšak v některých oblastech života dělali kompromisy se světem, s tělesností a s ďáblem.

Tělesní křesťané se navenek většinou nechovají nemravně a nespravedlivě, a přesto už duchovně nerostou. To se projevuje tím, že jednají jako noví konvertité, kteří zatím nepochopili plný dosah spasení v Kristu.

Podívejme se, jak se tělesnost projevovala ve sboru v Korintu.

  • Docházelo zde k řevnivosti, závisti a roztržkám kvůli sympatiím k jednotlivým služebníkům. „Já jsem Pavlův, já jsem Apollův, já tomu rozumím lépe než vy,“ vykřikovali někteří a oddělovali se od druhých (1K 3,1-3).
  • Někteří křesťané v Korintu byli lhostejní vůči nemravnosti uvnitř sboru. Jakýsi člověk žil s manželkou svého otce, a pořád se považoval za bratra a klidně dál navštěvoval shromáždění. Jiný vyhledával chrámové prostitutky, jak to dělal dřív. Avšak vedení sboru k tomu nezaujalo žádné stanovisko. (1K 5,1-13; 6,13-20).
  • Stávalo se, že slovo apoštola nebylo v Korintu přijímáno s patřičnou vážností. Pavlovy proslovy byly zlehčovány kvůli nedostatečnému rétorickému podání (1K 4,18-19).
  • V korintském sboru byli bratři, kteří řešili své banální spory u pohanských soudů a tím zesměšňovali církev v očích světa (1K 6,1-11).

Být tělesným křesťanem je riziko. Tělesní křesťané jsou v nebezpečí, že ztratí upřímnou a čistou oddanost Kristu a stále víc se budou přizpůsobovat světu.

  1. Křesťan může ztratit svou víru, jestliže nebude ochoten očišťovat se ode všeho, co se Bohu nelíbí.
  2. Křesťan musí pamatovat na tragický příklad Izraelců, které Bůh zahubil na poušti kvůli reptání a modlářství.
  3. Všem, kdo si říkají křesťané, musí být jasné, že není možno podílet se na věcech Páně a současně i na věcech Satana.
  4. Skuteční křesťané se musejí svým srdcem zcela oddělit od světa (2K 6,14-18) a očistit se „od každé poskvrny těla i ducha a přivést k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2K 7,1)

Přirozený člověk (řec. psychikos) nedokáže s radostí přijmout spasení, nedovede se s Bohem důvěrně sblížit a není schopen rozeznat, co pro něj znamená Kristovo ukřižování. Důvodem této neschopnosti je skutečnost, že spasení se nedá pochopit jinak než s pomocí Ducha svatého.

Duchovní člověk (řec. pneumatikos) má schopnost porozumět věcem Božího Ducha a s radostí přijmout skutečnost, že Ježíš Kristus zemřel konkrétně místo něj. Má také možnost odolávat svým hříšným sklonům s pomocí Ducha svatého. Podmínkou je důvěrná víra v Boha.

Tělesný člověk (řec. sarkikos) sice radostně přijal slova spasení, ale nezakořenila v něm. Je nestálý. Časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a křesťan přestane růst. Když přijdou problémy, snadno odpadá.

Nebeský Otče. Děkujeme Ti za dar Ducha svatého, který žije v našem srdci a vysvětluje nám tajemství Ježíšova ukřižování. Uč nás žít z jeho moci a překonávat naše hříšné sklony. Ať Tvé slovo hluboko zakoření v našem srdci a přinese úrodu Tvému království. Amen

Rubriky
Jak čas plyne ...

Nekrolog za Mgr. Alenu Vršťalovou

Mgr. Alena Vršťalová se narodila 6. června 1937 v Hodoníně do rodiny cihláře Ludvíka Chytila. Zažila bombardování Hodonína, zažila dobu komunismu. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně studovala na Palackého univerzitě v Olomouci. Provdala se za Mgr. Iva Vršťalu a narodila se jim dcera Yvona. Svůj produktivní věk zasvětila průmyslové škole v Hodoníně.

Od dětství byla katolickou křesťankou, avšak v roce 1988 vstoupila do sboru v Nejdku. To je dnešní Apoštolská církev Břeclav. Ve vodě znovuzrození byla pokřtěna v Apoštolské církvi Brno. Když ji Ježíš pokřtil v Duchu svatém, její první nebeská slova zněla: „Kare lamba, lamba dei.“ Výraz, s jakým ta slova říkala a zpívala, vyjadřoval vděčnost za záchranu.

Spolu s Katkou Zemanovou a Bohuslavem Cupalem se začali scházet k modlitbám. Říkala tomu: „My tři a kytara.“ Zde se zrodila dnešní Apoštolské církve Hodonín.  

V roce 1994, kdy oficiálně odcházela do důchodu, povolal Ježíš sestru Alenu na biblickou školu v Kolíně. Tady sloužila jako zástupkyně ředitele 23 let. Do skutečného důchodu odešla v roce 2017, ve věku 80 let.

V posledních třech letech se zhoršil její zdravotní stav, sestra Alena už nemohla sama vycházet z bytu. V říjnu 2020 se nakazila covidem, ale uzdravila se. Poté se o ni pět měsíců vzorně starala její dcera Yvona. Na čas se jí zlepšila hybnost, avšak v dubnu onemocněla zánětlivou chorobou. Byla hospitalizována a v pátek 16. dubna 2021 odešla na věčnost.

Sestra Alena vedla chvályhodný život. Měla mimořádný dar výřečnosti, dovedla pohotově a vtipně formulovat myšlenky. Ráda používala průpovídky z rodného Slovácka. Její výroky jako: „Život je zvyk, cvik a domluva“, nebo „Dojdou roky, dojdou kroky“, nebo „Starý člověk – hotová opica!“ – tyto a podobné průpovídky nám budou ještě dlouho znít v uších.

Uměla se vybraně chovat. Uměla hezky jednat s lidmi. Ještě po letech ji studenti vyhledávali a žádali o radu.

Jako ředitel školy byl jsem nadřízeným sestry Aleny. Ona mě však svými zkušenostmi převyšovala a byla mi mateřským mentorem. Sestra Alena vnesla do školy zlepšení, zavedla precizní systém evidence studijních výsledků a vysokou jazykovou úroveň písemností. To opakovaně vysoce hodnotila také Česká školní inspekce. Nejvíc si vážím loajálnosti sestry Aleny. Když použiji jejího slovníku: „Stála při mně jako šavla při boku v dobém i zlém.“

Dalo by se ještě mnoho mluvit o chvályhodném životě naší sestry. Byla znovuzrozena v Kristu a než ji osvobodil od těla, žila tak, že jeho jméno bylo oslaveno. Přesto se neodvažuji tvrdit, že od chvíle, kdy přijala vodu znovuzrození, už se nikdy neprovinila proti Božímu přikázání. Jak řekl Augustin z Hipponu: „Běda dokonce i chvályhodnému lidskému životu, pokud by jej Bůh zkoumal bez milosrdenství.“

Ponechme tedy stranou dobré skutky naší sestry, maminky, babičky, prababičky, kolegyně, přítelkyně, a společně s ní prosme Boha za odpuštění jejích hříchů. Víme, že naše sestra jednala milosrdně a ze srdce odpustila svým viníkům. Kéž také Bůh odpustí její viny, jestli se nějakých dopustila. Prosme též za sebe, jestli jsme se my vůči sestře Aleně provinili. Kéž Boží milosrdenství zvítězí nad soudem, vždyť Bůh slíbil, že milosrdným prokáže milosrdenství.

Věřím, že to, o co teď Boha spolu s naší sestrou prosíme, On už udělal. Sestra Alena denně na modlitbách přistupovala k oltáři Božího milosrdenství v nebesích. Proto máme naději, že i teď, když je už na odvrácené straně smrti, stojí před oltářem svého nebeského Otce. Byl zrušen její dlužní úpis, její odpůrce ďábel byl poražen. Byla vykoupena krví, kterou Kristus prolil na kříži konkrétně za ni.

Rubriky
Jak čas plyne ...

S pohledem upřeným na Ježíše

Držíme kurz

Viz také Na čem záleží a Lukáš Pražský

Nedávno jsme se studenty navštívili Mladou Boleslav. Chtěli jsme poznat místo, kde působil první biskup nového směru Jednoty Bratrské Lukáš Pražský, který je často zmiňován jako autor rozdělení věcí na podstatné, služebné a případné. Stejně jako my dnes, také Jednota na začátku 16. století řešila, na čem v církvi doopravdy záleží a co má udávat kurz všemu snažení.

Biblická škola má jasný cíl. Následující obrázek vyjadřuje to podstatné, co Bůh chce, abychom dělali.

Na čem záleží Bohu na biblické škole v Kolíně
  1. Missio Dei, tj. Boží misie Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni. Proto se vydal na záchrannou misi a žádá, ať se k němu i s našimi studenty přidáme. Formuje nás i naše studenty, abychom evangelizovali životem, skutky i slovy. Evangelizujeme v Kolíně i jiných českých městech a jezdíme na misijní výjezdy do zahraničí.
  2. Praxis pietatis, tj. zbožná praxe Bůh chce, abychom my i naši studenti uměli prakticky sloužit. Proto se spolu s nimi učíme vykládat Bibli, modlit se, žít v koinonii, společně uctívat Trojici, nosit navzájem naše břemena. Učíme se společně evangelizovat a pomáhat pastorům a misionářům.
  3. Theologia crucis, tj. teologie kříže Bůh chce, abychom každý den nesli svůj kříž. Kříž totiž připomíná dílo Ježíše Krista a je vrcholným zjevením Božího milosrdenství. Co by nám pomohlo, kdybychom zevrubně znali dobové detaily biblických pisatelů a ovládali všechny teologické proudy dějin církve, kdybychom osobně nepoznali lásku Kristova kříže. Proto je naše vzdělávání řízeno křížem Ježíše Krista.

Příští školní rok

Viz také Vzdělávací nabídka 2021-22

Příští školní rok se zaměříme na výklad Bible. Absolventi všech předmětů získají Certifikát výkladu Bible, který je započitatelný do bakalářského programu Global University. Můžete se přihlásit také ke studiu jednotlivých předmětů.

ZIMNÍ SEMESTR

  • Literatura Nového zákona
  • Člověk a hřích
  • Bůh a andělé
  • Korintské listy

LETNÍ SEMESTR

  • Principy výkladu Bible
  • Literatura Starého zákona
  • Bible a církev
  • Život Ježíše Krista

Sympozium Bible a Duch svatý

Viz také Sympozium 2022

Ať už je Bible předmětem akademického bádání nebo nástrojem každodenní zbožnosti, práce s ní má vždy pravidla. Jakou úlohu při čtení Bible sehrává třetí osoba Trojice? Jaká je role Ducha svatého při formování biblického kánonu, jeho přijímání během dějin církve a jaká je dnes, když se na Bibli díváme optikou soudobých problémů a potřeb?

Toto sympozium se pokusí poodkrýt možnosti konceptualizace aktivní role Ducha svatého při četbě Bible s ohledem na současnou situaci na polích biblistiky, biblické hermeneutiky a praktické teologie.

Sympozium se uskuteční v Kolíně 28. ledna 2022. Návrhy příspěvků posílejte do 30. září 2021 na adresu sympozium@vosmt.cz.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Na čem záleží a Lukáš Pražský

Co je v životě křesťana nejdůležitější? Na čem doopravdy záleží? Jeden z prvních biskupů Jednoty Bratrské Lukáš Pražský (1460-1528) rozdělil věci na podstatné, služebné a případné. Formuloval priority, které udrží pohled upnutý na to, co je pro spásu nezbytné. Tak nebudeme plýtvat silami a zabývat se věcmi nepodstatnými.

Lukáš Pražský uvádí šestero věcí podstatných, tj. nepostradatelných pro věčnou spásu člověka. Jsou jimi víra, naděje a láska na straně člověka, a milost, zástupná oběť a dary Ducha na straně Boha. Víra, naděje a láska nevznikají lidským úsilím, ale jsou vypůsobovány Boží milostí. Bez jejího působení je víra prázdná, naděje předstíraná a láska nemožná.

Šestero podstatných věcí je vize, jíž máme následovat. Bez víry se totiž nelze líbit Bohu, bez naděje nemáme cíl a bez lásky nejsme nic. Víru, naději i lásku v našem srdci vypůsobuje milost Boží zjevená v oběti Krista a dosvědčená dary Ducha. Když křesťan nemá pohled upnutý na věci podstatné, propadá chaosu věcí služebných a věcí případných. Ty mu však spásu zajistit nemohou.

Lukáš Pražský uvádí šestero věcí služebných, tj. sloužících lepšímu pochopení šesti věcí podstatných. Služebné jsou Písmo, kázání, církev, služebnosti, křest a Večeře Páně. Na prvním místě je Písmo – psané Slovo, které vysvětluje Slovo vtělené. Kázání stojí hned po boku Písma. Církev je společenství sourozenců Kristova zákona. Služebnosti stojí v čele Božích dětí, aby je zformovaly pro službu. Křest vyjadřuje, co se s námi stalo při znovuzrození. Památku Večeře Pán ustanovil, abychom opakovaným rozjímáním stále lépe chápali jeho dílo smíření.

Podstatné věci jsou věčné. Služebné věci jsou nadčasové. Všechno ostatní je případné, dočasné a pomíjivé. Věci případné poznáme podle toho, že podléhají vlivům doby a kultury. Můžeme zde zařadit metody a prostředky našeho zvěstování, které, správně použité, napomáhají věcem služebným, aby přispěly porozumění věcem podstatným. Když se však případné věci stanou naším cílem, propadneme se do chaosu.

Filipským 1,9-11 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Čtyři epizody z mého následování Krista

Tomáš Kempenský napsal: „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě (J 8,12). Těmito slovy nás Kristus vybízí k následování svého života a mravů, chceme-li být opravdu osvíceni a zproštěni slepoty srdce. Buď tedy naším nejvyšším úsilím rozjímat o životě Ježíše Krista. (Kempenský, I:I,1)

Rozjímání o životě Ježíše Krista nás nutně zavede k rozjímání o našem životě. Ježíš Kristus je totiž Bůh a není místa ani času, kdy by Ježíš nebyl přítomný, ačkoliv jsme si to neuvědomovali. Když se ohlížím na svůj život, rozeznávám dobrotu, kterou mě Bůh přivedl k sobě, zmocnil mě svým Duchem. Připravil mě na službu a povolal mě ke konkrétnímu životnímu úkolu. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o čtyři epizody z mého následování Krista.

Bůh mě zachránil prostřednictvím kamaráda Vladana a pastora Kocura. Povolal mě ze tmy do svého podivuhodného světla. Kristus mě pokřtil v Duchu svatém. Přesvědčil mě, že mám studovat na pedagogické fakultě. A nakonec mě povolal na biblickou školu v Kolíně. 

1. list Petrův 2,9 až 10 zní: „Vy jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.“

Bůh mě vytrhl z temnoty hříchu do podivuhodného světla svého království. Dříve jsem vůbec k Božímu lidu nepatřil. Ale skrze víru v Krista jsem došel slitování a stal se součástí vyvoleného rodu, královského kněžstva a svatého národa, který náleží Bohu.

Dnes se jako kněz všemohoucího Boha ptám všech, kdo mi naslouchají:

  • Chceš být zachráněn pro věčnost?
  • Chceš přejít ze tmy do Božího podivuhodného světla?“
  • Pokud tvoje srdce říká jako kdysi to moje: „Ano, chci“, pomodli se následující modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, jsem hříšník a potřebuji Tě. Odpusť mi prosím všechny zlé myšlenky i skutky. Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel také za moje hříchy. Děkuji Ti, že jsi třetího dne vstal z mrtvých. Staň se mým Spasitelem a Pánem. Udělej ze mě takového člověka, jakého chceš mít.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Boží lajkování

Bohu se na nás nejvíc líbí to, co kromě něho nikdo nevidí. Za to dostáváme v nebi nejvíc lajků.

Vyfotil jsem se, napsal vtipný komentář, pověsil svůj příspěvek na Facebook a čekám … Kolikpak asi dostanu lajků? Konečně! Lajky se jen hrnou, přibývají. A tak si lajky rozkliknu, ať vím, kdo mi je dal. Rozčiluje mě, že je lajků málo. Co se zas komu nelíbí!? To abych zas vylepšoval fotky, protože ty se lajkujou nejvíc!? Tiše závidím těm, kteří získávají tisíce lajků. Strašně rád bych se dostal do jejich ligy …

A tu mě napadá, jestli by mi toto moje závidění lajknul Pán Ježíš. Zřejmě ne. Moje pobývání na sociálních sítích bylo jen přehlídkou ztraceného času. Jdu se raději podívat do Bible, jak je tomu s Božím lajkováním. Co se vlastně líbí Bohu?

1. Boží lajky získám, když přistupuji k Bohu s vírou v srdci. Židům 11,6 říká: Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

2. Boží lajky získám, když prokazuji dobrodiní skrytě před lidmi. Matouš 6,3-4 Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

3. Boží lajky získám, když se modlím v utajení. Matouš 6,6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

4. Boží lajky získám, když dělám svou práci ne pro lidi, ale pro Boha. Koloským 3,23-24 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte. 

5. Boží lajky získáváme, když dovolíme, aby si nás Duch svatý používal Filipským 2,13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

A naopak Boží lajky nezískám, když žiju bez Boha a svévolně. Římanům 8,8 (B21) Ti, kdo žijí v těle, se Bohu líbit nemohou.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Když se modlíme za chléb

Modlitba Páně obsahuje prosbu: „Náš denní chléb dej nám dnes“. Když se modlíme za chléb, prosíme za naše fyzické potřeby (Mt 6), prosíme za chléb Božího slova (Mt 4), prosíme za projevy Ducha svatého (Mt 15) a prosíme za rozpoznání těla Večeře Páně (Mt 26).

Když se modlíme za chléb, prosíme za naše fyzické potřeby

Nebeský Otec o našich potřebách ví. Pán Ježíš uvedl Modlitbu slovy: „Otec ví, co potřebujete, dříve, než ho prosíte.“ (Mt 6,8) Když potom o tři verše dále říkáme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, vlastně Otce prosíme, aby nám dal to, o čem ví, že to potřebujeme.

Od 25. do 34. verše šesté kapitoly Pán vysvětluje, proč nemáme být úzkostliví o svůj život, jak to dělají pohané. Ti se starají jenom o to, co budou jíst, co budou pít a co si oblečou. Avšak život lidské duše znamená víc než jen pokrm a oděv. Co má člověk z toho, kdyby získal svět, jenž pomine, a svou duši ztratil na věčnosti? (srov. Mt 16,26)

Aby dodal váhu svému argumentu, Pán uvedl dvě ilustrace: nebeské ptactvo a polní lilie. Otec zaopatřuje ptactvo pokrmem a lilie zaopatřuje nádherným vzhledem. Avšak lidé jsou pro Otce „o mnoho cennější“ než ptactvo a lilie! (Mt 6,26)

Svůj argument Pán uzavírá slovy: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ (Mt 6,31n)

Otec ví, co všechno potřebujeme, a jsme o mnoho cennější než ptactvo a lilie, o které se Otec stará. Můžeme se tedy plně věnovat nebeským věcem (srov. Kol 3,1n). Pak se bude Otec starat o nás. Náš život je věčný. Nepokazme si ho usilováním o pomíjivé statky. (srov. Mt 16,26). „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní – totiž jídlo, pití a oblečení, které potřebujete – vám bude přidáno,“ říká Pán Ježíš.

Když se modlíme za chléb, prosíme za pokrm Božího slova

Satan pokoušel Ježíše na poušti. Když si všiml, že má Ježíš hlad, začal jej svádět, aby proměnil kameny v chleby. Ježíš Satana odkázal na Deuteronomium 8,3, kde je psáno, že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Slovo Písma je chléb, o který žádáme v Modlitbě Páně. Bible je naše duchovní výživa, kterou potřebujeme pro svůj duchovní růst (srov. 1Pt 3,1n).

Avšak Bible byla napsána lidem, kteří žili v dávných dobách. Jak bychom jí mohli porozumět?

Když tedy prosíme „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme, aby Pán otevřel naši mysl a my jsme porozuměli Písmu (srov. L 24,25). Kdo jiný nám může lépe vysvětlit, co je v Bibli napsáno než ten, který řídil psaní Písma napříč staletími skrze různé autory? „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha“. Aby se stalo naším denním chlebem, musí být Duchem vykládáno.

Když se modlíme za chléb, prosíme za duchovní požehnání.

Kananejská žena, o které čteme v 15. kapitole Matouše, žádala Ježíše, aby zázračně uzdravil její posedlou dcerku. Ježíš ji nejdřív odmítnul a poukázal na to, že jeho služba je omezena na Izrael. Aby to ženě vysvětlil, použil příměr: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Mt 15,26) Dětmi myslel izraelský lid a jako psy označil pohany, včetně kananejské ženy. Matka se neurazila, nýbrž opáčila: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ (Mt 15,27)

O jakém chlebu zde Ježíš a kananejská žena mluvili? O chlebu Božího požehnání, o zázračných uzdraveních, zázracích a znameních. Toto duchovní požehnání bylo původně určeno fyzickému Izraeli. Avšak po Ježíšově vzkříšení jsou duchovní dary k dispozici duchovnímu Izraeli, který se skládá jak z Židů, tak i z pohanů (Ga 6,16; Ef 2,18-22).

Když tedy prosíme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme, abychom byli nasyceni duchovními dary. Aby každý věřící křesťan sloužil zvláštním charismatem, který má od Ducha svatého. „Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit jazyky, jinému dar vykládat, co to znamená. (1K 12,7-11)

Když se modlíme za chléb, prosíme za rozpoznání těla Páně

U poslední večeře vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Když se modlíme za chléb, modlíme se za rozpoznání, co znamená chléb Večeře Páně. Na to v Korintském sboru mnozí doplatili. Přistupovali k Večeři Páně nehodně, nerozpoznávali, že jde o tělo Páně. Bůh je kvůli tomu soudil slabostí, nemocí a smrtí. (1K 11,29n)

Co vlastně chléb Večeře Páně představuje?

Chléb Večeře Páně představuje naše smíření s Otcem. Ježíšova oběť uspokojila Boží požadavek spravedlnosti. Odplatou za hřích je smrt, avšak Ježíš byl zabit místo nás a tím usmířil Boží hněv. Přijetím smírčí oběti jsou vymazány naše hříchy a otevřena cesta k nebeskému Otci. Když lámeme chléb Večeře Páně, ztotožňujeme se s Ježíšovým ukřižováním za naše hříchy.

Chléb Večeře Páně představuje náš podíl na oběti Ježíše Krista. Když u Večeře Páně lámeme chléb, každý dostane svůj dílek, svou část. Všechny dílky dohromady tvoří jeden chléb, všichni bratři a sestry dohromady tvoří tělo Ježíše, kterým je církev. Svou účastí na Večeři Páně se ztotožňujeme s církví prvorozených, která má své členy napříč celou historií, napříč všemi křesťanskými denominacemi a také v našem místním společenství.

Závěr

Když se tedy modlíme: „Náš denní chléb dej nám dnes“, prosíme za naše fyzické potřeby (Mt 6), za chléb Božího slova (Mt 4), za projevy Ducha svatého (Mt 15) a za rozpoznání těla Večeře Páně (Mt 26).

„Proste, a bude vám dáno,“ říká Pán. Ačkoliv Otec předem ví, že to všechno potřebujeme, přesto chce, abychom se modlili. Modleme se ve skrytu, bez okázalosti a bez zbytečných slov. Amen.

Rubriky
Jak čas plyne ...

Den biblické školy a aktuální nabídka

Každý rok si druhou neděli listopadu připomínáme Den biblické školy. Vznikla v roce 1992 a k dnešku má 243 absolventů, z nichž 39 získalo bakalářský titul na Global University. Mnozí z našich absolventů stojí v duchovní službě ve sboru, někteří na misii či dokonce ve vedení Apoštolské církve.

Náš původní název Letniční biblická akademie se změnil v roce 1995 na Vyšší odborná škola misijní a teologická. Zpočátku dvouletý denní program vystřídala v roce 2011 tříletá denní a čtyřletá kombinovaná forma vzdělávání. Od roku 2008 máme smlouvu o uznávání kreditů s Global University.

Od samého začátku se škola profiluje jako učednický program.
Klademe důraz na vyváženost intelektu, postojů a dovedností, třetinu kurikula tvoří praktická příprava. Naše škola vyučuje v pondělí až čtvrtek, kdy žijeme jako křesťanské společenství studentů a zaměstnanců. V pátek, v sobotu a v neděli mohou studenti sloužit ve svých domácích sborech.

Ve školním roce 2020-21 jsme se zaměřili na evangelizaci a misii.
Nabízíme osm modulů, kde on-line či kontaktně učíme dějiny církve, světová náboženství, misii a strategie Velkého poslání. Praktické vyvrcholení roku bude v červnu 2021, opět pojedeme na zahraniční misijní výjezd.

V pátek 6. listopadu 2020 v 17.00 hodin otevíráme modul Uvedení do misie, který odučí Mgr. Petr Berdar. Pokud máte zájem, přihlaste se online a my vám pošleme odkaz na Zoom. Informace o modulu a přihláška jsou pod odkazem http://vosmt.cz/vikendove-vyucovani/

V neděli 15. listopadu 2020 otevíráme modul Království, moc a sláva: přehled Nového zákona on-line. Pokud máte zájem, přihlaste se přes https://globaluniversity.cz/kurz-krestanskeho-ucednictvi-on-line/

Rubriky
Jak čas plyne ...

Cesta k uzdravení naší země z koronaviru

2. Paralipomenon 7,13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

V časech, kdy Boží lid upadá a žije v kompromisu se špatnostmi světa, Bůh na něj dopouští sucho, kobylky a mor. Bůh dopustil koronavirovou krizi proto, aby odvrátil svůj lid od hříchu. V této době se musíme přimknout k Bohu a očistit se ode všeho, co se Bohu nelíbí. Potřebujeme duchovní obnovu a probuzení! 2Pa 7,14 uvádí čtyři podmínky, které musíme jako křesťané splnit, aby naše srdce znovu zahořela prvotní láskou.

1. „Pokoří se“

Musíme rozeznat svá selhání, plakat nad svými hříchy a obnovit svou vydanost Bohu. Musíme se pokořit před Bohem a jeho slovem a uznat vlastní duchovní chudobu. Žalm 51,19 říká: „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ A Matouš 5,3: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

2. „Bude se modlit“

Musíme Boha naléhavě žádat o milosrdenství a důvěřovat mu, že On bude jednat. Naše modlitba musí být horlivá a vytrvalá až do okamžiku, kdy nám Bůh z nebes odpoví. Lukáš 18,7-8 uvádí, jak Ježíš komentuje jednání nevěřícího soudce, který nakonec pomohl neodbytné vdově: „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

3. „Bude mě vyhledávat“

Musíme se vytrvale celým srdcem obracet na Boha a prahnout po jeho přítomnosti. Matouš 7,7 -11 vyjadřuje tuto naléhavost slovesy proste, hledejte, tlučte: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“

4. „Odvrátí se od svých zlých cest“

Musíme se kát a prakticky odvrátit od konkrétních hříchů a všech forem modloslužby. Musíme odmítnou přizpůsobování se nevěřícím lidem a přimknout se k Bohu, aby nám daroval milost, odpuštění a očištění. Apoštol Pavel v Římanům 12,1-2 hovoří o duchovní obnově takto: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

Když jsou splněny uvedené podmínky, Bůh nás požehná trojím způsobem.

1. Bude vyslýchat naše modlitby, reagovat na naše úpěnlivé prosby. Prvním příznakem probuzení je skutečnost, že Bůh odpovídá na modlitby. Jan 14,12-13 říká: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.“

2. Odpustí nám hříchy, uklidní naše svědomí hlubokým poznáním krve Beránka. Obnoví mezi křesťany svou přízeň, přítomnost, pokoj, pravdu, spravedlnost a moc. Židům 9,13-14 praví: „Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

3. Bůh uzdraví naši zemi z koronaviru. Uhasí všechna ohniska nákazy. Sešle Ducha svatého, který posílí naši duchovní citlivost. Probuzená církev se stane solí a světlem pro lidi v České republice. Jóel 2,18-19 popisuje, jak Bůh odpovídá na pokání církve: „Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit. Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.“