Rubriky
Pedagogika

Kontext čtyř globálních trendů

Biblická škola v Kolíně působí v kontextu čtyř globálních trendů:

  1. Konec vůdčí role západní misie
  2. Zvyšující se věk uchazečů
  3. Multidimenzionální přístup
  4. Všeživotní učení

Ad 1. Konec vůdčí role západní misie

Biblická škola vznikla v roce 1992 za odborné a finanční pomoci americké misie Assemblies of God. Americké letniční církvi vděčíme za kurikulum, za studijní materiály, za kvalifikované učitele i za akreditaci. Avšak vliv západních misionářů začíná slábnout a Covid-19 to ještě urychlil.

VOŠMT má dohodu o transferu kreditů s Global University, která je akreditována jako vzdělávací instituce ve státě Missouri, v USA. Díky tomu naši studenti získávají vyšší odborné vzdělání, a zároveň vzdělání bakalářské. Již máme dva případy, kdy byli naši bakaláři nostrifikováni na české univerzitě. Navíc má Global University pobočku na Maltě, která byla akreditována tamním ministerstvem školství. Ve spolupráci s Maltou, jež patří do Evropské unie, nabízíme také magisterská a doktorská studia.

Ad 2. Zvyšující se věk uchazečů

Na teologické instituce má vliv změna poptávky na globálním misijním poli. Těžko se dnes na misii uplatní absolvent s ryze teologickým diplomem. Mnohé země se křesťanské misii brání, avšak jsou ochotny přijímat odborníky na zemědělství, sociální služby, podnikání, zdravotnictví, vzdělávání apod. Proto se budoucí misionáři po maturitě raději hlásí ke studiu sekulárního oboru, který jim jednak zajistí živobytí, a jednak bude použitelný na misii.

Avšak na misijním poli nelze bezpečně sloužit bez zevrubného teologického základu. Proto se na biblickou školu hlásí studenti nebo absolventi vysokých škol. Ti nestudují kvůli vyššímu stupni vzdělání (ten mají od vysoké školy), nýbrž kvůli odborné kvalifikaci, která jim pomůže formovat zdravé učedníky Ježíše Krista a správně rozdělovat slovo pravdy (1Tm 2,15). Zvyšující se věk uchazečů vede k rozvoji kombinované formy vzdělávání. 

Ad 3. Multidimenzionální přístup

Pokles zájmu o teologické vzdělání zaznamenaly teologické semináře v USA už v 80. letech minulého století. Čelily tehdy kritice, že jejich diplomovaní teologové nejsou dostatečně připraveni na praxi ve sborech. Seminářům se vyčítalo, že jsou příliš akademické a málo duchovní. V té době začaly vznikat biblické školy s důrazem na celostní přípravu duchovních služebníků pro práci v církvi.

Na VOŠMT, podobně jako v mnoha zemích, osvědčuje se multidimenzionální přístup. Ten klade rovnoměrný důraz na srdce, ruku a hlavu, tj. na postojový, dovednostní a intelektuální rozvoj studenta. Postojový rozvoj je řízen principem Missio Dei. Dovednostní rozvoj je řízen principem Praxis pietatis. Intelektuální rozvoj je řízen principem Theologia crucis. Aplikací těchto principů jsou studenti celostně formováni jako Kristovi učedníci pro práci v církvi a na misii.

Ad 4. Všeživotní učení

Vždy bylo jasné, že škola nemůže naučit všechno. Člověk stráví ve škole formálně vymezený čas, získá stupeň vzdělání a dál se už vzdělává neformálně a informálně, avšak především všeživotně. Církve vzdělávají tím, že pořádají neformální semináře, sympozia a konference. Tam si zvou ty nejskvělejší odborníky světa. Sbory vzdělávají informálně tím, že pořádají bohoslužby, mládeže, besídky, kempy. Tam se lidé učí teologii, a ani o tom nevědí. Každý křesťan se též vzdělává autonomně a ve všech oblastech svého života. Učí se tím, že si čte Bibli, že se modlí za svou práci, že naslouchá Duchu svatému, že reaguje na jeho výzvy k posvěcení.

Koncept všeživotního učení nás přivedl na myšlenku otevřeného biblického vzdělávání. Doba karantény totiž rozšířila akční rádius biblické školy. Přiblížili jsme se modelu Ježíšovy biblické školy, na níž se Pán intenzivně věnoval svým Dvanácti, ale příležitostně také dalším 70 učedníkům (L 10,1). Když se hledala náhrada za Jidáše, kvalifikačním požadavkem bylo „absolutorium“ na Ježíšově škole. A to získali dva kombinovaní studenti: Josef a Matěj (Sk 1,21). Nebyli řádnými studenty v počtu Dvanácti, avšak „motali se“ kolem Ježíše po celou dobu od křtu Janova až po nanebevzetí Pána (Sk 1,21).

Je zde podobnost se školským zákonem v § 113d:

Stupeň vzdělání lze bez předchozího vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole získat po úspěšném vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených … akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání a úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria podle tohoto zákona.

Jinými slovy, na VOŠMT lze studovat a získat absolutorium i bez návštěvy přednášek a seminářů, pokud dotyčný úspěšně vykoná zkoušky ze všech předmětů. Vedle jádrové skupiny denních a kombinovaných studentů může na VOŠMT studovat každý.

Rubriky
Pedagogika

Klady a úskalí teologických proudů

Biblická škola v Kolíně působí v kontextu tří teologických proudů, které se v Apoštolské církvi etablovaly v uplynulých 30 letech. Každý teologický proud má své klady a svá úskalí.

Letničně-pietistický proud

Klady letničně-pietistického proudu jsou:

  • důraz na nezpochybnitelnou autoritu celé Bible
  • důraz na modlitbu a osobní vztah s Bohem
  • důraz na osobní posvěcení a svědectví životem i slovem

Úskalí letničně-pietistického proudu jsou:

  • antiintelektualismus
  • prakticismus
  • izolacionismus

Letničně-charismatický proud

Klady letničně-charismatického proudu jsou:

  • důraz na silné a vizionářské vůdcovství
  • důraz na netradiční evangelizační postupy
  • důraz na efektivnost typu „cena-výkon“

Úskalí letničně-charismatického proudu jsou:

  • manažerismus
  • teologický liberalismus
  • celebritizace

Letničně-evangelikální proud

Klady letničně-evangelikálního proudu jsou:

  • důraz na vysokoškolské studium teologie a formulaci letniční doktríny
  • důraz na komunikaci s jinými církvemi, zejména evangelikálními
  • důraz na mezioborovou debatu, zejména s psychologií, managementem, pedagogikou

Úskalí letničně-evangelikálního proudu jsou:

  • akademismus
  • jalový intelektualismus
  • odmítání duchovních prožitků

Působit mezi proudy, které samy ještě nejsou vyhraněné, nebývá pro biblickou školu snadné. Jejich protagonisté častokrát neumí jasně definovat své myšlenky, natož obhájit jejich správnost.

V takových případech si připomínám slova Tomáše Garyka Masaryka, která řekl v abdikačním projevu v roce 1935: 

„Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“

Ne jenom státy, ale také církve se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Zatímco se tříbí a usazuje teologická vize Apoštolské církve, VOŠMT má Boží poslání hájit ideály, z nichž se Apoštolská církev zrodila. Zejména jde o těchto pět teologií.

  1. Teologie plenárně-verbální inspirovanosti Písem
  2. Teologie kdykolikého návratu Pána Ježíše Krista
  3. Teologie rozpoznatelného znovuzrození hříšníka
  4. Teologie Missio Dei
  5. Teologie osobního posvěcení, alias teologie kříže 
Rubriky
Pedagogika

Kontext tří teologických proudů

Biblická škola byla založena Radou Apoštolské církve a působí v kontextu tří teologických proudů, které se v Apoštolské církvi etablovaly v uplynulých 30 letech. Jsou jimi:

  1. Letničně-pietistický teologický proud
  2. Letničně-charismatický teologický proud
  3. Letničně-evangelikální teologický proud

Tyto tři proudy se vzájemně ovlivňují a obohacují. Ačkoliv někdy dochází ke střetům, trvá zde naděje, že proplétáním těchto tří proudů bude Apoštolská církev sílit a stane se efektivnějším Božím nástrojem veřejné duchovní služby. Podmínkou však je, aby žádný z uvedených teologických proudů neusiloval v církvi o výhradní dominanci. To jsem se pokusil vyjádřit v následujícím podobenství.

Jeden člověk měl tři syny. Když umíral, řekl jim: „Chlapci, v zahradě je ukrytý poklad. Ten den, kdy ho najdete, budete všichni velmi bohatí.“

Jakmile skončily dny truchlení, bratři si zahradu rozdělili a dohodli se, že ten, kdo poklad najde, spravedlivě se podělí s ostatními.

Nejstarší bratr přišel na svůj díl zahrady, padl na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu odpověděl: „Začni na jihu a pečlivě kopej až k severní straně zahrady.“

Podobně i prostřední bratr přistoupil ke svému podílu, padl na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu řekl: „Jdi za zkušeným lovcem pokladů. Ten ti řekne, kde máš kopat.“ Bratr tedy šel za lovcem pokladů a ten mu poradil, že má začít na severu zahrady a pečlivě kopat až k její jižní části.

Také nejmladší bratr padl u svého podílu na kolena a modlil se: „Bože, prosím tě poraď mi, jak a kde mám hledat otcův poklad.“ A Bůh mu řekl: „Zapiš se na univerzitu a hledej moudrost, kterou jsem ukryl v knihách a srdcích profesorů.“ Nejmladší bratr se tedy zapsal na univerzitu a tam pochopil, že si má pořídit techniku na hledání pokladů. Potom že má systematicky prokopávat svůj díl zahrady nejdřív z jihu na sever, dále ze severu na jih a pak ještě podle metody náhodného výběru.

Tak bratři pilně hledali otcův poklad po mnoho dní.

  • S modlitbou na rtech kopal nejstarší bratr a nemohl pochopit, proč jeho bratři nekopou tak jako on, jak to Bůh poradil jemu.
  • S bázní před Bohem kopal prostřední bratr a bylo mu líto, že jeho bratři nepřijali metodu, kterou Bůh ukázal jemu.
  • S modlitbou v jazycích řídil své stroje nejmladší bratr a byl nešťastný, že bratři nepracují stylem, který ho Bůh naučil na univerzitě.

Bratři se po večerech navštěvovali. Vzpomínali na to, co jim řekl otec a hádali se, která metoda hledání pokladu je nejlepší. Čas plynul a bratři začali pociťovat únavu. Když se opět jednou setkali, jeden z bratrů, nevíme přesně který, řekl poněkud podrážděně to, co si už dávno všichni mysleli:

„Jak to náš otec myslel s tím pokladem v zahradě? Vždyť jsme do dnešního dne žádný nenašli!“

Ještě nedopověděl větu, ještě nedozněla jeho slova, když náhle všichni pochopili pravdu. Jejich otec sice na smrtelné posteli mluvil o pokladu v zahradě, avšak nemyslel tím truhlu s penězi, ani rychlé zbohatnutí. Myslel tím plodonosnou půdu, která přináší zisk, když se dlouho a trpělivě obdělává. Při svém usilovném hledání pokladu bratři bezděčně prokypřili zahradu skrz naskrz. Teď byla připravena na osev, na sadbu a na bohatou úrodu.

Co toto podobenství znamená?

  • Zahrada, to je Česká republika, kterou postupně evangelizujeme.
  • Tři bratři, to jsou tři typy duchovních pracovníků Apoštolské církve.
  • Poklad, to je probuzení, které přivede lidi do Kristova království.

Stejně jako tři bratři, také duchovní pracovníci Apoštolské církve vytrvale a s modlitbou pracují na svých podílech a každý je přesvědčen, že právě jeho metoda je nejsprávnější. Avšak Boží myšlení přesahuje myšlení člověka. Neexistuje jediná správná metoda. Neexistuje jediný správný typ myšlení, kterému bychom měli naučit celou církev.

Rubriky
Pedagogika

Vzděláváme pro věčnost

Motto Vyšší odborné školy misijní a teologické (dále jen biblické školy nebo VOŠMT) zní: „Vzděláváme pro věčnost“. Klademe si otázku: „Co budou naši absolventi potřebovat na věčnosti s Kristem?“

Svatá Písma říkají, že budou potřebovat dvě věci, jimiž jsou víra a posvěcení. Bez víry není možné zalíbit se Bohu (Žd 11,6). Jde konkrétně o znovuzrození skrze osobní víru ve smírčí oběť Ježíše Krista (2Tm 3,15). A bez posvěcení nikdo neuvidí Pána (Žd 12,14). Myslí se tím vnitřní oddělenost od světa vyplývající z důvěrného vztahu s nebeským Otcem. Jak se náš vztah s Otcem prohlubuje, proměňuje se také náš charakter do podoby Krista (Ef 1,15-17; F 1,9-11). 

Jelikož jsou víra a posvěcení pro věčnost nezbytné, učinili jsme z nich průřezové kompetence našeho vzdělávacího programu.

Kristovou obětí jsme už teď věčně zachráněni, avšak zatímco žijeme v pozemské cizině, vykonáváme duchovní službu. Klademe si tedy otázku: „Co budou naši absolventi potřebovat k duchovní službě v církvi?“

Svatá Písma nám říkají, že člověk náležející Bohu má být důkladně vystrojený ke každému dobrému činu (2Tm 3,17). Tím se nemyslí dělání čehokoliv, co momentálně považuji za správné. Myslí se tím činění Boží vůle (Ř 12,1-2). A Boží vůle je, aby byli všichni lidé zachráněni a došli poznání pravdy (1Tm 2,4). Sám Bůh se přece vydal na záchrannou misi a chce, abychom se k němu přidali (1K 3,9). Odkryl lidem cestu záchrany a my jsme toho svědky (Sk 3,15). 

Jelikož je záchranná mise pro našeho Otce tolik důležitá, učinili jsme teologii “Missio Dei” řídícím principem našeho vzdělávacího programu.   

Život církve zde v pozemské cizině předpokládá jistou funkční gramotnost. Klademe si otázky: “Jaké kompetence budou naši absolventi potřebovat pro práci v církvi? Jaké postoje, jaké dovednosti a jaké znalosti by měli mít, aby obstáli v duchovní službě 21. století, a nakonec vešli pokojně v radost svého Pána (Mt 25,21)?”

Rubriky
Pedagogika

Praxis pietatis: odborná praxe na VOŠMT

CELOSTNÍ TEOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

Celostní přístup formuje studenty v jejich postojích, dovednostech a vědomostech. Postoje se utvářejí v srdci, dovednosti v praxi a vědomosti se týkají intelektu.

Proč usilujeme o celostnost? Jednostranné soustředění na postoje srdce vede k ignorantskému pietismu. Jednostranné soustředění na praktickou přípravu vede k prázdné technické zdatnosti. Jednostranné soustředění na intelekt vede k jalovému akademismu.

Doménu srdce jsme nazvali Missio Dei – Mise Boží. Bůh se vydal na záchrannou misi a chce, abychom se k němu přidali. Tento postoj vštěpujeme našim studentům. Doménu ruky jsme nazvali Praxis pietatis – Praxe zbožnosti. Učíme studenty všemu, co budou potřebovat ke službě ve svých domácích sborech a společenstvích. Doménu hlavy jsme nazvali Theologia crucis – Teologie kříže. Vyučujeme o Bohu na základě zjevení Ježíšova díla spásy. Naše teologie je o Kristu a vede ke Kristu jako nejvyššímu zjevení Boha.

Tři dimenze vzdělávání na VOŠMT

TRANSFORMUJÍCÍ PRAKTICKÁ PŘÍPRAVA

Slovo transformující má dva přidružené významy: transformativní a transferabilní. Transformativní znamená: proměňující, utvářející, formativní. Naše odborná praxe utváří srdce, ruce i hlavu studenta do podoby Krista. Transferabilní znamená: přenosná či přenositelná. Naše odborná praxe je přenositelná do praxe místního společenství. Odborná praxe na VOŠMT proměňuje celou bytost studenta – jeho srdce, ruku i hlavu – a učí jej nebo ji přenášet získané postoje, dovednosti a poznatky do praxe místního společenství.

PODOBY PRAXE NA VOŠMT

Školní praxe:

  1. Kreativní modlitební modely (každou středu ráno)
  2. Kreativní čtení Bible (každé pondělí)
  3. Koinonie (vždy v úterý a ve čtvrtek)
  4. Veřejné bohoslužby (každou středu večer)
  5. Duchovní poradenství (pravidelně a na požádání)

Mimoškolní praxe:

  1. Průběžná praxe v církvi (vždy v pátek, sobotu a neděli)
  2. Misijní výjezdy (týden na konci letního semestru)
  3. Evangelizace (na začátku adventu)
  4. Církevní akce (podle nabídky církve)
  5. Teambuilding (adaptační týden, grilování, modlitební výlety)

VOŠMT JE SPOLEČENSTVÍ

Církev je společenství bratrů a sester Ježíše Krista, které Duch svatý přivedl na určité místo, aby zde uctívali Otce. VOŠMT je církev v malém provedení. Školní a mimoškolní aktivity doslova kopírují to, co se odehrává v běžných sborech a společenstvích. VOŠMT je proto skvělým místem pro přípravu duchovních služebníků.

Rubriky
Pedagogika

Rozhovor s apoštolem Pavlem o teologickém vzdělávání

BRATŘE PAVLE. BĚHEM SVÉHO ŽIVOTA JSTE BYL OVLIVNĚN RABÍNEM GAMALIELEM (SK 22,3) A FARIZEJSKOU TRADICÍ (FP 3,5). AVŠAK NEJVÍCE VÁS OSLOVILO SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM (SK 9,3-6). CO SE VLASTNĚ STALO?

Když jsem slepý seděl v Damašku (Sk 9,9), Hospodin otevřel oči mého srdce. Pochopil jsem, že to, co můj lid po staletí vyhlížel – naději na vzkříšení, věčné dědictví a moc Boží – to všecko se naplnilo v Ježíši Nazaretském. Výsledkem jeho smrti a vzkříšení jsou navíc zachráněni nejen Židé, ale i pohané (Ef 3,6).

KTERÁ STRÁNKA JEŽÍŠOVY POZEMSKÉ SLUŽBY NA VÁS UDĚLALA NEJVĚTŠÍ DOJEM?

Nejvíc mě oslovila jeho pokora. Petr a Jan mi vyprávěli, jaký byl, když byli s ním sami (Gal 2,9). Ne jako někdo, kdo si sedne ke stolu a nechá se obsluhovat, ale jako obyčejný služebník (L 22,24-27). Byl to Pán a Mistr, a přesto se nezdráhal svým učedníkům umýt nohy (J 13,12-15). Proto jsem si zvolil nové jméno Pavel, tj.  nepatrný (1Kor 15,9).

JAK CHÁPETE TEOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ? CO JE V NĚM PODLE VÁS NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Nejdůležitější je duchovní budování, které vyplývá z poznání Kristovy zástupné smrti, vzkříšení a oslavení (Ef 1,17-23). Právě to jsme v synagoze podcenili. Úporné zachovávání tradice nás odvedlo od samé podstaty Zákona, kterou je Beránek zabitý za hříchy lidu. Naše duchovní slepota byla tak silná, že jsme ukřižovali Pána slávy (1Kor 2,8).

VE SVÝCH LISTECH ČASTO POUŽÍVÁTE VÝRAZ „OIKODOMÉŌ“, TJ. BUDOVOVAT, STAVĚT DŮM. JAK JSTE K TOMUTO VÝRAZU DOSPĚL?

Poprvé mě to napadlo v Jeruzalémě (Gal 2,9), když mi Petr převyprávěl Ježíšovo proroctví o zkáze chrámu (Mk 13,1-2). Došlo mi, že si v naší době Hospodin buduje duchovní chrám a stavebními kameny jsou znovuzrození věřící (srov. 1Pt 2,4-5).

TAKŽE HOVOŘÍTE O BUDOVÁNÍ DUCHOVNÍHO CHRÁMU?

Ano. Chrám v Jeruzalémě byl hmatatelným symbolem pravého uctívání Hospodina. Použil jsem jej tedy pro ilustraci duchovního budování jednotlivých věřících (1Kor 6,19) i celých církví (2Kor 6,16).

MŮŽETE STRUČNĚ SHRNOUT, JAK JSTE VÝRAZ „OIKODOMÉŌ“ POUŽIL?  

Sledoval jsem, co se děje na shromáždění a v soukromí.

  • Na shromáždění jsme budováni
    • jednak skrze apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele, kteří nás připravují k dílu služby, tj. k budování Kristova těla v lásce (Ef 4,11-12 srov. Sk 2,42; 19,8-10)
    • jednak skrze každého člena církve, který přinese proroctví, výklad jazyků, žalm, slovo poznání, slovo moudrosti, napomenutí apod. (1Kor 14,3.5.26 srov. 12,7-11; Ef 5,19-21; Kol 3,16-17)
  • V soukromí jsme budováni
    • jednak osobním studiem Písma (2Tm 3,15-17)
    • jednak modlitbou v Duchu svatém vlastními slovy i v jazycích (Ř 8,26-27 srov. Ef 6,18; 1Kor 14,4,18 srov. Ju 1,20)
  • Na pozadí duchovního budování ve shromáždění i v soukromí je agapé, která je poutem dokonalosti (1Kor 13,14). Láska vytváří atmosféru soucitu, ohleduplnosti (Ř 14,19; 15,2; 1Kor 14,12) a nesobecké péče o budování jiných před tváří Boží (2Kor 12,19 srov. Fp 2,4).

CO JE CÍLEM TEOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ, KTERÉ STOJÍ NA DUCHOVNÍM BUDOVÁNÍ?

Připravit každého člověka na setkání s Kristem, přivést ho k bráně věčnosti dokonalého (Kol 1,28), žijícího v lásce, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry (1Tm 1,5).

ČTENÁŘE SVÝCH LISTŮ ŽÁDÁTE, ABY VÁS NAPODOBOVALI. ZNAMENÁ TO, ŽE VY UŽ JSTE DOKONALÝ?

Říkám jen, aby mě věřící napodobovali, jako já napodobuji Krista (1Kor 11,1). Jsem hříšníkem číslo jedna, to je věrná pravda, avšak Bůh mi odpustil (1Tm 1,15). Chtěl bych, aby všichni lidé prožili to, co já: jednak zoufalství nad vlastní hříšností (Ř 7,24), jednak vděčnost za dokonalé odpuštění (Ř 8,1-2 srov. Sk 26,29).

TIMOTEOVI JSTE NAPSAL, ABY SVĚŘOVAL VĚRNÝM LIDEM, CO SE NAUČIL OD VÁS. A TI ZAS ABY VYUČOVALI DALŠÍ.

Teologické vzdělávání je takové, jaký je vztah mezi učitelem a žákem. Timoteus se mi stal synem a zblízka sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře, a jak mě Pán ze všeho vysvobodil (2Tm 3,10-11). Chtěl jsem, aby Timoteus přistupoval ke svým žákům stejně. Vzdělávání jsem vysvětlil na příkladech vztahů ze života:

  1. VZTAHY V RODINĚ: otec, děti a syn (1Kor 4,15-17 srov. 1Tm 1,2); zprostředkovatel sňatku a nevěsta (2Kor 11,2-3); rodící matka a děti (Gal 4,19); členové rodiny (Ef 2,19b); kojící matka a děti (1Te 2,7)
  2. VZTAHY V KOMUNITĚ: občan a spoluobčané (Ef 2,19a)
  3. VZTAHY V ARMÁDĚ: velitel a voják (2Tm 2,3-4).
  4. VZTAHY VE SPORTU: trenér a atlét (2Tm 2,5)

PROROK OZEÁŠ NAPSAL: “MŮJ LID ZAJDE, PROTOŽE ODMÍTÁ POZNÁNÍ” (OZ 4,6). DÁ SE TO VZTÁHNOUT NA TEOLOGICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ?

Ozeáš mluvil o poznání Zákona Hospodinova, které bylo v severním království tak ubohé, že se lid provinil ve všech bodech Desatera (Oz 4,1-2). Hlavní odpovědnost za tuto duchovní bídu však nesli kněží, protože oni sami zavrhli Hospodinův Zákon a dopouštěli se smilství s Baalem (Oz 4,14). To vedlo k úpadku duchovního budování a naprosté zkáze severního království.    

JAK SE MŮŽEME Z TOHO POUČIT MY DNES?

Dejte si pozor na duchovní formování vašich pastorů, aby nezavrhli Hospodinův Zákon. Mně se často podsouvalo, že učím proti Mojžíšovi a Zákonu (Sk 21,21), ale není to pravda. Já jdu proti falešné pokoře a zákonictví. Vždyť láska k Bohu a bližnímu se projeví zachováváním Desatera (Ř 13,9).

JAK BYSTE SHRNUL SVÉ CHÁPÁNÍ TEOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ?

Teologické vzdělávání člověka začíná osobním setkáním s Ježíšem Kristem a pokračuje duchovním budováním během celého života prostřednictvím vztahů s křesťany, kteří milují Hospodinův Zákon, studují ho, zachovávají ho a učí tak druhé (Ezd 7,10).

Rubriky
Pedagogika

Duchovní růst. To je, oč na biblické škole běží.

Jediným smyslem vzdělávání na biblické škole je příprava křesťana na věčnost. Aby se křesťan úspěšně setkal s Pánem – ať za branou smrti, ať při vytržení církve – jeho vzdělávání musí být biblické, založené na všech Písmech Staré a Nové smlouvy.

Biblické vzdělávání se dá dělit na křesťanské a teologické.

1. Křesťanské vzdělávání
– Je příležitostné, informální, nahodilé, incidentální, bez oficiální akreditace, bez snahy kompexnost, je to škola života.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi osobní čtení Bible a modlitba, bohoslužby, charitativní akce, evangelizační a misijní akce, konference, sjezdy, pastorálky, duchovní soustředění apod.

2. Teologické vzdělávání
– Je plánovité, systematické, oficiálně schválené uznávanou agenturou.
– Jeho formami jsou v Apoštolské církvi VOŠMT, Global University, EZDRÁŠ.

Biblické vzdělávání je „připravování“ křesťana na věčnost.
Jde o duchovní růst, který se ukončuje úspěšným složením zkoušky absolutoria v hodině fyzické smrti nebo vytržení.

Někdy duchovní růst špatně chápeme.

Duchovní růst
– Není jenom precizování náboženských technik, jako jsou promyšlené evangelizační postupy, vytříbené hlasité modlitby či brilantně podaná kázání.
– Není to jenom intelektuální zvládnutí doktríny.
– Viz také http://milan.buban.cz/pedagogika/co-a-neni-duchovni-rust/

Duchovní růst je celoživotní prohlubování niterné opravdovosti a moudrosti (Ž 51,8 ČSP), jejíž vedlejším efektem je postupná přeměna chování pro věčný život s Kristem.

Rubriky
Pedagogika

Přemítání o smyslu biblické školy

Na jaře 1993 mi Bůh řekl: „Tato škola je moje dílo a ty jsi jeho součástí.“ Dnes po letech reflektuji, proč Bůh tuto školu v Apoštolské církvi založil. Domnívám se, že nám Bůh dal VOŠMT proto:

  1. Aby v Apoštolské církvi zabránil povrchnosti
  2. Aby v Apoštolské církvi posílil celostní teologické vzdělávání
  3. Aby v Apoštolské církvi formuloval učení klasického letničního hnutí

Ad 1. Anekdota o povrchnosti

Staří manželé sedí u snídaně a Bety se zeptá: „Rudy, ta růžová pilulka, co bereš, dělá ti dobře?“ „Ano,“ odpovídá Rudy. A Bety na to: „Tak mi dej taky jednu.“

Někdy se chováme, jako by dobré bylo všechno, co má rychlý úspěch, a to bez ohledu na dlouhodobé účinky. Ale ne všechno, co vidíme v jiných zemích, je dobré také pro naši církev. V jiných kulturách reagují lidé na evangelium jinak než v naší. Naše studenty učíme, aby všechno prozkoumali a drželi se pouze toho, co odpovídá mentalitě českého národa.

Ad 2. Hlava, ruka a srdce se musí rozvíjet jako celek

V teologickém vzdělávání na biblické škole zápasíme o rovnováhu.

  • Přílišný důraz na intelektuální rozvoj vede k suchému akademismu.
  • Přílišný důraz na praktickou přípravu vede k obhroublému prakticismu.
  • Přílišný důraz na vnitřní spiritualitu vede k neživotnému mysticismu.

Cílem vzdělávání na VOŠMT je učedník Ježíše Krista:

  1. který miluje Boha celým srdcem
  2. dovede mu prakticky sloužit v místním společenství a na misii
  3. zná Bibli tak dobře, aby ji mohl lidem vykládat

Ad 3. Každá denominace má svoje zvláštní poslání

Zvláštním posláním Apoštolské církve je rozvíjet projevy Ducha svatého pod kontrolou Písma. Bible je jedinou autoritativní normou života, učení i praxe. Každý nadpřirozený vjem, proroctví, výklad jazyků nebo vidění musí být přezkoumán v kontextu 66 knih kánonu. Proto musíme znát Bibli zevrubně, rozumět jejímu dobovém kontextu a naslouchat, co Duch praví církvím v roce 2019.

Rubriky
Pedagogika

Boží schrána jako obraz teologického vzdělávání

Pokud chce česká církev obstát v proměnách doby, potřebuje neimportované české teology, které si Bůh oddělil jako lévijce, aby kultivovali českou teologii. Proto je třeba „dopravit“ teologické vzdělávání na místo, které mu Božím právem náleží.

Teologické vzdělávání je jako Boží schrána, kterou se David rozhodl přenést z Kirjat-jearímu do Jeruzaléma. V dobách kněze Élího a jeho ničemných synů Chofního a Pinchase se schrány zmocnili Pelištejci (1S 4,11). Ti měli schránu u sebe sedm měsíců (1S 6,1). Poté se schrána navrátila do Izraele a byla uchovávána nedaleko od Jeruzaléma v Kirjat-jearímu (1S 7,1).

Během Saulovy vlády byla Boží schrána odložena stranou a David se to rozhodl napravit.

1. Paralipomenon 13,3-6 [David řekl:] 3 Přeneseme k nám schránu našeho Boha; za dnů Saulových jsme ji nevyhledávali.“ 4 Celé shromáždění s tím souhlasilo, všechen lid ten návrh pokládal za správný.  …. 6 Pak David a celý Izrael táhli do Baaly u Kirjat-jearímu v Judsku, aby odtud vynesli schránu Boha Hospodina, který sídlí nad cheruby, jehož jméno je vzýváno.

Navzdory všemu upřímnému nadšení, které David a celý Izrael prožíval, Hospodin se zachoval tak, jak to nikdo nečekal.  

1. Paralipomenon 13,7-10 7 Vezli Boží schránu na novém povozu z domu Abínádabova. Povoz řídili Uza a Achjó. 8 David a celý Izrael bujaře křepčili před Bohem a zpívali za doprovodu citer, harf, bubínků, cymbálů a pozounů. 9 Když přišli ke Kídonovu humnu, napřáhl Uza ruku, aby uchopil schránu, protože spřežení vybočilo z cesty. 10 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem.

Hospodin zabil Uzu. Když to David viděl, polekal se. Nevzal schránu do Jeruzaléma, ale nechal ji v domě Obéd-edóma Gatského, kde zůstala tři měsíce.

1. Paralipomenon 13,14 Boží schrána zůstala při domě Obéd-edómově; byla v jeho domě po tři měsíce. Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patřilo.

Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu. 

Nevíme, jak konkrétně, ale jednalo se o viditelné požehnání, protože Davidovi oznámili, že Hospodin žehná Obéd-edómovu domu pro Boží schránu (srov. 2S 6,12).

Moje teorie je, že v Obéd-edómově rodině, příbuzenstvu a služebnictvu v průběhu tří měsíců otěhotnělo mnoho žen. To by vysvětlovalo, proč se později mezi oddíly vrátných při stanu setkávání uvádí celkem dvaašedesát Obéd-edómovců (1Pa 26,8). Bůh odměnil Obéd-edómovu poslušnost vůči Davidovi i jeho úctu k Boží schráně tím, že mu daroval mnoho synů schopných duchovní služby.

David po těchto zkušenostech pochopil, že s Boží schránou musí zacházet podle Božích řádů.

  1. Boží schrána neměla bez víry žádnou zázračnou moc, jak o tom svědčil neúspěšný pokus starších Izraele, když chtěli Boží schránou zastrašit Pelištejce (1Sa 4,3-11).
  2. Bůh neocenil ani entusiasmus, bujaré křepčení, zpěvy a chvály, s jakými David Boží schránu převážel do Jeruzaléma (1Pa 13,8).
  3. Bohu šlo o to, aby schránu nosili lévijci (ČSP: lévité), které si pro to oddělil.

David si tedy povolal kněze a lévijce a požádal je, aby se ujali svého úkolu podle Hospodinova řádu.

1. Paralipomenon 15,2-15 2 Tehdy David řekl: „Boží schránu nesmí nést nikdo kromě lévijců, protože je vyvolil Hospodin, aby nosili Hospodinovu schránu a vždycky u ní přisluhovali.“ 11 David povolal kněze Sádoka a Ebjátara a lévijce Uríela, Asajáše, Jóela, Šemajáše, Elíela a Amínadaba. 12 Nařídil jim: „Vy jste představitelé lévijských rodů. Posvěťte se spolu se svými bratry. Vynesete schránu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. 13 Že jste při tom ponejprv nebyli, Hospodin, náš Bůh, se prudce na nás obořil, protože jsme se ho nedotázali podle řádu.“ 14 Kněží a lévijci se tedy posvětili a vynesli schránu Hospodina, Boha Izraele. 15 Léviovci nesli Boží schránu na ramenou na sochorech, jak podle Hospodinova slova přikázal Mojžíš.

Teologické vzdělávání je jako Boží schrána.

  • Musí s ním být zacházeno podle Hospodinova řádu
  • Když Hospodinův řád porušíme, někdo zaplatí smrtí jako Uza
  • Když teologické vzdělávání s úctou přijmeme je do svého domu, sboru nebo církve, Bůh nám požehná zdatnými potomky jako Obéd-edómovi
  • Teologické vzdělávání patří stejně jako Boží schrána do Jeruzaléma, tj. pod ochranu centrálního vedení církve
  • Teologickému vzdělávání patří do Davidova stánku hned vedle místa, kde se uskutečňují bohoslužby.
    1. Bez bohoslužby je teologické vzdělávání pouhým akademismem
    2. a bohoslužby bez teologického vzdělávání jsou pouhým prakticismem
  • Teologické vzdělávání smí uskutečňovat pouze kněží a lévijci (ČSP: lévité), lidé k tomu Bohem oddělení. Tím nepopírám doktrínu všeobecného kněžství, jen chci rozlišit mezi křesťanským vzděláváním a teologickým vzděláváním.
    1. Křesťanské vzdělávání se uskutečňuje v každodenním životě sboru formou modliteb, chval, kázání, vyučování, biblických skupinek, besídek, mládežnických setkání, seminářů, konferencí atp.
    2. Teologické vzdělávání se uskutečňuje prostřednictvím vzdělávací instituce, která pro tento účel zaměstnává teology.

Mohli bychom mluvit ještě o obsahu Boží schrány, jímž byly desky Zákona, miska s manou a Áronova hůl, která rozkvetla. Ale to není třeba.

Boží schrána byla v dobách Saulových odložena.
Pokud chce česká církev obstát v proměnách doby, potřebuje neimportované české teology, které si Bůh oddělil jako lévijce, aby kultivovali českou teologii.

Má však teologické vzdělávání v české církvi místo, které mu Božím právem náleží!?

Rubriky
Pedagogika

Co je a co není duchovní růst

Duchovní růst není pouhé zdokonalování zbožného chování. Nesmíme na duchovní růst pohlížet jako na postupné zvládnutí stále náročnějších technik modliteb, bohoslužeb, studia Bible, misie a charity. Takový přístup se uplatňuje ve sportu nebo ve škole. Nejdřív se žáci naučí základní teorie a dovednosti a postupně k nim přidávají stále náročnější dovednosti a techniky, až nakonec dosáhnou stupně mistrovství. Postupné technické zdokonalování vede k zaslouženému pocitu jistoty a úspěchu.

Duchovní růst jde však opačným směrem. Nejde v něm o dosažení náboženské virtuosity, nýbrž o prohlubování osobního vztahu s Kristem, které má dvě dimenze:

  1. Neustále se prohlubující poznání vlastní hříšnosti
  2. Neustále se prohlubující poznání Boží milosti

Jak rosteme v těchto dvou dimenzích vztahu s Kristem, mění se také naše postoje a ty se odrážejí v našem chování, v našich skutcích.

  • Čím víc poznám svoji hříšnost, tím víc budu k Bohu volat o milost. Kdo si myslí, že je zdravý, nebude volat lékaře. Kdo však pozná, že je smrtelně nemocen, ihned si zavolá záchranku.
  • Čím víc volám k Bohu o milost, tím víc poznám Jeho odpuštění. Bůh totiž obětoval Krista, aby mi mohl odpustit.
  • Čím víc poznám jeho odpuštění, tím větší bude moje vděčnost. Uvědomím si totiž, že mi Bůh odpustit nemusel, ale udělal to z lásky.
  • Čím větší je moje vděčnost, tím lepší budou moje skutky. Jsem Bohu vděčný za to, že mi odpustil hříchy. Proč bych tedy dělal něco, co Mu vadí?

Duchovní růst je prohlubující se osobní vztah s Bohem, jehož vedlejším efektem je změna našeho chování.